Slovo rituál znamená obřad. A obřady se opakují. Asi každý z nás zažil svatbu, pohřeb, někteří promoci, přijímání na vysokou školu (imatrikulaci)… Svoje rituály mají i sportovní mužstva, fanoušci, skauti atd. Rituály máme i ve svých sborech, třeba při Večeři Páně. V některých církvích bývají rituály spojeny s liturgií (pořadem bohoslužeb) – nejvíce to známe zřejmě z katolických mší, které jsou ritualizované celé. Kdo se alespoň trochu zajímáte o židovství, jistě víte, že nejen sobota, ale i zde jsou slavení svátků a život rodiny prostoupeny mnoha rituály.
Lidé zabývající se sociologií a antropologií hovoří o tom, že rituály jsou pro každé společenství důležité, a že pokud rituály mizí, ukazuje to na nemocnou společnost. Rituál totiž vnáší do společenství pocit řádu; zároveň se skrze něj (slovy Písma) „připojujeme k zástupům svědků“, tedy ke svým předkům. Z naší společnosti se vytrácejí pohřby, někdy i svatby, nevíme si rady ze slavením narození dítěte. Proč? Protože se to vždy odehrávalo ve spojení s církví a sekulární společnost to neumí nahradit.
Problémem církví letničního a evangelikálního střihu může být právě to, že postrádají rituály. Naše bohoslužby často nemají liturgickou formu, spíše záleží na improvizaci kazatele, vedoucího chval či moderátora. Stejně tak si někdy nevíme rady se slavením svátků, jako jsou Velikonoce nebo Vánoce. Opět jsme ponecháni napospas své improvizaci. Jakkoli to někomu může vyhovovat, pro některé je to spíše překážka, zvláště pokud se improvizace příliš nedaří.
Ani naše rodiny mnohdy nemají společné rituály – a myslím tím třeba jen to, že se jako rodina sejdeme okolo stolu ke společnému jídlu. Když už k nějakému rituálu dojde (svatba, promoce, pohřeb), ne vždy dokážeme odhadnout míru toho, nakolik je situace slavnostní a nakolik do ní vnášet formální prvky.
Nezapomenu na zcela legitimní pohoršení některých svatebčanů, kterým se nelíbily rádoby vtipné hlášky oddávajícího kazatele. Pro některé to sice byla „náramná bžunda“, nicméně by se hodila spíš někam na setkání mládeže u táboráku. Protože kazatel byl ze sboru, kde s rituály nejen neměli zkušenosti, ale považovali je za přežitek z minulého století, měl jsem pro něj pochopení. Stejně se mi to ale nelíbilo.
Dobrý rituál může pozvednout důležitost dané chvíle, zvýraznit mimořádnost určitého svátku. Zároveň je dobře, když ho doplní i neformální vystupování. Potřebujeme obojí. Zbavit se rituálů by byla chyba.
Autor: David Novák Foto: CC Search – ilustrační
Převzato z květnového vydání časopisu Život víry (2019/5), kde článek vyšel v rámci tématu „Vztah s Neviditelným“. Jako křesťané víme, že bychom měli trávit čas při modlitbě a čtení Bible. Ale co když nás to nebaví? Jak číst Bibli, aby to mělo smysl? A jak vést k osobní zbožnosti děti? Odpovědi hledají D. Patty, L. Ondráček, J. Unger nebo R. Kalenský.
Dále číslo nabízí rozhovor s britským odborníkem na misii a růst církve Martinem Robinsonem, reportáž z misijní cesty do země, která oficiálně neexistuje, úvodník Libora Michálka k volbám do Evropského parlamentu, ohlédnutí za populárním seriálem Most! očima místních křesťanů, příběh čtenáře, který držel 21denní půst, nebo rozhovor s kytaristou Antonínem Strnadem.
Více na www.zivotviry.cz.