Za několik dní se rozloučíme s letošním rokem a vejdeme do nového období. Při přípravě na vstup do další kapitoly našeho života je jedna věc, kterou potřebuje každý z nás udělat. Tento krok je tak důležitý, že když ho nevykonáme, bude to znamenat zbytečnou zátěž, která nás může brzdit a nebudeme kvůli ní schopni žít život, který nám Bůh chce dát.
O čem je řeč? O odpuštění sobě samému. Potřebujeme udělat tlustou čáru za svými selháními a chybami, kterých jsme se dopustili v tomto roce.
Jak moc je to důležité?
V Bibli není výslovně napsáno, že bychom měli odpustit sami sobě. V listě Římanům 14,22 je zmíněný nesprávný zvyk sebeobviňování.
„Blaze tomu, který sám sebe neodsuzuje za to, co schvaluje“ (Bible 21).
Mnozí z nás zůstávají uvěznění v pocitu viny a sebeodsuzování i dlouho po Božím odpuštění, protože nejsme schopni odpustit sami sobě. Už jsme vyznali své hříchy před Bohem a požádali o Jeho odpuštění. Už jsme Boží odpuštění přijali, ale nemůžeme se zbavit pocitu vlastního selhání. Nejsme schopni odpustit sami sobě.
Důvody, proč bychom si měli odpustit
Proč je důležité, abychom si odpustili? Nabízíme několik důvodů:
1) Odsuzujeme se za něco, na co už Bůh zapomněl
V Bibli je psáno, že když Bůh odpouští, vymaže naše hříchy a už se jimi víc nezabývá. V listu Židům 8:12 se píše:
„Tehdy se slituji nad jejich vinami a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc.“ (Bible 21).
Pokud Bůh zapomněl na naše hříchy, proč my si je stále připomínáme? Mnozí křesťané prosí Boha o odpuštění za tentýž hřích stále dokola. Věděli jste, že když nevěříme v Boží absolutní odpuštění, je to znakem naší nevíry? Boží láska přikrývá naše hříchy, víra v tuto lásku nám umožňuje přijmout Jeho odpuštění a žít z Něj.
2) Nejsme schopni konat Boží vůli
Všimli jste si někdy, jak Bůh zdůrazňuje, abychom zapomínali na svou minulost? V Izaiášovi 43:18-19 se píše:
„Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky.“
Bůh i dnes pracuje v našich životech, ale pokud neopustíme naše chyby, zejména ty, které nám Bůh již odpustil, nebudeme připraveni na další krok.
Vezměme si proroka Samuela. V 1. Samuelovi 15:10-35 Bůh odmítl Saula za krále nad Izraelem a Samuel byl kvůli tomu smutný. V 1. Samuelovi 16:1 se píše, že Bůh vytrhl Samuela z jeho smutku, aby se posunul k dalšímu úkolu:
Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny.“
3) Nepoučíme se
Mnozí z nás opakovaně dělají tytéž chyby, protože místo toho, abychom se z nich poučili, pouze se jimi vnitřně užíráme. Čím více nás naše selhání mrzí, tím více zůstávají v našich myšlenkách, týrají naši mysl a zvyšuje se pravděpodobnost, že je budeme opakovat.
V Přísloví 4:23 se píše: Především dobře chraň své srdce, protože z něj vychází všechen život. Naplňme naše srdce dobrými věcmi, abychom mohli činit správné kroky. Neodsuzujme se a netrapme se našimi selháními, ale s důvěrou v Boží lásku a milosrdenství vykročme do nového roku.
Zdroj: The Christian Today, foto: Creative Common Search
