Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.
Ž 104,1–2
Vy však jste rod vyvolený, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
1P 2,9
Občas se mi stává, že mě kdosi osloví „důstojný“ nebo „velebný pane“. Někdy to vyznívá submisivně a někdy to je i jakýsi zvláštní pokus o vtip. Pokaždé mě takové oslovení přivádí do drobných rozpaků. Reagovat dobře a rychle na podněty, rozlišit podstatu, co vše se skrývá za lidskými slovy, je někdy i přes úsměvy oslovujících složité. Jistá manipulace i nadřazenost nás provází stále. Hrajeme mezi sebou různé hry a zkoušíme s rozličnými motivy oslovovat i našeho Pána. Jeho velebná důstojnost, odění nádhery, krásy a lesku však vychází ze světla, které ihned rozlišuje dobro od zla. Nemůžeme k němu proniknout, ovládat jej, není v něm ani žádné tmy. Díky Kristu jsme povoláni k tomuto světlu a na nás je, abychom našemu Otci děkovali.
Otče, děkujeme za tvé povolání do světla. Lidské stíny a temnota jsou v Kristu překonány.
Žd 2,1–10 * Sd 5,1–31
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
