Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása.
Ž 34,7
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Mt 5,4
Soužení a utrpení patří k životu. Od dětství, přes dospívání, partnerský a rodinný život, stáří, nemoci, až po smrt můžeme zakoušet celou řadu soužení. Žalm 34 zpívá král David, který má bohaté zkušenosti s hříchem, smrtí, nepřátelstvím, nevěrou – ze své strany i ze strany okolí. Nechme ho promluvit do naší situace, pokud jsme zrovna zkrušeni v srdci. Nejsme ponecháni vlastní zkušenosti či radám psychologů. Do našich soužení, tam, kde jsme poníženi a asi bychom to nečekali, vstupuje Bůh. Slyší naše modlitby, proměňuje naše srdce i mysl, mění situace. Často jinak, než bychom čekali…
Zpěvák David, který si toho opravdu dost zažil, není silákem za každou cenu. Je rozechvělý. Nekončí však u pasivity nebo sebelítosti. Volá, doufá, zpětně rozpoznává, dobrořečí.
Náš Bože, otevíráme ti soužení své nebo svých blízkých a prosíme, abys do nich vstoupil ty sám.
Žd 2,11–18 * Dt 33,1–5.26–29
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
