Kdo by někdy nezažil opuštěnost, samotu. Na chvíli ji zažívá i do kolébky odložené dítě. Opuštěnost a samota se násobí v nepřátelském prostředí, a zvlášť když chybí jakékoliv lidské zastání. Ale tak jako matka není daleko od kolébky, tak ani Bůh od nás. On je Bůh přítomný. Kéž si to vždy uvědomujeme, že jeho nekonání není projevem toho, že by na nás zapomněl. Vždy byla pomocí znalost Božího slova, které potvrzuje, že Bůh nenechá bez pomoci duši, která na něj očekává. Ne, Bůh se nevzdaluje, Duch svatý byl vylit na všeliké tělo. Jenom jestli se nevzdalujeme my.
Děkujeme ti, Duchu svatý, za tvou stálou přítomnost. Odpusť nám naši lhostejnost vůči tobě. Že tak málo žijeme ve tvé přítomnosti.

2K 1,23-2,4 * Sk 9,32-43