Boží vůle: Kudy cesta nevede

Poznat Boží vůli bychom chtěli všichni. Jak se rozhodovat, co dělat v té nebo oné konkrétní situaci? Jsou to dobré otázky, protože do nebeského království se nedostaneme tím, co říkáme, ale jak jednáme: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ (Mt 7,21)

Při hledání Boží vůle může pomoct i zkušenost, kudy cesta nevede. Podělím se s vámi o tři z mých slepých uliček:

1. Nedal jsem si práci s rešerší. Někdy se na Boží vůli ptám zbytečně; už je známá, jen jsem si dostatečně nenastudoval příručku. Velkou většinu rozhodování v našem životě můžeme řešit podle modelů a vzorových situací, ke kterým se Bůh už vyjádřil. Jeho vůle je zřejmá, jen si dát tu práci a listovat a číst. Příklad: Desatero. Není potřeba se ptát na Boží vůli tam, kde Bůh zřetelně definoval, jak mají vypadat vztahy k němu samotnému, k rodičům, manželskému partnerovi nebo sousedům. Nová smlouva upřesňuje, jak si Bůh představuje jednání křesťana v církvi i vůči nevěřícím. Písmo je Božím zjevením – návodem, jak by spolu měli lidé vycházet.

2. Nechce se mi rozhodovat. Byl bych raději, kdyby někdo rozhodl za mě. Vždycky je pohodlnější hodit si korunou nebo táhnout los a být v pohodě, že ne já, ale to přece Bůh… A pokud jde o následky, ty jdou za Bohem, vždyť on „rozhodl“. Já jsem mu dal šanci, aby se vyjádřil, a on býval mohl způsobit, abych vytáhl kuličku opačné barvy. Ano, můžete namítnout: Apoštolové tahali los, Gedeon si pokládal rouno, a co „urím a tumím“ na Áronově rouchu? Snadná odpověď: To jsou starozákonní způsoby používané předtím, než přišel Duch svatý. O něm řekl Ježíš: „On vás uvede do veškeré pravdy.“ (J 16,3) Mám převzít odpovědnost a jednat jako dospělý, ne jako děcko, které potřebuje pokyny typu „tohle dělej, tohle ne“.

3. Jsem pohodlný přemýšlet. Žiji s Pánem už nějaký čas, a tak bych na základě zkušeností s ním mohl dojít k závěru, co dělat. Ale to by vyžadovalo čas ke ztišení, nějakou intelektuální práci a osobní přiblížení. Příklad: Rozhodl jsem se koupit manželce květinu a mělo by to být něco nóbl, aby viděla, jak ji mám rád. Krátká úvaha (Která květina je vzácná?), rychlé rozhodnutí a přinesl jsem jí orchidej. Přitom kdybych se jen trochu zamyslel a zapřemýšlel, jak svou ženu znám a co má ráda, vzpomněl bych si, že miluje růže, narcisky a kopretiny a drahou hogo fogo kytkou jí radost neudělám.

Jestli vám připadlo, že všechny tři slepé uličky mají společného jmenovatele – pohodlnost – jste blízko odhalení, co často brání v poznání Boží vůle.

Mnohokrát se mi v životě potvrdila slova Watchmana Nee: „Poznání Boží vůle není otázkou nalezení správné metody, ale nalezení správného vztahu k Bohu. Ten, kdo má správný vztah k Bohu, žádnou metodu nepotřebuje, a tomu, kdo k Bohu správný vztah nemá, žádná metoda nepomůže.“

Text: Jaroslav Pleva Datum: 12. února 2021 Foto: Pixabay – ilustrační

Převzato z únorového čísla měsíčníku Život víry. Nad tématem „Najít Boží směrovky“ se zamýšlejí také Jakub Limr a Jarrid Wilson. Časopis dále přináší rozhovor s Ondřejem a Bohdankou Medřickými. Mladí novomanželé v něm mluví o zkušenostech ze stáže v izraelské armádě i vážném úrazu, ale také tom, jak se jejich cesty spojily v životě i za mikrofonem Rádia 7. V časopise dále najdete úvodník Petra Húště „Když nevím, kam dřív skočit“, ohlédnutí za životem výtvarníka Václava Lamra nebo příběhy čtenářů – o naplněné touze po dítěti a o tom, jak Bůh přivedl jeden misionářský manželský pár do Čech. Nechybí ani další povídka o Sherlocku Holmesovi z pera Michala Klesnila, zamyšlení Davida Floryka nad vlivem neomarxismu na dnešní společnost a recenze knih Dana Drápala „Ukážu ti, co se má stát“ a Petea Greiga „Jak se modlit“.

Časopis Život víry si můžete přečíst v papírové i elektronické verzi nebo si lze všechny hlavní články poslechnout jako audio nahrávku. Více na www.zivotviry.cz