Tak dlouho jsem sliboval článek o tom, proč nepřijímat právě muslimské migranty, až se debata kamsi posunula kvůli vyhrocenému sporu, zda přijmout či nepřijmout padesát syrských sirotků. Jedna má čtenářka se podivila, že s projektem europoslankyně Michaely Šojdrové v zásadě souhlasím, když jinak tvrdím, že muslimy bychom přijímat neměli.
Ovšem, jak se říká, ďábel je skryt v detailu. Je rozdíl mezi tříletým a patnáctiletým sirotkem. Tříletého sirotka těžko prohlašovat za „muslima“.
Odpůrci projektu namítají, že Arabové z Předního východu mají velice soudržné rodiny, které se o děti, jež přišly o otce i matku, dokáží postarat. Dobrá, pokud se o sirotky postará širší rodina, skutečně není co řešit. Pokud by se ukázalo, že v řeckých uprchlických táborech žádní bezprizorní sirotci nejsou, byl by projekt zbytečný. Nicméně dokážu si představit, že mezi desetitisíci migrantů jsou i někteří „opravdoví“ sirotci, a v takovém případě by to dle mého názoru měli být právě oni, komu bychom měli přednostně pomoci.
Pokud jde o prověřování sirotků a jejich situace, máme tu tajné služby. Ty z pochopitelných důvodů do diskuse nevstupují. Snad nevyzrazuji žádné státní tajemství, řeknu-li, že s nimi mám určité, byť zprostředkované zkušenosti z projektu Gen 21, a mám dobré důvody si myslet, že dělají svou práci skvěle. Mám k nim plnou důvěru, že by nepustily do naší země sedmnáctiletého sirotka, kterému je ve skutečnosti pětadvacet.
A pokud Michaela Šojdrová skutečně ví o padesáti rodinách, které by byly ochotny se o sirotky postarat – a opět na základě vlastní zkušenosti nemám důvod pochybovat, že o nich skutečně ví – pak počítejme s tím, že i tyto rodiny by byly náležitě prověřeny. Suma sumárum, přijetím padesáti opravdových sirotků bychom skutečně naši drahou vlast neohrozili.
Jinak ale trvám na tom, že bychom neměli přijímat muslimské migranty. Když jsem tuto myšlenku vyslovil (ve skutečnosti vlastně napsal), odepsal mi jeden z čtenářů a popsal nejrůznější možné muslimské migranty, kteří jsou skutečně v zoufalé situaci a kterým by byla takto upřena pomoc. Zřejmě mě chtěl přesvědčit, že taková diskriminace je nespravedlivá.
Ano, je. Mnohá závažná rozhodnutí jsou nespravedlivá. Nespravedlivá je i pozitivní diskriminace. Restituce byly taky nespravedlivé. I církevní restituce byly nespravedlivé – byť se neshodneme, kterým směrem, zda vůči církvím, nebo vůči těm, kdo kdysi církvi ukradený majetek považovali dlouho za vlastní. A stěhování milionů, ne-li desetimilionů lidí z Afriky či Asie do Evropy by bylo nesmírně nespravedlivé. Ani zde nebudu rozvádět, koho všeho a jak by to poškodilo. Vznik většiny států byl nespravedlivý. I vznik Československa, který letos oslavujeme. I vznik Izraele, ačkoli Izraelci si značnou část země koupili, zatímco většina států vznikla tak, že nějaký národ vyhnal jiný národ a usadil se na jeho území.
Prostě mám dobré důvody domnívat se, že pokud Evropu obsadí miliony muslimů, bude to znamenat nejen spoustu nespravedlnosti, ale patrně i zkázu civilizace. Té civilizace, která zrušila mučení. Té civilizace, která zrušila otroctví. Té civilizace, která odstranila trest smrti. Té civilizace, která ve většině zemí znemožnila věznění bez soudu. Toto vše by se vrátilo.
Co ale nevěští nic dobrého, je odpor vůči diskriminaci muslimů, spojený s naprostou lhostejností vůči nejen diskriminaci, ale genocidě křesťanů. Mám pocit, že ti, kdo tolik bojují proti islamofobii, jsou zcela lhostejní vůči genocidě křesťanů v severní Nigérii nebo postupné likvidaci malé křesťanské menšiny v Pákistánu. V posledních letech je zabito (často umučeno) hodně přes sto tisíc křesťanů ročně – naše humanisty to z nějakého důvodu nechává chladnými. Mnohé evropské vlády a Kanada (a donedávna i Obamovy Spojené státy) často odmítaly blízkovýchodní křesťany vpouštět do země. Přitom jestli někomu na Blízkém východě hrozí brzké vyhubení, pak jsou to dnes již nepočetné komunity křesťanů, jezídů, vyznavačů Baháí, případně jiných menšin.
Základní námitka proti mému postoji zní: Ty házíš všechny muslimy do jednoho pytle. Námitku odmítám. Jsem přesvědčen, že velká část – patrně většina – muslimů je mírumilovná. Pouze tvrdím, že tato část není relevantní. Většina obyvatel Sovětského svazu byla taky mírumilovná. To ale neznamená, že Sovětský svaz nebyl nebezpečný.
V současnosti platí, že tam, kde je silná muslimská menšina, jsou velké problémy – přes snahu zakamuflovat oficiální statistiky kriminality. Muslimové nemusí tvořit ani deset procent obyvatel, aby v dané zemi začala být ohrožena svoboda slova. Platí to i pro vyhlášené demokracie – Švédsko, Spojené království, Nizozemí…
Včera (25. 9.) vyšla v Lidových novinách fotografie z jedné španělské radnice. Vítači na ni vyvěsili transparent s nápisem „Hranice zabíjejí“. Česká republika to potvrdit nemůže. Pokud vím, muslimové tu nikoho nezabili a nikdo tu nezabíjí muslimy. Na rozdíl od Španělska. Nakonec tomu patrně neunikneme, ale přeji si, aby to tak zůstalo co nejdéle.
Autor: Dan Drápal Foto:
12 Komentáře
Karel Konečný
Myslím, že ty úvahy jsou otřesné.
Ivan
Je zřetelné, že se autor snaží vyhnout „extrémům“ na obou stranách a snad působit jako jakýsi názorový svorník mezi dvěma tábory. Je však třeba odlišit dvě věci. Pokud jdou dva proudy vedle sebe, je možné zvolit kompromisní „zlatou“ střední cestu. Ale jak řekla M. Thatcherová, kdo by chtěl jít prostředkem silnice, tomu hrozí, že ho srazí auto z kteréhokoliv směru. Jinými slovy, podobné komentáře možná z velké části odmítnou oba tábory.
Dan Drápal
Ano, je to tak a už se do velké míry stalo. Ale s tím je třeba při vyjadřování se k složitým a nejednoznačným otázkám počítat.
Pozoruhodné je, jak se „humanisté“ ani slůvkem nedotknou problému masakrovaných a pronásledovaných křesťanů.
Karel Krejčí
Pronásledování křesťanů je nepochybnou realitou, kterou se brání svět proti pravdě a na co nás Ježíš upozorňoval. Také se zmiňoval o vlcích v beránčím rouše …
Jarin
Některé věci jsou černobílé, jiné barevné, ale obvykle se jedná o odstíny šedi. Před nástupem fašismu moc nešlo najít zlatou střední cestu mezi fašismem a demokracií, stejně jako nešlo najít cestu mezi komunismem a demokracií. Smiřovat se se zlem jednoduše nejde.
Velké osobnosti té doby, jako Winston Churchill nebo později právě Margaret Thatcherová ani náhodou nechtěly být svorníkem mezi dobrem a zlem a nadělaly si mnoho nepřátel. Moc si s tím ale oba hlavu nelámali. Ano, je to zjednodušený pohled, ale právě ta jednoduchost a přímočarost někdy dokáže strhnout ostatní k činu proti šikujícímu se zlu. Řečeno bez příkras, dnes je třeba neohroženě vystoupit proti nástupu liberální demokracie a islamizace (mají démonické pozadí a s démony se bojuje!) a zdržet se extrémů vlastních každé opozici a každému disentu (viz ex-člen JB A. B. Bartoš s jeho antisionismem).
Příkladem je mi Pán Ježíš, který zřejmě s Janem Křtitelem v mládí možná působil mezi esejci, kteří vedli k pokání a praktikovali křest. Pokud tomu tak bylo, což nelze doložit ani vyvrátit, lze uvidět, že Ježíš kázal Boží království, vedl k oddělení od světa a učil apokalyptiku. Jenže! Odmítl radikalismus, neoddělil se od lidí, hříšníků se nestranil, ale přišel za ně zemřít. Vychází mi z toho odmítnout elitismus, intelektualismus a pseudohumanismus, ale nestát se primitivem. Umět diskutovat razantně a důrazně, ale s citem, uměním, humorem a s inteligencí, nepočítat křivdy a milovat odpůrce. A hlavně, neopírat se o politické strany (nefunguje to), ale o Hospodina! A konečně, naším cílem musí být spása.
Vím, může to znít jako vyčpělá fráze, ale i kdyby se nám nakrásně podařilo zachránit naší civilizaci (o čemž vzhledem ke stavu církve pochybuji), pokud by její příslušníci směřovali do pekla, bylo by to k ničemu. Bezpečí a demokracie jsou pouze příležitostí k evangelizaci a neměli bychom v nich vidět samotný cíl, což ale všichni víme a spíše jen nahlas uvažuji. Nejde o to zpomalit zkázu, ale dobře využít zbývající čas.
J. V.
Karel Krejčí
Přesný počet padesáti sirotků je nepochybně pro vlastní úspěšnost avizované akce podmiňující veličina a připomíná mi scénu, ve které jeden štamgast prozrazuje své tajemství dobrého moku, které spočívá v přesném umístění piva na sklepních schodech – na šestém schodě je teplé a na osmém už zase studené. Podobně tedy – čtyřicet devět by bylo málo a padesát jedna už zase moc …
Na webu iDNES.CZ ze dne 16.července 2017 byly zveřejněny výsledku výzkumu integrace muslimů u nás a byl jsem překvapen. Jsou v něm uvedena mnohá fakta, obsahující kdo je vlastně muslim nebo se za něj považuje, jak se chová na pracovišti, nakolik se snaží splynout s okolím, jak přijímají naší kulturu a jak se baví, do jaké třídy společnosti se zařazují, jak komunikují mezi sebou a mnoho dalších životních praktik. Ten článek je opravdu zajímavý a stojí za to si jej přečíst. Ale zcela jistě z něj vyplývá jedna zásadní skutečnost, na kterou také výzkum poukazuje a to je – opravdová snaha muslimů začlenit se do české společnosti. Tedy, opak ucelených komunit se svými specifiky a zákony, které si postupně vytvářejí v západních státech (zatím) a které nabývají na realitě a jsou skutečnou časovanou bombou. V tomto s autorem zcela jistě souhlasím.
Otakar Vožeh
Podobně jsem se vyjádřil někde jinde na Facebooku – a neříkal bych tomu diskriminace, nýbrž výběr, na který má svrchovaný stát určitě právo : přijímat sirotky ve věku do tří let. Otázka pomoci jiným migrantům je o něčem jiném a tady se spíš stavím za to, aby se jim odpovědně pomáhalo dřív, než se nechají přesvědčit, že by měli překročit hranice.
Adam Hladky
„Nakonec tomu patrně neunikneme, ale přeji si, aby to tak zůstalo co nejdéle.“
.. je otázka, zda tomu nemůžeme předejít.
Běloši v JAR nebo Rhodesii si také přáli „aby to tak zůstalo co nejdéle“ .. a asi mohli rozumnějším přístupem předejít katastrofě.
Dan Drápal
Podotýkám, že nechci hájit apartheid. Přesto by mě zajímalo, jaký rozumnější přístup máte na mysli. Katastrofa dle mého názoru vypukla naplno až tehdy, když byli „bílí“ vyhnáni. Rhodesie relativně prosperovala, teď je to stát v rozkladu. V Jižní Africe to není tak zlé, ale obávám se, že ke katastrofě směřuje taky.
Judit
Pokud bude v zemi vetsi, silnejsi podil muslimu, bude stale jejich snahou zaclenit se, mit dobre vztahy, byt soucasti? Otazka do diskuse. Snad kazdy, kdo cte, chape, ze nemluvim na rovine jednotlivcu, ale na rovine vetsiho mnozstvi lidi, ktere jiz spolecne citi svou silu a moznosti. A islam skutecne slucitelny s nasi kulturou, myslenim, stylem atd. neni, at uz jsme verici nebo neverici. Nebylo to treba v tom Svedsku aj. kdysi podobne, jako je to dnes u nas? Musime za kazdou cenu napodobovat zapad ve vsem? Nemuzeme ocenit a vazit si toho, ze nektere problemy tu jeste nemame? Dulezitost pomoci potrebnym vubec nezpochybnuji. Jen se podivuji neochote se zamyslet, rozlisovat, domyslet veci z dlouhodobeho hlediska, ucit se z chyb jinych a neopakovat je. A tendencim michat mozna nekdy jablka a hrusky… S autorem souhlasim.
Podotykam, ze verim, ze Buh muslimy miluje a mozna sem nekteri prijdou prave proto, aby ho nasli. A ze migrant nerovna se terorista. Ale nevylucuje se to dle meho s prirozenou obezretnosti a neochotou opustit pozice historicky vybojovane, co se tyka prava, svobody, bezpecnosti, moznosti … atd.
A pokud nekde nekdy ctu napr. srovnani, ze i mnozi Cesi byli pred revoluci uprchliky na zapad, atd., tak myslim, ze prave to patri do kategorie michani nesrovnatelneho.
Karel Konečný
Moudrá a rozumná vláda jedná jinak než čeho jsme svědky od samého počátku válčného konfliktu v Syrii.
Konečný Fr.
Válku v Sýrii vyvolali USA a EU – my Češi jsme pouze vinni tím, že jsme v unii.