Neviditelný Bůh zjevuje sebe sama svým dílem – stvořením, které nese na sobě viditelné stopy Hospodinovy slávy. Kdo je schopen vidět, vidí. Hospodin zjevuje svou vůli svým slovem a ihned ji proměňuje v hmatatelnou skutečnost. Pronáší slova a slovem také tvoří. Podle knihy Genesis první jeho slova zněla: „Buď světlo!“
Kdo je schopen Boží hlas slyšet, slyší. První slova, jimiž Bůh promluvil k člověku zněla takto: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 1,28) První zmínka o tom, že lidé se začali bát, když Boží hlas uslyšeli, se nachází v knize Genesis (3, 8): „Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.“
K ženám Bůh téměř nemluvil. Poprvé promluvil k Evě slovy: „Cos to učinila?“ (Gn 3,13) Zákaz jedení ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého byl totiž pronesen jen k Adamovi – ještě předtím, než byla Eva stvořena. Znala ho tedy od Adama. K ženě tak promluvil dříve had, než Hospodin: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ (Gn 3,1)
SOUVISEJÍCÍ – Obrazy Boha a Boží obraz
V Mojžíšových knihách se dočítáme, že jedenkrát Bůh promluvil k Sáře, která nevěřila, že by ve svém požehnaném věku mohla otěhotnět: „Ale ano, smála ses.“ (Gn 18,15) Dá se říci, že k Evě i k Sáře Bůh mluvil káravě. Mluvil káravě také k prorokyni Mirjam, Mojžíšově sestře (a zároveň k jeho bratru Áronovi): „Jak to, že se nebojíte mluvit proti mému služebníku Mojžíšovi?“ (Nm 12,8) Jestliže Bůh mluvil k dalším ženám, dělal to prostřednictvím Božích poslů – andělů. Takovým způsobem promlouval Hospodinův posel k Hagaře: „Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?“ (Gn 16,8) A později znovu: „Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? (Gn 21,17)
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Boží posel mluvil také k Samsonově matce: „I ukázal se té ženě Hospodinův posel a řekl jí: „Hle, ty jsi neplodná, nerodila jsi, avšak otěhotníš a porodíš syna.“ (Soudců, 13,3)
Anděl (Gabriel) promlouval k Marii z Nazareta: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.“ (Lk 1,30) Všimněme si, že všechny Boží promluvy k ženám, pronesené prostřednictvím andělů, oznamovaly zaslíbení týkající se těhotenství a mateřství. Avšak Ježíš v době svého pozemského života mluvil k ženám v různých záležitostech poměrně často. Kupodivu, nikdy ne v záležitosti budoucího těhotenství nebo narození dítěte.
SOUVISEJÍCÍ – Setkání v trolejbuse
Hospodinův posel mluvil samozřejmě také k mužům: K Abrahamovi: „I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ (Gn 12,1) Někdy anděl jen předával poselství od Hospodina, jindy jeho ústy mluvil sám Hospodin, který na sebe bral podobu anděla.
Z Bible se dočítáme, že Hospodin mluvil k mnoha lidem, a že k nim mluvil z různých důvodů. Mluvil ke Kainovi, k Noemovi, k Abrahamovi, k Izákovi, k Jákobovi, k Mojžíšovi, k Árónovi, k Bileámovi, k Samuelovi, k Jozuovi, k Davidovi, k Šalomounovi, k Jobovi, k Elijášovi, k Jehúovi, k Izajášovi, k Jeremjášovi, k Ezechielovi, k Jonášovi a k dalším osobám.
Hospodin k nim mluvil různým způsobem – jako hlas z ohně, z hořícího keře (například k Mojžíšovi – Ex 3,2), z mračna či z oblaku (L 9,35), z nebe (2 Sam 22, 14), z místa nad příkrovem schrány svědectví (Ex 25,22). Velmi často Bůh mluvil k lidem ve snu. Sděloval jim, co se má stát, pronášel varování, dával najevo svou přízeň: „V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“ (1. Kr 3, 5) Další příklady, kdy Bůh promlouval ve snu:
„Té noci však přišel k abímelekovi ve snu Bůh a řekl mu: „Kvůli ženě, kterou sis vzal, zemřeš; vždyť je provdaná.“ (Gn 20, 3)
SOUVISEJÍCÍ – Naděje na obnovení
„K Aramejci Lábanovi však přišel v noci ve snu Bůh a řekl mu: „Měj se na pozoru! Mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém!“ (Gn 31, 24)
Někdy ve snu mluvil Boží posel: „Ve snu mi tehdy Boží posel řekl: ‚Jákobe!‘ Odvětil jsem: ‚Tu jsem.‘ (Gn 31, 11 )
„Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.“ (Mt 1, 20)
„Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ (Mt 2, 13 a podobně i v Mt 2, 19)
Boží posel mluvil k člověku ve snu nebo ve stavu podobném mdlobám, ve vytržení či ve vidění: „Zůstal jsem sám a viděl jsem to veliké vidění, ale nezůstala ve mně síla….Slyšel jsem zvuk jeho slov, a jak jsem zvuk jeho slov uslyšel, přišly na mě mrákoty a padl jsem na tvář, totiž tváří na zem.“ (Daniel 10, 9)
Ve snech a viděních mluvil Bůh k prorokům. On sám upozornil, že tak bude činit: „Poslyšte má slova: Bude-li mezi vámi prorok, já Hospodin se mu dám poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu.“ (Nm 12, 6)
O vidění a vytržení je ve Starém zákoně řeč také u Bileáma: „…výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení, má odkryté oči“ (Nm 24,4 )
Jak můžeme pozorovat při četbě Bible, Hospodin nepopírá, že setkání s ním je pro člověka, obyčejného smrtelníka, děsivou záležitostí, kterou je těžké vydržet. K rozhovorům nedocházelo „jen tak“, za běžných okolností. Obyčejní lidé Boží hlas nemohli snést. Proto zde byli proroci, jak je vysvětleno v Dt 18, 15-18: „Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: „Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel.“ Hospodin mi řekl: „Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži.“
Tak tomu bývalo za starých časů, kdy byl v Izraeli povoláván jeden prorok za druhým. Bůh mluvil jejich ústy. Hospodin zjevoval své záměry, přikazoval, zakazoval, napomínal a káral a také zasliboval. A lidé poslouchali. Slovo poslouchat má dvojí význam. Znamená jednak naslouchat hlasu (slyšet, vnímat slova a rozumět jim) a jednak znamená poslušnost – řídit se vůlí toho, kdo k nám mluví.
SOUVISEJÍCÍ – Prostor ticha
Můžeme si všimnout, že Hospodin k Davidovi mluvil osobně, dokud David plnil jeho vůli: „David se doptával Hospodina: „Mám jít a pobít tyto Pelištejce?“ Hospodin Davidovi řekl: „Jdi, pobiješ Pelištejce a zachráníš Keílu.“ (1 Sam 23, 2) Hospodin však k Davidovi přestal mluvit, když se David dopustil hříchu s Batšebou. Místo toho k němu poslal proroka Nátana: „Ten k němu přišel a řekl mu: „V jednom městě byli dva muži…“ (2S 12,1) I v dalších letech mluvil Hospodin k Davidovi prostřednictvím proroků Nátana a Gáda. Až později se dovídáme, že se k němu (přímo k Davidovi?) „stalo slovo Hospodinovo“, protože o tom sám vypráví svému synovi Šalomounovi: „Stalo se však ke mně slovo Hospodinovo: ‚Prolil jsi mnoho krve, vedl jsi velké války. Nebudeš budovat dům pro mé jméno, protože jsi na zemi přede mnou prolil mnoho krve.“ (1 Pa 22, 8)
„Stalo se ke mně slovo Hospodinovo“ – to je typický slovní obrat biblických proroků o tom, že slyšeli Boží hlas. Ne vždy lidé rozpoznali v prorocích duchovní autoritu. Proroci bývali někdy pronásledováni a zabíjeni, protože jim lidé nevěřili. A stalo se, že časem prorocký hlas vymizel, nikdo už Boží hlas neslyšel, a lidem nezbylo, než se řídit tím, co bylo psáno – Mojžíšovými knihami a prorockými spisy. Tedy Božím hlasem „zkamenělým“ v deskách zákona. A pokyny znalců Zákona.
Když Bůh přestane k člověku mluvit, není to tím, že ho ponechává svému osudu, a proto se odmlčel. Bůh vlastně mluví k člověku stále, ale člověk ho neslyší, protože ztratil vnímavost k naslouchání. Právě tou vnímavostí naslouchat Božímu hlasu se původně Boží lid odlišoval od pohanů. Boží lid měl naslouchat Božímu hlasu: „Slyš Izraeli…“ Zatímco pohany, kteří tu vnímavost neměli, podle Pavlových slov „nechal Bůh žít, jak sami chtěli“ (Sk 14,16) – až do doby, než přišel jejich čas.
Naslouchat Božímu hlasu však znamená nejenom naslouchat hlasu „tichému a jemnému“, jak ho můžeme slyšet v modlitbě nebo ve ztišení se, ale znamená to vnímat jej také v jednání druhých lidí nebo v různých událostech, které se okolo nás seběhnou. V šestnácté kapitole 2. knihy Samuelovy David rozpoznává v nadávkách (zlořečení) Šimeího, muže z čeledi Saulovy, že to byl sám Hospodin, kdo řekl Šimeímu: „Zlořeč Davidovi!“ A proto své lidi napomenul, aby mu nebránili: „Nechte ho, ať zlořečí, neboť mu to nařídil Hospodin. Snad Hospodin pohlédne na mé ponížení, snad mi Hospodin za to jeho dnešní zlořečení odplatí dobrem!“ Myšlenka, že to, co se nám děje nepříjemného, děje se nám možná po zásluze, a proto to máme přijímat jako Boží ponaučení, je pozoruhodná a svědčí o mimořádné Davidově pokoře.
Ježíš rozpoznává, že k Petrovi promluvil Bůh (svatý Duch), když mu tento řekl: „Ty jsi Mesiáš, syn Boha živého“ (Mt 16,16)
Jak bylo řečeno výše, přímé slyšení Božího hlasu kdysi naplňovalo Izraelce děsem, takže si přáli, aby už ho nikdy nemuseli slyšet. Ta hrůza Izraelců z Božího hlasu se připomíná i v Novém zákoně: „Nestanuli jste jako Izrael….před ‚hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří, zvukem polnice a před hlasem Božích slov‘, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni…..Pohled na to, co viděli, byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: ‚Třesu se hrůzou a děsem.‘ (Žd 12, 18-21) Autor listu Židům svým posluchačům, a také nám, připomíná, co pro nás udělal Ježíš – totiž že nás provždy zbavil oné hrůzy před ‚hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří, zvukem polnice a před hlasem Božích slov‘, který – jak autor listu předpokládá – „ještě jednou otřese nejen zemí, nýbrž i nebem“.
Autor: Eva Hájková Datum: 9. června 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.