David Novák: Danění církevních restitucí a KSČM a spol. to těm flaďákům nandá!

 

Asi většina čtenářů zaznamenala zprávu, že KSČM podmiňuje podporu ANO tím, že budou zdaněny církevní restituce. Předseda hnutí Ano s tímto souhlasí (na rozdíl od církví přece on přišel k majetku poctivě a daně bezvadně odvádí) a k podpoře komunistického návrhu se přidají i Okamurovci. Není třeba se ale ničeho bát. KSČM a spol. zdaněné církevní restituce jistě chtějí pro „dobro obyčejného lidu“.

Jinými slovy ti, kteří majetek ukradli, ukradený majetek chtějí danit. Dokonce se tato kauza stává podmínkou toho, aby se dostali k moci. Připadá mi to jako špatný sen nebo jako divadlo absurdity. Jde o to, že když šli bolševici od koryt, pak po nekonečných peripetiích dostaly církve část svého majetku zpět. Dělo se to na stejném principu, jako dostávali zpět majetek restituenti (i když často, žel, po šílených peripetiích). Prostě když se něco ukradne, má se to vrátit. Když už někteří tak rádi šermují „křesťanskými hodnotami, které nás chrání od islámu“, pak ochrana soukromého majetku je jednou z křesťanských hodnot. Další pak to, že krást se nemá.
Jenže církev „lid“ moc v lásce nemá a tak když je třeba do někoho kopnout a získat politické body, církev se k tomu přímo nabízí. Neobhajuji církev v tom smyslu, že je dokonalá, že vše dělá dobře. (Je třeba i na tomto místě napsat, že se jednalo především o majetek katolické církve, která se jeho části zřekla ve prospěch protestantů a to i těch, kteří se od ní nyní odtahují.) Jen píšu, že kopání do církve v Česku vždy body přináší. Dokonce i od komunistů, kteří chtějí zdanit to, co ukradli a co bylo vráceno. Jenže když to chtějí udělat církvi, pak to „dav“ omlouvá a to dokonce i komunistům anebo Babišovi.

Reklama

Komunisté jdou tímto na ruku i Zemanovi, protože tvrdí, že v prezidentské kampani podpoří kandidáta, který bude mít na zdanění církevních restitucí stejný pohled jako oni, což Zeman má. Když se Zeman odmítl zúčastnit pohřbu kardinála Vlka, pak to odůvodnil tím, že „„pan kardinál byl zásadním příznivcem církevních restitucí a já nejsem, protože se domnívám, že církevní restituce jsou přehnané“. Odpor k restitucím vyjádřil ale i při jiných příležitostech. Zeman totiž občanům rozumí… Ve skutečnosti ale církvím byla vrácena asi třetina původního majetku, tedy byly značně okleštěné a navíc nebyla navrácena ani koruna z ušlého zisku.

Jakýkoli slušný kandidát na prezidenta, který by elementární slušnost projevil tvrzením, že navrácený majetek se nedaní a to včetně církve, bude mít v tomto velmi ztíženou úlohu a mínus body. Zeman totiž svůj postoj nezmění, protože jak tvrdí, „jen blbci mění názory“ a on je ve svých výrocích a postojích zásadový člověk, včetně restitucí.
Tedy restituce se vracejí do hry a spojují KSČM, ANO, SPD a Zemana. Je třeba to flanďákům nandat ne?!

Osobně si nemyslím, že tato absurdita projde, ale i kdyby prošla, církvi to nakonec neuškodí. Proč si to myslím? Protože kdykoli měla církev protivenství, nakonec jí to prospělo a prospěje to i církvi naší. Nechci psát o utrpení, to je v kontextu danění navráceného majetku příliš silné slovo, píši jen o jistém protivenství anebo nespravedlnosti.
Zároveň ať tato kauza dopadne jakkoli, je mi jaksi smutno z toho, kdo stojí v čele tohoto národa a co je všechno schopen udělat proto, aby získal nebo udržel moc. O to více je třeba se modlit za tuto zemi…

 

Zdroj: Blog Davida Nováka, foto: Wikimedia

 

Categories: Komentáře

15 Comments

  1. Osobně návrh na zdanění finančních náhrad vítám, neboť se jedná o příležitost opětovně se zamyslet nad církevními restitucemi (CR). Osobně vnímám CR jako duchovní jed křes´tanů, křesťanských církví, potažmo celé společnosti. Jedná se o budování „církve v Laodikeji“, když název Laodikea se dá přeložit jako „spravedlnost pro lid“, nebo také „lidská sebespravedlnost.“

    Přijetím CR se církve v podstatě vzdaly svého hlavního úkolu, kázat společnosti Krista, místo toho káží větu „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“, větu, která nikoho nespasí, neboť kdyby ji Bůh řekl nám, tak nikdo z nás nemůže být spasen, neboť není v lidských silách vrátit to, co si u Boha nakradnul. Evangelium Ježíše Krista je o něčem jiném: O tom, že nevinný snesl křivdu, aby vinný mohl žít. Aby i ten zloděj mohl žít. Je to milost, která není závislá na pokání, ale naopak, pokání předchází a pokání vyvoláva. CR v nás posiluje pocity sebespravedlnosti a svatosti (ti zlí komunisti nás okradli) a brání nám vidět,že jsme nazí, brání nám vidět, že majetek, o který se tak hlásáme, z velké části pramení z prodeje svátostí, odpustků, církevních úřadů, z učení o očistci a ze strachu, který toto učení vyvolával, z ideologické podpory církve feudálnímu režimu, který si „v oblasti lidských práv“ nijak nezadal s režimem komunistickým.

    Budujeme si své kazatelny a modlitebny v Laodikeji, v pocitu sebespravedlnosti, a nevidíme, že tento postoj sebou nenese Kristovo požehnání. Když Kristus hovoří o našem hříchu u Boha, symbolicky použil částku, která se v naší současné měně rovná podle překladatelů studijní Bible částce 30 až 60 miliard korun českých. Na jednoho. Jistě, tuto částku nemyslel absolutně, nýbrž obrazně. Ale je potřebné vědět, že tento obraz se nepohybuje v řádů tisíců korun (což by spatily více méně jedna dvě výplaty), statisíců (spotřebitelský úvěr), nebo miliónů (bankovní hypotéka).Tři tisíce tři sta třicet tři mých potomků vydělávající stejné peníze (Každý nechť si tam připočte svůj vlastní příjem), jako já, by muselo splácet můj dluh, který jsem si svou neposlušností nakradnul u Boha. Potomků, kteří by okrádaly Boha stejně tak jako ho okrádám já. Takovou hypotéku, kterou by splácely generace potomků sami potřebující svou vlastní hypotéku, by žádná banka na celém světě nikdy nikomu neposkytla.

    Je velký rozdíl mezi právním postavením k Bohu toho, kdo je pod Zákonem, a toho, kdo je pod Milostí. Spása ze skutků zákona, z právních nároků, spočívá v tom, že člověk má právní nárok na spásu, a že tento právní nárok uplatní u Posledního soudu, kde spravedlivý soudce zhodnotí jeho život, sečte plusy a odečte mínusy a na základě toho, co mu vyjde, člověka pošle buď do pekla, nebo do ráje. Člověk tedy, když jedná dobře, získá právní nárok na to, aby byl spasen a poslední soud pak v podstatě pouze tento nárok uzná, protože mu nezbyde nic jiného na výběr, chce-li zůstat spravedlivým. Avšak člověk spasený z pouhé Milosti nemá nejmenší šanci u posledního soudu uspět. Jeho vina je tak veliká, že nemá žádný právní nárok na spásu. Zákon jej neosvobozuje, ale naopak, usvědčuje a odsuzuje k smrti. A tehdy se dá spása přijmout pouze jako dar: Když někdo druhý zaplatí náš dluh, naše viny, za nás. Když snese křivdu, strpí škodu.

    My nejsme spaseni ze spravedlnosti, ale skrze strpěnou křivdu. Naše Spasení není zadarmo, Krista stálo úplně všechno, my jej však přijímáme bezplatně z Milosti. Kdyby Kristus odmítl strpět křivdu a trval by na své spravedlnosti, nevinnosti, my bychom nebyli spaseni. Novozákonní spása vyplívá z Milosti Boží, na kterou není právní nárok. Na novozákonní spásu není právního nároku, ba přímo naopak, Kristus se vzdal všech svých právních nároků na spravedlivý soud – abychom my nebyli odsouzeni. V Kristu tedy poznáváme, že Bůh raději sám snese křivdu, na Golgotě sám, vlastní smrtí, vlastní bolestí, vlastním Tělem a vlastní Krví hradí škodu, kterou jsme mu my vědomně způsobili, než aby ji vymáhal od nás. Právě Tuto Milost jsme voláni rozdávat dále. MIlost strpěné křivdy, Milost nesouzení Božím Soudem. Stejným způsobem, jako Bůh odpustil nám, jsme i my voláni odpouštět druhým. My nejsme žádným soudem souzeni, nejsme žádným metrem měřeni, nejsme s žádným člověkem srovnáváni – jestliže sami nesoudíme, sami neměříme, sami nesrovnáváme, jinými slovy, jestliže Tuto Milost rozdáváme dále. Protože jako první přišla do našeho života Tato Milost a až pak, jako naše kladná odpověď na ní, pokání.

    Církev si musí vybrat, na co spoléhá: Jestli na své právní nároky, anebo na Milost, na které není právní nárok. Jestli chce společnosti kázat, rozdávat, evangelium spásy za skutků Zákona, nebo z nepodmíněné Milosti. Nemůže učit obojí. Nemůže něco jiného kázat a něco jiného činit. Zákon o církevních restitucích tedy jde špatným směrem. Ano, Kristus chválí Zachea, že chce vrátit, co ukradnul, ale Zacheus tak jednal ze svého proměněného srdce. Vycházelo to z jeho pokání, z poznání sebe sama. Avšak – dnešní společnost byla drtivou většinou proti těmto restitucím. Podle průzkůmu až osmdesát procent našich spoluobčanů. A spolehlivější data než tyto průzkumy nemáme, referendum se odmítlo s heslem „O morálce se nehlasuje“.

    Jinými slovy: Skrze církevní restituce přijímáme „ukradené“ peníze, které nejdou z postoje pokání. Naopak, pokání se jakoby přikazuje a vyžaduje. Takové příkazy a vyžadování však zatvrzuje lidská srdce a zavírá dveře před opravdovým smířením. Také tyto restituce tedy nejsou smíření se společnosti. Smíření nelze přikázat zákony, nelze vynutit soudními nařízeními. Evangelium zná jinou cestu: Cestu odpuštění, Milosti nesouzení a lásky, která nepočítá křivdy. Tato Láska a tato Milost naopak láme lidská srdce. Proto Kristus, věřím tomu, říká: Co ti někdo vezme, to nepožaduj zpět (Lk 6,30). Bez pokání se nelze penězmi vykoupit z provinění, toto máme zobrazovat. Nesmíme vzít „ukradené“ peníze zpět, když chybí srdce Zacheova pokání, protože tím zvěstujeme falešné evangelium. Evangelium skutků zákona, kterému je lhostejný stav lidského srdce, ne evangelium Milosti.

    Možná je klíčová otázka, jestli ty peníze nám dává Bůh, anebo Někdo Jiný. Kdyby nám je dával Někdo Jiný, tak určitě s Božím dovolením. Ale co je zde Boží Plán? Abychom peníze přijali, nebo abychom peníze odmítli? S jakým úmyslem nám je dává stát, ŘKC, Bůh, Satan?Jistě, my ty peníze můžeme použít „bohulibě“, třeba na charitu. Ale víte, peníze na charitu dává kde kdo. Charita není hlavní job církve. Hlavní job církve je jiný: Předávat Boží Milost, kterou sama přijímá. Existují totiž peníze, které církev nemůže přijmout, byť by je použila „bohulibě“, protože by se zpronevěřila svému poslání a svému. Například výnosy z prostituce, z prodeje drog, z organizovaného zločinu. Nesmíme automaticky přijmout každou korunu, která k nám přitéká, musíme soudit duchy, které za těmi korunkami stojí. Jedná se o ducha, který vyznává Krista? Jedná se o Ducha Kristovi Milosti, nebo zákonictví, t.j. stavění na zákonu, spoléhání se na právních nárocích?

    Dopustili jsme bratři, že věta „Co bylo ukradeno, musí být vráceno,“ se stala hlavní message české církve jednadvacátého století. Ale takto přece nezní Evangelium Kristovo. Když v roce 1912 narazil Titanik na ledovec, většina cestujicích si neuvědomovala, že se ocitla ve smrtelném nebezpečí – plula přece na nepotopitelné lodi. Kniha Zjevení se ve své třetí kapitole se zmiňuje o církvi, o křesťanské církvi, o křesťanském sboru, který si, možná i delší dobu, nevšimnul, že jejich Pán, Ježíš Kristus, není v jejich středu, není přítomen na jejich shromážděních, v jejich svátostech, není s nimi a není mezi nimi.

    Jak je to možné? Co se mohlo stát, že Kristus nebyl uprostřed svého lidu, a co se mohlo stát, že si toho Laodicejští křesťané ani nevšimli? Přestali snad věřit v Boha? Nebo se modlit v Kristově jménu? Selhalo snad staršostvo v čele s kazatelem, farářem či biskupem? Anebo snad chvály nebyly dost moderní či naopak dost starobylé? Málo četli bibli? Měli málo duchovních darů? Anebo zapomněli na misii a diakonii? Co se stalo s tamním sborem?

    Osobně jsem přesvědčen, že hlavním problémem těchto křesťanů bylo to, že svoji víru, náboženství, život, vztah s Bohem stavěli v Laodikeji. Řecké slovo Laodikea znamená lidský soud, nebo také lidskou spravedlnost, spravedlnost pro lid. Tito křesťané budovali svůj sbor, svoji víru, svůj život na lidské spravedlnosti, ve spravedlnosti pro lid. Ve starozákonním principu Oko za oko, zub za zub, v principu Zaplať, co jsi mi dlužen, Co bylo ukradeno, musí být vráceno, obrazně řečeno ve starozákonní obřízce.Tím opustili Kristovu cestu evangelia, cestu Milosti, Vyšší spravedlnosti Kristově,která tuto nižší starozákonní spravedlnost převyšuje a naplňuje. Vyšší Spravedlnost Evangelijní Milosti: Raději sám snesu křivdu, sám na svém těle, svou krví, zaplatím škodu, kterou jsi mi ty způsobil, abys ty mohl žít.

    Na proti tomu Laodičejští říkali Bohu, že oni už od Něj v podstatě nic nepotřebují, protože oni už všechno mají. Oni už mají svou jistotu spasení, oni už mají své odpuštění hříchů, očištění, oni už mají své duchovní dary. Oni už od Boha nic nepotřebují. Že by snad mohli sejít z cesty, toho se neobávají. Jim se to přece nemůže stát. Oni přece mají Milost,. Bůh je vždy věrný a i když my jsme nevěrní, tak on se nás nezřekne, říkají si. Tento postoj Bůh charakterizuje jako vlažnou vodu, kterou nesnese ve svých ústech. Tento sbor opustil cestu evangelia, Milosti Kristovi oběti a vydali se cestou sebespravedlnosti, lidské spravedlnosti, spravedlnosti pro lid, pro sebe, cestu Zákona, svých práv a svobod, cestu, která nikoho nespasí, které Kristus neprospěje.

    Věřím tomu, že nesmíme těmto křesťanům křivdit. Nesmíme si o nich myslet to, co o nich Bible netvrdí. Že by nebyli horliví ve studiu Písma, v modlitbách i ve chvalách, v misích a charitích, při bohoslužbách i v osobních životech. Že neměli spoustu projektů, jak pomoci potřebným, které viděli kolem sebe. Jenže Písmo říká: Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají stavitelé. Říká: Jen ať staví, já budu bořit.. Narážíme na princip, který vídáme i v jiných biblických příbězích: Bůh v prvé řadě nestojí o naši službu, o naši horlivost, on stojí o nás samotné.

    Církevní restituce však nejsou pouze jeden křesťanů, ale jsou jedem celé spoečnosti. Vezměme si letošní volby: Letošní volby vyhrál protest. Hněv. Nehlasovalo se pro někoho, ale proti něčemu, přičemž to „něco“ bylo tak fádně formulováno, že se za tím může skrývat cokoliv. Vyhrál morální úpadek země. Do čela státu byl vybrán muž, který sám z pozice oligarchy pomáhal vybudovat systém, proti kterému tak halasně brojí,ba dokonce z tohoto systému pohádkově zbohatnul. Muž, který má problémy s vlastní minulostí, který velice snadno podléhá pokušení moci. Na summitech EU nás má reprezentovat obviněný ze zpronevěry EU peněz. Voličům to nevadilo. Voličům nevadilo ani zneužívání médií, ani vyhýbání se placení daní ve velkém, ani zneužívání finanční správy v boji proti nepohodlným konkurentům.

    Co k tomu vedlo? Osobně si myslím, že jedním ze startovacích momentů tohoto procesu bylo právě přijetí církevních restitucí proti vůli většiny obyvatel v roce 2013. Neříkám, že církevní restituce jsou jediným zdrojem naší dnešní situace. Přijetím peněz z CR církve rezignovaly na úkol být Morálním majákem, svědomím společnosti. Do zpráv se církve dostávali pouze s požadavkem na vrácení toho či onoho movitého či nemovitého majetku, při čemž nereprezentovaly Krista a Jeho Evangelium, ale falešnou zvěst „co bylo ukradeno, musí být vráceno“, zvěst, kerá nikoho nespasí, která pouze vyživuje pocit vlastn svatosti a bezúhonosti a sebejstotu před Posledním soudem. Protože kdyby Bůh křesťanům řekl onu památnou větu, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, tak křesťané by prostě nemohli být spaseni. Církev prezentovala „evangelium“ neodpuštění, evangelium hájící vlastní zájmy, evangelium stojící na pocitu sebespravedlnosti a z toho vyplívajících právních nárocích.

    Hněv obyvatel z tohoto aktu se obrátil proti demokratickému režimu a právnímu státu jako takovému. Tehdejší parlament nejenže nerespektoval vůli většiny, ale proto, aby zákon mohl projít, přepsal výsledek voleb (v závěrečném hlasování proti návrhu hlasovaly strany, které podle výsledků voleb měly mít v parlamentu většinu). Zůstala pachuť převaha jednoho poslance, který skončil ve vězení, pachuť legendárních „kabelek“ paní Nagyové, politických trafik a zneužívání tajných služeb k soukromým účelům. Lidé ztratily důvěru v demokracii a jejich demokratické pojistky. Církve otevřely dveře populistům a ti s radostí vešli, aby se ujali politické moci.

    Tím, že se církve v podstatě nechaly uplatit Nečasovou vládou, ztratili morální kredit, který získaly v listopadu roku 1989. A s morálním pádem církve přišel i morální pád společnosti. Morální pád církve jde tak hluboko, že určité církevní kruhy dokonce dokonce veřejne podporovaly jako populisty, tak i nacionalisty šířící nenávist proti víře jako takové. Ted je na řadě právní stát a demokratický režím, pak přijdou muslimové a jiné nepohodlné, tzv „nepřízpůsoblivé“ menšiny („paraziti“) a nakonec se hněv společnosti obrátí i proti křesťanům.

    Čekají nás bouřlivé časy. Bůh nás jimi provázej…

    Reply
    • Nemáte pravdu a paušalizujete. Ono fakt není normální, když vládnoucí moc (komunisté), z klášterů, kostelů atd. udělá kasárny a jiné věci, nebo prostě vyžene vlastníky (církev) a nechá to chátrat. Není to jedno nikoli proto, že se jedná o církev, ale prostě toto se nedělá a když se to udělá, je třeba to napravit – pokud jsme v právním státě. Jsem z CB a té bylo ukradeno to, co do roku 1947 mohla používat k bohulibým účelům a co by bývala mohla používat i nadále. O co se jednalo, se dá snadno dohledat na katastrech. Jenže po roce 1989 se s návratem tohoto majetku začalo spekulovat a vše se neúměrně natahovalo. Nakonec se to vyřešilo až po 25 letech, jistě ne ideálně, ale alespoň nějak. Ano, církev dělá chyby, ale dělá mnoho dobrého a ideologické řeči o vyžraných kněží žijících z restitucí jsou na úrovni ideologie 50. let. V mém článku je jasně napsáno, že pokud se to, co bylo ukradeno a co je postupně vráceno, zdaní, církvi to nakonec prospěje. Vždy jí prospělo, když se na ní děla nějaké křivda. Více než když měla vše nebo když dokonce vládla. Tedy nejde až tak o peníze, ale o to, kdo podobné věci navrhuje (KSČM, SPD, Zeman, Babiš) a proč je navrhují (boj o moc a s ním spojený populismus). To je nakonec nebezpečnější pro náš národ než pro církve.

      Reply
    • Podobnych pribehu jsou plne dejiny a mnohe z nich se udaly za nadsene podpory nas, krestanu, aniz by z nasi strany doslo k jakekoliv satisfakce a odskodneni. Odpivedi neni ziti v minulisti. Nelze chtit odskidneni pro sebe a zapominat na vlastni viny a krivdy vuci spolecnosti a vuci Bohu. Odpovedi je divat se do budoucnosti, snest i krivdu pro dobro Bozi veci, pro otevreni dveri. Takovou milost jsme volani predavat. Milost nedivajici se do minulosti, nepocitajici sve krivdy. Videt ve zdaneni nahrad pronasledovani cirkve je prilis nadnesene. Kdyz se budeme pro sve prava rvat my, budou se rvat vsichni. Pak se nedivme, ze je premierem muz korunovych dluhopisu a ze spolecnost zavira dvere pred uprchlikama potrebujici pomoc.

      Reply
      • S oběmi vašimi příspěvky souhlasím s jednou výjimkou. Nejsem si jistý, že tu jsou uprchlíci, kterí potřebují pomoc. Toto kritérium by splňovali pouze křesťané. Migranti jsou však drtivou většinou muslimové, kteří jdou do Evropy proto, že jim ji alláh dává. Oni říkají, že alláh zmátl mysl Evropanů, aby se muslimům dobrovolně podvolili.
        Uznávám, že je vážnou chybou, že velká část společnosti odmítá i křesťanské uprchlíky.

        Reply
  2. Věru, že nejsem příznivcem pana prezidenta, ale ten jeho výrok je, že „jenom blbec nemění svoje názory“, čímž odůvodňuje svoji … jak to nazvat … názorovou pružnost (pamatujete, že před zvolením prohlašoval, že bude výrazně proevropský?).

    Reply
  3. Zdanění restitucí by nebyla tuším příliš velká suma pro rozpočet. Co takové ty neziskovky podivné neužitečné – možná že tam jde dost peněz. Nemám důvěru ani k Člověku v tísni. Dělají určitě dost dobrých věcí, ale pana Pánka zrovna nemusím. Okamurovi fandím, že se staví za křesťanskou civilizaci proti islámu – tady bych řekl, že je na jedné lodi se Zemanem a Dukou. Taky by mě zajímalo jak to zvládají takoví baptisté, kteří nedostávají od státu nic. Ať klidně ANO jde s komunisty a SPD. To není jejich volba, ale tam je zahnali zbylí demokraté.

    Reply
    • Vývoj po vstupu zákona o majetkovém vyrovnání v účinnost[editovat | editovat zdroj]
      Bratrská jednota baptistů nakonec majetkové vyrovnání odmítla a nebude od státu nic požadovat.[27][28] BJB se tak zařadila mezi většinu registrovaných i neregistrovaných církví a náboženských společností působících na území Česka, jež nechtějí mít podíl ze zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.[29][30][31]
      Majetkové a finanční vyrovnání se tak poté týká 16 církví a náboženských společností.

      Reply
  4. Myslím si,že zdanění asi nebude možné(mě osobně o to vůbec nejde) a také,že to je jen politický manévr.S důvěrou Bohu a Pánu Ježíši Kristu mám naději,že se nestane katastrofa,zda budou vládnout Babiš se Zemanem nebo „demokrati“.Ale tahanicemi před národem o majetek,ať to bylo jakkoliv i právně správně,tak tímhle jsme jako křesťané svědectví o následování Krista nepotvrdili.Představuji si reakci lidí(na rozdíl od nynější),kdyby místo žádosti o navrácení majetku se ho církev ve prospěch země,krajů,vzdala.Už by si sice církev nemohla říkat kolik dobročinnosti udělá,jak je nezastupitelná,ale mohla by prokázat důvěru Tomu,který řekl,že když ti něco někdo vezme,nepožaduj zpět.Jo a taky jsem z CB.

    Reply
  5. Udivuje mě, že se tu zatím neobjevila zmínka o duchovní podstatě daného problému. Jedna věc je, řešit problémy realisticky – prakticky a druhá věc je jejich duchovní podstata, která všemu předchází a je zákonitě za vším. Zdroj problémů vždy pramení z porušení zákonů Stvořitele a toto je právě případ, který svými důsledky toto potvrzuje. Chci tím vyjádřit, do jaké míry je získání církevního majetku oprávněné. Otázkou je i to, zda vůbec je nutné na duchovní cestě (pokud po ní kráčíme) usilovat o majetek, ale to by bylo spíše zase jiné téma …

    Reply
  6. Lukáš 6:30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. [CEP2001]
    Lukáš 6:30 Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět. [CSP]

    Církve, které vzaly restituce zhřešily proti tomuto ustanovení, které přikazuje nežádat náhradu za ukradené věci. Jsou v zajetí starého zákona a okusí Boží hněv. Samy se vyčlenily v této věci z milosti skrze Ježíše Krista.

    Reply
  7. ČSP Lukáš 6:30 …A OD TOHO, KDO TI BERE, CO JE TVOJE, NEŽÁDEJ NIC NAZPĚT.

    Pane Nováku, je dle Vás vztažitelná / aplikovatelná tato část verše na žádost o navrácení, resp. však na nežádání, ukradeného majetku církvím? Měla církev(ve) ŽÁDAT NAZPĚT?

    Reply

Leave A Reply

Your email address will not be published.