Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě!
Jl 2,17
Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
J 1,29
Slova naléhavé prosby vůči Hospodinu, která jsou provázena kolektivním půstem a pokáním, vyjadřují hloubku proměny, která je ve vztahu k Hospodinu nutná. Nestačí vnější gesta, jde o proměnu nitra: „Roztrhněte svá srdce, ne oděv“ (Jl 2,11). Hospodin má svůj lid ušetřit potupy v posledku tím, že se mu nevzdálí. Nevydá jej pro jeho hříchy do moci nepřátelských sil, neodvrátí se od něj i přes to, že se jeho lid odvrátil od něho. Konkrétní podobou potupy, o jejíž odvrácení se zde prosí, je vydání lidu nadvládě nepřátel. Boží lid byl tenkrát této potupy ušetřen. Boží služebník, který je na místě svého lidu, Ježíš, této potupy ušetřen nebyl.
Hospodine, děkujeme ti za Ježíše, který byl vydán potupě, abychom my byli ušetřeni.
J 13,1-15(34-35) * 1K 11,23-26 * L 23,26-31
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
