Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.
Ž 133,1.3
Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.
Ř 12,4–5
Každý máme vlastní představy o blaženosti, přesto si nemyslím, že by většina z nás považovala za blaženost svorné bydlení bratří. Ale když se nad tím zamyslíme, dáme žalmistovi za pravdu. Potvrdí to zvláště ti, kdo mají konflikt se svým bratrem. Jak snadno vznikají konflikty právě s těmi, s kterými bydlíme společně, s našimi nejbližšími. Kde je jednota, jednomyslnost, kde jsou harmonické vztahy, kde je vzájemné sdílení smutku, těžkostí stejně jako radostí, tam už to samo o sobě je velikým požehnáním, dobrem, blahem. A podobně to má být i v Boží rodině. I v Boží rodině není samozřejmostí láska, jednota, svornost. Učíme se žít v jednotě a lásce. Kéž nám v tom Bůh pomáhá a žehná.
Prosíme, pomoz nám, Pane, žít svorně, v jednotě.
Mt 11,11–15 * Iz 26,7–19
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
