Jednou spasen, navždy spasen? Odpověď je složitější

„Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“ Římanům (8: 13-14)

Nedávno se mě někdo zeptal, co si myslím o tezi „jednou spasen, navždy spasen“.  Na tuto otázku je těžké odpovědět jednoduše ano nebo ne. Věřím, že Bible nás učí o tom, že se Bůh přidržuje svých vyvolených až do samého konce. Pro mnoho lidí však teze „jednou spaseni, navždy spasen“ znamená, že pokud někdo požádal Ježíše, aby přišel do jeho srdce v určitém okamžiku života, znamená to, že je 100% spasený a určitě půjde do nebe. Věří, že pokud recitovali nějakou verzi „modlitby hříšníka“, zajišťuje jim to věčnost s Bohem. Já si však nemyslím, že Bible něco takového potvrzuje.

Písmo nás učí, že Bůh ospravedlňuje všechny, které předurčil a ty, které povolal též uvede do své slávy. (Římanům 8:29-30). V tomto smyslu je tvrzení „jednou spasen, navždy spasen“  pravdivé. Ale otázka, kterou si je třeba položit, zní:

„Jak vím, že jsem spasený?“  „Poprosil jsem Ježíše, aby přišel do mého srdce, když mi bylo dvanáct,“ není uspokojivá odpověď.

Počáteční vyznání víry může být důkazem skutečného obrácení, ale není to dostatečný důkaz našeho spasení. Ježíš učil v Podobenství o rozsévači, že mnoho lidí bude pozitivně reagovat na evangelium, ale později kvůli svému neproměněnnému charakteru odpadne od víry (Matouš 13).

 

Důkaz o ospravedlnění je něco, co musí být nalezeno v životě člověka i po okamžiku obrácení. Apoštol Petr napsal, že se máme snažit upevňovat své povolání a vyvolení; jinými slovy, růst v jistotě spasení, rozhojňovat ctnost, poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožnost a bratrskou lásku (2Pt 1: 5-11).

Jakub učí, že spásonosnou víru musí doprovázet dobré skutky (Jakub 2:20). A jak už jsem citoval Pavla na začátku tohoto článku: Ti, kteří jsou vedeni Duchem – a mocí Ducha usmrcují hříšné činy, rostou ve spravedlnosti a jsou synové Boží (Římanům 8: 13 -14).

Stručně řečeno, kdo nedokonale, ale progresivně miluje Boha, své bližní a vede válku proti svým hříchům, má dobrý důvod si být jistý, že ho Bůh ospravedlnil. A protože si může být jistý svým ospravedlněním, může si být také jistý tím, že Bůh nedovolí, aby Mu ho někdo vytrhl z Jeho ruky (Jan 10: 28-29). Těmto lidem bude zabráněno v odpadnutí od víry (List Judův 1:24), jsou ochráněni od zlého (1 Jana 5,18), Bůh dokončí dílo vykoupení, které v nich započal (Filipským 1: 6) a nedovolí nikomu na nebi nebo na zemi, aby je oddělil od Jeho lásky v Kristu Ježíši (Římanům 8: 38-39).

 

Autor: Matt Moore
Zdroj: Christian Today

 

Categories: Komentáře

1 Comment

  1. Karel Krejčí

    Otázka jistoty spasení nás jistě zajímá na prvním místě, ale stejně tak nějak přirozeně vnímáme a vnímat bychom měli, že ji nejde jednoduše vytrhnout z kontextu dalších věcí jak duchovních, tak praktických. Věřím, že podstata, smysl a jistota spasení je podmíněna i určitou duchovní a lidskou kvalitou, o kterou je nutné usilovat. Pokud ne, jaký by potom spasení mělo smysl?

    Reply

Leave A Reply

Your email address will not be published.