V souvislosti s prezidentskými volbami často zaznívaly výzvy o nutnosti překonávání propasti v české společnosti. Jakou roli by v této snaze mohly hrát církve?
Věřím a doufám, že roli podstatnou. Protože církve jsou společenství, která se zaměřují na službu jednotlivci, a zakopávat propasti je možné pouze v okamžiku, kdy pro to získáme nikoliv davy, ale konkrétního člověka, který si uvědomí, že je třeba udělat krok vůči druhému. Proto věřím, že církve v tomto mohou sehrát velkou úlohu.
Co výsledek a průběh prezidentských voleb podle vás říká o Češích?
Říká, že jsme lidé, kteří žijí v různých sociálních bublinách, tak jak je to všude jinde, a že komunikace mezi nimi je velmi složitá.
Myslíte si, že by se církev a její představitelé měli vyjadřovat k politickým otázkám?
Kánon 287 Kodexu kanonického práva jasně říká, že by se církevní představitelé neměli míchat do politických témat a otázek. Hranice mezi vměšováním se a vyjádřením postoje svobody či obrany dobra je velmi tenká a myslím, že každý z nás jí nějakým způsobem hledá.
Uplynulo 500 let od začátku reformace. Jak podle vás v současné době fungují ekumenické vztahy?
Ekumenické vztahy v celosvětovém měřítku získaly velký impuls znovu s papežem Františkem. Myslím, že k nám do ČR tento velký impuls ještě úplně nedoběhl, a protože jsem na lednovém zasedání biskupů získal zodpovědnost za ekumenismus v naší společnosti, mohu jen slíbit, že se o dobíhání impulsu budu snažit.
Proč by se vůbec křesťanské církve měly propojovat?
To je jednoduché, protože hlásají jednoho Pána a jednu víru.
Reklama
Mnozí tvrdí, že věří v Boha, ale církev k životu nepotřebují. Proč je důležité, aby byl křesťan součástí společenství?
Protože člověk byl stvořen proto, aby nebyl solitér, ale vzájemně si s druhými pomáhal na cestě za svým cílem, kterým je Hospodin sám. Vždycky s velkou oblibou církev definuji jako partu lidí, kteří si vzájemně pomáhají na cestě za Bohem.
Jak vnímate mezináboženský dialog mezi křesťanstvím a islámem v souvislosti s migrací a narůstajícím napětí v Evropě ?
Velkou inspirací je pro mě v tomto řezenská přednáška papeže Benedikta, který jasně říká, že dialog je možný tehdy, jestliže na obou stranách existuje smysl pro logos, tedy pro intelektuálně uchycenou podstatu věcí. V té chvíli dialog začíná mít opravdový smysl, a to právě především ten mezináboženský. Bohužel ne všechny skupiny církví a náboženských společností jsou připraveny k tomuto intelektuálně podloženému dialogu.
Z protestanského prostředí máme informace, že v řadě zemí západní Evropy přicházejí muslimové ke Kristu, děje se něco takového i v katolické církvi?
Musím říci, že s tímto nemám v naší zemi osobní zkušenost a neslyšel jsem ani žádné věrohodné informace ze zemí okolních, za které bych se teď mohl postavit.
Jak můžeme jako křesťané v sekularizované Evropě přinést evangelium dnešnímu člověku?
Mít osobní vztah s Kristem a řídit se heslem: Radost z Hospodina, ať je Vaše síla.
-mn- Foto: Twitter @TomasHolubPB
