99,5 % žen nemá penis.
Ještě před sedmi lety by naprostá většina z nás považovala tuto větu za nesmyslnou. Patrně bychom přemýšleli o tom, zda někde nevypadlo nějaké slovo, nebo zda počítač vygeneroval větu z náhodně sestavených slov.
Nicméně v posledních letech nabyli vlivu – kulturního i legislativního – lidé, kteří jsou přesvědčeni, že člověk se může prohlásit čímkoli.
V Německu byl přijat zákon, který dovoluje, aby se muž prohlásil za ženu nebo žena za muže. Tuto volbu musí ostatní lidé a instituce respektovat. Takový člověk ale může svou volbu změnit. Ne ovšem dříve než po uplynutí jednoho roku; měnit svou volbu dejme tomu každý týden by bylo administrativně velmi náročné.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Cenzura dříve a dnes
V Británii se některé děti prohlašují třeba za kočky a učitelé to musí respektovat. Viz https://www.dailymail.co.uk/news/article-12219913/Children-identifying-cats-wearing-ears-class-warns-Britains-toughest-headteacher.html.
Toto zmatení vychází z přesvědčení, že každý člověk si sám rozhoduje o své identitě.
Domnívám se, že je to blud. O naší identitě rozhoduje především Bůh a naším úkolem je zjistit, jaké má pro nás poslání. Dále je naše identita ovlivňována a utvářena rodinou i obcí či společenstvím, ve kterých žijeme.
Představa, že si mohu vymyslet, kým jsem, a že o tom, kým jsem, rozhodují výhradně mé subjektivní pocity, je nejvyšším projevem vzpoury a nevděčnosti.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / „Manželství pro všechny“ a Bible
Tento vývoj nezůstává bez následků. Mezi nejvážnější následky patří sebepoškozování a sebevraždy, a častější výskyt duševních poruch, zejména u dívek.
To zřejmě souvisí s rozpadem klasické rodiny a rozvojem sociálních sítí. Dívky jsou totiž na sociálních sítích závislejší než chlapci. Na sociálních sítích lze totiž upravovat vlastní vzhled, a na tom dívkám záleží více než chlapcům. Chlapci svou agresivitu vyjadřují převážně fyzicky, třeba tím, že se poperou. Dívky se tak často neperou, za to se více pomlouvají. Sociální sítě tedy nahrávají spíše dívčí agresivitě než chlapecké. Dívky jsou tedy na sociálních sítích zranitelnější.
Jak chlapci, tak dívky potřebují rodičovskou podporu. Pokud otec dívce říká, že ji miluje, že si jí váží, a že je pro něj krásná – tedy, chcete-li, pokud potvrdí její skutečnou identitu – bude dívka na netu méně zranitelná. Pokud je odkázána na hodnocení svými vrstevnicemi a vrstevníky, je pochopitelně mnohem zranitelnější.
Do našeho malého společenství už dva roky chodí tři dívenky, které jsme potkali „na ulici“. Jejich maminky jim v tom nebrání, a dokonce si je někdy přijdou ke konci bohoslužeb „vyzvednout“. Nedlouho poté, co jsme se s nimi seznámili, jsme je požádali, aby nakreslily svůj domov. Obrázky byly obsahově stejné: Maminka, děti, skříň, stůl… Tatínek na žádném obrázku nebyl. Tato absence otců se projevuje i tím, že tyto dívky projevují zájem o muže ve sboru. Všelijak je pošťuchují, sedají si jim na klín apod. Prostě otcovská figura chybí, až z toho bolí srdce.
Je nám jasné, že pomoci můžeme jen trochu. Dáreček k narozeninám, pochvala obrázku, pochvala za dobrou známku ve škole, drobné pozornosti. Otce ale plně nahradit nemůžeme. Jako křesťané ovšem víme, že řešení existuje, dokonce řešení radikální: Mnohé se změní, pokud tyto dívky najdou vztah k jejich a našemu nebeskému Otci, který miluje je, který miluje nás, který miluje jejich maminky, i muže, kteří je zplodili. Jen pak prožijí život šťastnější než život jejich maminek.
Snažíme se pomoci jim najít jejich skutečnou identitu. A víme, že žádná z nich není ani kluk, ani kočka, ani vlk… A doufáme, že toto šílenství do naší země nepronikne ve stejné míře, v jaké zachvátilo Velkou Británii a některé další země. Část společnosti prohlásila bizár za normu. A nepostihuje to jen problematické nebo „neúplné“ rodiny. Může to potkat i rodiny, které fungovaly, kde byly (a jsou) děti milovány.
Proč o tom píšu? Protože je důležité, co se děje. Rodiče, zajímejte se o to, co se děti učí ve škole. Vynaložte velké úsilí, abyste s dětmi neztratili (nebo navázali) duchovní a duševní kontakt. Zajímejte se o to, čím žijí, na čem jim záleží. A projevujte jim lásku. Nikoli ovšem lásku opičí, která souhlasí s každým bizárem, které děti někde pochytí. A především… modlete se. Za svou rodinu i za náš národ.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 26. července 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
28 Komentáře
pavel v
Podle výzkumu Američana Kinseyho je homosexuálních 4% mužů a 1% žen. Podle českého sexuologa Dr. Weisse je homosexuálních 0,4% mužů a 0,3% žen. Počet transsexuálů v ČR odhaduje MUDr. Fifková okolo jedné tisícovky tedy 1:10 000 (0,1 promile). Tyto jevy se tedy týkají velmi omezeného počtu lidí, kteří si svoji orientaci sami nevybrali. Je vrozená. Pro takto postiženého člověka to není nic příjemného. Zvláště takto postižené děti se často stávají obětí šikany. Tato dětská šikana bývá extrémně krutá (děti ještě nemají vyvinutou etiku/svědomí). Paušální odsuzování těchto jinakostí ze strany dospělých tuto šikanu pochopitelně zesiluje. Zmínění lidé trpí a fundamentalisté jejich utrpení jen zesilují. To je v naprostém rozporu s tím, co hlásal Ježíš.
Sebepoškozování dětí s výše uvedenou problematikou vůbec nesouvisí. Jeho příčinou je hluboká úzkost, kterou některé děti prožívají. Když pořežou, fyzická bolest přehluší bolest duševní a dostaví se krátkodobá úleva. Příčiny úzkosti mohou být různé, ale nejčastěji jsou to děsivé poměry v rodinách. Cca 50% párů se rozvádí a cca 50% dětí se rodí mimo manželství. Příčinou úzkosti mohou být i přehnané požadavky rodičů na dítě a také šikana ve škole. Nepochybně je to i vliv sociálních sítí, o němž rodiče často nemají ani tušení.
Otázka pohlavní identity je zcela okrajová ve srovnání s rozpadem rodin. Rodiny neohrožují ani homosexuálové, ani transsexuálové – na to je jich příliš málo. Jejich odsuzování jen zamlžuje, kde má společnost skutečný problém. Rozpadají se i křesťanské rodiny.
Zdá se, že se s problematikou homosexuality a transsexuality v poslední době „roztrhl pytel“. Co je příčinou? Podle mého je to populismus v politice. Populisté hledají témata, na nichž by se mohli zviditelnit. Proto „získávají body“ prohlášením, že společnost je zvrácená a že oni ji dají do pořádku. Samozřejmě násilím. Není tajemstvím, že oficiální kremelská propaganda vytrubuje do světa, že EU ovládá homosexuální lobby. Není tajemstvím, že pan Putin má v naší zemi vemi mnoho sympatizantů, kteří uvítají jakýkoliv článek, který podpoří jejich ideu, že Rusko má být spasitelem světa. Stejně tak je v USA za spasitele některými křesťanskými kruhy považován superlhář Donald Trump. Něco podobného už tu v historii bylo. A vrací se to. Bachmut připomíná Hirošimu po výbuchu atomové bomby. Události v Buči připomínají řádění esesáků v druhé světové válce.
Petr Kartouz
Málokdy si uvědomujeme, jak velkou moc na proměnu společnosti (ať pozitivní nebo negativní) má církev. Přitom proměny bývají vždy postupné. Za první krok naznačeným směrem považuji nástup egalitarismu, neboli učení, že role muže a ženy v církevním společenství je cele zaměnitelná. Velmi dobře si uvědomuji, že žena je slabší (nejen fyzicky) než muž a je proto hodna ochrany. Proto Bůh podřídil její moc pod autoritu muže. Vyklizení vedoucí role mužů v církvi (mám pro to pochopení, vždy jsem se vedoucím úlohám vyhýbal) vedlo k neblahému následku, že ženy nesou odpovědnost ve věcech, kde se mají nechat vést. Kdysi jsem četl zajímavou studii o ženách jako duchovních vůdkyních. Zpravidla to pro daná hnutí nedopadalo dobře.
Nyní budu přímočařejší. Ďábel velmi dobře ví, že snadněji svede ženu než muže. Muž častěji hřeší cíleně pro svůj prospěch; žena má spíše pocit, že koná dobro. Proto má enormní zájem dosadit do vedoucích funkcí v církvi (i ve společnosti) ženy a naordinovat jim nějakou zhoubnou, filantropickou ideologii, kterou obvykle vymýšlejí muži. Ono je vůbec zajímavé, že emancipační snahy byly podporovány mužskými lobby, které z toho finančně těžily. Například cigarety se mezi ženami rozšířily jako znak emancipace, když tabákové koncerny spustily reklamu tímto směrem a začaly zobrazovat v reklamě úspěšné ženy s cigaretou.
Tím se nám podle mne postupně vytrácela role mužů (byla vytěsňována) až do dnešních zhoubných rozměrů, kdy rodina to odnáší nejvíce. Kolik jen mužů opustilo své rodiny a vystavilo své děti tomu, o čem autor píše.
Konečný Fr.
Ještě v 70-tých letech byl Západ víceméně v pořádku. Kdo volá dnes po Západě, tak může mít o něm nesprávné představy.
Zabývat se vlastní identitou nebo si zajít k psychiatrovi – to zdravý člověk většinou nepotřebuje.
Takový ap.Pavel asi těžko zkoumal svoji identitu, ztráta času, ale říká – k cíli běžím, abych získal korunu vítěze.
pavel v
Nebylo by poctivé nezmínit se, že existují i populisté či extrémisté, kteří bojují za transsexuály a ve skutečnosti transsexuálům škodí. Skuteční transsexuálové si většinou nepřejí, aby se jejich problém široce probíral na veřejnosti a budil vášně, protože to povzbuzuje extrémisty, kteří takto postižené lidi považují za úchyláky, zvrhlíky, zločince.
Petr Adamec
To Pavel: V zásadě s Vámi souhlasím. Chránit rodinu tím, že s velkým nasazením bojuji proti sňatkům homosexuálů, je úplně mimo realitu. Opravdu se to týklá jen mizivého počtu lidí. Ovšem celospolečenská pozornost tomuto tématu a celkové nastavení společnosti tento poměrně zanedbatelný problém dost nafukuje. Zvláště tam, kde jde o pubertální děti, které se ve své identitě právě hledají. Na školách je poměrně veliký počet dětí, které mají problém se svou identitou. Mnohem více než uváděná čísla. Třeba až 30%, 40%, i více. Z velké části jde o bublinu, ovšem nebezpečnou. Mnoho teenagerů si vybírá identitu, protože jsou nejistí a cítí se bezpečněji, nebo i protože to je cool.
Kromě vyhraněných homosexuálů/lidí s reálnou poruchou identity je i poměrně více lidí s méně vyhraněnou heterosexualitou. Pokud se vytváří prostor pro to, aby trpící lidé nebyli odsuzováni a trápeni, je to rozhodně dobré. Pokud ale se vytváří tlak na to, aby i méně vyhranění heterosexuálové, autisté aj. si zvolili jinou identitu, je to opravdu špatně. Už v současné době určitý počet lidí jsou bezdětní a žijí single (v některých lokalitách až 60%), pro udržitelnost společnosti je to děsivý trend.
Zrovna homosexuálové (resp.jejich část) chtějí prostě žít jako normální rodina a vychovávat děti. A převažující část obyvatel touží také nejvíc po tom, mít dobrou rodinu a děti. Pro mnohé je to ale spíše nedosažitelný vzor. Myslím, že by církev spíše než o boj proti uznání sňatků homosexuálů měla bojovat a pomáhat lidem mít dobré rodiny. protože by to naplňovalo potřeby lidí. Boj proti potřebám (pociťovaným, možná i nelegitimním touhám) malinké skupinky asi nebude úspěšný a moc toho společnosti okolo nedá. Ježíš naplňoval potřeby lidí okolo (samozřejmě ne všech, ani ne všechny potřeby, ani ne jenom),- třeba potřeby uzdravení nebo nasycení hladu – část z těchto lidí v něj pak uvěřila. Někteří se obávají, že by pak lidé netoužili po Bohu a spáse, kdyby měli naplněnou nějakou bolavou potřebu. Myslí si, že čím hůře se nevěřící cítí, tím lépe. Ježíš to ale takto nedělal. Samozřejmě tím ale ani nezanedbával klíčové hlavní duchovní potřeby lidí – spásu, vztahu s Bohem.
Petr Adamec
To p. Konečný: Mnoho křesťanů (i nekřesťanů) v česku se necítí svobodní jít k psychiatrovi. I když mnozí by to nutně potřebovali a zlepšilo by to jejich stav a život. (Jsou i někteří, kteří se necítí svobodní jít k bežnému lékaři, jediné správné vidí čekat uzdravení od Boha). Podobné komentáře škodí. A v některých případech mohou velice ublížit. Třeba u stavů, které mohou skončit u sebevražd. To není teorie, to se fakt může stát. Naopak lidé potřebují spíše povzbuzovat, aby k psychiatrům chodili. Samozřejmě to nevyřeší všechny jejich problémy, jen některé třeba zmírní. Podobně třeba chirurg nevyřeší problém lidské viny nebo vztahu s Bohem. Jako lidé chodí k zubaři a není to ztráta času, podobně by se nemělo stavět proti sobě následování Krista a návštěva psychiatra.
Honza B.
Klíčem pro vysvobození mj. z hříchu homosexuality je pokání na základě slyšení Božího slova a dotyku Svatého Ducha, víra v Pána Ježíše Krista, a přijmutí své IDENTITY v Pánu Ježíši Kristu a zůstávání v Něm. Tohle je jedna z častých a opakujících se věcí, kterou člověk slyší od lidí, kteří bývali homosexuály.
Svědectví – Bůh osvobozuje od homosexuality:
https://www.youtube.com/watch?v=NYO1YzGe9Hg
Denní zůstávání v Božím slově formuje a posiluje v křesťanovi vědomí identity, kterou má/přijal v Kristu.
Konečný Fr.
Celkové nastavení společnosti je dáno čím? Ano, správně. Naším členstvím v EU a jí zcela podrobenou naší vládou, podporovanou smečkou novinářů, které tak správně tituloval kdysi Zeman. Zeman na vozíku pořád lepší než americký šváb na motorce. Ten pro lidi zatím neudělal nic.
Jde to i jinak. Maďaři si nechtějí nechat prznit národ hloupou ideologií a hloupými nápady totalitářů z EU.
David Brož
Odpověď na komentář Honzy B.: Doporučuji přečíst si erudovanou knihu křesťanského psychiatra M. Macáka: Minoritní sexualita v pastoraci věřících“. Velmi objektivní publikace informuje věcně o různých přístupech (včetně vašeho). Zaujala mě zmínka o ukončení činnosti organizace Exodus – po letech snahy se ukázalo, že to nefunguje (jestli mě paměť neklame, uváděl 99,8% neúspěch a i ty výjimečné případy se ukázaly nejisté). Jiná věc je případ bisexuála (který preferoval homosexuální životní styl). Ale v případě vyhraněných homosexuálů se jejich přitažlivost ke stejnému pohlaví prostě zpravidla nezmění. Reálnou variantou je celibát (doživotní sexuální abstinence – což je legitimní řešení. Pochopitelně lze založit i ne zcela funkční manželství, ale samotnou orientaci – tedy, že ho sexuálně přitahuje stejné pohlaví – to nezmění). Nebo samozřejmě zázrak na úrovní vzkříšení z mrtvých – četl jsem, že takový zázrak se prý občas stane (i když osobně jsem se s ním nesetkal), ale opravdu jen občas. Pro Boha jistě není nic nemožné – tedy ani vzkřísit mrtvého (a v Písmu čteme o těchto zázracích), ale většinou zemřelý bude vzkříšen až na konci věků. Podobné je to i se změnou sexuální apetence skutečných (vyhraněných) homosexuálů.
Ano homosexuál (stejně jako heterosexuál) má přijmout svou novou identitu – přijetím Pána Ježíše se stává křesťanem – Božím dítětem – to je jeho nová identita, ale že by se tím změnila jeho sexuální orientace (přitažlivost), to se prostě neděje (snad až na naprosté výjimky). Stejně jako mu nezmizí dioptrie nebo není odstraněno jiné trvalé postižení.
Problematické je Vaše přesvědčení v tom, že takový člověk projde dlouhým obdobím marného zápasu a následného zklamání (a sebeobviňování, deprese apod.)
Petr Adamec
To p. Konečný: Celkové nastavení naší společnosti i EU je dáno lidskými názory a voličskými preferencemi. Ty pak odráží politické preference a také posuny politické. EU je taková, jaké jsou politické preference (hlavně v Z. Evropě). Jistě se nám to nemusí líbit. Ale je to tak. Je to naopak, než říkáte. Pokud si snad myslíte, že bez EU by si lidé mysleli něco jiného,moc se mýlíte. Snad v některých dílčích maličkostech, celkově ale jistě ne. Snad jedině, pokud byste zavedl diktaturu a mediální masáž.
P. Ašer
Ad Petr Adamec
Dlouholetou mediální masáž zde již dávno máme. Média vlastní plutokraté, kteří mají z různých důvodů zájem rozšířit mezi lidmi určité ideje (např. normalizovat deviace atd.) Kdo by se zajímal o nějaké „homosexuály“, pokud by na Západě neprobíhala již 50 let soustavná mediální masáž? Za minulého režimu to bylo rovněž okrajové téma. Se změnou vlastníků médií se začaly šířit jiné ideje, které nepochybně ovlivňují i následné voličské preference. Pak je možné i to, co se zdálo před několika desítkami let naprosto nemožným
Petr Adamec
To p. Ašer: Tedy ne vliv EU, vliv plutokratů, kteří vlastní média? Třeba v Česku p. Babiš? Má nějaké temné plány ohledně rozšíření homosexuality? Myslím, že vše nasvědčuje tomu, že šlo jen o to, mít politickou podporu při vstupu do politiky. Teď to od něj kupuje p. Strnad, zbrojař. Dalšími zájemci p. Křetínský (již vlastní více novin), Tykač.
Žádný z nich nevypadá jako vzor plutokrata s temnými tajnými dlouhodobými plány. Spíše jako investoři, kteří se zajímají o zisk, ne o nějakou změnu společnosti. Snaží se své zisky nějak investovat (Strnad ohromné náhlé zisky z války, Křetínský, Tykač z pohybu cen v energetice) Navíc se vlastnictví médií docela často mění… Mění se i média – třeba vzrostl ohromně vliv Seznamu a klesá vliv tištěných novin. Tajemný plutokrat p. Lukanovič? Zní to hezky, ale realita Vašemu obrazu nenasvědčuje… Nějací skrytí plutokraté, kteří mají tajemné dlouhodobé plány jsou lákavý, ale nereálný obraz. Snáze se ovšem vysvětluje obraz světa s tajemnými bohatými hybateli dějin než prostě svět, kde zodpovědnost je roztříštěná a kousíček jí mají všichni.
Petr Adamec
Uznávám, bohatí jedinci mají velkou moc a snaží se ji použít. Ovšem jen s omezenými výsledky. Třeba věřím, že mnoho nasvědčuje tomu, že se zemřelý p. Kelner snažil o to, aby politika ČR byla proruská a pročínská. Důvodem byl jeho tamní byznys. A měl určité výsledky. Ovšem ne příliš trvalé.
Josef Bong
https://www.theblaze.com/news/michigan-bans-efforts-to-encourage-kids-to-accept-their-biological-sex
to je ta správná tolerance… nu milý čtenáři, přemýšlej proč ty úřady a médija…
Konečný Fr.
Kolik asi lidí u nás by toužilo po tom, zažívat něco takového jako ve Francii v no-go zónách? Máme vynikající auta na naftu nebo benzin a kdo asi chce drahé elektroauto? A koho zajímají nějaké duhové průvody ? Naprostá většina lidí nic takového nepotřebuje, ale kdo nám to vnucuje? Přece EU. A proč? Také mimo jiné pro to, že se lidé nechají vodit za nos. Čeho dosáhl milion chvilek? Zblbnul lidi a výsledkem je totální propad. Celá ta západní demokracie je tak trochu podvod. EU nejedná v zájmu lidí, ale rozhodují tam elity – bankéři a nadnárodní společnosti. Kromě toho je EU pod pantoflem USA.
Konečný Fr.
Není plutokrat jako plutokrat a Babiš je vcelku rozumný a snaží se vzdorovat jako Orbán, ale stejně se musel podřídit při covidu. Neměl sílu se vzepřít proti tlaku z EU. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Něco jiného je třeba Soros apod.
Na americké stíhačky se měla udělat sbírka mezi lidmi a ne je financovat na úkor důchodů. Bylo by zajímavé kolik by se od lidí vybralo. Zájmy zbrojařů jsou naprosto jiné než zájmy lidí a přesto si prosadí svou. Každý chce laciný ruský plyn, ale vláda vám zařídí drahý americký. Tak kdo tady rozhoduje?
Jaký pán, takový krám. Baťovi fungovala fabrika proto, že on byl rozumný pán. Když je v krámu chaos, tak to může být proto, že má chaos v hlavě ten pán.
Ale jde to i obrátit – Jaký krám, takový pán.
Hloupí lidé si zvolí hloupou vládu a ta pak lidem řekne: Ale to není naše vina – přece vy jste si nás zvolili, tak si ztěžujte na sebe.
Byl jsem u všech voleb, pouze jsem nešel k volbám do EU. Dnes bych volil proti EU a proti NATO. Radši mám svobodu než totalitu.
pavel v
to Konečný Fr.
Před rokem 1989 byla celá naše republika jedna velká no-go zóna. Kdo se choval jako svobodný člověk, žil ve smrtelném nebezpečí. Ještě v roce 1988 komunisté umučili Pavla Wonku, protože chtěl kandidovat do parlamentu.
Auta na naftu a benzín byla na počátku nesmírně drahá. Majitelé koňských povozů z nich měli legraci.
Duhové průvody mě opravdu nezajímají a proto mi vadí, že nám je EU vnucuje svou „speciální vojenskou operací“, kdy vláda EU posílá rakety na naše města a pomocí tanků obsazuje naše území tvrdíc, že nás zachraňuje fašismem a morální zkázou.
Milion chvilek nahnal lidi na demonstrace násilím. Výsledkem je totální propad, takže většina lidí hladoví. Nejen to, někteří si nemohou dovolit auto pro každého člena rodiny a dovolenou u moře. Taková je u nás strašná chudoba.
Nejvyšším orgánem EU bývala Evropská rada složená z hlav států. Rozhodnutím Konečného Fr. to bylo změněno a nyní jsou to bankéři a nadnárodní společnosti.
Pan Konečný Fr. je nesmírně inteligentní člověk. Soupeřit s ním může snad jen pan Bong.
Lída A. R.
Pane Kartouzi,
prezentoval jste zajímavý pohled na roli žen a mužů. Tento pohled již znám, četla jsem ho na stránkách jednoho pána, či případně v tweetech. Vaše komentáře jsou si hodně podobné a máte i stejné důrazy.
Ženy i muže stvořil Bůh. Každé pohlaví má své specifika, reakce a důrazy na věci. Ženy jsou fyzicky slabší, ale psychické síly musí osvědčit některé ženy v životních situacích celkem dost. Např. kurdské bojovnice by mohly vyprávět. A v běžném životě ženy, které mají 2 zaměstnání, aby uživily rodinu. Neznám tabulky, jak hodnotit mentální sílu žen a mužů, je třeba to posuzovat případ od případu. V ideálním světě spolu muž a žena spolupracují, v tom našem spolu soupeří.
V církvi je to vidět v radikálních skupinách. Jedna přepisuje bibli jako že aby byla více ženská, a druhá by pomalu vyloučila ženy snad i ze sborové chodby. Píšu o evangelikálních církvích, i o těch s letničně charismatickým přesahem, tedy z prostředí, které by Vám mohlo být blízké. Mějme na paměti, že to jsou radikální skupiny, které spolu neumějí diskutovat a jedna reaguje na druhou a naopak. Mainstream funguje jinak – církev dokáže poklidně vysvětlit, proč např. ne/ordinuje ženy. Druhá skupina pak dokáže normálně vysvětlit, proč ženy ne/ordinovat.
Píšete o ustupujícím vlivu mužů v církvi. U nás toto není, všechny tyty církve mají ve vedení muže kazatele, koukněte na jejich stránky. Proto mne zajímá, kde ten ustupující vliv vidíte. V klasických církvích se ženy ordinují, např. v CČE, CČSH. Nevidím na tom v jejich pojetí nic divného, je to zaměstnání jako každé jiné. Vím, že je vznešenější říkat tomu poslání (a ono často je!), ale Boží služebníci také pobírají výplatu a musí něco jíst.
Církev, ekklésia, je slovo přejaté z politiky. V dobách raného křesťanství se takto označovalo veřejné shromáždění, kde měli přístup jen muži. Ženy a děti na veřejném životě neměly účast. Později se tak začalo říkat křesťanským skupinkám a je zajímavé, že např. Pavel ženám tu účast povoluje dovolením prorokovat. Právě křesťanské společenství bylo společenstvím, kde žena mohla vůbec promluvit. A na veřejnosti měla mlčet, stejně jako v synagoze sedávali muži a ženy odděleně a v křesťanství se to začalo měnit. Dnes již, pane Kartouzi, žena ani na veřejnosti nemlčí, žijeme o 2000 let později. Někdy by bylo dobré, kdyby mlčela, stejně jako by bylo dobré, aby mlčeli muži. A někdy je dobré, že obě pohlaví mluví, no ne?
Emancipace se nebojím, díky ní mají ženy volební právo, můžou chodit do práce a posedět v kavárně. Pomalu se narovnávají platy, i když opravdu pomalu. Bojím se spíš radikální odnože feministického hnutí, kdy je každý muž „toxický“. Domnívám se, že je třeba se bát spíše okrajových radikálních částí jak z církevního, tak ze světského prostředí zejména z důvodu, že jsou nejvíce slyšet a jsou útoční.
Ženy dnes mají i vlastní názor, a tak nepotřebují ďábla, aby jim předkládal filozofie vymýšlené muži. A ten názor je někdy správný, a někdy ne, tak jako u mužů. Věřím také tomu, že katolická filosofka Elizabeth Anscombe nezvítězila ve veřejné debatě s C. S. Lewisem kvůli pomoci ďábla, ale kvůli své schopnosti argumentace. On to velice těžce nesl, ale ona sama si jeho díla vážila.
Témata, která jste otevřel, jsou velmi široká, nelze nyní vše rozepisovat, proto jen tato krátká úvaha. V mé sociální bublině si muži i ženy pomáhají, muži vědí, že jsou muži, ženy vědí, že jsou ženy, naplňují se typické vzorce mužského a ženského chování, ačkoliv ne bezvýhradně. Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by se pohoršil nad mou kazatelskou minulostí či z toho, že promlouvám na skupince. Internetové debaty, kde se nejčastěji ozývají radikální skupiny, které se vzájemně napadají, více či méně spíše slouží k pobavení veřejnosti. Znám člověka, který to sleduje, aby měl nějakou zábavu a čas od času křesťany zaprovokuje.
Jinak s Vámi souhlasím, že pokud muž chybí v rodině, je to velká ztráta. Žena tuto ztrátu plně nenahradí, ani naopak, i když se velmi snaží. Církev si toto uvědomuje, a proto jsou programy jen pro muže, nebo jen pro ženy. Církev má své starosti a svět zase své. Ale oba světy se prolínají, proto je církev ve světě a svět v církvi. Nejsilnějším svědectvím není mnoho slov, ale život, od kterého se mohu inspirovat. Pro mě je prostě víc, když vidím staré rodiče, kterým děti věnují dovolenou a mají hezký vztah i díky rodičovské moudrosti, než lidi, kteří kážou všude biblické veršíky jak o závod, ale pro okolí jsou nesnesitelní. Podotýkám, že jsem se nenechala znechutit a bibli čtu, protože ta za to nemůže. Jejich společenství raději ale nenavštívím, ač jsem ekumenik jak Brno :-).
Za mě ať káže ten, kdo má na to obdarování, a ten, kdo ho nemá, nechť není uměle udržován za kazatelnou, protože je muž.
Zajímala by mne také Vaše studie o katastrofálním stavu ženského vedení (pište, prosím, zde do této konktrétní diskuse, tweety již nečtu). Zajímalo by mne, z jakého úhlu pohledu a zdroje to vychází a jakou má autor metodiku. Vůbec netvrdím, že ženy nepodléhají úletům, např. nějaké ezo nebo bio (nevysmívám se, kupuji!) nebo slevám v akci, ale podílely se i na šíření evangelia. Ta studie není pro mě životně důležitá otázka, ale zajímá mne způsob myšlení určité skupiny křesťanů.
Konečný Fr.
Co bylo kdysi, bylo a už se nevrátí. No-go zóny jsou na Západě dnes a mohly by být i u nás, když jsme tak hloupě prozápadní. Je třeba řešit současnost a budoucnost a neuhýbat do minulosti. Tím se nic nevyřeší.
P. Ašer
Ad Petr Adamec
Napsal jste:
„Tedy ne vliv EU, vliv plutokratů, kteří vlastní média? Třeba v Česku p. Babiš? Má nějaké temné plány ohledně rozšíření homosexuality?“
Nevím přesně, jaké temné plány má Babiš, šíření sodomie však rozhodně osobně i politicky podporuje:
„Já osobně s tím (sňatky homosexuálů) problém nemám. Myslím, že stejnopohlavní páry by měly mít stejná práva, jako mají manželé,“ uvedl Babiš coby premiér v roce 2019.
Babiš má mezi sodomity dle vlastních slov spoustu přátel a byl i na jejich „svatbě“:
„Na Twitteru se k výrokům poslankyně Nytrové také vyjádřil ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš: „Teď tady čtu ty totální nesmysly, které pronesla paní poslankyně za ČSSD Pavlína Nytrová. A chci říct, že jsem byl vloni na klučičí svatbě a mám mezi homosexuály spoustu přátel, kterých si vážím.“ (2016)
Napsal jste:
„Žádný z nich nevypadá jako vzor plutokrata s temnými tajnými dlouhodobými plány. Spíše jako investoři, kteří se zajímají o zisk, ne o nějakou změnu společnosti. Snaží se své zisky nějak investovat.“
Ano, někteří plutokraté nákupem médií chtějí hlavně optimalizovat své zisky, ovšem někteří své zisky používají na cílenou přeměnu společnosti, jak to činí např. Soros, apoštol Popperovy „otevřené společnosti“, který se tím navíc vůbec netají, naopak se tím chlubí.
Pokud by ovšem platila Vaše teze, že se plutokraté nezajímají o přeměnu společnosti, proč se pak zástupci nadnárodních firem tak angažují ve prospěch extrémistických požadavků sodomitů?
„Kapitáni byznysu šli za Babišem kvůli manželství pro homosexuály… Celkem 14 z 18 signatářů dopisu s apelem na přijetí zákona pro homosexuální páry, zástupců nadnárodních firem, vyrazilo ve čtvrtek na Úřad vlády. S premiérem Andrejem Babišem (ANO) chtěli osobně probrat problematiku manželství pro všechny. Zástupci podniků chtějí i gay a lesbickým lidem vytvořit s pomocí státu stejné podmínky, jako mají ženatí a vdaní lidé v jejich korporacích.“ (10.10.2019)
A proč nadnárodní korporace, tedy plutokraté, podporují propagaci sodomie? To já nevím. Mohu jen spekulovat. Pravý důvod samozřejmě veřejně nepřiznají, budou se ohánět hloupými klišé, že to dělají z důvodu podpory rovnosti a lidských práv ap. Ale skutečný důvod je zřejmě byznysový, poněvadž čím více lidí bude sodomity, tím více lidí bude žít jako singles, protože sodomité většinou nevytvářejí společné domácnosti jako normální lidé, kteří mnohem častěji vytvářejí společné domácnosti kvůli péči o své děti. A bude-li více singles domácností, bude potřeba i více spotřebičů (praček, ledniček, počítačů atd.), kterých ve společných domácnostech není zapotřebí tolik, neboť je tam sdílí více osob. Takže čím více singles domácností, tím vyšší odbyt zboží a služeb – tudíž pro plutokraty vyšší zisk. To může být tím pravým kapitalistickým motivem jejich podpory sodomitů. Ze stejného důvodu mají motivaci plutokraté podporovat rozpady manželství a partnerství normálních lidí, neboť tyto rozpady vedou také k nárůstu singles domácností. Kromě toho tyto rozpady generují psychické problémy, z čehož zase velmi profitují farmaceutické korporace.
Učebnicový příklad byznysu podporujícího ze zištných důvodů nějakou ideologii:
Edward Bernays, otec PR a dvojnásobný synovec Sigmunda Freuda, byl najat prezidentem American Tobacco Company. Výrobci cigaret totiž bránilo ve zdvojnásobení zisku jedno společenské tabu – pouze muži smí kouřit na veřejnosti. Bernays tedy dostal zadání vytvořit z žen rovnocenné konzumentky tabáku. Potenciální trh, který lze nalézt u žen, označil zadavatel jako otevření zlatého dolu přímo před domem. Po roce 1919 probíhal boj sufražetek za volební práva žen. Celá 20. léta ženy odhodlané usilovaly o svá práva. Bernays pro svou využil ženy z lepší společnosti, žádné laciné herečky ap. Přesvědčil je, že jejich zapojení do kampaně zapůsobí jako blesk z čistého nebe. Samozřejmě jim neřekl, že jde o zájmy jeho klienta, výrobce cigaret, ale namluvil jim, že jde o boj za emancipaci. Pro spuštění propagační kampaně dostal Edward Bernays nápad využít jako mediálního odrazového můstku populární událost – slavný každoroční velikonoční pochod v New Yorku. Po 5. Avenue tedy v roce 1929 pochodovaly ženy se zapálenými cigaretami, které pojmenoval „pochodně svobody“ (Torches of Freedom), což mělo vyvolat asociaci se sochou Svobody a její pochodní, a tím vzbudit u žen dojem, že právě veřejně a hrdě kouřící ženy jsou svobodné, nezávislé a emancipované, na rozdíl od těch, které nekouří. Aby události zajistil patřičný ohlas, najal fotografy z velkých deníků a tiskových agentur z celého světa, aby pochod zvěčnili. Druhý den ráno New York Times otiskl článek o velikonočním pochodu na titulní straně. Pojali to jako předmět zpravodajství a skutečně tomu tak bylo. Ani ne do 5 týdnů se kuřárny v newyorských divadlech otevřely i ženám. Předtím by něco takového bylo nemyslitelné. V roce 1923 ženy nakupovaly pouze 5 % prodaných cigaret; v důsledku Bernaysovy PR kampaně se v roce 1929 toto procento zvýšilo více než dvojnásobně na 12 %, v roce 1935 pak dále na 18,1 %, přičemž v roce 1965 dosáhlo vrcholu na 33,3 %.
Na této zcela amorální Bernaysově PR kampani můžeme názorně vidět, jak plutokraté mediální podporou ženské emancipace využili tuto ideologii k rozmnožení svých zisků bez ohledu na to, že svou nenasytností zavinili předčasnou smrt milionů žen. Mám za to, že z obdobných motivů jednají, když podporují sodomitskou emancipaci bez ohledu na to, zda tím poškozují jak samotné sodomity, tak celou společnost.
Napsal jste:
„Tajemný plutokrat p. Lukanovič? Zní to hezky, ale realita Vašemu obrazu nenasvědčuje…“
Právě, že Lukačovič tomuto obrazu nasvědčuje velice dobře. Články podporující sodomitský či ukrajinský narativ jsou na Seznamu takřka na denním pořádku a vzhledem k tomu, jak se v poslední době diametrálně změnil tón diskusních příspěvků pod jednotlivými články, mám důvodné podezření, že Lukačovič nejen soustavně nechává mazat příspěvky, které do jeho narativu nezapadají, nýbrž že provozuje přímo trollí farmu, která začnou část těchto příspěvků produkuje.
Napsal jste:
„Nějací skrytí plutokraté, kteří mají tajemné dlouhodobé plány jsou lákavý, ale nereálný obraz. Snáze se ovšem vysvětluje obraz světa s tajemnými bohatými hybateli dějin než prostě svět, kde zodpovědnost je roztříštěná a kousíček jí mají všichni.“
Netvrdím, že všichni plutokraté jsou ve svých ingerencích do politického dění světa jednotní a postupují podle nějakého společně schváleného plánu. Jsou to spíše pragmatická ad hoc spojenectví. Viz:
„Supertřída nevládne pomocí diktátu nebo přímé kontroly a svou moc neuplatňuje cestou spiknutí či tajných dohod. Vměšuje se a vykonává vliv nikoli jako jednotná skupina, nýbrž prostřednictvím svých nejmocnějších, aktivistických či bezprostředně motivovaných segmentů.“ (David Rothkopf: Supertřída – Jak globální mocenská elita přetváří svět, Praha 2009, s. 304)
„David Sanger, hlavní washingtonský dopisovatel The New York Times, k tomu podotkl, že podle jeho názoru je „agenda setting“ /nastolování témat/ hlavní úlohou velkých novin a ostatních médií. Rozhoduji o tom, o čem bude pojednávat úvodník, k čemu se v obsahu novin věnuje hlavní pozornost, reportážemi a úvodníky usměrňují pozornost veřejnosti k jednotlivým otázkám.“ (David Rothkopf: Supertřída – Jak globální mocenská elita přetváří svět, Praha 2009, s. 303)
A určitě není sporu o tom, že tato agenda setting formuje veřejné mínění a tím i voličské preference…
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Tyto jevy se tedy týkají velmi omezeného počtu lidí, kteří si svoji orientaci sami nevybrali. Je vrozená. Pro takto postiženého člověka to není nic příjemného.“
Pořád ta nedokázaná propagandistická odrhovačka „homosexuální“ lobby o vrozenosti?
Vrozenost „homosexuality“ razil už Platón, který tuto deviaci včlenil přímo do řádu stvoření (lépe řečeno sekundárního stvoření):
„Nejprve musíte poznati lidskou přirozenost a její osudy. Za dávných dob totiž nebyla naše přirozenost taková, jako jest nyní, nýbrž jinačí. Za prvé BYLO TROJÍ POHLAVÍ LIDÍ, ne jako jest nyní dvojí, mužské a ženské, nýbrž ještě k tomu bylo třetí, složené z těchto obou, z něhož nyní zbývá jen jméno, ale ono samo vymizelo; bylo totiž tehdy jedno POHLAVÍ ANDROGYNŮ, co do podoby i jména složené z obého pohlaví, mužského a ženského; ale to je nyní pouhé jméno, kterého se užívá ve smyslu hanlivém. Dále byl tvar každého člověka zcela válcovitý, s oblými zády i boky; měl čtyři ruce a právě 190 tolik i noh a dva obličeje na okrouhlém krku, ve všem stejné; hlavu pak u těchto obou obličejů, obrácených v opačné strany, jednu a čtyři uši; DÁLE MĚL DVOJE PO-HLAVNÍ ÚSTROJÍ a obdobně i všechno ostatní. Chodil jednak zpříma jako my, na kteroukoli stranu chtěl, ale když se dal do rychlého běhu, tu jako když komedianti dělají kruhové přemety i s nohama rovně nataženýma, rychle se kutálel odrážeje se osmi končetinami, které tehdy měl. Trojí pohlaví takovéhoto způsobu bylo proto, že mužské pocházelo původně od slunce, ženské od země a to, které bylo složeno z obou, od měsíce, poněvadž i měsíc má něco společného s oběma; a kulatí byli ti tvorové sami i jejich chůze se děla v kruzích, poněvadž byli podobni svým rodičům. Byli hrozní svou mohutností a silou a zpupnou mysl měli i odvážili se učiniti útok na bohy; co vypravuje Homeros o Efialtovi a Otovi, to platí o nich, že se pokoušeli vystoupiti na nebesa, aby napadli bohy. Tu se radili Zeus a ostatní bohové, co s nimi učiniti, a byli na rozpacích; neboť ani je nemohli pobíti a jako giganty blesky docela zahladiti jejich pokolení — vždyť to by bylo zničení všech poct a obětí, přinášených jim od lidí — ani je nemohli nechat v takové bujnosti. Konečně Zeus rozmysliv se pravil: »Zdá se mi, že jsem nalezl prostředek, jak by lidé zůstali a přece odložili svou nevázanost, a to tak, že by se stali slabšími. NYNÍ TOTIŽ ROZETNU KAŽDÉHO Z NICH VE DVÉ A HNED BUDOU JEDNAK SLABŠÍ, JEDNAK NÁM UŽITEČNĚJŠÍ, protože se zvětší jejich počet; a budou chodit rovně po dvou nohách. A jestliže ještě se budou zdát příliš bujní a nebudou chtít žíti v pokoji, opět je rozetnu ve dvé, takže budou choditi poskakujíce jen o jedné noze.« PO TÉTO ŘEČI ROZKRAJOVAL LIDI VE DVÉ JAKO SE ROZKRAJUJÍ OSKERUŠE K NAKLÁDÁNÍ NEBO JAKO SE KRÁJEJÍ VEJCE VLASEM; a koho rozkrojil, kázal Apollonovi otočiti každému obličej a zbylou polovici šíje na stranu řezu, aby byl člověk skromnější dívaje se na své rozpůlení, i jinak všechno léčiti. A ten každému otáčel obličej a stahuje odevšad kůži na tu část těla, která se nyní jmenuje břicho, jako se dělá se zdrhovacími vaky, svazoval ji v jediný uzel, kterému říkají pupek. Z četných vrásek skoro (191) všecky uhladil a také upravil hruď nějakým takovým nástrojem, jakým obuvníci uhlazují na kopytě záhyby koží; jen něco málo jich nechal, ty, které jsou právě na břiše kolem pupku, na památku toho, co se kdysi dávno s člověkem stalo.
KDYŽ TEDY PŮVODNÍ TĚLA BYLA ROZŤATA NA DVÉ, TOUŽILA KAŽDÁ POLOVICE PO SVÉ POLOVICI, SCHÁZELY SE, OBJÍMALY SE RUKAMA I SPLÉTALY SE K SOBĚ VESPOLEK, TOUŽÍCE SPOLU SRŮSTI, a při tom umíraly hladem i vůbec od nečinnosti, poněvadž k žádné práci neměly chuti jedna bez druhé. A kdykoli některá z polovic zemřela a druhá zůstala na živu, ta, která zůstala, hledala jinou polovici a k té se přivíjela, ať nalezla polovici původní celé ženy — kterou nyní nazýváme ženou — ať muže; a tak hynuly. Tu Zeus smilovav se nad nimi pomůže jim jiným způsobem a přeloží jejich pohlavní ústrojí dopředu — neboť až dotud i to měli vně a semene nevkládali do svých těl vespolek, ani z nich nerodili, nýbrž do země, jako cikády — přeložil tedy jejich pohlavní ústrojí takto do předu a učinil, aby jimi jedni v druhých způsobovali početí, mužové v ženách, za tím účelem, ABY PŘI SPOJENÍ MUŽE S ŽENOU PLODILI A VZNIKALO TAK POTOMSTVO; PAKLI BY SE SETKAL MUŽ S MUŽEM, ABY ASPOŇ NASTÁVALO NASYCENÍ Z TOHO STYKU A UKLIDNĚNÍ a aby se obraceli ke svým pracím a starali se též o ostatní potřeby života. JEST TEDY JIŽ OD TAK DÁVNÉ DOBY LIDEM VROZENÁ LÁSKA, SPOJOVATELKA STARÉ PŘIROZENOSTI, KTERÁ SE SNAŽÍ UČINITI JEDNO ZE DVOU A LIDSKOU PŘIROZENOST UZDRAVITI.
TEDY KAŽDÝ Z NÁS JEST SYMBOLON, PŮLKA ČLOVĚKA, PONĚVADŽ VZNIKL JEHO ROZŘÍZNUTÍM, podobně jako ryby platýsi, z jednoho se stali dva; A TU KAŽDÝ STÁLE HLEDÁ SVOU POLOVICI. A tu všichni mužové, vzniklí roztětím onoho celku, který se tehdy nazýval androgyn, jsou milovníci žen a většina záletníků pochází z tohoto druhu a také všechny ženy milovné mužů a záletné vznikly z tohoto druhu. ALE ŽENY, KTERÉ JSOU ČÁSTÍ PŮVODNÍ CELÉ ŽENY, TY SI NEVŠÍMAJÍ VALNĚ MUŽŮ, NÝBRŽ SPÍŠE JSOU OBRÁCENY K ŽENÁM A Z TOHOTO DRUHU VZNIKAJÍ MILOVNICE ŽEN. KDO JSOU VŠAK ČÁSTÍ PŮVODNÍHO MUŽE, TOUŽÍ PO MUŽSKÉM POHLAVÍ, A POKUD JSOU MALÝMI CHLAPCI, MILUJÍ MUŽE, PONĚVADŽ JSOU ÚSEKY MUŽSKÉ BYTOSTI, A RÁDI VEDLE MUŽŮ LEHAJÍ A S NIMI SE OBJÍMAJÍ; to jsou nejlepší (192) z chlapců i jinochů, poněvadž jsou svou přirozeností nejmužnější. NĚKTEŘÍ OVŠEM O NICH ŘÍKAJÍ, ŽE JSOU NESTOUDNÍ, ALE TO NENÍ PRAVDA; NEBOŤ TO NEČINÍ Z NESTOUDNOSTI, NÝBRŽ PUZENÍ SVOU SILOU, STATEČNOSTÍ A SVÝM MUŽSTVÍM, MILUJÍCE TO, CO JIM JEST PODOBNO. Velikým důkazem té věci jest toto: když dorostou, jediné takoví se stávají muži, platnými pro veřejný život. A KDYŽ DOSPĚJÍ MUŽNÉHO VĚKU, MILUJÍ CHLAPCE, KDEŽTO O SŇATKY S ŽENAMI A O PLOZENÍ DĚTÍ SE Z PŘIROZENÉHO PUDU NESTARAJÍ A MUSÍ K TOMU BÝTI NUCENI ZÁKONEM; ALE STAČÍ JIM POSPOLU TRÁVITI ŽIVOT BEZ ŽENĚNÍ. Vůbec tedy se takový muž stává milovníkem hochů a láskou milovníků, oblibuje si po každé bytost příbuznou. A TU KDYKOLI MILOVNÍK HOCHŮ NEBO KDOKOLI JINÝ NALEZNE PRÁVĚ ONU SVOU POLOVICI, TEHDY JSOU ÚŽASNĚ UCHVÁCENI PŘÁTELSTVÍM, PŘÍBUZNOSTÍ I LÁSKOU A NECHTĚJÍ SE TAKŘKA ANI NA OKAMŽIK OD SEBE ODLOUČITI. To jsou ti, kteří zůstávají pospolu po celý život, při čemž by ani nedovedli říci, čeho chtějí od sebe navzájem dosáhnouti. Neboť nikdo by si nepomyslil, že to je smyslné milování a že se pro toto druh s druhem rád stýká s takovou horlivostí; ale je patrno, že duše jednoho i druhého chce něco jiného, co nemůže říci, ale tuší, co chce, a skrytě naznačuje. A když tak spolu leží na jednom místě…“ (Platón: Symposion 189-192, Praha 1947, s. 36-39)
Bible však zná jiný stvořitelský řád: Bůh stvořil člověka jako muže a ženu (Gn 1:27), ne jako muže a muže či jako ženu a ženu. Muž a žena byli původně sice také jedním tělem (Gn 2:21-23) a jedním tělem se v manželství opět ideálně mají stát (Gn 2:24), avšak dle bible je řádem stvoření vrozena mužům jen touha po ženách a ženám jen touha po mužích. Pouze tato dvě rozdílná pohlaví mají tvořit jedno tělo. Jestliže se však snaží tvořit jedno tělo muž s mužem či žena s ženou, jde o jasné porušení Božího stvořitelského řádu – tedy jde o hřích, o chybu. Lidská přirozenost je Adamovým pádem do hříchu porušena. Takže i kdyby se někdo opravdu jako „homosexuál“ narodil, byl jen monstrem, které vzniklo v důsledku porušenosti všeho stvoření hříchem, podobně jako se nedávno v Indonésii narodil chlapeček s šesti nohama. Tudíž i kdybychom připustili, že v důsledku porušenosti hříchem se někdo jako „homosexuál“ může narodit, nemohli bychom nikdy tvrdit, že je to normální (stejně jako nemůžeme tvrdit, že chlapeček s šesti nohama je normální), poněvadž tato vrozená sexuální monstrozita by takovému jedinci bránila naplnit Bohem stanovený účel sexu (Gn 1:27-28; Gn 2:24).
Ostatně, Platónův žák Aristoteles byl jiného názoru než Platón (resp. Aristofanés, kterému Platón vkládá do úst výše citovaný stvořitelský příběh v dialogu Symposion). Aristoteles „homosexualitu“ totiž nevyvozuje z řádu stvoření, tedy z vrozenosti, nýbrž vyvozuje ji z politického kalkulu na omezení velikosti populace:
„A aby pak zákonodárce zavedl umírněnost v jídle a pití jako věc velmi prospěšnou, vymyslil mnoho moudrých zařízení, a aby způsobil odloučenost od žen, aby nerodily mnoho dětí zařídil pohlavní obcování mezi muži, o jehož správnosti či nesprávnosti uvažovati bude vhodná příležitost jindy.“ (Aristoteles: Politika II,10 1272a, Jan Laichter, Praha 1939, s. 63)
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Tyto jevy se tedy týkají velmi omezeného počtu lidí, kteří si svoji orientaci sami nevybrali. Je vrozená.“
Hypotézu o vrozenosti „homosexuality“ ovšem falzifikuje jednak citovaná pasáž z Aristotela, jednak etnologická zjištění, která ukazují, že jde o cítění a jednání získané sociálním učením, jako třeba u tohoto kmene:
„Nejextrémnějším případem jinakosti, který etnologie odhalila, je případ Marind-Animů z Nové Guineje. Jejich pohlavní život byl výlučně homosexuální, jak u mužů, tak u žen. Jednou za rok docházelo ke stykům mezi muži a ženami v zájmu plození potomstva, a to představovalo takovou zvrhlost, budící odpor, že se přitom impotence vyskytovala téměř jako norma. Aby impotenci zvládli, přinášeli oběti bohům. Jeden pár byl během pohlavního styku uvržen do jámy a zabit. Jejich smrt měla bohy pohnout k tomu, aby dali mužům při oplodňovací ceremonii potenci a obě pohlaví při tomto páření zbavili odporu k druhému pohlaví. Misionáři se pokoušeli vyhladit tento mrav ohněm a mečem, protože se zdál být zločinem proti přírodě.“ (Ernest Borneman: Encyklopedie sexuality, Praha 1990, s. 186)
Se stejnou módou či ideologií se v případě „homosexuality“ patrně potýkáme i dnes.
Pokud byste ovšem přesto chtěl vyviňovat „homosexuály“ tvrdošíjným trváním na hypotéze vrozenosti této deviace, musel byste ze stejného důvodu vyviňovat i kriminálníky:
S použitím nevybraného vzorku 3 586 párů dvojčat v Dánsku Christiansen (1977) uvedl, že 52 % jednovaječných dvojčat bylo konkordantních pro kriminální chování, zatímco u dvojvaječných dvojčat jich bylo takto konkordantních pouze 22 %. Výrazný nárůst probandní konkordance pro kriminální chování mezi jednovaječnými dvojčaty naznačuje, že jednovaječná dvojčata dědí některé biologické vlastnosti, které zvyšují jejich společné riziko kriminální angažovanosti. (viz Sarnoff A. Mednick et al.: Genetic factors in the etiology of criminal behavior, 1984)
Je až k neuvěření, jak přesně tento výsledek koresponduje s jiným výzkumem hereditární etiologie „homosexuality“ na dvojčatech:
„Například Bailey a Pillard (1991) u svých 56 homosexuálních probandů pocházejících z monozygotních dvojčat zjistili 52% konkordanci sexuální orientace, zatímco v případě dizygotních dvojčat byla tato konkordance 22 % a u adoptovaných bratrů pouze 11 %. V případě homosexuálních žen zjistili konkordanci podobnou – 48 % u monozygotních sester, 16 % u dizygotních sourozeneckých párů a 6 % pro adoptivní sestry (Bailey a spol., 1993).“ (P. Weiss: Sexuální deviace, Praha 2002, s. 120)
Napsal jste:
„Otázka pohlavní identity je zcela okrajová ve srovnání s rozpadem rodin… Zdá se, že se s problematikou homosexuality a transsexuality v poslední době „roztrhl pytel“. Co je příčinou? Podle mého je to populismus v politice.“
Máte pravdu, že problematika sexuální orientace či sexuální identity je zcela okrajová, tedy extrémní. Pytel s touto problematikou, kterou nás nyní denně bombardují média, jako by šlo o jednu z klíčových otázek přežití dnešní civilizace, se však určitě neroztrhl díky tomu, co nazýváte populismem v politice. Politika za minulého režimu přece z Vašeho hlediska byla také zajisté populistická, a přesto se o této problematice referovalo v masmédiích jen naprosto ojediněle. Až po listopadovém převratu nám tuto problematiku přivál vítr ze Západu, který u nás mnoho lidí začalo napodobovat, včetně napodobování západního mediálního mainstreamu, který tuto problematiku sugeroval veřejnosti již desítky let před naším listopadem. Na Západě tuto problematiku do médií protlačily svou mnohaletou salámovou metodou extremistické „homosexuální“ skupiny. Jestliže se proti této „homosexuální“ ideologii dnes vymezují politikové, které Vy nazýváte populisty, pak je to jen reakce na extremistické požadavky oněch skupin. Taková je kauzalita. Nezaměňujte tedy příčinu a následek.
Napsal jste:
„Stejně tak je v USA za spasitele některými křesťanskými kruhy považován superlhář Donald Trump. Něco podobného už tu v historii bylo.“
Ano bylo. Není to tak dávno, co byl za spasitele některými křesťanskými kruhy považován superlhář George Bush…
Napsal jste:
„A vrací se to. Bachmut připomíná Hirošimu po výbuchu atomové bomby. Události v Buči připomínají řádění esesáků v druhé světové válce.“
No, řekl bych, že počet civilních obětí v Bachmutu je těžko srovnatelný s počtem civilních obětí v Hirošimě, která se stala bezprecedentní obětí americké bezohlednosti. A události v Buči připomínají daleko spíše řádění amerických agresorů v My Lai než řádění esesáků. Řádění esesáků, to byl úplně jiný level, podobně jako byla úplně jiný level Hirošima než Bachmut.
pavel v
Jsem přesvědčen, že kriminalita duševně zdravého člověka nemůže být vrozená. Myslím, že je vždy získaná vlivem prostředí, v němž člověk vyrůstá. Na druhé straně dítě vychovávané homosexuály se nestane homosexuálem, pokud to nemá vrozené, stejně jako syn leváka nebude nutně levákem.
pavel v
Masakru v My Lai předcházel masakr v Hue, kde Vietcong přopravil o život cca 10x více lidí. Některé z nich pohřbil zaživa. To samozřejmě nemůže být omluva pro My Lai, ale staví to tuto událost do jiného světla. Vietnamská válka byla krutá, ale ti, kdo se chovali jako esesáci, byli Vietnamci.
pavel v
to P. Ašer
Už jsem zde psal, že existuje dvojí homosexualita. Přirozená t.j. vrozená. A také ta, která byla vyvolána kulturou společnosti, jako například ve Spartě, kde byli hoši od semi let drženi odděleně od dívek a kde byla homosexualita státem podporována, aby povzbuzovala sounáležitost vojáků. Apoštol Pavel o přirozené homosexualitě asi neměl tušení a proto považoval každou homosexualitu za hnusný pohanský jev.
My, křesťané bychom měli na přirozené homosexuály pohlížet jako na lidi, kteří svou jinakostí trpí, jako na lidi, kterými většinová společnost pohrdá. Nepřidávejme se k většině, která páchá zlo.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Jsem přesvědčen, že kriminalita duševně zdravého člověka nemůže být vrozená. Myslím, že je vždy získaná vlivem prostředí, v němž člověk vyrůstá.“
Takže Vy jste přesvědčen, že kriminalita nemůže být vrozena. A to navzdory Christiansenovu výzkumu prováděném na
3 586 párech dvojčat. Vy jste snad zkoumal více dvojčat než Christiansen, že jste nabyl opačného přesvědčení než on? Má vůbec smysl Vám předkládat nějaké argumenty, když po jejich předložení stejně dále budete ad infinitum opakovat svou dojmologii?
Napsal jste:
„Na druhé straně dítě vychovávané homosexuály se nestane homosexuálem, pokud to nemá vrozené, stejně jako syn leváka nebude nutně levákem.“
Asi jste si nepřečetl důkladně mou citaci o Marind-Animech. Takže ještě jednou:
„Jejich pohlavní život byl výlučně homosexuální, jak u mužů, tak u žen. Jednou za rok docházelo ke stykům mezi muži a ženami v zájmu plození potomstva, a to představovalo takovou zvrhlost, budící odpor, že se přitom impotence vyskytovala téměř jako norma.“
Děti v tomto kmenu byly „homosexuály“ právě proto, že byly od malička jako „homosexuálové“ vychovávány. Proto jim bylo opačné pohlaví tak odporné. Asi těžko se odvážíte tvrdit, že 100 % dětí tohoto kmene se jako „homosexuálové“ narodilo, když jejich prevalence je v jiných lidských populacích mnohonásobně nižší… 🙂
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Vietnamská válka byla krutá, ale ti, kdo se chovali jako esesáci, byli Vietnamci.“
Tím snad chcete naznačit, že Američané v My Lai se jako esesáci nechovali? Nehledě na to, že Vietnamci jsou ve Vietnamu doma. Co tam však měli co pohledávat Američané z opačného konce světa? Do jiného světla staví celou americkou agresi ve Vietnamu především odhalené lži o střelbě v Tonkinském zálivu…
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Už jsem zde psal, že existuje dvojí homosexualita. Přirozená t.j. vrozená. A také ta, která byla vyvolána kulturou společnosti… Apoštol Pavel o přirozené homosexualitě asi neměl tušení a proto považoval každou homosexualitu za hnusný pohanský jev.“
Bible žádnou dvojí „homosexualitu“ nezná. Tuto distinkci zavedli až apologetové „homosexuálů“, kteří původně většinou sami touto deviací disponovali. Nekonečným omíláním této sebeobhajoby pak infikovali i značnou část viantní veřejnosti, Vás nevyjímaje. U nevěřících se až tak nedivím, že této propagandě podléhají, podobně podléhají i jiným lžím, avšak u křesťanů, kteří tuto propagandu akceptují, mě to zaráží. Nedovedu pochopit, s jakou ležérní lehkostí přistupují k problému hříchu. SZ to považuje za ohavnost, jež je hodna smrti, NZ za hřích, který znemožňuje vstup do Božího království. A za této situace se někdo, kdo se považuje za křesťana, opovažuje jít na tak tenký led tvrzením, že bibličtí autoři byli vlastně zabednění, poněvadž podle „moderního“ názoru to žádným hříchem není. Podobnou strategii by měli na svou obhajobu začít používat i zloději, kterým je rovněž vstup do Božího království zapovězen (1 K 6:10), a začít tvrdit, že ap. Pavel nevěděl nic o kleptomanii, za kterou člověk přece také nemůže, když má neodolatelné nutkání krást, podobně jako samcoložník má neodolatelné nutkání mít tělesný styk s jedincem stejného pohlaví…
Musíte se zkrátka rozhodnout, zda jste platonik, a proto budete omlouvat „homosexualitu“ její vrozeností kvůli jejímu zakotvení v řeckém mythologickém řádu stvoření (viz Platón: Symposion 189-192), anebo jste křesťan, který věří v řád stvoření prezentovaný v bibli, a proto budete „homosexualitu“ považovat za hřích, za důsledek pokažení Božího stvořitelského řádu (Gn 6:12).