Anketa k výsledkům prezidentských voleb v USA.
Pavel Hošek, religionista
Přiznám se, že za vítězství Josepha Bidena jsem v modlitbě děkoval Pánu Bohu. Ne proto, že bych ho považoval za ideálního kandidáta. Ale proto, že povaha a veřejné působení Donalda Trumpa mě dlouhodobě uvádějí do hrozných rozpaků. Trumpův politický styl je totiž považován za projev amerického křesťanství. A to je myslím velké neštěstí. Povaha Ježíše Krista, jak jí rozumím z evangelií a z vlastních modliteb, je v mnoha ohledech více méně opačná, než je povaha Donalda Trumpa.
Všichni jsme hříšníci a všichni potřebujeme Boží milost. Ale v Trumpově veřejném vystupování vnímám určitý druh samospravedlivé a sebestředné agresivity. A také neúcty k pravdě a k lidem. A to je vážné, pokud ho tolik lidí vnímá jako mluvčího pravověrného křesťanství. Na druhé straně úplně chápu, že mnozí opravdoví a upřímní křesťané volili Trumpa. Asi ne kvůli jeho povaze, ale třeba kvůli jeho postoji k interrupcím. Vážím si těchto křesťanů a nepochybuju o opravdovosti jejich víry.
Myslím, že úplně nejdůležitější teď je, aby Američané obou táborů hledali cesty ke smíření. Aby byli navzájem velkorysí a připravení spolupracovat. Republikáni a demokraté se nemohou rozvést jako rozhádaní manželé. Nemohou žít v oddělených domácnostech. Musí najít způsob, jak společně spravovat zemi. To je moje modlitba do následujících měsíců a let.
Hana Svanovská, redaktorka Radia Proglas
Rozhodně se necítím jako odborník na politickou situaci v USA, takže vyjádřím svůj názor z pozice řadového obyvatele střední Evropy a praktikujícího (katolického) křesťana: porážka Donalda Trumpa je pro mě osobně výbornou zprávou. Odchází nedovzdělaný, egocentrický a populistický politik, který, žel, dokázal na svou stranu získat řadu představitelů amerických křesťanských církví. Mnozí se nechali okouzlit protimigrační, „prolife“ a homofobní rétorikou, zjednodušenými a černobílými pravdami o okolním světě, které ale mají s evangeliem Ježíše Krista pramálo společného. Vidím v tom velkou naději a inspiraci i pro náš zeměpisný prostor, protože v České republice se lepí na vějičku politiků tohoto ražení jako je Tomio Okamura, Václav Klaus ml. a další stále více křesťanů různých denominací. A podíváme-li se v těchto dnech třeba k sousedům do Polska (odhlédněme teď od specifického charakteru polského katolicismu), můžeme zblízka sledovat, jak zkažené ovoce toto „praktikování křesťanských hodnot“, ovšem bez Krista, plodí.
Vít Dan Kolinger, pastor sboru Archa víry v Příbrami
Výsledky voleb v USA hodnotím negativně. Zdaleka ne všechny správné procesy byly dotaženy. Naštěstí republikáni vyhráli Senát. Jsem zklamaný.
Daniel Kvasnička, kazatel Církve bratrské v Litomyšli
Těžce jsem nesl poslední čtyři roky + čas kampaně blasfémii pana D. Trumpa a jeho okolí. Je mi velice líto křesťanů, kteří se v té věci angažovali po boku D. Trumpa. Doufám, že skončilo urážlivé znetvoření křesťanského vyznání zneužitím pro osobní účely člověka, který zjevně nemluvil pravdu. J. Biden a paní K. Harrisová mají před sebou čistý list a práci tak velkou, že ji nemohou ani náhodou zvládnout. Zklidnit a sjednotit Ameriku bude na dlouhá léta… Když Bůh dá!
Tomáš Zdechovský, europoslanec za KDU – ČSL
Volby v USA jsem samozřejmě sledoval, ale nijak zásadně neprožíval, protože ideální kandidát by byl spíš někdo s konzervativními názory Trumpa a decentním, předvídatelným chováním Bidena. Pro spolupráci EU a USA je lepší Biden, pro perzekuované křesťany a Židy by býval byl lepší Trump, který je proizraelský a nebál se pojmenovat problémy s radikálními islamisty.
Petr Jan Vinš, generální sekretář Ekumenické rady církví
Americké volby jsem v posledních dnech sledoval docela zblízka, protože jejich význam daleko přesahuje jen hranice Spojených států. Donald Trump za čtyři roky svého úřadu vysílal do světa – i k nám do Evropy a do ČR – signál, že lze stavět úspěšnou politiku na rozdmýchávání nižších pudů, na nenávisti a na lžích, signál, kterého se bohužel mnozí chopili. Jsem vděčný za to, že se Trumpově administrativě podařily některé dobré kroky, například posun mírového procesu na Blízkém východě, ale i tak jsem rád, že její čas končí – byť si to úřadující prezident asi ještě nepřipustil. Joe Biden vyhlásil, že nechce rozdělovat, ale spojovat, že se chce zasazovat za důstojnost, spravedlnost a svobodu pro všechny, v tom mu přeji a modlím se, aby se mu dařilo. Je samozřejmé, že za něj budou mluvit až činy, ne slova, ale stejně se nemohu ubránit pocitu, že v jeho prvním projevu jako zvoleného prezidenta zaznělo více křesťanského étosu a skutečných křesťanských hodnot, než z úst Donalda Trumpa za celé čtyři roky.
Stanislav Lorenc, pastor Křesťanského společenství K. Šenov
Jak se výsledek prezidentských voleb v USA jeví duchovnímu v malém sudetském městě? S nadsázkou bych řekl, že to Penceovi Trump svým vystupováním pokazil. Pokud tedy nejsou pravdivá podezření, že došlo k volebním podvodům. Jinak se obávám, že to O. Neff na Neviditelném psu vyjádřil přesně: „S Bidenem v Bílém domě nastoupí progresivistická levice do útoku.“ Ona tedy útočila už dříve, ale nyní opět s „požehnáním“ Oválné pracovny. To je zcela jistě téma na modlitby – aby to dobré, co se administrativě D. Trumpa povedlo, nebylo moc poničeno. Myslím především podporu Izraele, kroky proti potratům a brzdění toho rozjetého západního šílenství kolem zelené ideologie. Zejména to, co se Trumpovi a jeho administrativě povedlo na Blízkém východě, je až neuvěřitelné. Spojeným státům bych přál rozumného prezidenta, který by dělal Trumpovu politiku. To se nyní nepovedlo a dej Bůh, aby to klaplo za čtyři roky. Pokud tedy prezidentování J. Bidenovi nakonec nezatrhne soud (což bych si přál), modleme se, aby nový prezident ustál tlaky ze strany progresivní levice a dělal v rámci možností co nejrozumnější politiku.
Tomáš Samiec, moderátor a hudebník
Z pozice malého středoevropana, který problematice prezidentských voleb v USA rozumí asi jako kvantové fyzice, mohu říct, že jsem rád, že Trump jako prezident USA skončí. Ne proto, že by snad Biden lepším kandidátem. Je to proto, že Trump je mi velmi nesympatický velkohubostí, bezbřehým populismem a propastným rozdílem mezi hodnotami, ke kterým se hlásí a tím, jak se chová.
Taky občas nevěřícně koukám, jak na křesťanských kanálech v ČR někdo prohlašuje, že Trump je božím mužem a Biden služebníkem satana. To chce fakt velkou dávku víry…
Tomáš Hradil, předseda ekologického spolku Brontosaurus v Jeseníku
U těchto voleb není nejdůležitější, kdo vyhrál či prohrál, ale způsob, jakým se to stalo a co tomu předcházelo. Protože se tyto zvláštní věci staly v údajně nejsilnější demokracii světa.
Byli jsme svědky bezprecedentních blokací na sociálních sítích vůči jednomu z kandidátů, i podivných zvratů. I události, které těmto volbám předcházely, také nejsou zrovna uspokojivé. Hnutí Black lives matter překračující rámec pokojných protestů, rabování v ulicích a bezmoc policie.
Mám podezření, že s takovouto výhrou nového amerického prezidenta se podobné trendy mohou postupně stále více prosadit i do Evropy a potažmo i do naší, české, politické kultury. Vývoj politické kultury v USA má daleko více souvislostí, než by se mohlo zdát.
Teorii, že názory protistrany se mají ctít, že je to součást demokratické kultury, ještě občas slýcháváme. Ale stále častěji se setkáváme s blokováním lidí na internetu soukromými korporacemi s podporou mnohých politiků a s tichým souhlasem dosud demokratické levicové veřejnosti, často hovořících paradoxně o svobodách. Mnohdy se říká, že blokování nastává proto, že jde o nebezpečné a nenávistné názory. V realitě však jde o mnohdy jemně vyjádřené teze, nekorespondující s hlavním proudem, prosazovaným např. ve velkých médiích. Vesměs se blokují názory shodou okolností prokřesťanské a konzervativní. Neslyšel jsem o nikom, komu by blokovali sítě, nebo byl zesměšňován v médiích, pokud by byl např. extrémním zastánce islámské migrace, potratů, legalizace drog, vytváření nových pohlaví či výroby dětí na zakázku. Těžko si ale představit, že příznivci takovýchto progresivních vizí bývají zásadně bez radikálních vyjádření, či bez zášti.
Naposledy Twitter zablokoval např. otce kardinála Dominika Duku. Nevěřím, že by v jeho projevech byly nějaké typické stopy nenávisti. Spíše si myslím, že dostal takovou nálepku on, popř. jeho ideový směr. Mimochodem, několikrát jsem následně navštívil diskusi pod jeho články na Facebooku. Byl jsem překvapen, jak intenzivní zde byly útoky očividných nekřesťanů na jeho osobu. Tuto diskusi zcela zamořili a pro výměnu názorů ji už nelze používat.
Je zajímavé se na to dívat z pohledu teoretického respektu naší společnosti ke svobodě slova. A dívat se na podobné věci i v souvislosti s blokací Donalda Trumpa před volbami. Něco zásadního se zde ztrácí. Vývoj politické kultury v USA má daleko více souvislostí, než by se mohlo zdát.
Mnozí prognostici připouští jasný trend: demokracie končí, ke slovu se čím dál zřetelněji dere totalita. Nevybíravá, s dokonalým sledováním. Totalita tolerantní k liberalistickým, s tradičním hodnotově konzervativním křesťanstvím těžko slučitelným, hodnotám. A zdánlivě paradoxně také k Islámu se všemi jeho problémy a případně k některým dalším vzdáleným náboženstvím, ideologiím a okultismu. Byť i o křesťanství se v jejím ideologickém proudu sem tam mluví pozitivně, ovšem o křesťanství liberálním, hodnotově upraveným do podoby jakéhosi dvojčete revolučního pokrokářského liberalismu. Všechny tyto tolerované směry mají jednu společnou vlastnost: jsou potenciálně velmi destruktivní vůči současné, na křesťanských kořenech postavené, civilizaci.
Máme se jako křesťané znepokojovat? Nikoli. Nejlépe to vystihují moudrá slova mé ženy: je naivní si myslet, že křesťané v tomto světě nebudou pronásledováni. Může se stát, že nás to brzy opět potká. A už to pomalu začíná. Bože, náš Pane Ježíši Kriste, neopouštěj nás, kteří Ti chceme být věrní a kteří se nechceme ohnout před vládcem tohoto světa.
Tomáš Dittrich, redaktor Života víry a pastor KS Praha-Palmovka
Výsledky amerických voleb jsem sledoval s velikým zájmem. Bylo to letos mimořádně napínavé. I když nejsem Američan, za pana prezidenta Trumpa jsem se dlouhodobě styděl. Co nový pan prezident Biden? Na rozdíl od Trumpa je vzdělaný a určitě se bude chovat kulturněji. Ale jak bude postupovat ve vztahu k Íránu? Neskočí na sliby a úsměvy Íránských potentátů a nezačne zase tolerovat jejich jaderný program, což by bez Trumpa zřejmě dodnes dělala Evropa? Bude Biden následovat Trumpovu razanci ve vztahu k Číně či k Palestincům? Rozdělení české společnosti na prozemanovce a prodrahošovce je mojí noční můrou, ale u nás nemusel v době voleb nikdo zabarikádovat svoje obchody. Amerika je v krizi, a Trump za to může jen trošinku. Západní demokracie je v krizi, která se prohlubuje. Proč si lidé nemohou vybrat někoho, kdo není milionář a kdo nemá vazby na byznys? Od začátku je politika na Západě de facto střet zájmů, i když je to v souladu se zákonem. Myslím, že slušný člověk nemá ke kandidatuře na amerického prezidenta žádnou motivaci, a má recht, protože jeho straničtí kolegové by to patrně neocenili, a kdyby náhodou primárky vyhrál, voliči by to nebyli schopni rozpoznat, nebo by morálního člověka ani nechtěli. Demokracie je v krizi, je to ukradená demokracie. Jen není známo, kdo ji ukradl. To bych opravdu rád věděl. Z dějin všichni víme, že konec žádné demokracie není nikdy daleko, a zvláště té nemocné. Jaká bude budoucnost Západního světa? Pokud se nestane zázrak, dopadne to špatně. Polovina Američanů se raduje z toho, že mají prezidenta, který se bude chovat slušně. Ale jak to bude za čtyři roky? Co když přijde ještě někdo hloupější a trumpnější než Bidenův předchůdce? Cosi je shnilého ve státě Dánském. Jsem rád, že jsem byl ušetřen dilematu, ale kdybych byl Američanem, asi bych letos k volbám ani nešel.
Jan Hábl, autor projektu Komenský 2020
Odpovím komeniologicky. J. A. Komenský ve své Obecné poradě o nápravě věcí lidských popisuje kritéria dobrého vládce či politika – především, aby mohl vládnout druhým, musí nejprve vládnout sám sobě, dále musí být mužem cti, má být osvědčený v dobrém, zbožný, spravedlivý a správu věcí veřejných vykonává jako službu lidu. A protože nikdo není bez hříchu, i vládce musí být kající. Nechám na čtenáři, aby posoudil, který z protagonistů amerických voleb se více blíží tomuto ideálu. Osobně mě zajímá jiná otázka: Co se musí stát, aby byl lid Spojených států amerických u příštích voleb skutečně spojený.
Hana Pinknerová, spisovatelka
Nejspíš nedokážu postihnout všechny souvislosti politické a duchovní, ale obecně mám raději ve veřejné službě lidi, kteří vystupují slušně, nelžou a dokážou přiznat chybu. Z čistě ženského úhlu pohledu ve mně vzbuzuje důvěru spíš ten, kdo udržel manželství a nerozvedl se. Docela mě dráždí, když má někdo plná ústa svého křesťanství, ale jeho život po něm nevykazuje žádné stopy. Takže já mám z výsledku amerických voleb radost.
Peter Liba, poslanec NR SR za OLaNO
Osobně jsem čekal spíš opačný výsledek. Američané si však vybrali změnu. Každý z kandidátů měl své kvality. Biden tak stojí před náročným úkolem sjednotit rozdělené Američany, bojovat s pandemií covidu-19 ale také s klimatickými změnami. Pravděpodobně dojde i k oteplení vztahů mezi USA a Evropskou unií, a to jsou pro nás dobré zprávy.
David Foryk, starší sboru Křesťanského společenství v Ostravě
Podle dosavadních zpráv to vypadá, že v Bílém domě usedne demokrat Joe Biden. Pro mne na první pohled zklamání, druhý pohled však bývá realističtější. Bude-li tomu tak, pak Bidena do Bílého domu popostrčila spíš sama kontroverzní osobnost presidenta Trumpa, nějaké karty mu možná přihrál i koronavirus, který naopak vyrazil ekonomické karty z rukou Trumpovi. Jaký bude Biden president? Zdá se, že v řadě klíčových oblastí bude stát na opačné straně než Trump. Bude hovořit jazykem západoevropské liberální elity, který tak dobře známe, a stejně jako ona bude podporovat všemožné pokrokářské výstřelky. Hodlá se utkat s takzvaným systémovým rasismem, jehož projevem má být vyšší statistika policejní brutality vůči černým, který však přehlíží, že jde o důsledek nepřiměřeně vysoké kriminality černé populace. Slibuje, že zvrátí Trumpem prosazené kroky k ochraně nenarozených. Bude podporovat globalizaci. Tam, kde Trump zdůrazňoval „America First“, Biden dává najevo důvěru v nadnárodní instituce. Znovu chce pozvednout prapor boje s klimatickou změnou. Celkově se očekává, že Biden bude, i vzhledem ke svému věku, spíše slabým presidentem. Pak se ovšem lze obávat, kdo uprázdněný prostor vyplní. Levicové křídlo Demokratické strany se svou nepokrytě nemarxistickou agendou budí hrůzu. Na druhou stranu, trochu se zapomíná, že souběžně s prezidentskými proběhly i volby do Sněmovny representantů a jedné třetiny Senátu a také do zákonodárných sborů jednotlivých států. Republikáni ve Sněmovně posílili a v Senátu obhájili většinu, ovládli místní parlamenty v lidnatých státech (Texas, Florida, aj.). Z toho plynou dvě skutečnosti: Žádná progresivní revoluce se nekonala. Levice (ať již s Bidenem v čele nebo ta za jeho zády) to nebude mít s prosazováním své agendy jednoduché.
Peter Stach, autor podcastu Modrá vlna o evropské politice
Jako návrat světové velmoci k předvídatelné politice. Vztahy mezi Evropou a USA se zlepší, ale Evropa musí zároveň počítat s tím, že strategický zájem Spojených států se bude nadále přesouvat na Čínu a oblast Tichomoří. To znamená, že výzvy spojené s budováním vlastní obranyschopnosti a vlivu na Blízkém Východě a Severní Africe zůstávají pro Evropu nadále aktuální. Rozdíl je v tom, že administrativa prezidenta Bidena bude spolehlivějším partnerem v náročném procesu přebírání odpovědnosti za regiony, které tvoří nejblíže sousedství Evropské unie.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 9. října 2020 Foto: WIkimedia Commons – Trump a Biden