Jelikož se snažím (ze zdravotních důvodů) ujít aspoň osm tisíc kroků denně, a jelikož mi syn opatřil kvalitní sluchátka, poslouchám na svých cestách spoustu velice zajímavých podcastů. Před dvěma lety jsem netušil, že je něco takového možné. Během brouzdání po podcastech jsem narazil na jméno Abigail Shrierové, která v roce 2020 vydala knihu Irreparable Damage (Nevratné poškození), ve které snesla doklady o tom, jak škodlivé je pro mladé lidi brát blokátory puberty. Ještě než začala aféra ohledně vydání českého překladu této knihy, jsem si objednal její další knihu, Bad Therapy, tedy Špatná terapie, s podtitulem Proč naše děti nedospívají.
Abigail Shrierová je publicistka, nikoli odbornice. Nicméně hlavní obsah její knihy tvoří rozhovory s odborníky, a rovněž s celou řadou rodičů.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Sebevražda
Začíná příběhem z vlastní rodiny. Jeden z jejích synů se vrátil z letního tábora s bolestmi břicha. Když bolesti neustávaly, vzala syna na dětskou pohotovost. Lékař vyloučil zánět slepého střeva a řekl, že se nejedná o nic vážného. Když už paní Shrierová se svým synem odcházela, požádal ji lékař, aby se ještě stavila u zdravotního bratra. Ten matku požádal, aby jej nechala s jejím synem o samotě. Prý s ním vyplní dotazník týkající se duševního zdraví.
Později se paní Shrierová dověděla, co v tom dotazníku je:
Měl jsi v několika posledních týdnech chuť zemřít?
Měl jsi v několika posledních týdnech pocit, že vaší rodině by bylo lépe, kdybys zemřel?
Přemýšlel jsi v několika posledních týdnech o tom, jak by ses mohl zabít?
Zkoušel jsi ses někdy zabít? Pokud ano, jak? A kdy?
Přemýšlíš právě teď o tom, že se zabiješ? Pokud ano, popiš to.
Dotazník nevymyslel nikdo menší než Národní institut duševního zdraví.
Matka jde tedy se svým synem k lékaři kvůli bolestem břicha, a odchází se synem, kterého podobný dotazník může snadno zcela rozhodit.
Autorka píše, že velká část odborníků předpokládá, že každé dítě může být nějak traumatizováno (toto slovo se v poslední době používá velmi inflačně). Na amerických školách pracuje celá řada asistentů, kteří mají řešit duševní poruchy a nemoci. Existuje celá řada diagnóz, které byly ještě v minulé generaci zcela neznámé. Dnešní děti nejsou prakticky nikdy ponechány bez dozoru. Nejsou samy ani na dětském hřišti. Nemají šanci naučit se řešit si své problémy a konflikty samy. Proto vstupují do skutečného života naprosto nepřipraveny.
Autorka upozorňuje, že mnoho dětí končí na psychofarmakách. Upozorňuje rovněž na to, že normálně lékaři považují za úspěch, když mohou léčenému říci, že je uzdraven a že už se nemusí vidět. To ale neplatí o psychiatrech a výchovných poradcích. Jakmile se začnou nějakému dítěti věnovat, je to zpravidla na mnoho let, ne-li na celý život.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Podat ruku
Autorka sama píše, že během svého života třikrát vyhledala psychoterapeuta. Třikrát se také rozhodla, že už psychoterapeutickou pomoc nepotřebuje a vztah zcela v klidu ukončila.. A nebylo to kvůli tomu, že by jí terapeut radil špatně. Prostě věděla, že je dospělá a sama je schopna posoudit, co jí pomáhá a co ne. Ovšem dítě v péči terapeuta je ve zcela jiném postavení. Zpravidla se neodváží říct „mně jsou Vaše otázky nepříjemné“ nebo něco podobného.
Velký problém je v tom, že rodiče si nevěří. V celé společnosti jakoby se usídlil názor, že rodiče výchově vlastně nerozumějí a že potřebují radu a pomoc expertů. Nicméně čím více spoléhají na experty, tím je duševní stav amerických dětí a mládeže horší. Mnozí dospívající se pak bojí jít na vysokou školu, nebo probírají se svým terapeutem otázky typu „jak si najít přátele“. Žádného totiž před tím neměly. Rodiče jim to svou výchovou neumožnili.
Ještě horší je, že tito experti se někdy staví mezi dítě a jeho rodiče. Někdy dítěti namluví, že příčinou jeho duševních problémů je špatná výchova, tedy že jsou to právě jejich rodiče, kdo mohou za to, že se necítí dobře a že nejsou v životě úspěšní. Jiní mladí dospělí naopak zůstávají bydlet u rodičů i dlouho poté, co měli dávno vyletět z hnízda.
Autorka rovněž upozorňuje na to, že psychologové, ale i učitelé, vedou děti a mladé lidi k tomu, aby neustále přemýšleli o tom, jak se právě cítí. V některých školách dokonce začínají den touto otázkou. Jak ale upozorňuje Jordan Peterson, zabývat se sám sebou je téměř totožné jako žít v depresích. (To mohu potvrdit i jako pastor: Kdo si neustále měří „duchovní teplotu“, zpravidla nemůže vybřednout ze svých problémů.)
U nás je velký nedostatek dětských psychiatrů, psychoterapeutů i výchovných poradců. Autorka nepopírá, že duševní nemoci skutečně existují a že v řadě případů je odborná pomoc nezbytná. Nicméně americký systém zcela atrofoval a jeho ovoce je dosti hrozné. Doufejme, že naše země nepůjde stejným směrem.
Tuto knihu jsem si objednal, aniž jsem tušil, jaký rozruch u nás vyvolá autorčina předchozí kniha. „Nedoporučení“ vládní zmocněnkyně paní Kláry Šimáčkové-Laurenčíkové bylo sice skandální (co se má vláda co vyjadřovat k edičním plánům různých nakladatelství), ale aspoň udělalo autorce značnou reklamu. Knihu Bad Therapy, kterou letos vydalo v New Yorku nakladatelství Sentinel, si lze snadno objednat i u nás – s poštovným mě to vyšlo na nějakých 750 Kč za zhruba tři sta stran, z nichž několik desítek tvoří poznámky, doklady a odkazy včetně rozsáhlé bibliografie.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 22. května 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
10 Komentáře
pavel v
O blokátorech puberty jsem si něco přečetl na anglické Wikipedii: https://en-m-wikipedia-org.translate.goog/wiki/Puberty_blocker?_x_tr_sl=en&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc Kdybych to shrnul, lékařské svazy na celém světě blokátory schvalují, ale jsou tam uváděny také informace, že nejsou nade vši pochybnost prozkoumány vedlejší účinky blokátorů. Některé americké státy blokátory zakázaly zákonem, narazily však na nejvyšší soud, který ty zákony pozastavil.
Blokátory puberty jsou předepisovány mladistvým trpícím „genderovou dysforií“, což je deprese nebo úzkost, že se například chlapec cítí být děvčetem a trpí tím, že se musí přetvařovat nebo dokonce nenávidí své pohlavní orgány nebo je šikanován, že se chová jako holka. Blokátor jejich vývoj pozastaví do doby dospělosti, kdy se ten člověk smí rozhodnout, co bude dál. Vysazení blokátoru je reverzibilní (člověk normálně dospěje), ale není dostek studií, které by to nade vši pochybnost prokazovaly. Realizace takových studií naráží na omezené množství lidí, kde by se to dalo zkoumat.
V Česku ročně spáchá sebevraždu kolem 60 dětí. Jednou z příčin (ne jedinou) je i genderová dysforie. Centrum LOCIKA doporučuje dětem naslouchat a nikdy nepodceňovat, když dítě něčím trpí. Je hloupé myslet si, že sebevraždu zapudíme jejím tabuizováním, jak naznačuje autorka probírané knihy. Děti trpící uvedenou dysforií se velmi často stávají obětí šikany. Dětský kolektiv dokáže být neuvěřitelně krutý k těm, kdo se odlišují. Rodiče často žijí vůči sobě ve válečném stavu nebo mohou být obětí alkoholu či drog. Pak neplatí autorův předpoklad, že výchova dětí má být jen věcí rodičů, a že nějaké odborné rady jsou dětem jen na škodu.
Klára Šimáčková Laurenčíková již během studií v letech 2005-2007 nastoupila do Charity České republiky, kde byla jmenována zástupkyní ředitelky celostátního projektu na pomoc obětem domácího násilí a obchodování s lidmi. Po ukončení studia nastoupila na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, brzy jako ředitelka Odboru pro rovné příležitosti ve vzdělávání, následně jako náměstkyně ministra školství. Ve své gesci měla agendy inkluzivního vzdělávání, institucionální výchovy a prevence rizikového chování na školách. Vedla rovněž oddělení sociálně právní ochrany dětí na Ministerstvu práce a sociálních věcí. https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1ra_%C5%A0im%C3%A1%C4%8Dkov%C3%A1_Lauren%C4%8D%C3%ADkov%C3%A1
Tato paní má na rozdíl od autorky knihy Špatná terapie moji důvěru, protože se problémovými dětmi dlouhodobě a prakticky zabývá.
Petr Adamec
Americký systém může být atrofofaný. V česku je ale situace taková, že starší generace odbornou pomoc psychiatra a pod. odmítá, protože to není společensky přijatelné. V česku křesťané potřebují v této oblasti povzbuzovat ne odrazovat. Takže myslím, že podobný článek může nadělat více škody než užitku.
U dětí je nespecifické bolení břicha klasický příznak úzkosti, traumatu a pod. Třeba často děti bolí bříško, když se bojí do školy. Proto je logické při nespecifické bolesti břicha vyloučit možné fyzické příčiny a pak zkoumat možné psychické.
Opravdu, psychika se hojí déle než třeba zlomená ruka. Někteří psychoterapeuti asi mohou své klienty udržovat v závislosti, ale je to samozřejmě neetické a ani to moc nemá logiku. Dobrý psychoterapeut je doporučován, protože konkrétním lidem pomohl.
Někteří lidé jistě nezdravě stále řeší své pocity. Mnoho lidí ale naopak pocity nedokáže u sebe rozeznat a proto to nedokáže ani u jiných lidí. Empatie souvisí s vnímáním vlastních pocitů. Proto se ve škole ptáme, jak se děti cítí.
pavel v
Bolševik vydal v roce 1961 zákon, který v České republice nařizoval povinnou sterilizaci jako podmínku pro právní uznání změny pohlaví. Tento požadavek znamenal, že osoby podstupující tranzici musely projít nejen sterilizací, ale také kompletní chirurgickou změnou genitálií, aby mohly získat nový právní status odpovídající jejich genderové identitě (sociální roli). V roce 2017 byl tento požadavek zrušen na základě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který označil povinnou sterilizaci za porušení lidských práv. Zákon však nebyl České republice ihned změněn. Povinnou sterilizaci pro změnu pohlaví zrušil v České republice Ústavní soud 7.5. 2024 s tím, že požadavek na sterilizaci pro právní uznání změny pohlaví je protiústavní. Zrušil také povinnou reoperaci genitálií.
Zde je příklad člověka, kterého se tyto otázky hluboce dotýkají: 32letý Jiří se už v dětství necítil dobře v ženském těle. „Už od čtyř let jsem nesnášel holčicí oblečení a vždycky jsem měl krátké vlasy,“ popisuje. Po ukončení střední školy se rozhodl, že začne brát mužské hormony. „Valná většina lidí, které potkám, o mně nevědí, že jsem se narodil jako žena. Pokud na to nepřijde řeč, nemám důvod jim to vysvětlovat,“ líčí vousatý mladík. Hormony zapříčinily, že je dnes od zbytku mužské populace nerozeznatelný. Problém však nastává ve chvíli, kdy musí prokazovat totožnost. Navzdory mužskému vzhledu má stále v dokladech písmenko „Ž“ označující ženské pohlaví. Ačkoliv vystupuje pod jménem „Viktor“, v občance má napsané „Viki“, protože nechtěl podstoupit operaci. „U trans mužů jde opravdu o kastraci, protože si musíte vysloveně nechat vyndat orgány. Je to velký zásah do břišní dutiny, který řada lidí pochopitelně nechce podstoupit,“ říká. Jiří tuto operaci rovněž odmítl. „Je to nebezpečné a nechtěl jsem riskovat doživotní zdravotní problémy,“ tvrdí. Jenže vypadat jako muž a mít v pase napsané ženské pohlaví mu zabránilo vycestovat do zahraničí. „Chtěl bych spolu se svou partnerkou pracovat v zahraničí. Mam blízko k rozvojové práci, ale to je pro mě v tuhle chvíli nebezpečné. Více zde: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/kastrace-trans-lide-ustavni-soud-zakon-novela_2405040500_ank
Proč o tom zde píšu? Abych ukázal, že takzvaní „progresivisté“ si žádné mrzačení lidských těl při tranzici nepřejí. Věřím, že lidé se zmíněnými problémy trpí a proto by nikdo ze čtenářů s nimi neměnil. Vůbec nechápu, proč lidé, kteří jsou v pohodě, jim ztrpčují život. Absence empatie je znakem pýchy.
Dan Drápal
Vážený pane doktore,
škoda, že tu anglickou wikipedii zřejmě zapomněli updatovat. Od podávání blokátorů puberty už upustily skandinávské země, Nizozemí i Spojené království. Britská první klinika provádějící chirurgické změny pohlaví „obsloužila“ 21 000 dětí; nyní čelí tisícovce žalob a musela zavřít. Škoda, že jste si knížky paní Shrierové nepřečetl. Našel byste tam doklady nebezpečných vedlejších účinků blokátorů puberty a jiných farmak, podávaných dětem s gender disphoria.
Konečný Fr.
Měnit pohlaví dítěte před pubertou pomocí blokátorů a operací je mengelismus dnešní doby. Pokud se pro to rozhodne někdo ve věku třeba 20-ti let – nelze mu bránit. Děti je třeba chránit. Je třeba odmítnout Laurenčíkovou a podobná individua. Je třeba odmítnout EU a také NATO, které podporuje agendu LGBT. Žádný hlas SPOLU ve volbách je hlasem rozumu a hlasem křesťana.
pavel v
Anglická Wikipedie updatovaná je. Abych to dokázal, uvádím výňatek z odkazu, který jsem zveřejnil výše:
„Dne 30. června 2020 změnila britská národní zdravotnická služba informace zobrazené na svých webových stránkách týkající se reverzibility účinků blokátorů puberty a jejich použití při léčbě nezletilých s genderovou dysforií . Konkrétně NHS odstranila slova, která uvedla, že blokátory puberty jsou „plně reverzibilní“ a že „léčbu lze obvykle kdykoli zastavit“. NHS místo toho uvedla, že „o dlouhodobých vedlejších účincích hormonálních nebo pubertálních blokátorů u dětí s genderovou dysforií je málo známo. Ačkoli Gender Identity Development Service (GIDS) radí, že se jedná o fyzicky reverzibilní léčbu, pokud je zastavena, není známo, jaké mohou být psychologické účinky, není také známo, zda hormonální blokátory ovlivňují vývoj mozku dospívajících nebo kostí dětí. Nežádoucí účinky mohou také zahrnovat návaly horka, únavu a změny nálady. [122]
Rozhodnutí Bell v. Tavistock Nejvyššího soudního dvora pro Anglii a Wales rozhodlo, že děti mladší 16 let nejsou kompetentní udělit informovaný souhlas s blokátory puberty, ale toto bylo odvolacím soudem v září 2021 zrušeno.
Britská lékařská asociace se staví proti snahám zakázat blokátory puberty pro transgender mládež. [123] Od roku 2022 podporovala Národní zdravotní služba používání blokátorů puberty u dětí mladších 16 let pouze v rámci centrálně spravovaného klinického výzkumu a důrazně odrazovala od vyhledání léčby z neregulovaných zdrojů. [124] [125]
Cass Review z roku 2024 uvedl, že neexistují dostatečné důkazy, které by ospravedlnily rozšířené používání blokátorů puberty pro genderovou dysforii, a že je zapotřebí více výzkumu, aby bylo možné poskytnout důkazy o účinnosti této léčby, pokud jde o snížení úzkosti a zlepšení psychologického fungování. [126] To vedlo de facto k moratoriu na rutinní poskytování blokátorů puberty pro genderovou dysforii v rámci NHS England mimo klinické studie [127] [16] a politickým výzvám, aby lékaři nemohli předepisovat blokátory puberty v soukromí. Anglie. [128]
V březnu 2024 NHS England oznámila, že již nebude předepisovat blokátory puberty nezletilým mimo použití v klinických výzkumných studiích, přičemž uvedla nedostatečné důkazy o bezpečnosti nebo klinické účinnosti. [129] Děti, které již dostávají blokátory puberty prostřednictvím NHS England, budou moci pokračovat v léčbě. [129] NHS England doufá, že do prosince 2024 bude zavedena studie o používání blokátorů puberty, přičemž o kritériích způsobilosti se teprve rozhodne. [130] Dětem v Anglii lze stále předepisovat blokátory puberty prostřednictvím některých soukromých klinik, které nejsou spojeny s NHS England. [131] [132] Dne 11. dubna 2024 Komise pro kvalitu péče (CQC) oznámila, že zkontroluje, zda licencovaní poskytovatelé zdravotní péče registrovaní u CQC, kteří poskytují péči těm, kteří zpochybňují svou genderovou identitu, uplatňují nové pokyny doporučené Cass Review a podnikne donucovací opatření proti soukromým klinikám, které předepisují blokátory puberty osobám mladším 18 let v rozporu s politikou NHS England . Zatímco CQC bude očekávat, že všichni soukromí poskytovatelé, kteří jsou u něj registrováni, budou brát doporučení Cass v úvahu, nemusí je dodržovat, protože soukromí poskytovatelé nejsou doporučeními Cass vázáni. V současné době žádná soukromá klinika péče o pohlaví registrovaná v CQC nevydává blokátory puberty. [133] [134]“
Není tedy pravdou, že Spojené království od blokátorů puberty zcela upustilo. Jen jejich používání zpřísnilo. Není ani pravdou, že britská klinika Tavistock centre čelí tisícovce žalob. Jsou jich řádově desítky.
Keira Bell, která se žalobou proti Tavistock centre proslavila, založila žalobu na tvrzení, že ji lékaři nedostatečně informovali, jaké důsledky užívání blokátorů puberty bude mít. Její rodiče byli o léčbě informováni a vyslovili s ní souhlas.
pavel v
Keira Bell užívala blokátor puberty od 16 let a v žalobě uvedla, že:
1. Blokátory puberty zastavily přirozený vývoj jejích sekundárních pohlavních znaků během puberty, což vedlo k dlouhodobým fyzickým změnám. Následná hormonální léčba (testosteron) způsobila další nevratné změny, včetně růstu ochlupení na obličeji a těle, hlubšího hlasu a změn svalové hmoty a tělesného tuku.
2. Po ukončení léčby zažívala psychologické potíže, včetně lítosti a pocitu, že nebyla schopna plně pochopit a zvážit důsledky svého rozhodnutí v mladém věku. Popsala pocit ztráty a frustrace z toho, že podstoupila změny, které považuje za nevratné.
3. Hormonální léčba a chirurgické zákroky mohou mít negativní vliv na plodnost. Bell vyjádřila obavy ohledně své schopnosti mít biologické děti v budoucnosti, což je jeden z důsledků, který považuje za důležitý.
4. Dlouhodobé užívání hormonů může mít i další zdravotní důsledky, jako jsou rizika spojená s kardiovaskulárním systémem, hustotou kostí a dalšími aspekty fyzického zdraví. Keira Bell uvedla, že tyto potenciální zdravotní rizika jí nebyly plně vysvětleny před zahájením léčby.
Nedivím se, že její žalobu odvolací soud zamítl. Také já jsem v minulosti udělal hloupá rozhodnutí, kterých dnes lituji. Ale nikdy by mě nenapadlo, že se budu se kvůli tomu budu soudit. Pro mě je Keira Bell osoba, která chce vinu za své rozhodování svalit na jiné.
Ještě bych rád podotknul, že chirurgické změny pohlaví klinika Tavistock Centre u dětí neprováděla. Ty jsou ve Spojeném království povoleny až od 18 let.
Výjimky mohou existovat pro intersexuální děti, které se narodí s atypickými genitáliemi. V těchto případech může být chirurgie provedena v dětství, často na doporučení lékařů a po konzultaci s rodiči. Ve Spojeném království je provedení chirurgického zákroku, jako je mastektomie (odstranění prsů), u transgender mladistvých velmi vzácné a vysoce regulované. Přestože neexistuje absolutní zákaz těchto zákroků u osob mladších 18 let, jsou povoleny pouze ve výjimečných případech a za velmi přísných podmínek.
P. Ašer
Když se někdo cítí být vlkem (lykanthropie), má mít v občanském průkazu uvedeno „V“ i bez konverzní operace, která by napodobila vlčí fenotyp? Zdá se vám to absurdní? Ovšem stejně absurdní je, pokud se někdo cítí být jedincem opačného pohlaví než svého biologického. Vzhledem k tomu, že chromozomy každé buňky těla takového jedince usvědčují jeho pocity jako lživé, jde evidentně o psychickou poruchu – zcela analogickou lykanthropii. Jestliže lykanthropové jsou psychiatry léčeni, aby se zbavili svého budu, proč ne stejně i transsexuálové? Jen proto, že je jich více a mají lepší PR? A proč by měl stát dávat štempl legitimizující něčí bludné přesvědčení uváděním jeho kýženého, avšak neexistujícího pohlaví do občanského průkazu a dalších dokladů?
pavel v
Lykantropie byla úspěšně léčena, jak vyplývá z následujícího odkazu: https://en-m-wikipedia-org.translate.goog/wiki/Clinical_lycanthropy?_x_tr_sl=en&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc
Naproti tomu „léčba“ transsexuality, takzvaná konverzní terapie nikdy úspěšná nebyla, takže například ve státě Utah či ve Francii je zakázaná zákonem a ve Velké Británii se zákaz projhednává. Že je konverzní terapie neúčinná dokazuje řada lékařských studií:
Zpráva Americké psychologické asociace (APA) z roku 2009:
Tato zpráva je jednou z nejrozsáhlejších a zahrnuje přehled více než 80 studií a případových zpráv publikovaných od roku 1960. Komise APA přezkoumala dostupné důkazy a dospěla k závěru, že konverzní terapie není účinná a může být škodlivá.
Studie v Journal of the American Medical Association (JAMA) z roku 2020:
Tato studie analyzovala údaje z průzkumu mezi více než 27 000 LGBTQ+ mladými lidmi ve věku 13 až 24 let. Zjistilo se, že vystavení konverzní terapii bylo spojeno se zvýšeným rizikem závažných duševních zdravotních problémů, včetně sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu.
Národní průzkum LGBTQ+ osob, vedený organizací The Trevor Project v roce 2021:
Tento průzkum zahrnoval odpovědi více než 40 000 LGBTQ+ mladých lidí ve věku 13 až 24 let. Výsledky ukázaly, že ti, kteří byli vystaveni konverzní terapii, měli výrazně horší duševní zdraví a vyšší míru sebevražedných myšlenek a pokusů.
Studie Williams Institute z roku 2018:
Výzkumníci z Williams Institute na UCLA School of Law odhadli, že v USA prošlo konverzní terapií přibližně 698 000 LGBTQ+ dospělých a 16 000 LGBTQ+ mladistvých od licencovaných profesionálů a dalších 57 000 mladistvých od náboženských nebo duchovních poradců. Tento výzkum poskytuje důležitý kontext o rozšířenosti této praxe.
Tyto studie a zprávy dohromady poskytují rozsáhlé důkazy o neúčinnosti a škodlivosti konverzní terapie. Přehledy a metaanalýzy zohledňují velké množství jednotlivých studií a případových zpráv, čímž poskytují robustní základ pro závěry o této praxi.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Lykantropie byla úspěšně léčena, jak vyplývá z následujícího odkazu… Naproti tomu „léčba“ transsexuality, takzvaná konverzní terapie nikdy úspěšná nebyla…“
Úspěšná léčba psychofarmaky, kdy bývá z pacienta vytvořena slintající třesoucí se zombie? Možná pak v tomto stavu na svůj blud pod touto medikací na čas zapomenou, avšak zažil jsem pacienty s jinými druhy bludů, kteří je úporně opakovali i pod medikací např. 600 mg Thioridazinu či 900 mg Plegomazinu denně, kromě ještě dalších psychofarmak. Zažil jsem také pacienty, kteří si několik hodin po elektrických šocích nedovedli vybavit své jméno a svůj věk, ale své bludy, kvůli nimž ty šoky dostávali, si vybavovali téměř okamžitě po probuzení z narkózy. Takže bych opravdu rád viděl kvalitu života těch „úspěšně vyléčených“ lykanthropů.
Co se týče údajně neúspěšné léčby „transsexuálů“, je třeba podotknout, že o pathologii něčeho nerozhoduje to, zda je to léčitelné či nikoli. Existuje řada neléčitelných chorob. Kvůli tomu, že nějaký stav není léčitelný, přece nebudeme tvrdit, že proto nejde o stav pathologický, když svému nositeli způsobuje nemalé fyzické či psychické problémy. Trpí-li někdo bludem, že je uvězněn v nesprávném těle (ať už jiného pohlaví nebo jiného živočišného druhu), pak jen kvůli tomu, že je tento blud neléčitelný, nepřestává býti bludem.
Také kvůli tomu, že je třeba nějaký blud zakořeněný hlouběji než blud jiný, díky čemuž je hůře léčitelný nebo je neléčitelný, neznamená, že díky tomu přestává být bludem na rozdíl od bludů, které jsou léčitelné snáze.
Znamená snad, že když nějaký blud nedokážeme vyléčit, máme tomuto bludu přitakat a tak utvrzovat postiženého v jeho bludném přesvědčení? To bychom mu dělali jen medvědí službu. Ale právě to činí dnešní zvrácené pokolení (Fp 2:15) svými pokryteckými transičními zmrzačujícími therapiemi, které mají obalamutit lidi cítící se uvězněnými v nesprávném těle, že jejich scestné pocity jsou směrodatnější než jejich tělo, ačkoli každá buňka jejich těla dokazuje, že tyto jejich pocity jsou bludné.