Efezským 6:10-12 … A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v Jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
Milí přátelé – mí i Kristovi!
Začnu dnes krátkou vzpomínkou z dětství. Když mi bylo nějakých 13 let, hráli jsme v zimě jako obvykle s kamarády na hřišti hokejbal (ten se hraje na asfaltu s hokejkami a tenisákem). Má mamka šla právě kolem a řekla, abych šel okamžitě domů – asi jsem měl nějaký průšvih, to už nevím. A já na to odpověděl, že nepůjdu, že to chci s ostatními dohrát. Mamka svou výzvu zopakovala, marně, a tak nakonec přistoupila, jednu mu vlepila a řekla, abychom koukal mazat domů. No, šel jsem s brekem… Nevím, jestli jsem v té chvíli měl svou mámu za nepřítele, ale rozhodně jsem v té chvíli nebyl schopen ji obejmout a říct jí, že ji mám rád. Přitom ona měla ráda mě a dobře udělala, že mi v té chvíli dala pohlavek. Připomněla mi, že mám mít respekt k rodičům… A nebojte se, žádné trauma jsem si z toho neodnesl. Jen tuhle vzpomínku.
Možná máte ze svého dětství nějaké podobné vzpomínky. Jako dětem a mladým dospívajícím se nám v takových chvílích zdá, že rodiče jsou proti nám, že jsou to naši protivníci či nepřátelé, se kterými musíme nějak bojovat o své místo a práva pod Sluncem. Později, jako dospělí, si uvědomujeme, že tomu tak ve většině případů nebylo. Rodiče nás trestali, protože nás milovali a nechtěli, abychom „rostli jako dříví v lese“, bez ladu a skladu.
Kdo a proč je můj nepřítel?
Což mě přivádí k otázce, kdo je tedy vlastně naším nepřítelem? Máme vůbec nějaké nepřátele a proč? Asi chápeme, že naším nepřítelem nebyli naši rodičové, kteří nám občas jednu vlepili. A co naše děti – jsou našimi nepřáteli ve chvíli, kdy odmítají jít domů (jako já kdysi), nebo když jsou drzé a neposlušné? Nebo jsou našimi nepřáteli naši životní partneři, když se nechovají, jak bychom od nich očekávali? Asi odpovíte, že rozhodně ne! Tohle jistě nejsou naši nepřátelé.
SOUVISEJÍCÍ – Tak trochu jiný Mojžíš
A co třeba váš zaměstnavatel, který nehledí na problémy vás, svých zaměstnanců, a nastavuje podmínky pro práci, které jsou psychicky nebo fyzicky neschůdné a naprosto vyčerpávající? Vnímáte ho jako svého nepřítele? Co třeba váš soused, který má psa, co štěká celou noc, avšak on s tím nic nedělá, i když ho na to opakovaně upozorňujete? Co třeba učitel ve škole, který nutí vaše děti učit se nazpaměť věci, kterým nemohou rozumět? Co majitelé a šéfové firmy, kteří nedbají na stížnosti nedaleko bydlících občanů, včetně vás, a bezohledně udržují hlučný provoz i o svátcích a víkendech? Co třeba vrcholný politik, který se neustále vyjadřuje do médií arogantně a dělá z ostatních hlupáky? Co třeba nějaký Ukrajinec, který profituje ze sociálního systému našeho státu a po večerech se opíjí a toulá po náměstí? Jsou někteří z těchto lidí našimi nepřáteli? Vždyť nám komplikují život, narušují náš spánek a odpočinek, berou nám pocit bezpečí, ztěžují naši výchovu, působí nám vrásky na čele a hořkost v srdci – ať už oprávněně, nebo bezdůvodně. Jsou proto našimi nepřáteli?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
A jistě bychom mohli přitvrdit, zvláště v době covidové a válečné. Popírači, konspirátoři, mediální štváči a trollové, dezinformátoři a další – považujete některé z nich za své nepřátele? Nemyslím jen za oponenty v diskuzi nebo lidi, s jejichž názory či hodnotami nesouhlasíte. Myslím za nepřátele, tedy soupeře, které musíte porazit, přemoci, zdolat – ať už verbálně nebo aspoň skrze pohrdání a posměch.
Nepřítel hmotný a nepřítel duchovní
Považujeme-li některé z těchto a jiných lidí za své nepřátele, máme jedinou Bohem nám danou možnost, jak je přemoci a porazit: milovat je, činit jim dobro a modlit se za ně. Tak to řekl sám Ježíš: „Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Lukáš 6:27, Matouš 5:44) Jako občané právního státu můžeme využít zákonné prostředky a soudní cesty k řešení sporů. Ale v osobní rovině, jako děti nebeského Otce, který je dobrý i k lidem nevděčným a zlým, jsme přitom zmocněni k tomu „zahanbovat“ lidi, kteří se k nám chovají jako k nepřátelům, svým laskavým a vlídným jednáním. „Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji,“ povzbuzuje nás apoštol Pavel (Římanům 12:18).
Existují ale skuteční nepřátelé, se kterými zápolíme, bojujeme, zápasíme. Nejsou to lidé, ať už blízcí nebo dalecí. Těmi protivníky jsou síly zla, duchovní bytosti, panující ve věku temnoty a snažící se naplnit člověka nenávistí proti člověku, touhou po pomstě, snahou ponížit, umlčet, zahubit. Nikoli zachránit! Apoštol Pavel napsal o tomto duchovním zápase křesťanům v Efezu: „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům (krvi a tělu), ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ Kromě ďábla, otce lži, pokušitele a žalobce, zmiňuje Pavel další božské mocnosti a světovládce temnoty, duchovní síly zla v nebeských oblastech. O koho jde a kde se vzaly tyto zlé síly?
Souhlasím s C. S. Lewisem, podle něhož číhají v této otázce na člověka dvě nebezpečí, které leží v obou krajnostech: jednak když člověk existenci zlých mocností popírá a ignoruje; jednak když se o ně příliš zajímá, na ně se příliš soustředí a je jimi – přeneseně či doslova – posedlý. Nebude proto, doufám, na škodu, ale naopak k duchovnímu užitku, když si o nich řekneme pár základních věcí a důležitých skutečností.
Božské bytosti: stvořené
Zaprvé, všechny duchovní bytosti, mocnosti, panství a vlády, byly stvořeny Hospodinem. Na stránkách Starého zákona narazíme na pojmy jako „bohové“ nebo „synové bohů“, kteří všichni byli stvořeni svatí a byli podřízeni Bohu Nejvyššímu, Hospodinu. Měli různé úkoly, hodnosti a postavení, ale byli zodpovědni svému Tvůrci. Narazili jsme dnes na toto nebeské „shromáždění svatých“ při četbě Žalmu 89, kde na závěr úryvku stálo vyznání Hospodinu: „Tvá jsou nebesa, Tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.“ (Žalmy 89:12) Bůh je Hospodin zástupů!
SOUVISEJÍCÍ – Na mou památku
Apoštol Pavel také píše, že i tento pro nás neviditelný, nehmotný, nadpřirozený rozměr světa byl utvořen Božím slovem, skrze Krista a dokonce i pro Krista! V listu Koloským Pavel mluví o Ježíši a píše: „On je obraz Boha neviditelného, prvorozený (tedy dědic) všeho stvoření, neboť v Něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho.“ (Kol 1:15-16)
Božské bytosti: vzbouřené
Zadruhé, mnoho z těchto božských a nebeských bytostí se postavilo proti Hospodinu. Bůh jim dovolil, aby ovládli a zotročili každého člověka a jeho způsob života, a tím udělali z každého Adamova potomka objekt zaslouženého Božího hněvu. Právě to připomněl Pavel Efezským ve svém dopise před tím, než jim poté napsal o Boží záchraně z milosti a o Boží síle a Boží zbroji. Napsal: „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu (dosl. v synech neposlušnosti). I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy (dělali to, co chtělo tělo a mysl), a tím jsme nutně propadli Božímu soudu (byli svou přirozeností děti hněvu) tak jako ostatní.“ (Efezským 2:1-3)
Božské bytosti: poražené
Zatřetí, a to nejdůležitější zjištění je, že tito duchovní Boží nepřátelé byli poraženi Ježíšem na kříži, Ježíš nad nimi slavil vítězství, byl jako Mesiáš vyvýšen nad ně a oni Mu byli podrobeni pod nohy. Znovu v listu Efezským o tom píše apoštol, když chválí velkého a mocného Boha: „Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. `Všechno podrobil pod jeho nohy´ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.“ (Efezským 1:20-23) Chvíli před svým nanebevstoupením, před usednutím po Boží pravici na místo nejvyšší slávy a moci, říká Ježíš svým apoštolům: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ (Matouš 28:18b)
Ježíš je Pán!
Tohle je třeba mít stále na paměti! Ježíš, náš Pán a Bůh není jen naším Pánem, ale je Pánem také nade všemi našimi duchovními nepřáteli. V Kristu tak máme na dosah a v Něm hledejme sílu vítězit. Nad nepřítelem vítězíme, kdykoli jako děti poslechneme své rodiče, kdykoli jako rodiče laskavě, přísně a odpovědně vychováváme své děti (třeba s nějakým zaslouženým pohlavkem), kdykoli se modlíme a žehnáme (svoláváme dobro) těm, kteří nám více či méně znepříjemňují život, ať už je to soused, kolega v práci, zaměstnavatel nebo ten či onen politik.
A když už vznášíme protest a stížnost, ať není protestem a stížností proti člověku samotnému – jako nepříteli, kterého musíme porazit a zneuctít. Ať je protestem proti zlu, které člověk koná, které ho ovládá, zaslepuje a nutí jednat vzpurně proti Bohu a bezohledně vůči okolí.
Přátelé, zaměřme svůj zápas na to, co je v pozadí událostí, nikoli na to, kdo je obětí. Do konce tohoto věku temnoty se budou kolem nás dít lidské nepravosti, křivdy, útoky, hádky, nepokoje a boje v rodině, v práci, ve škole, ve státě, ve světě. Ovšem v jejich pozadí jsou síly temnoty, které nepřemůže žádná lidská síla. Účinná je jenom Boží zbroj, jak ji popisuje apoštol Pavel, v podobě Kristovy pravdy, spravedlnosti, evangelia pokoje, víry, spasení a Božího slova. Tyto zbraně používejte a nebudete poraženi. Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 19. listopadu 2022 Foto: luteráni.cz
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.