Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň.
Ž 109,26
Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“
Mt 14,30–31
Žalmista je sklíčen. Ze všech stran na něho doléhá zlo. A pomoc žádná… Žádná? Žalmista ví, kde pomoc hledat. Ví, kdo je jeho zastánce. Ví, kdo má moc pomoci v beznaději. Ví, kdo ho vyslyší. A proto volá: „Pomoz mi, můj Bože!“ Kolikrát jsme my takto či podobně v čase úzkosti, trápení a bezmoci volali. A – abychom snad měli podíl na Boží pomoci, hned Pánu „radíme“, jak by měl pomoci. Ještě dobře, že Bůh na naše rady nedá. On totiž vidí dál než my, vidí až za obzor, vidí až do času, který ještě nenastal. Třebas se nám někdy zdá, že Bůh naše volání ani neslyší či s pomocí otálí či pomáhá jaksi „podivně“, Pán je dobro; on pomáhá tak, aby jeho pomoc byla k dobru. K dobru našemu i těch kolem nás.
Pomáhej nám, Bože náš a Pane, zachraňuj nás každý den, zachraňuj nás podle svého milosrdenství.
Mk 3,31–35 * Mt 22,34–46
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
