„Během jednoho telefonátu uvěří třicet muslimů! To je Írán dnes“

Satelitní vysílání evamgelisty Hormoze Šariata do Íránu v této muslimské zemi údajně patří k nejsledovanějším programům a přispívá k tamnímu „podzemnímu probuzení“. Muž, kterému se přezdívá íránský Billy Graham, vypráví svůj příběh:

Býval jste muslimem. Jak jste se stal křesťanem?

Krista jsem poznal hned po íránské revoluci (1978–1979, pozn. red.). Všichni tenkrát říkali: „Islám je ta pravá cesta.“ Zasvětili jsme svůj život islámu. Islámská vláda porazila USA, světovou supervelmoc, a šáha. Chtěl jsem být dobrým muslimem, ale také jsem chtěl vědět, čemu se oddávám. Jako mladý jsem se modlil i postil, ale moji duši to nijak neuspokojovalo. Naučil jsem se nazpaměť modlitby, které jsem pak opakoval. Koupil jsem si Korán a začal jsem ho studovat, protože jsem chtěl poznat Boha a navázat s ním spojení. Ani to moji duši neuspokojilo, a tak jsem se rozhodl studovat další knihy. 

To už bylo v době, kdy jste studoval v USA?

Ano. Zrovna jsem dělal doktorát, a protože miluji výzkum, rozhodl jsem se, že budu zkoumat i v náboženských otázkách a začnu číst Bibli. Porovnával jsem ji s Koránem. Dřív jsem si myslel, že všechna náboženství jsou stejná, ale čím víc jsem Bibli a Korán studoval, tím víc jsem zjišťoval, že stejná nejsou. Snažil jsem se je spojit, ale nedařilo se mi to, měl jsem stále více otázek než odpovědí. Šel jsem do kostela, kde jsem slyšel velmi jednoduše vysvětlené evangelium. Uvěřil jsem mu a můj život se změnil. To bylo mé obrácení.

Později jsem si uvědomil, jak je zpráva evangelia jednoduchá. Mohou mu porozumět už děti, nepotřebujete tituly ani vysokou inteligenci. Tahle jednoduchá zpráva mění životy, změnila i můj. Evangelium je odpovědí na všechny naše problémy, v rodinách, manželství, a dokonce i ve světě. Je mocné. Uvědomil jsem si, že pokud ho nebudu sdílet s ostatními, jsem sobec. 

Co na vaše obrácení říkala rodina? 
Rodiče byli intelektuálové, maminka byla učitelka a tatínek ředitel střední školy. I když byli muslimové, islám nám nikdy nenutili. Maminka mi vždy říkala: „Studuj. Nic nepřijímej ani neodmítej, dokud to pořádně neprostuduješ.“ Když jsem se stal křesťanem, rodina si ze mě utahovala: „Jak ses mohl dát na náboženství? Máš doktorát, a uděláš tak hloupé rozhodnutí. Následovat Ježíše? Mysleli jsme si, že jsi chytřejší.“ 

Jak se váš život konkrétně změnil?

Vyměnil jsem mešitu za kostel, ale to samozřejmě nebylo všechno. Jak poznám, že patřím Bohu? Nejdřív mě proměňuje uvnitř, mé srdce. Prožíval jsem radost, pokoj, trpělivost, lásku k lidem. Bylo to zvláštní. Nestal jsem se dokonalým. Je to jako u dítěte: Narození je rychlé, růst je postupný. 

Uveďte prosím nějaký příklad…

S manželkou jsme se stali křesťany až po svatbě. Manželství nebylo lehké a měli jsme před rozvodem. Když se rozvod blížil, šli jsme za naším pastorem a všechno mu řekli. Ukázal nám verš, ve kterém Bůh říká: „Nenávidím rozvod.“ To jsem neznal. Říkal jsem si, jak by bylo skvělé, kdybych se rozvedl dřív, než jsem se stal křesťanem. Teď jsem byl uvězněný ve špatném manželství (smích). V islámu je pro muže rozvod jednoduchý, někdy stačí třikrát zopakovat: „Rozvádím se s tebou.“ Nebo můžete dát manželčiny boty před vchodové dveře. V křesťanství to je jiné: Máte svou ženu milovat. Zůstali jsme spolu. Změna přišla po několika letech, i když na svém manželství stále pracujeme. 

Také jsem intenzivně prožil jednu věc: Cítil jsem se velmi sobecky, pokud jsem nesdílel evangelium. Jako křesťané máme lidem pomáhat v jejich zápasech, a když hledají radost a pokoj. Máme odpověď i na společenské problémy, a je sobecké, pokud si ji necháváme jen pro sebe. 

Já jsem byl šprt, introvert a inženýr, kterému bylo lépe v knihách než s lidmi. Mluvit s nimi pro mě bylo nesmírně těžké. Duch svatý mi ale pomohl, abych mluvil a sdílel evangelium. Rád bych povzbudil každého: Věřte v moc evangelia, buďte pokorní, ale nestyďte se. 

…

Jak na vaše satelitní vysílání Íránci reagují?

Lidé jsou hladoví. Před několika týdny jsem šel po shromáždění na Zoom, kde jsem mohl mluvit s lidmi, kteří měli hodně otázek. Jeden křesťan pozval k sobě domů 25 lidí, se kterými jsem si přes Zoom povídal. Řekl jsem jim evangelium a tři z nich uvěřili. Pro muslimy je těžké uvěřit, že Ježíš je Bůh, a tak jsem jim řekl: „Dělat z člověka Boha je rouhání. Ale Ježíš je Bůh, který se stal člověkem.“ A další dvě tři jednoduché věty – a jeden z nich říká: „To stačí. Pojďme se modlit.“ Uvěřil. Je to čím dál jednodušší (smích).

Před nedávnem volal člověk, zvedl to jeden z našich asistentů. Řekl nám: „S rodinou sledujeme váš program a pak spolu diskutujeme o tom, co jsme slyšeli.“ Jejich rozšířená rodina, což je asi 30 lidí, se takto schází každý pátek. A pokračoval: „Všichni chceme následovat Krista, řekněte nám o něm a modlete se s námi, abychom ho přijali.“ 

Jen pro srovnání: V Íránu byli v minulosti misionáři, kterých si velmi vážím a kteří pro Íránce obětovali svůj život. Jejich práce byla těžká a uvěřilo pouze několik muslimů. Jedním z misionářů byl doktor Miller, presbyteriánský pastor z USA. Žil v Íránu čtyřicet let. Napsal knihu s názvem „Deset muslimů našlo Krista“. A teď jich třicet uvěří během jednoho telefonátu. To je Írán dnes.

Jak si tuto změnu vysvětlujete?

Důvodů je několik…

Celý rozhovor s Hormozem Šariatem najdete v lednovém čísle časopisu Život víry. Pro předplatitele je dostupný i na novém webu www.zivotviry.cz.

Téma tohoto čísla zní „Bůh a národy“. Může být křesťan vlastenec? Snesou se spolu láska k Bohu a láska k vlasti? Co vlastně znamená milovat svou zemi? Má Bůh odlišné záměry s různými státy či etniky? Zamýšlejí se nad tím např. P. Hošek, T. Dittrich nebo M. Klesnil. 

Dále lednové vydání nabízí reportáž z pražského Jesus pochodu, dopis Kristy Gerloffové z Izraele po útoku Hamásu, článek o hledání osobní víry v období dospívání, příběhy, zamyšlení, recenze, zprávy a mnoho dalšího.

Život víry lze číst v papírové podobě, na webu nebo poslouchat ve zvukové podobě. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho předplatit.

Autoři rozhovoru: Michal Krchňák, Jitka Evanová Datum: 11. ledna 2024 Foto: Hormon Šarlat, A. Larry Ross Communications