O svobodě slova se v poslední době mluví hodně. Podle různých průzkumů mají mnozí občané např. Německa pocit, že nemohou svobodně říkat, co si myslí. Tam, kde se usadila progresivistická ideologie, je možné kvůli nevhodně zvolenému slovu přijít o zaměstnání nebo o profesuru. K tomu přistupuje dříve nevídaný jev, totiž že na druhého člověka můžete vytáhnout něco, co řekl před třeba dvaceti nebo třiceti lety. Díky sociálním sítím a moderním technologiím je možno dohledat, co daný člověk kdysi řekl a co už dávno zapomněl. Přitom ten, kdo se snaží druhého tímto způsobem zničit, mnohdy vytrhuje řečené či napsané z kontextu. Takto napadený člověk si už ani nepamatuje, že o nějaké věci mluvil, natož co o ní řekl. Tento přístup nesmírně ztěžuje vývoj našeho smýšlení. Říká se, že kdo nebyl v mládí levičák, nemá srdce, a kdo je levičákem i po čtyřicítce, nemá rozum.
V diskusích – či spíše ve výměnách názorů, protože skutečné diskuse bývají poměrně vzácné – máme tendenci věci hrotit. Uvedu příklad: V diskusi na Křesťanu dnes mi kdosi napsal: „pane Drápal, když tolik horujete pro Evropskou unii…“ Byl jsem vděčný, že jiný diskutující se mne zastal: „Pan Drápal pro Evropskou unii nehoruje.“ Ano, nehoruji, ale chci, aby zůstala a proměnila se. Jenže onen první diskutující nebyl spokojen s ničím jiným než s absolutním odsudkem. Takových příkladů by bylo možno uvést více. Záplava e-mailů a článků nás zřejmě vede k povrchnímu čtení. Pak máme sklon si autora zařadit do určité škatulky a nevšímáme si drobných nuancí, které ovšem mohou být velmi důležité.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Dlouhá cesta do sboru
V jednom z nedávných článků jsem zmiňoval nadužívání slova hate, nebo, chcete-li, hejt. To, že jsem proti neřízené migraci, neznamená, že migranty nenávidím. To, že jsem proti „manželství pro všechny“, neznamená, že nenávidím homosexuály. Toto nadužívání má oponenta vykreslit jako zlého, nenávistného člověka. To se mnohdy jeví jako hlavní cíl. To pak umožňuje oponenta předem vyloučit ze „slušné společnosti“ a jeho případnými argumenty se vůbec nezabývat.
Jak se tomu bránit?
Denně dostávám spoustu odkazů a přeposlaných e-mailů. Přiznám se, že je téměř vůbec nečtu, protože je jich příliš mnoho a nemám tolik času. Ale to, co čtu, se snažím číst pozorně. Vadí mi totiž, když mé články čte někdo nepozorně, což se projeví třeba tím, že polemizuje s něčím, co jsem psal v první polovině článku, a nevšiml si, že na jeho námitky odpovídám v druhé polovině.
Nenechme se rychle strhnout k polemice. Pokud vám skutečně jde o diskusi s nějakým autorem, přeneste ji z FB nebo jiné sociální sítě na soukromou rovinu, tedy nejlépe na e-mail. Tam nemáme tendenci se předvádět nebo nad oponentem „zvítězit“, ale můžeme si v klidu probrat argumenty.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nepřátelství bez nenávisti
Snažme se být přesní. A nenechme si vnutit, jak máme mluvit. Neexistuje „transmuž“ nebo transžena“. Jsou jen lidé, kteří se vydávají za druhé pohlaví. Není důvod je zesměšňovat, není důvod jim ubližovat, ale není důvod přistoupit na něco, o čem jsem si jist, že to není pravda. Plně souhlasím s Jordanem Petersonem v tom, že stát by neměl nikoho nutit říkat to, co si nemyslí. Peterson říká – a já s ním souhlasím – že stát může nějaké mluvení zakázat, nemůže ale nějaké mluvení přikázat.
Teď o svobodě slova z trochu jiného soudku. I u nás se řešila otázka, zda je možno zakázat propalestinské heslo „From the River to the Sea, Palestine Will Be Free“. Palestina má být „free“, tedy svobodná. Od čeho? Od Židů. Je to heslo těch, kteří říkají, že se všemi Židy naloží tak, jak s některými naložil Hamás 7. října t. r. Ve skutečnosti tedy jde o schvalování holocaustu, i když někteří lidé budou tvrdit, že nikoli. A schvalování holocaustu je u nás trestné. Má být tedy toto heslo kriminalizováno? Byl jsem na vážkách, ale nakonec jsem dospěl k rozhodnutí, že nikoli. Výzva k násilí totiž není v tomto hesle vyjádřena explicitně, pouze implicitně.
V knize Kazatel se mimo jiné píše, „ať jsou tvá slova nemnohá.“ Někdy možná namítne: „Ty, Dane, se tím sám neřídíš, když vydáváš každý týden nový článek.“ Přesto se domnívám, že si to slovo beru k srdci. Píšu sice článek každý týden, ale jsou oblasti, k nimž se vůbec nevyjadřuji, protože jim nerozumím, nebo se k tomu necítím veden. A mám dokonce dojem, že oblasti, k nimž se budeme moci smysluplně vyjádřit, se budou ještě zmenšovat. Proč si to myslím? Vysvětlím na konkrétním příkladu.
Nedávno mi v diskusi jeden muž napsal, že bych měl odsoudit zvěrstva páchaná Ukrajinci na Rusech na Donbase. A nějaká ta zvěrstva konkrétně zmínil. Já bych samozřejmě mohl stáhnout z internetu řadu svědectví o zvěrstvech, která naopak páchali Rusové na Ukrajině. To by ale prorusky smýšlející lidé okamžitě smetli ze stolu jako „fejk“. Řadu konkrétních případů, které byly zmíněny, nemůžeme ani potvrdit, ani vyvrátit. Když jsem odmítl přistoupit na tuto hru, onen člověk mi napsal, že jsem naprosto bezcitný, když neodsuzuji to, co mi napsal. Tudy zřejmě žádná smysluplná cesta kupředu nevede. Málo si pomůžeme, když se budeme navzájem utloukat podobnými „argumenty“. Mnohem více mě zajímají konkrétní osudy lidí, s nimiž se mohu setkat. Loni u mě několik měsíců bydleli dva Ukrajinci, matka se synem, mimochodem rusky mluvící, kteří přesto stáli na straně Ukrajiny. Zpovídal jsem je, jak se jen dalo. Ale mnohé z toho, co jsem se dověděl, stejně nepoužívám, protože nemám žádnou představu, zda jejich smýšlení bylo typické a většinové nebo naopak spíše okrajové. A pokud něco z toho použiju, zmíním, z jakého je to pramene a jakou to asi má vypovídací hodnotu.
Znamená to, že nemám na dění na Ukrajině vlastní názor? Nikoli, názor mám, a dosti vyhraněný. Ale nevytvářím si ho bojováním na pomyslné ideologické hranici. A nepotřebuji z oponentů dělat blbce nebo lidi postrádající soucit. „Nemnohá slova“ – to pro mne v této souvislosti znamená nepoužívat profláknuté a neověřitelné argumenty.
Přeji nám všem v novém roce hodně inteligentních diskusí s co nejmenším počtem urážek.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 27. prosince 2023 Foto: Wikimedia Commons – Jordan Peterson
36 Komentáře
Karel Krejčí
Pane Drápale,
v jedné Vaší odpovědi na příspěvek (již si nevzpomínám zda na můj, či někoho jiného), jste se hodnotil jako ten, kdo má velice široký záběr rozboru kladných i stinných stránek napříč jak sekulárním, tak i křesťanským světem. To jste patrně jednak použil jako svůj pozitivní přínos, ale také jako omluvu, na leckdy si odporující fakta, logicky vyplývající právě z onoho širokého záběru a rozdílnosti obou světů. Dosti často jste si protiřečil a mě to nenechalo lhostejným a začal jsem na tato fakta upozorňovat i s tím vědomím, že kritizovat nebo hledat chyby na tom druhém je mnohem jednodušší, než je hledat v první řadě u sebe. A proto si znovu si neodpustím jednu připomínku nebo otázku: „Víte, jaký je rozdíl mezi Vaší komunikací zde a komunikací Ježíše s učedníky?“ Ježíš se vyjadřoval k různým situacím jistě ne náhodou v principech a podobenstvích, což poskytuje veškerému dění kolem nás život – nespoutaný a ničím „nezaškatulkovatelný“ život. A onoho umrtvujícího a „pravdivého“ zaškatulkování je kolem nás čím dál více.
Přeji všem čtenářům volnost a nespoutanost života v Kristu.
Petr niederhafner
Přesně vyjádřeno. Souhlasim a děkuji.
Konečný Fr.
p.Jiránek: Svoboda znamená možnost volby mezi dvěma zly.
Větším a menším.
Některé národy si tvrdohlavě volí to větší.
Lída A. R.
Děkuji panu Drápalovi za článek a panu Niederhafnerovi za komentář.
pavel v
Kdo prožil totalitu, umí ocenit svobodu. Ovoce totality je popsáno v románě George Orwella 1984. Nejde jen o to, že za totality je člověk záměrně ožebračený, aby nebyl ekonomicky nezávislý. Je mu vnucován život ve lži tak dlouho, až si na tu lež zvykne a ta se mu stane obyčejem.
Na druhé straně svoboda nemůže být bezbřehá. Takovou „svobodu“ nazývá Písmo svévolí. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. To platí i pro svobodu slova. Ta také nemůže být neohraničená.
Lež může způsobit obrovské škody. Toho si byli vědom například Džingischán a využil lež k vedení válek. Rusko je dědicem impéria Džingischánova. Mongolsko-tatarská vláda trvala na Moskevské Rusi přes dvě století a vtiskla jí trvalé znamení.
Mongolský vladař, než začal novou válku, vysílal do země, kterou chtěl porobit, své zvědy. Nejčastěji přijížděli jako kupci v čele velkých karavan, vybavených levným a dobrým zbožím. Zajímali se i o poznání poměrů politických, společenských, hospodářských, i náboženských. Využívajíce tyto znalosti, manipulovali informacemi s cílem rozpoutat etnické a náboženské vášně, aby tak svého budoucího protivníka co nejvíce vnitřně oslabili, a rozbili jeho jednotu a solidaritu. Současně účastníci těchto karavan vůkol diskrétně vyprávěli o velikých dobrodiních, která prostému lidu všude přinášejí vojska Zlaté hordy. Džingischán měl dokonale zorganizovaný aparát šeptané propagandy, který u vyhlédnuté oběti oslaboval vůli k odporu. Jeho ideálem bylo dosáhnout vítězství nad protivníkem bez použiti síly. Tento způsob chápání konfliktů čerpali ze spisu, který se mnohem později, ve 20. století, stal „biblí“ sovětských tajných služeb.
Sun Tzu byl geniální vojenský stratég, který žil v Číně před 25 stoletími. Velel vojskům krále Wei, a vždy vítězil. Svoje úvahy zapsal v knize „Umění války“, která – jak z dokladů víme – byla známa japonským vládcům již v 8. století. „Ti, kdo jsou znalci umění války, pokoři armádu nepřítele bez boje. Dobývají města, aniž by na ně museli útočit, a porážejí vlády, aniž by je museli dlouho dobývat,“ psal Sun Tzu, a dodával: „Vaším cílem musí být ovládnout vše, co je pod sluncem, v netknutém stavu. Pak vaše armáda zůstane neznavena, a vaše vítězství bude úplné. To je umění útočné strategie.“Jak toho ale dosáhnout? Na to Sun Tzu předkládal „13 zlatých zásad“:
1. Diskreditujte vše, co je v zemi protivníka dobré.
2. Vtahujte představitele vládnoucích vrstev protivníka do zločinnosti.
3. Podrývejte jejich dobré jméno. Ve vhodné chvíli je předhoďte pohrdání jejich krajanů.
4. Využívejte ke spolupráci bytosti nejpodlejší a nejodpudivější.
5. Všemi způsoby dezorganizujte účinnost protivníkovy vlády.
6. Zasévejte mezi obyvatele nepřátelského státu vášně a neshody.
7. Poštvávejte mladé proti starým.
8. Vysmívejte se tradicím vašich protivníků.
Atd.
Oněch „13 zlatých zásad“ bylo zadáním pro činnost kupců vysílaných Džingischánem. Protože se mohli pohybovat všude a setkávat se všemi, měli možnost je všechny, bod po bodu, diskrétně uplatňovat.
Je zřejmé, že lež je jednou z nejúčinnějších válečných zbraní. Týká se také nás? Ano, naše země je ve válce s Ruskem. Rusko nám sice válku nevyhlásilo, ale nevyhlásilo ji ani Ukrajině. Je jasné, že pokud by Ukrajina padla, jsme na řadě my. Zatím proti nám Rusko válčí pomocí lži. Kdo nevěří, ať si otevře stránky jako Aeronet, Protiproud, Zem a vek, Parlamentní listy, Neviditelný pes atd. Podle těchto webů je Západ v hlubokém morálním úpadku, který se projevuje mimo jiné tím, že „mnozí občané např. Německa mají pocit, že nemohou svobodně říkat, co si myslí“. V Česku pracuje Společnost pro ochranu svobody projevu (SOSP). Jejím členem je například Petr Drulák. Drulák nás účinně demoralizuje, když říká, že Ukrajina nemůže válku ustát.
Mirek P.
Kdyby jen jeden článek týdně 🙂 Po tomto článku z 27. 12. je hned 29. 12. v Životě víry další článek D. Drápala https://zivotviry.cz/clanek/bojovat-proti-%E2%80%9Emanzelstvi-pro-vsechny%E2%80%9C–100387 Život víry už si pravidelně nekupuji, jak jsem to dělal v 90. letech (též jsem naznal slovy Kazatele … kde mnoho snů, tam pomíjivost ; samá prázdná slova ), takže nevím co je uvnitř článku. Vypadá však kvalitněji než tento.
Stejně paradoxně je v Životě víry z 22.12. článek Davida Nováka https://zivotviry.cz/clanek/talent-zdravi-rodina%E2%80%A6-proc-buh-dava-nekomu-vice-a-nekomu-mene–100352 I když odmyslíme, že ve Formanově podání je Salieriho charakter drzou fikcí, přesto bych byl k tomuto článku mnohem vstříčnější než k těm, co od D. Nováka přebírá krestandnes.
Takže nepříliš radostné poselství krestanudnes do příštího roku – obávám se, že ztratíte čtenáře.
M. Pinkas
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
Vy jste typický představitel role protikladu marnotratného syna. Jste ukázkově aktivní, zapálený a zarputilý obhájce pravdy, ovšem subjektivní, která se samozřejmě Vám jeví jako objektivní a za kterou tak neúprosně a srdnatě bojujete. Ovšem naprosto stejnou paralelu můžeme nalézt v aktivitě Saula z Tarsu, který byl stejně aktivní a zapálený pro své předurčené poslání. Ovšem pozor, ne jenom pro jedno, ale dokonce pro obě dvě – které si dokonale odporovaly. Ona dokonalost by se však nemohla uskutečnit jedna bez druhé. I všechny události a děje tohoto světa se uskutečňují na stejném principu. Pokud tento princip neuvidíte, budete stále valit kámen subjektivity/objektivity před sebou. Budete stále protějškem marnotratného syna, který se lopotí, aby si zasloužil to, co zcela právem obdržel ten, jenž si to podle Vašeho chápání vůbec nezasloužil a ani pro to nic neudělal. To je Vaše role …. Chápete?
P. Ašer
Nebyl by to pan pavel v, aby opětovně nevyužil příležitosti kopnout si do Ruska, které nám líčí v souzvuku se světským mainstreamem jako démonickou příšeru, která nás musí už co nevidět spolknout, na což se připravuje všemožným podvracením naší společnosti. Přitom však zůstává nepochopitelně slepý vůči záplavě lží, které k nám proudí ze Západu a které vedou válku proti samotné lidské přirozenosti, ne pouze proti nějakému politickému systému.
P. Ašer
Ad pavel v
Nějak jsem si nevšiml, že by Ježíš při každé příležitosti dštil oheň a síru na Řím, který nejenže hrozil připravit tehdejší židovský národ o politickou svobodu, ale který ho o ni již reálně připravil.
Honza B.
„From the River to the Sea, Palestine Will Be Free“ – kontext a určitý úhel pohledu
Proč se v Gaze vůbec nacházejí místa, která se nazývají „uprchlické tábory“? A proč jsou dvě třetiny lidí žijících v Gaze, kteří se tam narodili a prožili tam celý život, nazývány „uprchlíky“ z války, která skončila před více než sedmi desetiletími? Odpovědi na tyto otázky odhalují jádro konfliktu.
1. 20. století se vyznačovalo přechodem od impérií ke státům. 20. století začínáme v době, kdy je velká část světa rozdělena mezi říše. Končíme ho, když je velká část světa rozdělena mezi státy. Pokud měly tyto státy štěstí, byly založeny na sebeurčení národa, který sdílí společnou historii, jazyk, etnickou příslušnost, náboženský původ a vazbu na území. (Sionismus vznikl v této souvislosti na základě myšlenky sebeurčení židovského národa na jediném území, s nímž byl kdy jako národ spojen). Pokud měly tyto nové státy smůlu, byly uměle vytvořeny tím, že ustupující říše nakreslily hranice a donutily různé národy sdílet jeden stát, což téměř vždy vedlo k občanské válce, diktatuře nebo k obojímu. Tento přechod byl krvavý. Zahrnoval dvě světové války a četné regionální a občanské války. V krvavém procesu zániku říší a vytváření nových států na jejich místě byly vysídleny desítky milionů lidí, kteří prchali přes nově vytvořené hranice, obvykle do nových zemí s podobným etnickým složením jako oni sami. Týkalo se to hinduistů i muslimů, Ukrajinců, Poláků i Němců, Bulharů, Řeků i Turků a Arabů i Židů. Nebylo to nic ojedinělého.
2. Unikátem je, že pouze jedné skupině uprchlíků z té doby a těch válek bylo umožněno udržet se jako nekoneční uprchlíci v očekávání, že jednoho dne vyhrají válku, kterou prohráli. Byli to arabští uprchlíci z války v roce 1948, později známí jako Palestinci. Všem ostatním skupinám uprchlíků, kromě Palestinců, bylo předloženo jasné poselství: „Je to těžké, je to tragické, jděte dál“. Existovalo jasné pochopení, že v tom nejzákladnějším smyslu není cesty zpět – ani v místě, ani v čase (tedy neexistovalo nic takového jako „právo na návrat“). Snaha o návrat by znamenala nekonečnou válku. A tak bylo poselství zaměřeno dopředu a do budoucnosti. Desítky milionů uprchlíků a vysídlenců, mezi nimiž byly i miliony Židů, si měly vybudovat nový život v nových zemích, kam uprchly.
3. Kromě Palestinců. Válka, kterou vedli Arabové této země a okolních zemí, aby zabránili vzniku židovského státu a získání nezávislosti, nedosáhla svých cílů. Navzdory silnému náporu v letech 1947-49 vznikl Izrael jako suverénní stát. Arabové v zemi, podporovaní širší arabskou podporou, se však s tímto výsledkem odmítli smířit. Pokračovali v úsilí o jeho zrušení různými prostředky, včetně opakovaných válek, hospodářského bojkotu, mezinárodního odsouzení a úplného odmítnutí usídlení samotných uprchlíků, protože by to fakticky znamenalo smířit se s tím, že válka skončila.
4. Za účelem udržet válku z roku 1948 při životě, dokud nebude dosaženo jejího cíle – zlikvidovat židovský stát – byla dočasná agentura zřízená za účelem přesídlení uprchlíků – UNRWA (původně se jmenovala REWA, ale Arabové trvali na písmenech UN/OSN/, aby se zdálo, že požívá mezinárodní legitimity) – převzata arabskými uprchlíky. V důsledku tohoto převzetí se UNRWA fakticky stala palestinským subjektem, který se věnuje výhradně udržování a podněcování myšlenky, že Palestinci, jako unikát mezi světovými uprchlíky, se nemusí posunout dál a mohou nadále trvat na „návratu“, a to jak v prostoru, tak v čase, do doby, kdy neexistoval Izrael. UNRWA se tedy stala mechanismem, díky němuž bylo samotnému židovskému národu upřeno právo považovat své těžce vydobyté sebeurčení a suverénní státnost za hotovou věc.
5. Jedním z nejdůležitějších prostředků, kterými UNRWA plní své poslání, je nafukování počtu Palestinců, které eviduje jako uprchlíky. Činí tak prostřednictvím několika specifických praktik, které se neuplatňují u žádné jiné uprchlické populace na světě: (1) Automaticky a bez jakýchkoli výhrad započítává potomky původních uprchlíků vysídlených ve válce v roce 1948 na neurčito (nyní již v páté generaci); (2) Nikdy nevyřazuje žádné „uprchlíky“ z počtu, i když získali občanství jiné země, což je status, který pro všechny ostatní skutečné uprchlíky ukončuje jejich status uprchlíka; (3) Palestince, kteří nadále žijí na Západním břehu Jordánu a v Gaze, tedy v „Palestině“, započítává jako uprchlíky „z“ Palestiny. Odmyslíme-li si nafukovací praktiky UNRWA, zjistíme, že téměř žádný z Palestinců, kteří se prohlašují za „uprchlíky“, ať už jsou registrováni UNRWA (asi 5,7 milionu), nebo se k nim sami hlásí Palestinci žijící na Západě (celkem 8-9 milionů), není ve skutečnosti uprchlíkem podle jakéhokoli mezinárodního standardu. Naprostá většina z nich buď (1) žije na Západním břehu Jordánu a v Gaze, a tedy zjevně nejsou uprchlíky „z“ Palestiny, stále tam do značné míry žijí, a protože téměř všichni z nich jsou již druhou až pátou generací žadatelů, nikdy také nebyli vysídleni válkou – 2,2 milionu; (2) jsou občany zemí, jako je Jordánsko – 2,2 milionu nebo různých zemí po celém světě – 2-3 miliony. Občané těchto zemí nejsou podle žádných mezinárodních standardů uprchlíky. Zbývá tedy asi 250 000 Palestinců, kteří zůstávají v Sýrii a Libanonu bez státní příslušnosti, přestože se tam narodili a nikdy nebyli vysídleni válkou. Tyto země jim odmítají udělit občanství. Rozhodně již nejsou uprchlíky, ale jsou bez státní příslušnosti. Z nich možná 30 000 je podle mezinárodních standardů skutečně uprchlíky, protože byli vysídleni válkou, překročili hranice a žádná jiná země jim neudělila občanství. Těm, a pouze jim, by mělo být přiznáno postavení uprchlíků. To je méně než 1 % z celkového počtu Palestinců, kteří o sobě tvrdí, že jsou „uprchlíci“.
6. Kromě praktik spojených s navyšováním počtu uprchlíků jsou tábory a školy UNRWA inkubátory, v nichž se vytvářel a formoval palestinský národní étos „pomsty a návratu“. Je to nultý bod palestinské politické organizace, v němž se denně posiluje palestinský étos, že Židé nemají právo na stát na žádném území mezi řekou Jordán a mořem a že Palestinci jednoho dne zruší Izrael prostřednictvím „návratu“. Od dob masakru na mnichovské olympiádě v roce 1972, který naplánovali a spáchali absolventi UNRWA, až po masakr 7. října, který spáchal Hamás a který rovněž naplánovali a spáchali absolventi UNRWA (Muhammad Deif vyrůstal v areálu UNRWA a studoval v její škole), UNRWA udržuje, živí, vzdělává a vychovává generaci za generací Palestince odhodlané zničit Izrael „všemi prostředky“, především násilím a terorem. Hamás, stejně jako před ním Fatah, pouze rekrutuje absolventy UNRWA připravené spáchat jakoukoli krutost ve jménu „pomsty a návratu“. Není náhodou, že dvě místa, kde je kultura věčných uprchlíků nejsilnější – Gaza a Libanon – jsou také nejnásilnější. Proč se zkrátka stále miliony lidí prohlašují za uprchlíky z války, která skončila před více než sedmi desetiletími? Protože pro Palestince tato válka nikdy neskončila a oni stále věří, že ji jednoho dne s dostatkem trpělivosti a násilí ještě mohou vyhrát a dosáhnout svého původního cíle: žádný stát pro židovský národ nikde od „Řeky k moři“.
Zdroj: E.Wilf, X
pavel v
to Karel Krejčí
Jestli jsem vás správně pochopil, člověk by se neměl snažit konat dobré skutky, protože se mu může stát, že v dobré víře omylem činí zlo (jako Šavel). To byl podle vás případ toho ne-marnotratného syna. Ono to však bylo poněkud jinak. Smyslem podobenství o marnotratném synu je sdělení, že Bůh má rád každého člověka – i takového, který není dokonalý. Avšak ne každý člověk má rád Boha. Ne-marnotratný syn na svého otce zanevřel, protože byl přesvědčen, že jeho otec je nespravedlivý. Pýcha mu zatemnila rozum. Setkal jsem se s člověkem, který se zájmem přečetl Písmo, ale odmítl uvěřit v (křesťanského) Boha. Nemohl snést, že Bůh odpustil vrahovi (lotrovi po pravici).
Jak poznám, jestli jsou moje skutky dobré nebo zlé? Víme, že Ježíš trpí s trpícím člověkem. Když tedy pomáháme trpícímu člověku, zmírňujeme utrpení samotného Ježíše.
pavel v
to P. Ašer
Nelíčím Rusko jako démonickou příšeru, ale jako útočící, bezdůvodně vraždící mocnost. Rusko nemá právo nikomu silou vnucovat své pořádky bez ohledu na to, zda informace ze západu jsou pravdivé.
pavel v
to P. Ašer
Píšete, že Ježíš neprotestoval proti římským okupantům a ve vašich minulých replikách jste z toho vyvozoval, že mu nevadili. Přečtěte si prohlášení Charty 77: https://cs.wikisource.org/wiki/Prohl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD_Charty_77 Zjistíte, že v něm není ani nejmenší protest proti ruské okupaci. Myslíte si, že signatářům Charty ruská okupace nevadila? Ti lidé si byli velmi dobře vědomi, že bez českých kolaborantů by Rusové nebyli schopni Československo ovládat. Podobně i Ježíš nejprve vystupoval proti judejským kolaborantům s Římem. Nebylo náhodou, že byl těmito vlastními lidmi obviněn ze vzpoury proti císaři. Z hlediska morálního profilu nebylo rozdílu mezi Kaifášem a Husákem. Jak Kaifáš, tak Husák byli do svých pozic ustanoveni okupanty. Kaifáše jmenoval římský prokurátor Valerius Gratus, Husáka Leonid Brežněv.
Konečný Fr.
USA a globalisté mají právo vnucovat svoje hloupé názory po celém světě, buď po dobrém nebo po zlém, a Rusko nemá právo se bránit proti ukrajinským banderovcům.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
Vaše nekonečná polemika o vykonávání dobra se stáje míjí svou podstatou cíle, ke kterému takto nelze dojít. Abychom totiž mohli konat dobro s tím motivem, že pomáháme trpícímu a tím i Kristu, je sice chvályhodná představa, ale k tomu je také třeba na druhé straně projevená existence samotného zla. Jedno bez druhého nemůže existovat. Na jedné straně někdo musí to zlo způsobit, aby na druhé straně umožnilo zase působení dobra, což je zákonitost, kterou nelze obejít. A pokud jste se zaradoval, že teď je to jasné, že ti co mají například černý dres jsou ti zlí a ti co mají bílý dres jsou ti dobří, tak jste právě potvrdil onu zákonitost – nic víc. Zákonitost dějů zde na zemi. že jedno bez druhého se nemůže projevit. Ano, ještě zbývá to nejpodstatnější – „rozpočítat se“, na koho připadne ten či onen dres, aby se vůbec dalo hrát a nejen to, aby nás hra svou imaginací vtáhla do středu děje do té míry, abychom vnímali pouze samotnou hru a nic jiného. A samozřejmě, kdo dá více branek, jinak hra nemá smysl. Ale tím jsme opět u základní podmínky existence protikladu nebo nerovnováhy, že jeden musí být slabší a druhý silnější. Takto ve skutečnosti vypadá Vaše pýcha nad dobrými skutky v tomto světě a které podle své představy přenášíte na Krista. Je zde ovšem jeden zádrhel. Vy sám jste zmínil situaci, kdy Bůh odpustil ne zlému, ale dokonce vrahovi! Nezdá se Vám tedy, že proti pravidlům hry, je zde z Boží strany něco nefér, co by se dalo spíše nazvat jasným „faulem“? Stejně tak bych nerad zasel někomu brouka do hlavy, pokud zde zmíním verš z Matouše 7:21. Konat dobro není totéž jako naplňovat Boží vůli. Jak můžeme srovnávat a spojovat naší představu dobra s Boží vůlí? Tedy ne výsledek našeho myšlení a konání, ale žít v každém okamžiku Boží vůli. Apoštol Pavel nepochybně tento stav žil a vyjádřil jej jednoduše slovy: „Už nežiju já, ale žije ve mně Kristus.“ Opravdu po nás Bůh tedy požaduje dobré skutky?
pavel v
to Karel Krejčí
Opravdu po nás Bůh tedy požaduje dobré skutky?
———————————————————————————–
13Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. 14Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. 15Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. 16Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Matouš 5)
———————————————————————————-
Důležitým dogmatem svědků Jehovových je jejich neutralita v politickém zápase. Všude tam, kde se objeví křivda či nespravedlnost člověka vůči člověku, prohlásí to za politiku a řeknou, že se jich daná věc netýká. Podle jejich představ jsou vždy na vině obě strany. Podpůrným „důkazem“ pro takové tvrzení je podle nich skutečnost, že ani utlačovaní nejsou zcela dokonalí, že nejsou jako andělé a proto si podporu nezaslouží. Ve výsledku u těchto lidí není žádného rozdílu mezi Hitlerem a Churchillem nebo mezi Gottwaldem a Havlem. Tímto smíšením slušných (byť nedokonalých) lidí s masovými vrahy se pokoušejí banalizovat zločiny jako něco běžného, obyčejného. Spory mezi lidmi chápou jako sportovní utkání, v němž nelze ani jednu stranu prohlásit za dobrou nebo zlou.
Organizace Lékaři bez hranic (které podporuji) mají ve stanovách, že během válečného konfliktu budou ošetřovat obě válčící strany. Podobné je to u celé řady charitativních organizací. Jen vy si myslíte, že každý, kdo činí dobrý skutek, dělá to ze zištných důvodů.
pavel v
Co působí svoboda slova v Česku, si můžete přečíst v následujícím článku: https://www.forum24.cz/fantazie-ladislava-vrabela-svet-dezinformacni-sceny-se-odtrhl-od-reality
Z článku vyjímám na ukázku: Ladislav Vrabel vysílal 22. 12. 2023 na facebooku živý videostream. Ve stopáži 5.54, kdy mluvil o válce na Ukrajině, řekl: „Děly se tam tak hrozný věci, že Ukrajinci zajali Rusy a uřízli jim přirození a potom je vrátili.“
Abych se vyhnul předpojatosti – třeba paušalizuji a Vrabel má tentokrát pravdu – zaslal jsem mu dotazy: Mohl byste prosím tento výrok nějak doložit, to jest – kde a kdy se to stalo, prosím? Vrabel se zachoval jako hrdina, a neodpověděl.
Zaslal jsem tedy dotazy také na Policii ČR: Médii proběhla zpráva, že ruští vojáci vykastrovali několik zajatých ukrajinských vojáků. Zprávu, že by se ukrajinská armáda dopouštěla podobných zločinů, jsem nezaznamenal. Došlo prosím skutečně k Vrabelem popsané události, má PČR informace o tom, že by se něco takového skutečně stalo? Pokud se Vrabelem popsaná událost nestala – bude prosím PČR zahajovat vyšetřování ve věci šíření poplašné zprávy spáchaného tímto výrokem? Odpověď přišla záhy, i když byly Vánoce: „V tomto konkrétním případě se nejedná o šíření poplašné zprávy, neboť u tohoto specifického trestného činu je třeba, aby u někoho vyvolal důvodnou obavu o život či zdraví. Vámi zmíněné konstatování však dle mých informací takovouto obavu u nikoho nevyvolalo a nikdo oznámení neučinil, proto nelze aplikovat toto ustanovení.
Proto nezbývá než konstatovat, že se slabomyslné veřejné lhaní stane i do budoucna běžnou součástí veřejného prostoru. A není pomoci, píše autor článku.
pavel v
Na webu iROZHLAS existuje stať OVĚŘOVNA https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/overovna
Pro zajímavost vyjímám některé titulky ověřených dezinformací:
OVĚŘOVNA: Muslimové v Norsku chtějí vlastní stát, stojí v e-mailu. Dezinformaci vyvrací Oslo i experti
OVĚŘOVNA: Evropská unie neruší veto ani nemaže pojmy muž a žena, jak tvrdí slovenský europoslanec
OVĚŘOVNA: Děti žádný dokument OSN nenutí k sexu a masturbaci, jak se snaží tvrdit lživá reportáž
OVĚŘOVNA: Hovořil Pavel na Valném shromáždění OSN k prázdnému sálu? Na sítích se šíří fotomontáž
OVĚŘOVNA: 75 tisíc na dávkách pro čtyřčlennou rodinu? ‚Deset let starý hoax,‘ vyvrací ministerstvo
OVĚŘOVNA: 32 tisíc měsíčně v humanitární dávce pro ukrajinskou rodinu? Maximálně necelých 14 tisíc
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
je stěžejní otázkou, zda jste obchodníkem s dobrem nebo jezdcem na bílém koni …. Zjevení 19:14,15
pavel v
Na webu https://manipulatori.cz/ jsou uváděny na pravou míru dezinformace, jejichž cílem je štěpit společnost v naší zemi s cílem ovládnout ji bez boje, jak jsem psal výše o 13. zásadách čínského stratéga Sun Tzu. Zde jsem vybral jako ukázku jednu reakci na jednu ze lží:
Zelenského administrativa nepředá černozem Ukrajiny západním společnostem pro likvidaci chemického odpadu
Na Facebooku se objevují příspěvky, které tvrdí, že Zelenského administrativa předá černozem Ukrajiny západním společnostem pro likvidaci chemického odpadu. „Francouzský ekoaktivista a novinář zveřejnil údaje získané od zaměstnance Ministerstva ekologie a přírodních zdrojů Ukrajiny. Podle těchto informací Alexander Soros (syn George Sorose), který navštívil Ukrajinu počátkem listopadu, během setkání s Andrey Ermak uzavřel dohodu o převodu ukrajinských černozemních území západním společnostem Dow Chemical, DuPont, Vitol, BASF pro likvidaci nebezpečného chemického odpadu,“ píše se v příspěvku.
Naše hodnocení: nepravda
Podrobnosti: „Dekret prezidenta Ukrajiny“ o údajném „převodu půdy“ americkým společnostem na likvidaci nebezpečného odpadu, který se šíří po síti, je falešný. Svědčí o tom chyby v textu a také nesoulad mezi číslem a datem dokumentu. Účet na sociální síti X (dříve Twitter) „VincentVinxent1“ navíc nepatří skutečnému novináři jak je tvrzeno.
Novináři StopFake zjistili, že novinář jménem Jules Vincent skutečně existuje, ale je nepravděpodobné, že by mu účet „VincentVinxent1“ patřil. Na profilové fotografii například není uznávaný dokumentarista Vincent.
Neexistující „Zelenského dekret“ navíc zmiňuje část 1 článku 116 ukrajinského pozemkového zákoníku. Uvádí, že „občané a právnické osoby nabývají vlastnická práva a právo užívat pozemky ze státních nebo obecních pozemků rozhodnutím orgánů výkonné moci nebo orgánů místní samosprávy“. To znamená, že udělení práva na užívání pozemku není v kompetenci prezidenta Ukrajiny, takže takový dekret nemohl vůbec vydat.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Nelíčím Rusko jako démonickou příšeru, ale jako útočící, bezdůvodně vraždící mocnost. Rusko nemá právo nikomu silou vnucovat své pořádky bez ohledu na to, zda informace ze západu jsou pravdivé.“
A bezdůvodně vraždící Řím (L 13:1) snad měl právo vnucovat Židům své pořádky? A přesto ho Ježíš nikdy nelíčil jako útočící, bezdůvodně vraždící mocnost. Pilátův teror pouze využil jako varování pro hříšníky nečinící pokání (L 13:2-3). Jakým právem chcete zacházet dále než Ježíš, který se vůči Římu nijak negativně nevymezil, jako by se ho římská okupace a terorizování domácího obyvatelstva vůbec netýkaly?
Navíc psát o bezdůvodnosti ruského vpádu, je projevem značné ignorance jak ke kauzalitě tohoto konfliktu, tak ke slovům Nového zákona.
Svržení legitimního prezidenta Janukovyče v režii USA a nastolení režimu glorifikujícího banderovce, jakož i následné vraždění ethnických Rusů na Ukrajině, to není žádný důvod k tomu, aby Rusko zasáhlo? Ap. Pavel přece píše, že ti, kdo se vzpírají vládní moci, přijmou za to na sobě soud (Ř 13:2). Z toho plyne, že ruský vpád na Ukrajinu je Božím soudem, stejně jako byly Božími soudy assyrské a babylonské vpády do starozákonního Izraele. Ukrajině se děje jen to, před čím varoval apoštol Pavel (Ř 13:2) – dopadl na ni trest za vzpouru části jejích obyvatel, trest za jejich revoluci. Stručně shrnuto: kdyby se nekonal Majdan, nevznikla by v jeho důsledku občanská válka a nekonala by se ani žádná ruská „speciální operace.“ Majdanističtí zéloté tak způsobili současné ničení Ukrajiny, stejně jako judští zéloté kdysi způsobili zničení Judeje.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Píšete, že Ježíš neprotestoval proti římským okupantům a ve vašich minulých replikách jste z toho vyvozoval, že mu nevadili. Přečtěte si prohlášení Charty 77. Zjistíte, že v něm není ani nejmenší protest proti ruské okupaci. Myslíte si, že signatářům Charty ruská okupace nevadila?“
Vy chcete srovnávat prohlášení nějakých většinou zhrzených komunistů dovolávajících se lidských práv s Ježíšovým dobrým poselstvím o milosti, která otevírá dveře do Božího království? Boží království a socialismus s „lidskou tváří“ jsou neslučitelné a stejně neslučitelná jsou lidská práva s milostí. Srovnáváte nesrovnatelné.
Napsal jste:
„Podobně i Ježíš nejprve vystupoval proti judejským kolaborantům s Římem. Nebylo náhodou, že byl těmito vlastními lidmi obviněn ze vzpoury proti císaři.“
Nejprve? To znamená, že až po judských kolaborantech by si to vyřídil s Římem? Signifikantní je už to, že Ježíšovy tvrdé výpady proti vůdčí židovské náboženské elitě (Mt 23 a par.) neobsahují jediný náznak toho, že by těmto představitelům vytýkal kolaboraci s Římem. Zjevnou kolaboraci s Římem nevytýkal ani veřejností kvůli tomu tolik opovrhovaným celníkům (L 19:7), s nimiž se naopak přátelsky stýkal.
Z Nového zákona nikde nevyplývá, že by Ježíš chtěl obnovit samostatné hasmonejské nebo Davidovo pozemské království, takže by napřed musel něco udělat s kolaborantskou židovskou náboženskou elitou a teprve potom se vypořádat s Římany. Jeho království není z tohoto světa (J 18:36) a o žádné světské království proto evidentně neměl zájem (J 6:15; Sk 1:6-7). Proč mu tedy podsouváte, že by měl takhle politicky kalkulovat? Nic takového přece Ježíš nedělal.
P. Ašer
Ad pavel v
Ohledně Vaší citace Mt 5:13-16
S tou solí země a světlem světa, aby lidé viděli dobré skutky následovníků Ježíše a oslavovali díky nim Otce v nebesích (Mt 5:16), to není tak jednoduché. Dělal Ježíš dobré skutky, když vymítal démony? Rozhodně ano. Ale farizeové za tyto jeho dobré skutky neoslavovali Boha, nýbrž tyto skutky označili za skutky Belzebula, vládce démonů (Mt 12:24). Dobrý skutek před lidmi tak nevede automaticky k oslavování Boha, naopak tento skutek může být vydáván i za ďábelský. A neříkal samotný Ježíš, že nemáme dobré skutky činit před očima lidí (Mt 6:1), nýbrž naopak vskrytu (Mt 6:4.6)?
P. Ašer
Ad pavel v
Citoval jste:
„Proto nezbývá než konstatovat, že se slabomyslné veřejné lhaní stane i do budoucna běžnou součástí veřejného prostoru. A není pomoci, píše autor článku.“
Pak jste ještě jako arbitry pravdy a lži citoval Ověřovnu a Manipulátory,cz.
K tomu jen krátce:
Ježíš nazývá ďábla vládcem tohoto světa (J 12:31; 14:30) a na jiném místě ho nazývá otcem lži (J 8:44). Proč by mě tedy mělo překvapovat, že svět je plný lží, když jeho vládcem je ďábel? A proč bych měl řešit, která strana lže více, která lže hloupěji či záludněji, když všechny strany tohoto světa jsou pod vládou tohoto otce lži (Ef 2:2) a proto lžou jedna jako druhá, byť třeba v rozdílné kvalitě? Proč bych měl jedním lživým médiem tohoto světa posuzovat lživost jiného lživého média tohoto světa? Tím se nikam nedostanu, jen se ještě více zamotám do ďáblových pastí lži. Já se mám starat o Boží království (Mt 6:33), a ne být soudcem či rozhodčím (L 12:14) nad jednotlivými prolhanými stranami tohoto světa – tj. ďáblovy říše (L 4:6). Ježíš také nikterak neřešil, zda více lžou herodiáni, saduceové, farizeové nebo Římané…
pavel v
Římany pozvali do Judeje Hasmonejci jako spojence proti řeckým Seleukovcům. Římané ale nevnucovali Izraelitům svůj pohanský náboženský kult. V tom se lišili od bolševiků, kteří zakázali svobodu myšlení. Římané nezavedli totalitu. Hlavním problémem Izraelců byli sami Izraelci, totiž jejich vzájemné nepřátelství vyvolané tím, že všichni chtěli vládnout. Ježíš hlásal nápravu tohoto neblahého stavu – bratrskou lásku. Tato strategie se osvědčila – křesťané ovládli římskou říši. Ježíš nevytáhl do boje proti Římanům v době, kdy by taková vzpoura byla holý nerozum. Stejně i Václav Havel nepodněcoval vzpouru proti Rusům v době, kdy by taková vzpoura neměla žádnou šanci. To však neznamená, že mu okupace byla lhostejná.
Janukovyč zradil svou zemi Putinovi, stejně jako Gottwald zradil Československo Stalinovi. Stalinismus pak napáchal těžké škody v myslích Čechů a Slováků – zvykli si na život ve lži – stali se duševními mrzáky. Stalinisté ovládli církve, včetně svědků Jehovových. Kdyby Janukovyč odevzdal Ukrajinu Putinovi, ovládl by ukrajinské křesťany agent KGB Gunďajev, známý jako moskevský patriarcha Kyrill.
Máte pravdu, že Ježíš neusiloval o vzkříšení nějakého židovského království. Usiloval o založení Božího království, které má původ u Boha, ale existuje již v tomto světě všude tam, kde vládne láska (kde se pomáhá trpícím) a kde se hlásá pravda. Příkladem hlásání pravdy je samotný Ježíš, který odhaloval lež judejských politických autorit (judejské vrchnosti).
pavel v
Nejde o to, kdo lže více a kdo méně. Žádný člověk není v této věci stoprocentní, dokonce ani hlasatel evangelia. Důležité je, že někteří lidé propagují ideologii, která otevřeně popírá řád ustanovený Bohem. Jsou to totalitní ideologie, které říkají, že udělají nebe na zemi bez Boha (bez lásky = bez soucitu). Když apoštol Pavel psal, že nebojujeme proti lidským nepřátelům (proti tělu a krvi), ale proti nadzemským duchům zla, měl na mysli právě toto. Duchové zla produkují systematické lži – totalitní ideologie. Jejich podstatou je uvržení člověka do otroctví. Nejde jen o hmotné otroctví zaměřené na to, aby člověk byl hmotně zcela závislý na totalitním státu, jde především o duševní otroctví, aby člověk nesměl samostatně myslet. K tomu účelu totalitní stát systematicky rozbíjí lidská společenství, aby vymýtil vzájemnou důvěru mezi lidmi. Extrémním případem totalitního státu je Severní Korea. Tam se nikdo nemůže svěřit jinému člověku, protože neví, zda ten člověk není agentem tajné policie.
I křesťanská společenství mohou mít totalitní charakter – existují sekty, které se hlásí ke křesťanství. Vyznačují se tím, že v jejich čele je nějaký „guru“, o jehož slovech se nesmí pochybovat. Jedině „guru“ smí vykládat Písmo a vykládá je tak, aby to upevňovalo jeho postavení. Podle něho nikdo nesmí zpochybňovat autority, jelikož ty vládnou z Boží vůle a je lhostejné, zda vládnou v souladu s Boží vůlí (spravedlivě) nebo v rozporu s Boží vůlí (zločinně).
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
jsem smutný z Vašich pohledů a názorů. To myslím zcela vážně. Jste sice zapálený křesťan, což nepřehlédnutelnou aktivitou, nasazením a neohrožeností dáváte všem najevo a právě z toho je mi opravdu smutno. Víte, Vy mi snad nejvíce připomínáte tímto vystupováním křesťanského soudruha, kterému byly dány jasné instrukce, podle kterých má postupovat a ty striktně dodržujete. (Přitom ale právě Vy toto soudružské jednání často kritizujete). To ale neznamená, že jste bezcitný, bez empatií, že nemáte dobré úmysly nebo vůbec, že jste v jádru špatný člověk, ale problém je v tom, že se až zaslepeně držíte předem dané doktríny (která ale v původní podobě je ve skutečnosti pravým opakem) a která Vám zaslepuje oči a jste jejím zajatcem. Už jednou jsem Vás v tomto ohledu připodobnil k Saulovi z Tarsu.
Opravdu Vám přeji, aby i Vám Bůh otevřel oči.
pavel v
Pane Krejčí,
otevřete mi oči vy. Řekněte mi, jaké špatné doktríny se držím.
Karel Krejčí
Není v mé moci otevřít Vám oči neboť bez Krista nelze nic udělat. Bůh stvořil svět pro Krista a skrze Krista, může tedy být něco mimo něho? Může být něco, čím není Kristus prostoupen? Vaše doktrína spočívá v tom, že tomu nevěříte, že to, co vidí Vaše oči je pravdou. Skutečnou pravdou je ale pouze toto:
1. Janův 1, 1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.
Je v lidských schopnostech vidět pravdu? Nebo ještě jinak, je vůbec možné měřit se s Bohem? Vedete marný a iluzorní zápas, stejně jako Saul. Bez Krista nebyl schopen se obrátit (toho není schopen nikdo). Saulův zrak musel nejdříve odumřít, aby získal zcela nový – tedy ne pouze napravený.
Kolik křesťanů i ve vysokých postaveních a funkcích zůstalo stát na poloviční cestě? Kolik se jich zaplétá do světa s vědomím, že ho zachraňují, ale přitom dělají pravý opak? Křesťanství je chápáno, přijímáno a vítáno, pokud podporuje tento svět. Pokud ale odkrývá jeho falešnost a iluzornost, stává se nepřítelem světa. A co Vy pane Pavle, jste přítelem světa nebo jeho nepřítelem?
pavel v
Otázkou je, co se myslí výrazem „tento svět“. Řekl bych že to je kultura lidí „tohoto světa“. To znamená určitý žebříček hodnot. Na čem stojí hodnoty lidí „tohoto světa“? Je to touha po přepychu a po moci. Touha po moci je pak motivována pýchou – jakoby mocnější člověk měl větší hodnotu. Proto je moc neodolatelná droga. Soft verze této drogy je například pocit sportovního fanouška při vítězství jeho klubu. V době, kdy Ježíš chodil po zemi, lidé, zvláště ti bohatí a mocní, nijak neskrývali právě popsaný hodnotový žebříček. Tehdy například každý považoval za samozřejmost nerovnost mezi lidmi. Na jedné straně byli urození, tedy velmi vzácní lidé, na druhé straně otroci, považovaní za mluvící nástroje (nemluvící nástroje byla zvířata). Děti neměly žádná práva. Rodiče je mohli legálně prodat do otroctví. Takový byl tehdejší „ten svět“.
Když Ježíš vyhlásil rovnost mezi mužem a ženou (zrušil právo muže dát manželce zápudný lístek) a když vyhlásil rovnost lidí (mnozí první budou poslední…), byla to vpravdě kulturní revoluce, která, pochopitelně, bohatým a mocným nebyla po chuti. Silně odporovala zažitým zvykům a proto se nelíbila ani těm, kteří mocní a bohatí nebyli. Právě pro radikalitu Ježíšova učení, měli tehdejší lidé „tohoto (tehdejšího) světa“ křesťany za blázny.
Po letnicích mnoho křesťanů propadlo klamu, že se mají připravit na druhý příchod Krista, který by měl být velmi brzy. To byl důvod pro domněnku, že nemá nejmenšího smyslu se angažovat ve světě, když ten co nevidět stejně zanikne. Žel, názory těchto blouznivců se v náznacích dostaly i do Písma. Když se druhý příchod dlouho nedostavoval, pochopili křesťané, že jim Ježíš v podobenství o soli země dal jiný úkol – budovat království Boží na zemi (…přijď království Tvé…). Lze říci, že se jim to sice nesmírně pomalu, ale přece jen daří. Bylo zrušeno otroctví. V civilizovaných státech byly zrušeny hrdelní tresty. Byla přijata Všeobecná dekarace lidských práv – kodifikace rovnosti lidí. Byly zrušeny šlechtické výsady. Byla zrušena rasová segregace. Došlo k radikálnímu poklesu vražd v afektu. Je postaráno o staré a sociálně slabé. Nikdo již není ohrožen hladem.
Kultura současného civilizovaného světa je diametrálně odlišná od kultury starověku – došlo ke zlepšení. Podle mého je to zásluha křesťanů. Kultura naší civilizace je zatím hodně vzdálena od Božího království. Ale satanova moc byla hodně omezena – například nevládnou nám zločinci, kteří jdou bezohledně po moci. Vládcové jsou ochotni se své moci dobrovolně vzdát na základě výsledků voleb. To je důkaz, že nejsou v moci satana.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Žel, názory těchto blouznivců se v náznacích dostaly i do Písma. “
Vždyť Vám to píšu skoro pořád, že abyste mohl zastávat své svévolné názory, potřebujete cenzurovat Písmo a zneplatnit celou řadu jeho textů, nad nimiž se pohoršujete coby blouznivými. O to ve Vašich příspěvcích pokoušíte nestále.
Ježíš ovšem blahoslaví ty, kdo se nad ním nepohoršují (Mt 11:6).
P. Ašer
Oprava:
O to se ve Vašich příspěvcích pokoušíte neustále.
P. Ašer
Přizpůsobování Nového zákona potřebám doby (Ř 12:2) – tj. potřebám tohoto světa – to není nic nového. Již v roce 1940 vydal „v roce německého rozhodujícího boje“ Institut zur Erforschung des jüdischen Einflusses auf das deutsche kirchliche Leben (Institut pro výzkum židovského vlivu na německý církevní život) eklektickou parafrázi NZ pod názvem Die Botschaft Gottes (Poselství Boha), sloužící potřebám národního socialismu, která měla německým křesťanům nahradit Lutherův překlad. Nepřál byste si něco podobného – cenzurovaný Nový zákon přepracovaný pro potřeby dnešního amerického, ruského, potažmo i našeho militaristického režimu?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Otázkou je, co se myslí výrazem „tento svět“. Řekl bych že to je kultura lidí „tohoto světa“. To znamená určitý žebříček hodnot. Na čem stojí hodnoty lidí „tohoto světa“? (…) Když Ježíš vyhlásil rovnost mezi mužem a ženou (…), byla to vpravdě kulturní revoluce, která, „pochopitelně, bohatým a mocným nebyla po chuti.“
Čtenářům Vašich příspěvků je jistě už dobře známo, že máte problém s pochopením toho, co míní Ježíš „tímto světem“. Rozdíl mezi tímto světem a Božím královstvím je daleko hlubší než nějaký kulturní rozdíl v dnešním slova smyslu. Vezmeme-li ovšem pojem kultura etymologicky, pak by se i o kulturním rozdílu hovořit dalo. Slovo „kultura“ je totiž odvozeno od lat. slovesa colere = původně „točit se kolem“, pak „uctívat“ či „obdělávat“ (srov. např. agricultura = „točení se kolem pole“). V tomto původním významu je tudíž podstatný rozdíl, točí-li se někdo kolem ďábla, je-li ze světa, anebo točí-li se kolem Krista, je-li novým stvořením. Vezmeme-li ovšem pojem kultura, jak se používá v moderním diskursu, pak rozdíl mezi křesťany a tímto světem nelze banalizovat jen na rozdíl kulturní, jak je tento pojem chápán dnes, kdy se různé kultury považují ve své jinakosti za rovnocenné.
Napsal jste:
„Když se druhý příchod dlouho nedostavoval, pochopili křesťané, že jim Ježíš v podobenství o soli země dal jiný úkol – budovat království Boží na zemi (…přijď království Tvé…). Lze říci, že se jim to sice nesmírně pomalu, ale přece jen daří. Bylo zrušeno otroctví. V civilizovaných státech byly zrušeny hrdelní tresty. Byla přijata Všeobecná dekarace lidských práv – kodifikace rovnosti lidí. Byly zrušeny šlechtické výsady. Byla zrušena rasová segregace. Došlo k radikálnímu poklesu vražd v afektu. Je postaráno o staré a sociálně slabé. Nikdo již není ohrožen hladem.“
No, já nevidím, že by v NZ bylo napsáno, že by kvůli zdánlivě opožděnému Ježíšovu druhém příchodu měli křesťané dělat něco jiného, než co dělal Ježíš a apoštolové. To jen posměvači, kteří si chtějí žít dle vlastních žádostí (2 Pt 3:3-4) a proto si chtějí přizpůsobit evangelium těmto svým žádostem, se ptají, kde je ten jeho příchod, aby tak mohli ospravedlnit své nerespektování celého Ježíšova učení. Z Vašich slov je zřejmé, že si fatálně pletete budování Božího království s vylepšováním satanova království – tj. tohoto světa. Ty „civilizované státy“, které zde vychvalujete, jsou přes všechna ta zdánlivá vylepšení pořád v otroctví hříchu (J 8:34), v otroctví ďábla, poněvadž nejsou osvobozeny Ježíšem (J 8:36). Nemají nic společného s Božím královstvím. Samozřejmě stinné stránky těchto „civilizovaných států“, které ono otroctví hříchu dokazují, zde nezmiňujete.
Napsal jste:
„Kultura současného civilizovaného světa je diametrálně odlišná od kultury starověku – došlo ke zlepšení. Podle mého je to zásluha křesťanů. Kultura naší civilizace je zatím hodně vzdálena od Božího království. Ale satanova moc byla hodně omezena – například nevládnou nám zločinci, kteří jdou bezohledně po moci. Vládcové jsou ochotni se své moci dobrovolně vzdát na základě výsledků voleb. To je důkaz, že nejsou v moci satana.“
Ke zlepšení došlo z hlediska kritérií tohoto světa, nikoli z hlediska kritérií Božího království. Že se satan převléká za anděla světla a napodobuje Boží služebníky, to přece není nic nového (2 K 11:14-15). Stejně tak v tomto světě napodobuje některé aspekty Božího království, aby lidi ve světě ukolébal v jejich hříchu, aby pak už vůbec netoužili po přenesení do skutečného Božího království (Kol 1:13), ale aby ve svém falešném pokoji, který dává tento svět (J 14:27), spěli širokou cestou (Mt 7:13-14) lidských práv a demokracie, tzn. jiného ducha a jiného evangelia (2 K 11:4), rovnou do záhuby. Takže to, co zmiňujete, není žádným důkazem toho, že satanova moc ve světě byla omezena a že ti, kdo respektují volební výsledky, nejsou v moci satana. Satan jen vládne tomuto světu v některých ohledech subtilnějšími metodami, které jsou však o to záludnější, neboť nejsnáze je satanem ovládán ten, kdo si myslí, že zrovna jeho ovládat nemůže, a že ho překoná nějakými reformami jeho říše…
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Římany pozvali do Judeje Hasmonejci jako spojence proti řeckým Seleukovcům.“
To ne, Římany de facto pozvali znesváření synové Alexandra Jannaia Hyrkanos II. a Aristobulos II., kteří mezi sebou bojovali o hasmonejský trůn.
Napsal jste:
„Hlavním problémem Izraelců byli sami Izraelci, totiž jejich vzájemné nepřátelství vyvolané tím, že všichni chtěli vládnout. Ježíš hlásal nápravu tohoto neblahého stavu – bratrskou lásku. Tato strategie se osvědčila – křesťané ovládli římskou říši.“
Ježíš nepřišel urovnávat spory mezi jednotlivými politicko-náboženskými sektami v Judeji a Galileji, nýbrž přišel s evangeliem království (Mt 4:23; 9:35) – tj. Božího království, které není z tohoto světa (J 18:36). Nebylo jeho cílem ovládnout římskou říši, nýbrž zachránit lidi pro Boží království (Kol 1:13). To, že římská říše po Konstantinovi Velikém získala „křesťanský“ nátěr nebylo žádným vítězstvím evangelia. Úkolem křesťanů není vládnout světu, ale získávat lidi ze světa pro Boží království. Spojení trůnu a oltáře naopak zavedlo církev do staleté paganizace, z níž se nevzpamatovala dodnes.
Napsal jste:
„Ježíš nevytáhl do boje proti Římanům v době, kdy by taková vzpoura byla holý nerozum. Stejně i Václav Havel nepodněcoval vzpouru proti Rusům v době, kdy by taková vzpoura neměla žádnou šanci. To však neznamená, že mu okupace byla lhostejná.“
Ježíš táhl do boje proti ďáblovi (1 J 3:5.8), ne proti jeho pohůnkům, ať už to byli Římané nebo kdokoli jiný. Okupace politickou mocí mu byla zjevně lhostejná, když na podporu této okupace ještě doporučil platit okupační mocnosti daně. Co mu nebylo lhostejné, byla okupace lidských srdcí hříchem (J 8:32.34.36; 1 J 3:5). Ježíš přišel, aby lidi osvobodil od hříchu, ne od nějakých nežádoucích politických poměrů. Nechápu, proč se zde neustále pokoušíte proti NZ Ježíšovo poslání politizovat. Promítáte si do jeho činnosti jen své scestné motivy.
Napsal jste:
„Janukovyč zradil svou zemi Putinovi, stejně jako Gottwald zradil Československo Stalinovi.“
To jsou stranické řeči tohoto světa. Jiní na Ukrajině by mohli stejně oprávněně tvrdit, že Juščenko zradil svou zemi Obamovi atd.
Napsal jste:
„Usiloval o založení Božího království, které má původ u Boha, ale existuje již v tomto světě všude tam, kde vládne láska (kde se pomáhá trpícím) a kde se hlásá pravda. Příkladem hlásání pravdy je samotný Ježíš, který odhaloval lež judejských politických autorit (judejské vrchnosti).“
Ježíš odhaloval náboženskou lež (přetvářku) judských autorit. O jejich politických aspiracích se nikdy nezmínil ani slovem. Ale neodhaloval jen lež autorit, ale i lživost běžných lidských vztahů v konfrontaci s evangeliem (Mt 10:37).
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„. Důležité je, že někteří lidé propagují ideologii, která otevřeně popírá řád ustanovený Bohem. Jsou to totalitní ideologie, které říkají, že udělají nebe na zemi bez Boha (bez lásky = bez soucitu). Když apoštol Pavel psal, že nebojujeme proti lidským nepřátelům (proti tělu a krvi), ale proti nadzemským duchům zla, měl na mysli právě toto. Duchové zla produkují systematické lži – totalitní ideologie. Jejich podstatou je uvržení člověka do otroctví. Nejde jen o hmotné otroctví zaměřené na to, aby člověk byl hmotně zcela závislý na totalitním státu, jde především o duševní otroctví, aby člověk nesměl samostatně myslet.“
Systematickými lžemi nejsou jen ideologie, které označujete za „totalitní“. Ďábel určitě není tak hloupý, aby šířil své panství pouze prostřednictvím „totalitních“ režimů, což dělal už odedávna (např. za Nevúkadnecara Da 3:1-21), ale mnohem záludněji a také efektivněji ho šíří také prostřednictvím režimů takzvaně demokratických. Je psáno, že svoboda může sloužit jako plášť špatnosti (1 Pt 2:16) a jsou to právě falešní učitelé, kteří lidi lákají na tzv. svobodu, přičemž sami jsou otroky záhuby (2 Pt 2:19). Ďábel dnes především na Západě, jehož zločiny tak frapantně přehlížíte, zavádí pod pláštíkem svobody to nejbezostyšnější popírání Božího řádu. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu (Gn 1:27) a pouze pro ně zavedl řád manželství (Gn 2:24). Satan však Boží řád arogantně převrací a požaduje „manželství pro všechny“ – pro dva muže či pro dvě ženy. A toto popírání a převracení Božího řádu nepřichází ze států „totalitního“ Východu, nýbrž právě z Vámi opěvovaných demokratických států „svobodného“ Západu. To Vám však ve Vašem zaslepení nenávistným bojem proti „totalitarismu“ Východu jaksi pravidelně uniká.
Ďábel se snažil křesťany vyhubit totalitními metodami již dávno. Ještě v době Římské říše byli pronásledovaní křesťané cíleně vyhledáváni také za pomocí nucení k obětování císaři, aby se ukázalo, jestli někdo není tajným křesťanem. Kdo odmítnul, skončil v tlamách šelem, na hranici apod. Tento ďáblův systém se však ukázal být neefektivní, protože přes drastické tresty křesťanů neustále přibývalo Jejich krev se stala semenem, z něhož vyrůstali stále noví Ježíšovi následovníci. Proto ďábel zvolil jinou taktiku, daleko méně násilnou, avšak daleko záludnější. Stačí, když lidem namluví, že jsou svobodní, ač jsou otroky hříchu (J 8:34), a že se mohou na základě už jeho rajské lži považovat za bohy (Gn 3:5), takže mohou podle své vůle přetvářet to, co Bůh stvořil, že mohou z žen vytvářet muže a z mužů ženy (tzv. tranzice), že sňatky mohou uzavírat i jedinci stejného pohlaví atd. To je daleko účinnější metoda, která naivním lehkověrným lidem umožňuje mít falešný pocit svobody, ale přitom být spoutáni ďáblovými řetězy těch nejpřevrácenějších hříchů.
Napsal jste:
„I křesťanská společenství mohou mít totalitní charakter – existují sekty, které se hlásí ke křesťanství. Vyznačují se tím, že v jejich čele je nějaký „guru“, o jehož slovech se nesmí pochybovat. Jedině „guru“ smí vykládat Písmo a vykládá je tak, aby to upevňovalo jeho postavení.“
Máte na mysli např. tu největší sektu, která se hlásí ke křesťanství, v jejímž čele stojí guru, pro jehož projevy ex cathedra je od r. 1870 deklarována neomylnost?
Napsal jste:
„Jedině „guru“ smí vykládat Písmo a vykládá je tak, aby to upevňovalo jeho postavení. Podle něho nikdo nesmí zpochybňovat autority, jelikož ty vládnou z Boží vůle a je lhostejné, zda vládnou v souladu s Boží vůlí (spravedlivě) nebo v rozporu s Boží vůlí (zločinně).“
Že vládnou autority z Boží vůle ještě neznamená, že Boží vůli také ve všem prosazují a že by měly být křesťany poslouchány za všech okolností, tedy i tehdy pokud vedou k hříchu:
„Petr a apoštolové odpověděli: „Je třeba poslouchat více Boha než lidi.“ (Sk 5:29)