Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón.
Jr 3,14
I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
L 15,20
Někdy mám pocit, že Bohu dílo spásy příliš neulehčujeme. Místo toho, abychom hlásali radostnou zvěst, máme tendenci hrozit soudem a strašit promarněnou šancí. Náš Bůh se často spíše než milujícímu Otci podobá policistovi, který neodpouští žádné pochybení. Přitom nás Písmo stále ujišťuje, že Bůh má otevřenou náruč a volá své děti, aby se ho nebály. Jeho ruka se vztahuje k pohlazení, nikoli k úderu. V jakého Boha věříme? V Kristova „tatínka“, nebo v despotu našich obav? Písmo nám zjevuje láskyplného Otce, který touží přivinout každé své dítě a říci mu: „Neboj se, už je to pryč, já tě mám stejně rád.“
Děkuji ti, Bože, za tvou lásku, kterou mi dáváš, ačkoli jsem často zklamal. Prosím, pomoz mi, abych ji uměl předávat dále a zvěstovat, že ty jsi Bůh milující.
Mt 25,1–13 * Zj 21,1–7 * Iz 65,17–25
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
