K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben.
Ž 25,1–2
Zacheus toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je.
L 19,3
Pozdvihovat duši; jak na to? Existuje pomyslný hever na duši, kterým bychom kus sebe dovedli pozvednout do výše k Bohu? Žádný zvedák na naše duše neznám, a přece tuším, o čem to žalmista zpívá. Tak nějak uvnitř tomu jistě dobře rozumíme. Žalmista není kouč, terapeut ani psycholog či psychiatr, ale je to básník a člověk víry, který hledá vhodná slova. Doufající poeta, snažící se dát výraz touze po Bohu. Tuhle touhu my přece také dobře známe. Totiž tu touhu pozvednout duši z prachu, bláta a špíny, do nichž upadáme nebo je vidíme kolem sebe. Zkusit najít nový cíl, něco, co nás podrží, očistí, posílí. Zacheus by mohl vyprávět a my snad také.
Díky, Pane, za hever tvé milosti, naděje, vysvobození.
Sk 4,32–37 * Gn 49,1–28
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
