V říjnu 2017 byla součástí pravidelného šetření CVVM otázka zjišťující důvěru občanů ve vybrané společenské instituce.
Největší důvěře ze zkoumaných veřejných institucí se těší armáda (66 %) a policie (64 %), nejméně lidé důvěřují církvím (24 %), tisku, televizi a neziskovým organizacím (30-35%).
U soudů a bank převažuje důvěra (53 % důvěřuje), u odborů velmi mírně nedůvěra, v hodnocení rádia, výzkumů veřejného mínění a internetu je podíl odpovědí statisticky vyrovnaný.
Reklama
Po březnovém mírném zvýšení důvěry ke všem médiím v říjnu došlo opět k poklesu důvěry k tisku. Po loňském vzestupu důvěry k odborům došlo letos k podobnému snížení. U neziskových organizací poklesla důvěra na zatím nejnižší hodnotu (důvěřuje jim jen necelá třetina dotázaných).
Jak ukazují výsledky, v případě médií byl v posledních 5-6 letech zaznamenáván poměrně výrazný postupný pokles důvěry, který se v březnu 2014 zastavil (během roku došlo k nárůstu důvěry zhruba o 5 procentních bodů), avšak tento stav neměl dlouhého trvání a v březnu 2015 opět nastal pokles. Podle výsledků letošního březnového šetření se sice tento pokles důvěry zastavil, ale v říjnu byl opět zaznamenán pokles důvěry v případě tisku (u televize a rádií změna proti březnu 2017 nepřekročila úroveň statistické chyby). Důvěra k tisku je nyní na nejnižší úrovni za celé sledované období. Oproti polovině minulého desetiletí se snížila také důvěra k výzkumům veřejného mínění.
Po výrazném propadu důvěry občanů k církvím, ke kterému došlo v druhé polovině roku 2012, a po následném mírném vzestupu, důvěra k nim kolísá na úrovni okolo jedné čtvrtiny, přičemž v aktuálním šetření nebyla oproti poslednímu srovnatelnému výzkumu zaznamenána žádná změna. Církve tak nadále zůstávají vnímány hůře, než byly v období před propadem souvisejícím patrně s církevními restitucemi.
1 Komentář
Karel Krejčí
Domnívám se, že církev všeobecně v posledních letech značně zklamala a nesehrála takovou roli, jakou od ní sekulární svět očekával. Nemyslím si, že by tím nejdůležitějším faktorem byly církevní restituce, spíš se přikláním k tomu, že příčinou zmiňovaného hodnocení byl a stále přetrvává především „nic neříkající“ postoj k probíhající masové migraci, k narůstajícímu vlivu totality EU pramenící ze zájmů úzkého okruhu jejích samozvaných vládců, ale především neuvěřitelně tolerantní postoj k invazi islámu a ustupování jeho narůstajícímu vlivu. Řadoví občané EU jsou zahlceni různými dezinformacemi, jejichž účelem je navodit u nich pocit jakési viny, nedostatku lásky a neznalosti toho, co se v EU odehrává, a proto je dobré a nutné, aby za ně mysleli a rozhodovali pouze ti, kteří jsou nepochybně nejschopnější. Tedy to, co se děje, že je naopak správné a nejlepší alternativou do budoucnosti. U koho jiného by tedy v posledku měl sekulární svět (tedy převážně ti nesvéprávní, řadoví občané) hledat ochranu nebo oporu než u církve, která by měla být apolitická a světsky nezkažená? Jsem přesvědčen, že je mnoho lidí, kteří věří v Boha a Ježíše Krista, třeba ne přímo tak, aby to nějak účelově nebo pro různé statistiky dávali najevo, ale věří. Otázkou je, zda právě církev svým postojem, který možná tak trochu zavání určitou formou nihilismu – právě tyto lidi nezklamala. Jestli právě v očích těchto „řadových“ občanů, kteří spatřovali v církvi poslední oporu v boji proti lži, totalitě a zcestným idejím – neotočila se k tomu všemu zády nebo dokonce částečně nevyjádřila souhlas. Je pravda, že nás Písmo poučuje, že církev, nemá příliš zasahovat do běhu událostí světa a nepřipodobňovat se mu, ale jsou nepochybně situace, kdy by naopak církev měla sehrát nepřehlédnutelnou roli a stát se oporou v obhajobě nezkaženosti a pravdy a dát svůj postoj jasně najevo. Je nanejvýš pravděpodobné, že na první příčky onoho průzkumu vynesla policii a armádu snaha o co nejlepší vykonávání právě toho, co je jejich posláním. U církve, která je postavena na Ježíši Kristu – tom ukřižovaném, se jeví, jako by se zde v Evropě její poslání vytrácelo a naopak ztrácela svou tvář … Možná, že i toto je skryto za výsledkem uvedeného průzkumu. Jisté ale je, že ať vládne kdokoli, nic se nemůže vymykat z Boží vůle. I toto je cenné poučení.