Nedávno jsem (opět) dostal tuto otázku. Mohl bych napsat, „samozřejmě že ano“, pak říct „Amen“ a jít se věnovat každodenním záležitostem. Tazatel ale asi ode mě očekává něco více. Kromě toho Bibli dobře zná.
S otázkou, zda je Bible pravdivá či nepravdivá, žádný problém nemám. Otázka ovšem je, co se tím vlastně myslí. Domnívám se, že mnoho biblických slov je neproblematických. Třeba „nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ Nebo „gomer pak jest desátý díl efi“ (tak Ex 16,36 BKR). Přičemž s tím prvním slovem se můžeme prát mnoho let, někdy dokonce celý život, zatímco druhé vezmeme na vědomí a vzápětí je pustíme z hlavy. Oběma ale rozumíme.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nevěřte propagandě
A co takhle slova Jóbových přátel? Jsou pravdivá, nebo nepravdivá? Slyšel jsem několik kázání na slova Jóbových přátel, a některá nebyla špatná. Jednotlivé věty proslovů Jóbových přátel jednoduše platí. Problém nebyl v jednotlivých tvrzeních, které Jóbovi přátelé vypouštěli z úst; problém byl v jejich aplikaci na nešťastného Jóba. V tomto ohledu byla některá z těch slov nesmírně krutá, a jak se hezky česky říká, „vedle jak ta jedle“. Tu se nám nabízí otázka: Je Bible pravdivá na rovině jednotlivých slov, nebo až na rovině jednotlivých knih?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Už zmíněná kniha Jób je jakýmsi protějškem jiných biblických knih, zejména Deuteronomia a knihy Přísloví. K poselství těchto knih patří: Žij podle Božího slova a dobře se ti povede, dokonce budeš prosperovat. Nu, a pak se začtete do úvodu knihy Jób, a dočítáte se, že to byl zcela bezúhonný člověk, kterého postihlo velké neštěstí navzdory jeho bezúhonnosti. Ano, znám mnohé pokusy harmonizovat knihu Jób se zmíněnými knihami Přísloví a Deuteronomium, ale považuji ty pokusy za zcestné. (Tito vykladači hledají v textu nějaká „alternativní“ zdůvodnění, proč si za své trápení mohl Jób sám.) Pointa této biblické knihy je totiž právě v tom, že Jób si za své utrpení nemohl.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / A potom přijde soud
Bible je plná napětí. Vezměte si třeba takovou knihu Soudců. Opakovaně v ní čteme, že tehdy (tj. v době soudců) nebylo v Izraeli krále: „V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné“ (Sd 17,6; srov. 21,25).
Prvních šestnáct kapitol vidí jako velmi dobré, že v Izraeli nemají krále. Je to skvělé a bohulibé. Gedeon odmítne nabídku, aby se stal králem, a Abímelek, který ji neodmítne, dopadne velice zle. Králem v Izraeli má být výhradně Hospodin.
Posledních pět kapitol pak vidí jako veliký průšvih, že v Izraeli nemají krále. Každý si dělá co chce a vládne naprostá anarchie.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nesmrtelnost na dosah?
Tak je to dobře, že v Izraeli není král? Větší část knihy jako by mínila, že ano, menší část, že ne. Kniha Soudců obsahuje napětí. Řešení to má poměrně snadné, ani je nebudu vypisovat – většina čtenářů ihned pochopí, jak to je.
Nebo si vezměme zprávu o stvoření samotném. Podle první kapitoly Bible Bůh tvoří svět, a je to dobré, a nakonec stvoří člověka, a je to dokonce velmi dobré, a první zpráva o stvoření končí požehnáním. Od 4. verše 2. kapitoly ale jakoby líčení začínalo znovu: Země je prázdná, Bůh stvoří člověka, ale není to tak úplně ono, a tak stvoří zahradu Eden, do níž člověka postaví. Jenže člověk je v Edenu sám (Gn 2,18), a tak mu Bůh stvoří zvířata (Gn 2,19), ale to taky není úplně ono, a tak Bůh stvoří Adamovi ženu (Gn 2,22)… a ve třetí kapitole následuje hrozný průšvih. První líčení končí požehnáním, druhé končí prokletím (Gn 3,19).
Ano, já vím, že se to dá harmonizovat. A že počátek knihy Genesis lze číst jinak. Ale stejně si myslím, že Bůh chtěl, aby tam to napětí zůstalo. Mám pro to silný argument: V Písmu máme hned čtyři evangelia. A s jejich harmonizací to není tak úplně jednoduché. Samozřejmě, lidé se o to odedávna pokoušeli. Syrský křesťan Tatian sepsal už v prvních dobách církve Diatessaron, tedy harmonizovaný kompilát evangelií. Naštěstí církev tyto pokusy právem odsoudila. Toto napětí nemá být zrušeno. Ono totiž odpovídá tomu, jaká je skutečnost. Je v mnohém nejednoznačná a lze ji různě interpretovat. Pravdivost evangelií je – mimo jiné – v tom, že máme evangelia čtyři místo jednoho. Ale je to pravdivost trochu jiného druhu, než že jedna plus jedna jsou dvě.
Pravdivost Písma souvisí s tím, že Písmo je zároveň cesta a život. Podle Písma se dá žít, a v Písmu nacházíme slova, která jsou „duch a život“. A především se v Písmu setkáváme s Ježíšem. Písmo bylo napsáno, abychom uvěřili, že Kristus je Boží Syn, a abychom skrze víru v něj nalezli skutečný život (viz Jan 20,31). Pokud ovšem čteš Písmo třeba tak, že jednotlivé verše jsou ti municí na pobíjení nepřátel, život v něm nenalezneš – jen literu, která zabíjí. Ale to je tvoje volba.
Pro mě je Písmo skutečně studnicí i světlem. Rozumím mu ale vůbec? No, úplně ne, ale to se ode mě ani neočekává. A ani to není zapotřebí, a ani to není možné. Písmo je totiž určeno všem lidem všech kultur a všech věků. Není divu, že každého z nás oslovuje trochu jinak. Nicméně v Písmu je jeden z průsečíků nebes a země. Ano, skrze Písmo se nás dotýkají nebesa.
Moje každodenní půlhodinka s Písmem je vždy nejkrásnější částí mého dne.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 27. července 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
20 Komentáře
pavel v
Autor píše, že v Písmu je napětí. Jinými slovy to znamená, že jsou v ní jakoby rozpory. Nedávno jsem na toto téma četl jakýsi komentář, kde se mluvilo nějakém veřejném činiteli ohánějícím se výrokem z Písma. Autor toho komentáře poznamenal, že to nic nedokazuje, protože ke každému takovému výroku lze v Písmu najít cosi opačného. Je-li tomu tak, čeho se máme držet?
Platí pravidlo, které jsem se naučil od autora tohoto článku, že každá interpretace Písma musí být v souladu s celým Písmem. Že když vytrhneme určitý citát ze souvislostí, že výsledkem může být naprostý nesmysl, ba dokonce zlo. Autor zde píše, že „jednotlivé verše mohou být municí na pobíjení nepřátel“. Je tedy interpretace Písma vhodná jen pro „doktory teologie“, kteří mají čas, aby si celé Písmo podrobně prostudovali a hlavně promysleli? Nemyslím si to. Ježíš řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22,37-40). Ježíš pak v evangeliu o posledním soudu sloučil tato dvě přikázání do jediného přikázání lásky (milosrdenství, soucitu) k bližnímu, k trpícímu člověku, s nímž se Ježíš (Bůh) ztotožnil (Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili – Mt 25,31-46).
Písmo je nám, křesťanům vodítkem v životě. A je třeba říci, že v životě nastávají hluboká dilemata, že často nevíme, jak se rozhodnout (co je Boží vůle?). Nikdo z nás nemůže sejmout tíhu odpovědnosti za naše rozhodnutí, protože situace, kterou řešíme, může být zcela unikátní. Zde nám může pomoci „pravidlo vyššího principu“, tedy to, že přikázání lásky „přebíjí“ všechna ostatní přikázání. Uvedu schválně primitivní příklad: Přijde ke mně gestapo a táže se mě, zda vím, kde se ukrývá žid na útěku. Já to vím. Mám přestoupit 8. přikázání a lhát?
Věřím, že hlavním cílem Ježíšovy mise bylo vychovat člověka k samostatnému rozhodování. Aby se nedržel nějakých šablon myšlení (tradic), ale aby se držel toho, co cítí ve svém srdci. To prvé bylo vlastní farizeům, to druhé Ježíšovi. Moderním jazykem bychom řekli, že Ježíš byl existencialista. Charakteristickými pojmy jsou pro existencialisty nepochybně svoboda a její protějšek odpovědnost, důraz na opravdovost (autentičnost, odhodlanost), mezní situace (Karl Jaspers), úzkost, historičnost, vinu a smrt.
Karel Konečný
Odpověď na otázku, : Je bible pravdivá?, dávají církve svou teologií i životem jejich členů. Nemusím k tomu nic psát.
Honza B.
1.
Když ďábel skutečně cituje Písmo viz např. Lk 4:10, jsou ty verše pravdivé, nebo nepravdivé? I Písmo může být zneužito jako zbraň či strategie pokušitele, kterýžto převrací Písmo vzhůru nohama. Odsud slovo ďábel, tj. ten, který převrací věci vzhůru nohama a střílí na nás svoje diabolky. Předně jde tedy o to, KDO předkládá či z jakého ZDROJE předkládané Boží slovo přichází – ďábel, sarx či krev, nebo Boží Duch & člověk plný Ducha Božího, vedený k mluvení toho či onoho.
Z jakého ZDROJE mluvili k Jobovi jeho přátelé? Stali se mu rádci od Boha, či pokušiteli? Byli-li by vedeni Duchem Božím, věděli by, jaké slovo Boží předávat Jobovi, protože by měli zjevení od Boha o Jobově situaci, jak k němu přistupovat, jaké je Boží jednání a důvod pro ně s Jobem, o co jde v tomhle všem, chápali by správně podstatu toho, co se jim děje před očima, a jejich rádcovství by vypadalo/znělo úplně jinak. Do nějaké míry by jim to Bůh zjevil.
Ďábel, sarx, krev, duševní člověk – jako zdroj → špatná/převrácená aplikace Božího slova.
Boží Duch – jako zdroj – a jím unášený člověk → správná aplikace Božího slova.
Bylo to, co ta děvečka o Pavlovi ve Sk 16:17 ŘÍKALA pravda? Zajisté, bylo. A taky zajisté Pavel toho DUCHA(DÉMONA) vyhnal.
Pointa je v tom, že bez vedení Duchem Božím, což vyžaduje vztah s Ním, jsme neschopni NIČEHO. Proto přišel Duch Svatý namísto Ježíše, abychom s Ním měli vztah, byli nástroji Ducha a ne litery v ústech Jobových přátel co zabíjí.
Celé je to o vztahu s Bohem a Jeho slovem – v balancu.
Kéž je vždy naší absolutní touhou přebývat ve svatyni svatých, tam před Boží tváří, v nádherné Boží přítomnosti a slávě, a naslouchat a vykonávat Boží slovo.
2.
„Pravdivost evangelií je – mimo jiné – v tom, že máme evangelia čtyři místo jednoho.“
To, že máme 4 evangelia podaná právě od vícero svědků nám poslouží – při zkoumání jejich zápisu událostí – k potvrzení důvěryhodnosti/pravdivosti evangelií.
Tenhle klip z filmu „Bůh NENÍ mrtev 2“ je opravdu skvělý jako vysvětlení:
https://www.youtube.com/watch?v=OmHCuj6fi6U
Karel Krejčí
Pane pavle v.,
opět jste použil Vámi oblíbený verš: (Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili – Mt 25,31-46). Je to jistě chválihodné, ale až potud, pokud nezačnete rozdělovat svět podle svých představ na černý a bílý.
pavel v
Pane Krejčí, vaše slova chápu jako urážku.
pavel v
Honzo,
v dějinách církve byla spousta lidí, kteří o sobě tvrdili, že mají Božího ducha, ale dnes víme, že to tak nebylo. Jak se pozná, že opravdu máte Božího ducha? Není to jen taková hra se slovy, když vám nikdo nedokáže dosvědčit ani to, že Božího ducha máte, ani to, že ho nemáte?
Karel Krejčí
Pane pavle v.,
právě Vy jste jeden z protagonistů zastánců černobílého vidění světa, takže smysl a hloubka onoho verše příliš s tímto viděním neladí.
Karel Krejčí
Ano, svět je černobílý, ale Bůh poslal svého Syna, aby nás z tohoto otroctví vysvobodil. Černobílé vidění je „oko za oko, zub za zub“. Právě proto nám Bůh skrze svého Syna odpustil naše hříchy a my máme stejně tak odpustit svým nepřátelům. Černobílé vidění je cesta zpět. Ve skutečnosti všechno je relativní. Nikdo neneseme stejné břemeno, ale pouze podle svých schopností. Nikdo nejsme stejně duchovně obdarováni. Nikdo dokonale neznáme své nitro, nemáme soudit jeden druhého. Neznáme dokonale minulost, přítomnost ani budoucnost. Pomsta patří pouze spravedlivému Bohu. Mimo to, je všechno pouze relativní.
Jiří Aron
Článek působí uspěchaně i zmateně, jako ne zcela souvislý volný myšlenkový pochod. Nakousne řadu otázek a nestíhá si na ně správně odpovědět. Například
„Je Bible pravdivá na rovině jednotlivých slov, nebo až na rovině jednotlivých knih?“
Moudrost Boží nespočívá v množství myšlenek Přís 17:27: „Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.“
Jiří Aron
Panu Pavlovi V z 28.7. na Vaši otázku jak se pozná že někdo má Božího ducha je nepřímá odpověď v Bibli na více místech. Duch Svatý nás vede ke Kristu viz Jan 14 a 15, 1. Jan 4 a 5 i jinde. Pan Honza B má pravdu v otázce výkladu Bible záleží na vztahu vykladače s Bohem.
V této souvislosti se hrubě mýlíte ve výkladu Vaší oblíbené pasáže o ovcech a kozlech z Mt 25.
1. Není tam učení o tom, že člověk je spasen podle skutků.
2. opakujete tvrzení, že se jedná o Evangelium o posledním soudu. Zkoušel jsem googlit toto slovní spojení a jste možná první člověk na světě s tímto objevem, že se přímo zde pojednává o evangeliu.
Je to podobenství a v oblasti špatných výkladů podobenství vznikla řada nebezpečných herezí.
3. Váš výklad by vedl věřící k zoufalství, že i oni stejně jako všichni lidé půjdou do věčných muk. Neexistuje ovce, která by obstála před svatým Bohem jen na základě dostatku svých skutků charity, lásky k bližnímu.
Jen tento rok zemře hladem 5 milionů těch, které jste ve svých minulých komentářích definoval jako bližní. Obstál jste podle toho Vašeho evangelia? Takový člověk neexistuje. Váš výklad je naprosto mimózní.
Eva Hájková
Pane Arone, z vašeho bodu číslo 3 se dá vyvodit následující: Buďto nepatříte k oněm věřícím, kteří věří, že všichni lidé, kromě nich, půjdou do věčných muk, nebo je vaše víra tak pevná, že ani názory pana Pavla ji nezviklají.
Jiří Aron
Paní Hájková věřím, že Kristus zemřel za mé hříchy místo mne na kříži a třetího dne vstal z mrtvých a tuto jeho oběť Bůh Otec uznal za dostatečnou – potvrdil ji tím, že jej vzkřísil a posadil po své pravici v nebesích. Je to milost Boží, ne naše práce, která nás spasí. Každý, kdo věří v Krista, má věčný život.
Naopak ti, kdo očekávají, že jim na Božím soudu bude odpuštěno ne podle zásluh, které za ně mohl udělat jen Kristus, ale podle míry jejich (ve vlastních očích před Bohem dostatečných) zásluh, těm odpuštěno nebude. Viz např. podobenství o celníkově a farizeově modlitbě v chrámu.
Pokud je ve Vaší otázce nějaká skrytá ironie (možná si ji jen domýšlím), prosím o bližší objasnění, děkuji.
Eva Hájková
Pane Arone, podle Wikipedie je ironie způsob výsměchu. Takže ne, z mé strany zcela určitě nejde o výsměch. Jenom mě to zajímá. Chtěla jsem vědět, zda se i vy sám počítáte mezi ty věřící, kteří věří, že většina lidí (patrně všichni jinověrci a nevěřící) půjde do věčných muk. A proč tedy vám osobně pan Pavel svými řečmi a požadováním skutků tuto vaši víru nenarušuje, zatímco jiným věřícím by ji narušil a (podle vašich slov) by je tím přivedl k zoufalství? Vždyť kdyby svými názory přiváděl k zoufalství i vás, tak byste sem do diskuse snad raději ani nechodil, nečetl byste to, ale zdržoval byste se výhradně mezi stejně smýšlejícími. Není to tak?
Bárta
„Marto, Marto, jsi pečlivá – ale Marie si vybrala lépe“, říká Pán Ježíš oněm dvěma sestrám, u nichž se zastavil na návštěvě.
Marta pečlivě zkoumala Písmo a proto věděla, že láska k bližnímu a povinnost pohostinnosti k příchozím je nade vše…
zatímco Marie seděla a poslouchala příběhy, které Ježíš vyprávěl.
A o to tady jde! Můžeme znát Bibli zepředu i zezadu, pevně věřit v pravdivost každého jednotlivého slova a Boží rady a přikázání přijímat jako základ svého jednání – a přece nám může to podstatné uniknout. Ten, kdo se umí oprostit od onoho „měl bych, mám a musím“, a zaposlouchá se do toho, co biblické příběhy říkají právě jemu a do jeho situace – ten dozajista pochopí….
Zbožní Židé dobře vědí, že vyprávěním a nasloucháním se příběh zpřítomňuje – stává se realitou tady a teď a my jsme jeho součástí. A z toho vyplývá jeho pravdivost! Nezáleží na tom, zda byl svět stvořen o šesti dnech s dvacetičtyřmi hodinami, nebo to bylo nějak jinak – pokud při tom prožijeme, že jsme to právě my, kteří byli Nekonečným Bohem vtaženi do tohoto dech beroucího zázraku života…
Eva Hájková
Ještě panu Aronovi
To, co jsem napsala, neznamená, že souhlasím s panem Pavlem. To, že má někdo Božího Ducha se nijak nedokazuje. Ani není potřeba to dokazovat.
Karel Krejčí
Pane Bárto,
velice výstižně jste vyjádřil živost a nadčasovost Písma. Opravdu výstižné 🙂
Jiří Aron
Paní Hájková děkuji za vysvětlení, že to od Vás nebyla ironie. Chápu to nyní jako zpochybnění či souzení mých motivací i mé víry, jak o nich uvažujete, domýšlíte si je ve svých posledních dvou otázkách. Bůh Vám to odpusť.
Proč píšu na křesťanský server o evangeliu a nezdržuji se výhradně mezi stejně smýšlejícími? Proto, že evangelium je klíčová křesťanská nauka a současně v ní panuje největší zmatek. Zde konkrétně neexistuje žádné evangelium posledního soudu, tato nauka není v Bibli, jak si myslí pan Pavel V. Naopak, tyto jeho myšlenky jsou v protikladu s Písmem.
O tom, že by špatný výklad evangelia mohl věřící vést k zoufalství, byla jen taková dedukce, použil jsem výraz ‚by vedl‘ a ne ‚vede‘. Ale když se nad tím pořádně ještě jednou zamyslím, takoví lidé se sklonem k zoufalství nad svými hříchy jsou velmi vzácní, na peklo a Krista jako přísného Soudce už dnes věří málokdo. Vynechal jsem ve svém dedukování větší skupinu samospravedlivých tj. těch, kdo si stačí sami. Tito v tomto případě věří, že Kristus nalezne dostatečnou váhu skutků jejich spravedlnosti vůči trpícím, jak jsou popsány v onom podobenství.
Ptáte se mne na mou víru, zda většina lidí (patrně všichni jinověrci a nevěřící) půjde do věčných muk. Než Vám odpovím, zajímalo by mě Vaše víra. Jestli jinověrci a nevěřící mohou být podle Vás spaseni a pokud ano, podle čeho je Kristus přijme do nebe. V případě že nevěříte v peklo ani nebe, co jiného bude podle Vaší víry po smrti.
Eva Hájková
Ještě jednou se omlouvám. Nechtěla jsem vás urazit, pane Arone. Ačkoliv dodatečně musím přiznat, že určité sklony k ironii mám. Myslím si (doufám), že snad není proti nikomu namířena. Prostě mí jen některé věci připadají paradoxní.
Věřím, že nebe i peklo může člověk zažít tady na zemi, případně i během odchodu ze života. Netroufám si o tom spekulovat. Život věčný je podle mě život plný, život naplněný. V tomto případě se dá skutečně říct, že ho dosáhne jen málo lidí.
Snad se k tomu ještě časem vyjádřím. Dnes bohužel nemám víc času.
Jiří Aron
Paradoxní Vám to může připadat proto, že jste si mnoho věcí, které člověk jako my vědět nemůže (motivy a předmět víry druhého). Člověk druhým do srdce vidět nemůže. Ironii můžete použít, pokud vidíte reálný, ne jen domnělý paradox. Odpustil jsem Vám to.
Vaše odpověď na mé otázky je velmi mlhavá, v podstatě jste neodpověděla, v co věříte, že s lidmi bude po smrti.
Tak to naše téma zatím navrhuji uzavřít.
Eva Hájková
Souhlasím. Už to nebudeme rozebírat. Včera jsem v jednom videu zaslechla, že v dnešní době si lidé svými názory navzájem způsobují bolest. Tak je možná někdy lepší nechat si je pro sebe.