Kdo zastírá své viny, nebude úspěšný; kdo je vyznává a opouští, však dojde milosti.
Př 28,13 (B21)
Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu.“
L 19,8–9
Umění odpustit a umění dosáhnout odpuštění není jednoduché. Celé téma jako by bylo ponecháno na náboženství, od něhož ovšem většina lidí dává ruce pryč. A přece problém zůstává, vždyť i obviňování zůstává, vyčítání je na denním pořádku ve společnosti i v osobním životě. Někdy možná lidem pocit viny příliš vnucujeme, ale nepochybně všichni pocit viny znají. Někdo žije celý život s pocitem, že udělal něco, co nelze odčinit. Někdo si zase pořád hájí své pozice a není ochoten připustit svůj podíl na něčem zlém. Cesta k odpuštění přirozeně začíná tam, kde je lítost, kde přestaneme hájit svoji dokonalost. Ale cesta k odpouštění druhým by měla začít jinde, ne v očekávání lítosti druhých, ale v učení se lásce.
Odpusť nám naši pýchu, když chceme druhým jejich cestu k odpuštění moralistně komplikovat.
L 9,57–62 * Ef 5,1–9 * Ž 141
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
