Jak se projevuje štědrost – rozhovor s Renátou Chlebkovou z organizace ADRA

Jak se projevuje štědrost

Renáta Chlebková pracuje jako fundraiser pro humanitární společnost ADRA. Kdyby po přečtení rozhovoru měl někdo další otázky, nebo se chtěl nějak zapojit, zde adresa: renata.chlebkova@adra.cz

Ahoj Renato, jak se máš?

Dneska se mám krásně. V mém diáři už je nějakou dobu napsáno: Hanka Pinknerová a moc jsem se k tobě těšila. Doufám, že si ze tvého knihkupectví odnesu něco pěkného na čtení.

Náplní tvé práce je vyhledávání dárců. Jak se to dělá?

Jde o nádherná setkání se zajímavými lidmi. Oficiálně se můj pracovní post nazývá fundraiser, ale já bych řekla, že jsem takový stavitel mostů mezi lidmi. Zprostředkovávám spojení mezi lidmi, kteří chtějí něco darovat a těmi potřebnými. Vyhledávám lidi nebo firmy, kteří v rámci svých hodnot buď už nějakou formu donátorství mají anebo o tom přemýšlejí. Nebo případně jim pomůžu na takovou myšlenku přijít.

Jak najdeš takové lidi?

Oslovuji lidi, které znám osobně nebo o nichž se dá zjistit, že myšlenka dárcovství pro ně nebude cizí. Často vnímám, že mi Bůh některé osoby ukazuje a otevírá přede mnou dveře k novým kontaktům. Třeba si čtu noviny, v nich je rozhovor s nějakou osobností a mě napadne se s tím člověkem setkat. V Brně působím teprve krátce a je to tu pro mne nové. Nemám ještě vytvořenou síť, jako jsem měla v předchozím působišti. Tam už jsme se znali a oni byli hrdí na to, že mohou spolupracovat s naší organizací a podílet se na naší činnosti třeba jen drobnými částkami. O své dárce pečuji. Navštěvuju je, abych je informovala, jak jejich pomoc pomohla, o nových projektech, ale i jen tak pozdravit. Vážím si každého člověka, který se rozhodne něco darovat. Dárcovství ohromně obohacuje. Nejen toho obdarovaného, ale i dárce. Tahle dobrodružná práce mne naplňuje možná nejvíc proto, že s lidmi se v hovoru dost rychle dostáváme na téma hodnot. Mezi křesťany je dávání jaksi obvyklé. Všichni známe ty správné verše, třeba že „radostného dárce miluje Bůh“. Já se ale setkávám s radostnými dárci, kteří by určitě v kolonce náboženství nějakého dotazníku křesťan nenapsali. Od mnohých z nich se hodně učím.

Stalo se mi, že jeden šéf firmy mě napoprvé málem vyhodil. Pak jsme si povídali, nechal si odprezentovat nějaké projekty a za tři měsíce se ozval. Sdělil mi, že má narozeniny, ale že žádné dárky nepotřebuje, protože všechno, co by si mohl přát, už má. Pozval nás na oslavu, kde byla spousta lidí, abychom tam udělali sbírku na naši nadační činnost. Vybrali jsme tehdy opravdu velkou částku. Naučila jsem se, že „Ne“ nemusí znamenat ne definitivní. Může to znamenat „Musím si to rozmyslet“, „Musí to ve mně uzrát,“ nebo něco podobného. Chce to čas a nechat Boha jednat.

Reklama

Jde pouze o darování peněz nebo hledáš i dárce něčeho jiného?

Dárcovství bych rozdělila na tři oblasti. Buď se mohou darovat peníze, nebo konkrétní hmotné věci jako třeba oblečení a jídlo nebo mohou darovat čas, tedy se věnovat dobrovolnictví. Lidé, kteří se pohybují v církvi, jsou na dobrovolnictví docela zvyklí. Vypomáhají jako diakoni, učí děti v besídkách, nebo se věnují mládeži. Překvapuje mě, že i lidé, kteří v takovém prostředí nepohybují, jsou ochotni zdarma věnovat svůj čas někomu potřebnému. V rámci humanitární organizace Adra v naší republice odpracovalo 1800 dobrovolníků za loňský rok 68 000 hodin. Každá ta hodina přinesla někomu do života změnu. Přinesla pocit, že je pro někoho důležitý, že se o něj někdo zajímá. Pro mnohé obyvatele domovů seniorů je hodina času dobrovolníka, který naslouchá, popovídá si, zkrátka věnuje pozornost, tím nejcennějším, co může dostat. Dobrovolník dává své srdce, dává sám sebe. Jistě je možné ještě ledacos zlepšit v oblasti sociální nebo zdravotní, ale většina starých lidí trpí především samotou. Znám případy, kdy babička chodí denně do malého obchodu koupit si dva rohlíky, aby aspoň na někoho promluvila. Cítí se naprosto šťastně, když může někomu ukazovat stará alba a vyprávět své vzpomínky. Někdo jiný zase ocení, že si může zahrát karty, Člověče, nezlob se nebo jít na malou procházku, či posedět společně na lavičce. Nejhorší pro starého člověka je situace, kdy ho nikdo nepotřebuje, nikdo se o něj nezajímá.

Zprostředkováváš i tuto formu pomoci?

Já se nezabývám přímo zprostředkování dobrovolníků, ale hledám dárce, kteří by podpořili svými finančními dary rozvoj dobrovolnických programů. V zahraničí mají dobrovolnické programy dlouhou tradici a jsou samozřejmou součástí společenského života, u nás se tomu teprve učíme. Často se však stává, že člověk, který finančně dobrovolnictví podpořil, se buď sám, nebo někdo z jeho rodiny k dobrovolné práci připojí. Máme výukový program pro školy, v němž se děti dozvědí, kdo je dobrovolník, jak se může už malé dítě zapojit a pomáhat. Nejprve svým nejbližším – doma rodičům, ve škole spolužákovi, sousedům – a tak se formuje způsob myšlení už od dětství.

Jak vyhledáváte ty potřebné?

Často se na nás obracejí různé sociální ústavy. Poptávka po dobrovolnících vysoce převyšuje naše možnosti.

Jak děláte nábor dobrovolníků?

V podstatě jakýmkoli způsobem. Letáčky v městské dopravě, v osobním kontaktu… Vypozorovali jsme, že na letáčky v MHD nejvíc reagují starší lidé a studenti. Ti také tvoří početně nejsilnější skupinu dobrovolníků. Nejvíce jsou mezi dobrovolníky zastoupeny ženy ve věku lehce nad padesát let. Mají už velké děti, a tak doma už nejsou tolik zapotřebí. Cítí, že ještě mají co dát, mohou být pomocí. Každý dobrovolník prochází docela přísným testem, ptáme se ho na jeho motivy. Pak se mu dostane školení a následné pravidelné velmi individuální péče v podobě supervize.

Kdo je podle tebe štědrý?

Líbí se mi, jak štědrost definuje Aristoteles. Říká, že štědrost je vyváženost mezi lakotou a rozhazovačností.

Jsme my Češi štědří?

Odpovím řečí čísel. Je zjištěno, že 62 procent Čechů daruje částku mezi stem až pěti sty korunami. Nejvíce podporují likvidaci následků přírodních katastrof. Ze strany státu také vnímám podporu v tom, že na dar je možné uzavřít darovací smlouvu, která je součástí účetnictví, ať už soukromých osob či firem. A chci také říct, že štědrosti je možné se učit. Hodně lidí, křesťanů i nevěřících přemýšlí o štědrosti v rámci pravidelného přispívání na nějaký účel. Křesťané dávají pravidelně desátek z příjmů. Ten ale bible za dar vlastně nepovažuje, desátek je automatika. Darem je to, co dáme nad to. Nemusí to být velké částky. Ušetříme-li dvě koruny denně, nevypadá to jako mnoho peněz, jenže za rok dostaneme částku, která například uhradí ošetření několika děti v keňské nemocnici.

Zdá se mi, že štědrost se projevuje tím, že vyhlížím příležitost k obdarování. Samozřejmě nemluvím pouze o penězích. Štědře mohu zacházet se svým časem a vůbec se všemi dary, které jsem od Boha dostala. Představ si lahev do poloviny naplněnou vodou. Optimista ji vidí jako poloplnou, pesimista jako poloprázdnou a štědrý člověk hledá toho žíznivého, aby mu dal napít.

Autor: Hana Pinknerová