Denní zamyšlení 23. února 2017

 

Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.

Ž 51,12

Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.

L 15,18

Kdo by neznal hříšný příběh krále Davida, se kterým se pojí touha po čistém srdci? Kdo by neznal hříšný příběh ztraceného syna, který se vrací k otci? Snad všichni, kdo čtou tyto řádky. Kdo však zná hříšný příběh mého života? Je zřejmě pochován hluboko před zraky bližních. Není však pochován i před mým vlastním svědomím či Bohem samotným? Davida i ztraceného syna hřích pořádně potrápil, ale dotkl se jich zázrak pokání. Snad tedy není ani pro nás složitější rady než pozvat nás k vyznání, pozvat nás k vlastnímu zlomení a smrti pyšného já, aby Bůh mohl novým dechem odpuštění rozpumpovat nové srdce.

Bože, uprostřed své viny toužím po čistém srdci, toužím po objetí tvých vlídných paží; jen ty odpouštíš mou vinu.

1Te 1,2-10 * L 11,5-13

 

Zdroj:  Ůvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Evangelická církev metodistická

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář