Jsou v mnoha (nikoli ve všech) sborech… jsou tvrdí, mají jasné postoje, dokáží se ozvat, většinou dobře znají řád a rádi s ním operují, jsou v opozici proti vedení sboru, jsou znepokojení, jak je veden sbor a někdy i celá denominace. Většinou mají velmi dobré argumentační dovednosti, rádi vzpomínají na „starou dobrou církev, kde se lidé měli rádi, a vládl pořádek“.
Členové včetně kazatele z nich mají obavy, snad proto, že se obávají konfliktu. Přes svojí tvrdost tito lidé velmi dobře ovládají křesťanský slovník a netají se svojí láskou ke sboru a k církvi. Svoje ostré chování si zdůvodňují tím, že bojují za Boží věci, za nápravu sboru a církve. Rádi píší dlouhé maily, které bývají ostré jak břitva a ze kterých adresáti mají někdy bezesné noci. Záludné na jejich argumentaci je, že v lecčem mají pravdu, jenže způsob, jak o ní komunikují, je těžko přijatelný.
Další jejich charakteristikou je, že jsou vlastně stále nespokojení a stále vidí chyby. Běda, když kazatel nebo staršovstvo někde udělají chybu! Je to další důkaz o jejich „nekompetentnosti“, „nelásce ke sboru“, „lenosti“ atd. Jedná se „často o upřímně věřící bratry a sestry, kteří to velmi dobře myslí, ale nechávají za sebou bolestná zranění a mokvající rány. Často jde o loajální členy sboru, kteří jsou přesvědčeni, že svatě slouží Bohu, ale ve skutečnosti rozdávají tvrdé rány a zůstává po nich spáleniště v mezilidských vztazích doma i ve sboru.“ (Draci s dobrými úmysly).
Tito lidé dokáží kazatelovi a někdy i starším udělat ze služby peklo. Dokáží ho (je) znejistit, zpochybnit vše co dělá a říká. Postupně kazatel a vedení sboru zjišťují, že až tak nejde o věc samotnou, ale o styl komunikace, o osobnostní nastavení dotyčného člověka, o nepochopitelnou tvrdost a někdy i aroganci. Většinou se snaha po smíření míjí cílem, anebo je druhou stranou vnímána jako slabost.
Pokud nevíte, co popisuji, děkujte Bohu za svůj sbor. Pokud víte, pak vám přeji upřímnou soustrast. Soucítím s vámi (i když na sboru, kde jsem, nikoho takového nemám, stejně tak v denominaci). Dokážu pochopit vaše bezesné noci, nekonečné rozhovory s manželkou, bolesti břicha, úzkostné stavy, strach o sbor, který vedete a možná (to byl můj případ), chuť dotyčnému dát pár facek. Jiná věc je, když je takovýmto predátorem kazatel… to první je průšvih, je-li to kazatel, je to velký průšvih.
Co s tím? Nemám jednoduché řešení, ale řešit se to nějak musí. Jinak dotyčný nebo dotyční „rozhořčení svatí“ postupně rozvrátí sbor anebo vás přivedou k žaludečním vředům či depresím.
Pokusím se dát pár návrhů.
Nikdy si s dotyčnými nepište maily. Před dvěma lety mi došel velmi vyčítavý a obviňující mail. Zde je moje odpověď: Ahoj… jedna za zásad, kterou se řídím je nepsat maily, ale sejít se a pobavit se napřímo. Tvůj mail je útočný, vyčítající a občas i zavádějící a v těchto intencích komunikovat nechci. Pokud máš problém, prosím nepiš, pokud ano, pak pouze kdy se sejdeme.
Nakonec jsme se sešli, a byť jsme si porozuměli jen částečně, bylo to lepší, než množení dalších literárních skvostů. Prostě a jednoduše, mail není nástrojem k řešení konfliktů. Řešte věci napřímo, tváří v tvář, nikoli písemně. Já sám jsem toto párkrát nedodržel a byla to zásadní chyba.
Smiřte se s tím, že s dotyčným predátorem prostě budete muset jít do konfliktu. Obecně se konfliktu obáváme, nikdo z nás ho nevyhledává, máme být činitelé pokoje, ale někdy není zbytí. Bude to bolet, bude to těžké, ale predátor potřebuje pocítit, že nemůže řádit beztrestně. Navíc s jídlem roste chuť a budete-li mlčet, nezastaví se. Problém je, že často lidé útrpně mlčí a nechají v konfliktu vymáchat kazatele případně starší, místo aby se za ně postavili.
Občas je dobré, když je u rozhovoru nějaký svědek, nebo je-li to hodně vyhrocené, je-li u rozhovoru nějaký moderátor či prostředník.
Je-li to jen trochu možné, neneste konflikt sám anebo sám jen se svojí manželkou, manželem, ale sdílejte toto břemeno ještě s někým dalším. Sdílené břemeno bývá lehčí.
Pokud dotyčný „nemůže už ve sboru vydržet“, nepřemlouvejte ho, aby zůstal, ale berte to jako vysvobození zhůry a požehnejte mu na cestu pryč.
Obyčejně dotyční trablemakeři předstírají, že mluví za sbor, za církev, za druhé, ale v drtivé většině mluví jen a pouze za sebe a svoje zhrzené ego. Nenechte se proto jejich názory vychýlit. To, že jsou hlasití, neznamená, že mají pravdu anebo že bychom je měli brát vážněji, než jiné. Jinými slovy nenechte se ošálit křikem, nebojte se položit otázku „a za koho konkrétně mluvíš“?
Jakkoli se jedná o konkrétní lidi, stále platí, že nevedeme svůj bol proti tělu a krvi… Proto se modlete a věřte, že Pán Bůh si váš sbor navzdory tomu, co prožíváte, uchová. Zároveň se ptejte, co je za podivnými způsoby chování některých dotyčných lidí? Co nebo kdo je ovládá? Proč jednají, jak jednají? Modlete se za ně, jakkoli se vám to jen těžko dere přes rty.
Prosím, aby mi bylo rozuměno. Nevyhrazuji se proti kritice, jiným postojům a názorům, ale proti způsobu, jak se ona jinakost prosazuje.
Je smutné, že i toto se v církvi děje, zároveň se jedná o nic nového. Nakonec sám Pavel píše o vlcích, kteří nebudou šetřit stádo. Tedy hádky a rozkoly znala církev hned od počátku. Proto je úžasnou milostí a darem, pokud vládne ve sboru a církvi jednota. A pokud nikoli, je velká milost, dokážeme-li to řešit a s Boží pomocí i vyřešit.
Autor: David Novák, předseda Rady CB Zdroj: blog Davida Nováka Foto: Pixabay, ilustrační
11 Komentáře
Maruška
To je tak zavádějící článek pane Nováku. Uf uf.
Iva
Maruško, evidentně jste nezažila podobnou situaci, buďte za to vděčná.
Pan Novák velmi trefně popsal to, co prožíváme v našem církevním shromážděni my. Je to smutné, ale taková je realita v mnoha společenstvích 🙁
Mariusz Danel
Souhlasím, článek je dost zavádející a tento „návod“ může být snadno zneužit manipulativním kazatelem.
Dan Drápal
Jako vždy cele souhlasím, jen s malinkou odchylkou. Ač také vidím jako podstatně lepší se sejít než si psát, v řadě situací se mi osvědčilo, že na rozhovor, o němž jsem předpokládal, že bude vyhrocený, jsem si přinesl dopis, v němž jsem vyjadřoval své stanovisko. Pokud se rozhovor vyvíjel příznivě, dopis jsem nepoužil. Pokud ne, tak jsem ho na konci rozhovoru předal. Byla to obrana proti nařčení, že jsem „řekl to a to“, a často následovalo nějaké zkreslení toho, co jsem řekl. Takto jsem mohl odkázat na dopis se svým stanoviskem a vyvrátit zkreslenou informaci, někdy i vyloženou lež.
Karel Konečný
Vidím, že velmi dobře víte jaké lidi v církvi máte. Lidi, kteří nevědí co to je křesťanství a absolutně to nechápou.
Pavla
Mnoho let jsem si také myslela, že osobní komunikace pro řešení nějakého problému je lepší, ale teď vím, že vždycky lepší není. Když se jedná o psychopaty a manipulátory a jinak zákeřné lidi, je vždy lepší věcná písemná komunikace. To je má vlasntní zkušenost. Osobní komunikace dává příliš prostoru pro manipulaci, snadnosti měnit téma uprostřed hovoru, odvádění pozornosti od zásadního problému atd. Po písemné komunikaci vás navíc druhá strana nemůže jen tak lehce obvinit ze lži. Proto doporučuji s problematickými lidmi důležité věci řešit jedině písemně a dopisy si ještě mnoho let uchovávat…. Prostě co je psáno, to je dáno.
Saša Štěpánovský
Díky, moc dobře napsáno.
Šimon
Oveľa horšie je ak sa stane duchovným predátorom sám pastor zboru a namiesto kázania Božieho slova z kazateľnice pravidelne a bez okolkov ohovára svojich kritikov či kohokoľvek z iným názorom. A postupne pretvorí svoj zbor so spoluúčasťou servilných starších na kresťanskú sektu.
Petr Adamec
Cítím s kazateli, kteří mají ve sboru lidi, kteří jsou takoví – asi docela často může jít o lidi zraněné a s problémy ve vazbách – asi by jim -některým -pomohla psychoterapie. Ovšem konflikty nejsou jen něco negativního. Konflikty pomáhají změnám k lepšímu. Zvláště pokud dotyčný má zcela pravdu a komunikuje ji nevhodně, tak označovat ho jako predátora řízeného zlým duchem mi připadá docela kontraproduktivní a vlastně sektářské. Pokud někdo se konfliktů bojí a intenzívně se jim vyhýbá, také je v nepořádku a potřeboval by též psychoterapii či velkou změnu.
Mnoho sborů(zvláště menšinových církví) je nastaveno tak, že konflikty jsou něco zlého a nesmí být. Vlastně zde konflikty nemohou-nesmí existovat. Jediným způsobem nesouhlasu je z takového sboru odejít… jako ze sekty (často ovšem odchod je vnímán sborem a a kazatelem také velice negativně).
Myslím, že ještě více než na způsobu komunikace záleží na tom, zda třeba dotyčný nemá pravdu. Podobní lidé jsou trochu jako kanárci v dolech – dřív než ostatní vidí problémy- samozřejmě se s nimi může žít náročně.
Kladu si otázku, co by mělo být tedy ideál. Snad žádné konflikty? Když má někdo pravdu a neumí ji komunikovat zrale, tak aby mlčel? Mějme se rádi a problémy ani nezmiňujme? Kdo narušuje svými otázkami vztahy, je predátor a kazí nám církev? Každá mince má 2 strany a tento pohled mi připadá velmi nevyvážený – trochu sklouzávající k sektářské mentalitě. Dotyčný má pravdu, ale je predátor a od satana, protože nám to říká bez lásky… V Ježíši se spojila láska a pravda- to obojí ve směsi. Nejde chtít mít jen tu lásku nebo jen tu pravdu. A vždycky jde o napětí mezi tím. S takovou teologií by Luther nebo Hus rozhodně mlčeli. Mnoho katolíků je takto dosud vnímá – jako draky – predátory, kteří měli dobré úmysly (někdy ani to ne) a udělali pod vedením satana mnoho škod.
Myslím, že ta knížka o dracích s dobrými úmysly nadělala hodně škody. Spíše by stálo za to číst knihy o tom, jak vytěžit pozitiva z konfliktů a jak je dobře zvládnout. Redukovat problém na návody, jak takové lidi dobře usadit, je špatně.
Jiří Aron
Včera jsem se setkal s jedním bratrem, upozornil mě na mnohé nesrovnalosti v článku.
Rád bych v úvodu napsal, že souhlasím s autorem v tom, že na způsobu vyjádření názoru těm vedeným ve sboru vůči vedoucím velmi záleží. Že velice smutné je, když ti, kteří se ozývají s nesouhlasem, jsou tvrdí a arogantní, zpochybňují vše a když nesouhlasí s vedoucími jen ze sobeckých důvodů. A že je smutné, že se toto děje v církvi. Určitě jsou sbory, kde takto popisovaní sobečtí predátoři mezi vedenými existují a pro jejich vedoucí to musí být velice trpká a smutná zkušenost.
Jistě obecně platí, že obě strany, které se v nějakém názoru rozcházejí, vedoucí i jimi vedení, celé tělo, se musí držet Krista a jeho slova.
Máme „říkat pravdu v lásce, ať‘ ve všem dorůstáme v Krista, on je hlava, z něho roste celé tělo…“ Ef 4,15. Nejde o nás samotné, kdo z nás má či nemá pravdu, ale o růst celé církve, celého sboru do podoby Pána Ježíše Krista.
Mrzí mě, že pozorování a návrhy autora nevycházejí z růstu celého těla do podoby Krista, který je hlavou, ale z osobních názorů a hodnocení člověka. Článek neřeší otázku hlavy církve, otázku autority Bible, otázku pravdy ani otázku lásky. Proto autor nevede ke skutečné, pravdivé jednotě sboru.
1/ nevyváženost, jednostrannost článku. Kdo je hlavou sboru?
Článek je napsán z pozice vedoucího či vedoucích sborů a je ostře vymezen vůči těm, kteří s vedoucími nesouhlasně komunikují. (S výjimkou jediné věty začínající „Jiná věc je, když“…)
Rozpory budou vždy, protože církve jsou plné hříšníků.
Autor píše v jiném blogu https://david-novak.blogspot.com/2015/05/sektarske-rysy-v-krestanskych-cirvich.html?m=1 v bodě 7 o tom, že každý vedoucí občas blbne a potřebuje korekci.
Vedoucí hřeší stejně často a stejným způsobem, jako ti, kdo jsou jimi vedeni. Např. vedoucí mohou vedené dráždit k hněvu tím, že odmítají komunikovat o tom, co vnímá druhá strana jako problém, jako hřích. Nebo vedoucí dávají najevo vedeným duchovní či intelektuální nadřazenost, nebo používají různé způsoby manipulace atd. Nejednají podle 1Pt 5,2-4, kde skutečnou hlavou sboru je Pán Ježíš Kristus a ne člověk vedoucí.
2/ chybí Bible jako nejvyšší autorita nade všemi
Ani jeden z návrhů autora článku se netýká takového podnětu, kdy by obě strany spolu studovaly Bibli, co říká o předmětu jejich sporu ona sama. Bible je přece jedinou a nejlepší normou pro řešení konfliktů v církvi, pro jednotu, např. 2 Tm 3. kp. V posledním odstavci je sice citována biblická pasáž o vlcích, ale v tom kontextu, že vlci jsou výhradně mezi vedenými; vlci mohou být i na opačné straně sporu, nebo na obou stranách současně.
3/ kde je pravda?
V článku chybí důraz na to nejdříve zjistit, která ze sporných stran má pravdu popř. která je blíže pravdě. Také se mohou mýlit obě strany současně. Např. komentář níže od Petra Adamce: „Myslím, že ještě více než na způsobu komunikace záleží na tom, zda třeba dotyčný nemá pravdu.“ nebo „Konflikty pomáhají změnám k lepšímu.“ nebo „Nejde chtít mít jen tu lásku nebo jen tu pravdu“.
Pokud má druhá strana podle autora článku„v lecčems pravdu“, pak mohou některé návrhy autora ve 2. polovině článku (jako „predátor potřebuje pocítit, že nemůže řádit beztrestně.“. „Nenechte se proto jejich názory vychýlit“), skončit fiaskem .
Petr Adamec: „Redukovat problém na návody, jak takové lidi dobře usadit, je špatně.“
3/ četné argumentační fauly autora článku. Kde je láska?
Viz článek https://david-novak.blogspot.com/2015/07/pravidla-dialogu-komunikacni-fauly-v.html
a/ útoky na člověka: samotný titulek zpochybňuje víru lidí – jakého Ducha jsou?,
b/ zevšeobecnění: „zpochybnit vše, co dělá a říká“
c/ pitvání motivů: slova „predátor, predátoři“; „záludné na jejich argumentaci je, že…“; „předstírají, že mluví za sbor, za církev, za druhé, ale v drtivé většině mluví jen a pouze za sebe a svoje zhrzené ego“
Lidově se tomuto přístupu říká „nasazovat někomu psí hlavu“. Není to v lásce.
Závěr: všichni se jednou budeme zodpovídat nejvyššímu pastýři za to, jak jsme spolu řešili konflikty. Zda naše návrhy vycházely z Krista, který je hlavou, z Božího slova zda to bylo pravdivě a v lásce. Je smutné, co se v církvi děje, na druhou stranu Bůh to vidí a může a chce nám v tom všem pomoci.
Jiří Aron
Včera jsem se setkal s jedním bratrem, upozornil mě na mnohé nesrovnalosti v článku.
Rád bych v úvodu napsal, že souhlasím s autorem v tom, že na způsobu vyjádření názoru těm vedeným ve sboru vůči vedoucím velmi záleží. Že velice smutné je, když ti, kteří se ozývají s nesouhlasem, jsou tvrdí a arogantní, zpochybňují vše a když nesouhlasí s vedoucími jen ze sobeckých důvodů. A že je smutné, že se toto děje v církvi. Určitě jsou sbory, kde takto popisovaní sobečtí predátoři mezi vedenými existují a pro jejich vedoucí to musí být velice trpká a smutná zkušenost.
Jistě obecně platí, že obě strany, které se v nějakém názoru rozcházejí, vedoucí i jimi vedení, celé tělo, se musí držet Krista a jeho slova.
Máme „říkat pravdu v lásce, ať‘ ve všem dorůstáme v Krista, on je hlava, z něho roste celé tělo…“ Ef 4,15. Nejde o nás samotné, kdo z nás má či nemá pravdu, ale o růst celé církve, celého sboru do podoby Pána Ježíše Krista.
Mrzí mě, že pozorování a návrhy autora nevycházejí z růstu celého těla do podoby Krista, který je hlavou, ale z osobních názorů a hodnocení člověka. Článek neřeší otázku hlavy církve, otázku autority Bible, otázku pravdy ani otázku lásky. Proto autor nevede ke skutečné, pravdivé jednotě sboru.
1/ nevyváženost, jednostrannost článku. Kdo je hlavou sboru?
Článek je napsán z pozice vedoucího či vedoucích sborů a je ostře vymezen vůči těm, kteří s vedoucími nesouhlasně komunikují. (S výjimkou jediné věty začínající „Jiná věc je, když“…)
Rozpory budou vždy, protože církve jsou plné hříšníků.
Autor píše v jiném blogu https://david-novak.blogspot.com/2015/05/sektarske-rysy-v-krestanskych-cirvich.html?m=1 v bodě 7 o tom, že každý vedoucí občas blbne a potřebuje korekci.
Vedoucí hřeší stejně často a stejným způsobem, jako ti, kdo jsou jimi vedeni. Např. vedoucí mohou vedené dráždit k hněvu tím, že odmítají komunikovat o tom, co vnímá druhá strana jako problém, jako hřích. Nebo vedoucí dávají najevo vedeným duchovní či intelektuální nadřazenost, nebo používají různé způsoby manipulace atd. Nejednají podle 1Pt 5,2-4, kde skutečnou hlavou sboru je Pán Ježíš Kristus a ne člověk vedoucí.
2/ chybí Bible jako nejvyšší autorita nade všemi
Ani jeden z návrhů autora článku se netýká takového podnětu, kdy by obě strany spolu studovaly Bibli, co říká o předmětu jejich sporu ona sama. Bible je přece jedinou a nejlepší normou pro řešení konfliktů v církvi, pro jednotu, např. 2 Tm 3. kp. V posledním odstavci je sice citována biblická pasáž o vlcích, ale v tom kontextu, že vlci jsou výhradně mezi vedenými; vlci mohou být i na opačné straně sporu, nebo na obou stranách současně.
3/ kde je pravda?
V článku chybí důraz na to nejdříve zjistit, která ze sporných stran má pravdu popř. která je blíže pravdě. Také se mohou mýlit obě strany současně. Např. komentář níže od Petra Adamce: „Myslím, že ještě více než na způsobu komunikace záleží na tom, zda třeba dotyčný nemá pravdu.“ nebo „Konflikty pomáhají změnám k lepšímu.“ nebo „Nejde chtít mít jen tu lásku nebo jen tu pravdu“.
Pokud má druhá strana podle autora článku„v lecčems pravdu“, pak mohou některé návrhy autora ve 2. polovině článku (jako „predátor potřebuje pocítit, že nemůže řádit beztrestně.“. „Nenechte se proto jejich názory vychýlit“), skončit fiaskem .
Petr Adamec: „Redukovat problém na návody, jak takové lidi dobře usadit, je špatně.“
3/ četné argumentační fauly autora článku. Kde je láska?
Viz článek https://david-novak.blogspot.com/2015/07/pravidla-dialogu-komunikacni-fauly-v.html
a/ útoky na člověka: samotný titulek zpochybňuje víru lidí – jakého Ducha jsou?,
b/ zevšeobecnění: „zpochybnit vše, co dělá a říká“
c/ pitvání motivů: slova „predátor, predátoři“; „záludné na jejich argumentaci je, že…“; „předstírají, že mluví za sbor, za církev, za druhé, ale v drtivé většině mluví jen a pouze za sebe a svoje zhrzené ego“
Lidově se tomuto přístupu říká „nasazovat někomu psí hlavu“. Není v lásce..
Závěr: všichni se jednou budeme zodpovídat nejvyššímu pastýři za to, jak jsme spolu řešili konflikty. Zda naše návrhy vycházely z Krista, který je hlavou, z Božího slova zda to bylo pravdivě a v lásce. Je smutné, co se v církvi děje, na druhou stranu Bůh to vidí a může a chce nám v tom všem pomoci.