Dan Drápal / Chytré telefony – požehnání nebo kletba?

Rád čtu knihy amerického sociálního psychologa Jonathana Haidta. Pokud se strýček Google nemýlí, vyšla v češtině zatím jen jedna z jeho knih, Morálka lidské mysli, kterou vydalo nakladatelství Portál. Doufám, že brzy se dočkají českého překladu další jeho knihy. Tereza Matějčková zveřejnila v 34. čísle časopisu Echo článek „Jsou chytré telefony blokátory zkušenosti?“, v němž referuje o jeho poslední knize Úzkostlivá generace (The Anxious Generation). Jonathan Haidt je rovněž zván do různých diskusních a podcastových pořadů; mám jich naposlouchaných hned několik. Jeho knihy jsou čtivé, jsou vždy k věci, a je za nimi spousta rešerší. 

Haidt dokládá, že lidské životy se výrazně proměnily v roce 2013, kdy se takřka přes noc staly chytré telefony dostupnými pro většinu amerických občanů, dospělých, dospívajících i dětí. (U nás to mohlo být o rok dva později; nevím, zda někdo zjišťoval, jak je to u nás ve srovnání se situací v USA.) Haidt dovozuje, že chytré telefony výrazně mění nejen náš životní styl, naše prožívání a naše vztahy, ale i náš způsob myšlení. Rovněž vysvětluje, jaká je souvislost mezi mobilními telefony a prudce se zvýšivší sebevražedností dospívajících dívek. (Jistě vás tato korelace zajímá, tak vám rovnou prozradím, oč jde: Kluci si vybijí svou agresivitu tím,  že se poperou. Holky jsou neméně agresivní, ale svou agresivitu ventilují pomluvami a ostrakizováním. Ústně předaná pomluva může být zapomenuta; toho, co je jednou v paměti telefonu, se jen tak nezbavíte, i když se hodně snažíte.)

 SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Placatá země a jiné narativy

U nás se účinku chytrých telefonů začala věnovat velká pozornost, když nedávno starosta Vsetína Jiří Čunek oznámil, že ve školách, kterých je jeho město zřizovatelem, bude používání telefonů během výuky zakázáno. To okamžitě vyvolalo celou řadu více či méně kritických reakcí … a několik reakcí pozitivních. Kritické hlasy vesměs poukazovaly na to, že se jedná o nepatřičné omezování svobody. Jsou kritici, kteří tento nápad považují za protiústavní. 

   Jak to tedy je? Jsou chytré telefony požehnáním nebo prokletím? Prospívají dětem, nebo škodí? 

Vy, kdo mne znáte, asi ani nečekáte, že řeknu jednoznačné ano nebo jednoznačné ne. (Ano, vím, Pán Ježíš nás nabádá, aby naše řeč byla jednoznačná, ano, ano, nikoli, nikoli. Nemyslím si ale, že se mu líbí, když na složité otázky dáváme jednoduché špatné odpovědi.)

Když byl můj syn nedávno (zase) v Grónsku, jako rodina jsme ocenili, že tentokrát měl s sebou satelitní telefon a denně nám posílal automatickou zprávu o své poloze. Byli jsme jednoznačně klidnější, než když byl před lety na Aljašce a třeba čtyři dny mimo signál. Ano, chytrý mobilní telefon je skvělá věc.

 SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nepokoje v Británii

Nedávno jsem u nás v Jeseníku volal záchranku k člověku, který ležel na ulici a měl zřejmě nějaké vážné problémy (ne, nebyl jednoduše opilý). záchranka přijela za sedm minut. Ano, chytrý mobilní telefon je skvělá věc.

Díky mobilnímu telefonu si můžeme při diskusi „vygooglit“, zda je náš argument pravdivý či zda se pleteme, a také jakou míru pravdivosti má argument našeho oponenta. Dřív bychom se možná rozešli s trpkým pocitem, že jsme se nedohodli. Ano, chytrý mobilní telefon je skvělá věc.

Vidím ale, jak moje dcera musí téměř denně svádět boj o to, aby vnuci a vnučka trávili s mobilem jen určitý omezený čas. A to má dcera silnou motivaci nedávat dětským přáním volný průchod. Znám rodiny, které to vzdaly, nebo které se ani nikdy nezačaly snažit používání mobilů nějak regulovat. 

O tom, jak odlišně trávila svůj volný čas v dětství naše generace, se nebudu nostalgicky rozepisovat. Jen připomenu, že pokud to počasí dovolilo, trávili jsme většinu času venku. A bylo jedno, zda jsme dětství trávili ve městě či na vesnici. V takovém uspořádání pochopitelně nebyl problém s nedostatkem pohybu a se socializací. Byl-li někdo sobec nebo vychloubač, měl smůlu. Pokud ovšem děti tráví čas na mobilu, nemusí „reálné“ vztahy budovat. Jedináčci na tom byli v tomto ohledu vždycky hůře; mobilní telefony tento handicap výrazně navyšují.

 Jak je to s tou svobodou? Ano, nesmí-li dítě ve škole používat telefon, je to omezení svobody. Třináctileté děti například omezujeme tím, že jim nedovolíme řídit automobil. Svoboda je nesmírně důležitá, ale dítě se musí naučit s ní zacházet. V mnoha evropských a amerických městech jsou nyní určité čtvrti, v nichž se zcela otevřeně aplikují drogy a lidé na ulicích kálí a mnohdy i umírají. Někteří lidé tvrdí, že tomu nelze zabránit – nemůžeme přece omezovat svobodu těchto lidí.

Nevím, do jaké míry to má Jiří Čunek nastudované – na sjezdu se ho zeptám. Ale může se opírat o dnes již početné studie, které většinou dávají za pravdu „omezovačům“. Ostatně ve Spojených státech existuje celá řada různých přístupů – liberálních (které jakékoli omezování odmítají) i restriktivních (které podle všeho dětem prospívají). Existují studie dokládající, že studenti z omezujících škol mají lepší studijní výsledky a jsou na tom lépe i po stránce psychické. 

No, co jste ode mne mohli čekat, že. Jen banální zjištění, že chytrý telefon je dobrý sluha, ale zlý pán. Přeji každému z vás – a zejména rodičům – hodně moudrosti!

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 28. srpna 2024 Foto: