Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět.
J 3,19

Často se dopouštíme toho, že soudíme – své bližní, svůj den, politickou situaci v naší zemi; soudíme často a rádi. Snad tak působíme jako lidé s názorem. Je přece důležité, abychom před druhými jasně dávali najevo svůj postoj ke svému okolí. Nějak se vymezovat, souhlasit, nesouhlasit, označit viníky. Cítit se jako jediný spravedlivý. Máme přece právo, či dokonce povinnost říkat, co je správné a co ne. Nastavovat ostatním zrcadlo, aby včas rozpoznali své chyby a mohli se obrátit na cestu k Bohu. My však nejsme ti, kdo mají soudit, vynášet rozsudky, být jakýmsi vzorem morálky. My nejsme soudci, a už vůbec ne bezchybní. Pokud si každý z nás sáhne do svého svědomí, poděkuje Bohu za jeho milosrdenství. Nechme tedy soudy Bohu a my se naučme milovat se navzájem.
Pane, dej nám dar skromnosti a odpusť nám naši pýchu, která nás často svádí k ukvapeným soudům.

Mt 10,16-22 * Sk (6,8-15)7,55-60