Můj příbytek bude nad nimi a já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.
Ez 37,27
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
J 1,14
Vlastnit, mít, moje. Co v životě doopravdy vlastníme? Co je naše? Domy a byty jsou plné věcí, které vlastníme, ale často nepotřebujeme. Už ale není tak jednoduché mít spokojenou rodinu, radost, naději, pokoj. Jen těžko se shání vlastnická práva na takové věci. Zároveň žijeme v napětí, protože nechceme, aby si na nás někdo činil nárok, ale přitom toužíme někam patřit. Chceme, aby nás někdo chtěl. Něco mít, někam, někomu patřit. Do tohoto našeho odvěkého lidského hledání vstupuje Hospodin s prorockými slovy zaslíbení: Budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Pán Bůh nabízí vlastnická práva na sebe sama a zároveň i možnost mu patřit. V Kristu dokonce přebývá v nás a my v něm. Kristus plný milosti a pravdy je naším Bohem a my smíme říkat, že jsme jeho.
Pane, děkuji, že mi dáváš sebe a já mohu patřit tobě.
Ůvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Evangelická církev metodistická
