Dan Drápal: Poznámky k Mihálově knize

 

      Kniha Sergeje Miháĺa Vytržení způsobila na české i slovenské evangelikální mediální scéně poprask. Z mnoha stran jsem byl žádán, abych se k této knize vyjádřil, a až doposud jsem jim statečně čelil. Na mé názory na poslední věci dějin, vytržení, poslední soud, tisícileté království apod. jsem byl dotazován v průběhu své aktivní služby mnohokrát, a vždy jsem se omlouval s tím, že těm věcem moc nerozumím a že necítím, že bych měl od Boha mandát se jimi podrobně zabývat. Nějak jsem ale tušil, že jednou ten čas přijde, a v minulých týdnech jsem dospěl k přesvědčení, že přišel. Očekávám tedy, že v následujících deseti letech se budu podrobně knihou Zjevení a eschatologií obecně zabývat – pokud ovšem během této doby nenastane konec.

        Z toho, co jsem teď napsal, plyne, že se zatím necítím dostatečně kvalifikován k tomu, abych knihu správně zhodnotil. Jsem si jist, že sehrála pozitivní úlohu tím, že mnohé lidi podnítila k sebezkoumání, jaký mají vztah k Pánu Ježíši Kristu. Na druhé straně jsem vnímal s určitou nelibostí, byť i s určitým pobavením, jak se lidé polarizují. Některé lidi jsem zklamal, když jsem se hned po jejich dotazu na mé mínění nevyjádřil v tom smyslu, že kniha je naprosto skvělá. Někteří měli možná za to, že už to ze mě dělá odpadlíka. Na druhé straně spektra jsem zaregistroval rozsáhlou recenzi Michala Bubana, který knihu podrobně rozebral (a má možná v řadě věcí pravdu), ale píše tónem, který mi připadá na hony vzdálený křesťanskému postoji. Polemizovat můžeme jednoznačně; není ale třeba oponenty zesměšňovat. Sarkasmem a ironií bychom my křesťané měli opravdu šetřit.

     To, co nyní napíšu, jsou jen předběžné poznámky, nikoli polemika se Sergejem Miháĺem. Nicméně zatím se mi zdá, že snažit se vyčíst z Knihy zjevení jakýsi jízdní řád poslední doby je samo o sobě mylné. Většina vykladačů se ale právě o něco takového pokouší a přicházejí s různými řešeními. Já mám tu výsadu (přemýšlel jsem, zda mám napsat „to štěstí“ nebo „tu smůlu“, ale pak jsem obojí zavrhl), že trochu znám církevní dějiny. V církevních dějinách zájem o konec světa ožíval stále znova a v určitých obdobích (nebo na určitých místech) byl mnohem intenzivnější než jindy a jinde. Jedna taková velká vlna nastala kolem roku 1000, co je celkem logické. Další velká vlna zasáhla Evropu v 14. století; byla vyprovokována mimo jiné papežským schismatem, které uvrhlo mnoho křesťanů do nejistoty. Další vlna přišla v našich zemích v dobách husitství. Pak za třicetileté války. Pak za Francouzské revoluce koncem 18. století. Pak během první světové války. Téměř vždy se vykladači snažili určité historické události přiradit údajům z knihy Zjevení a mnohým bylo „přece naprosto jasné, že…“ (a nyní si můžete dosadit třeba dva svědky, nebo šelmu, nebo antikrista atd.) Součástí mé knihy – pokud ji napíšu a pokud Pán nepřijde – budou i dějiny výkladu Zjevení a už nyní vám mohu slíbit, že to bude velmi zajímavé a velmi poučné.

       Pokud zvolíme „přístup jízdního řádu“, pak se nám nevyhnutelně musí jevit, že všichni křesťané v posledních dvaceti stoletích mohli knize Zjevení rozumět jen velmi, velmi omezeně. Vždyť až dnes můžeme chápat, co bude Armageddon. Před obnovou státu Izrael spousta věcí minulým křesťanským generacím vůbec nemohla dávat smysl. Jak to tedy, že křesťané tuto knihu vždy četli s velkým zájmem? Proč je Pán Bůh neupozornil na to, že tomu nemohou rozumět a že až v jednadvacátém století nastanou události, které umožní knihu správně interpretovat?

      Sergej Miháĺ nabízí určitou interpretaci, která není kompatibilní třeba s knihou Fredi Winklera Biblická proroctví o poslední době. Ta nabízí jinou interpretaci. A těch interpretací, různých „jízdních řádů“, stanovících, kdy nastane vytržení apod., je celá řada. Většinou během jedné generace přestanou být aktuální a někdo sepíše jiný jízdní řád.

 Reklama

         Znamená to, že na příchod Pána nečekám? Nikoli. Čekám na něj, a dokonce se kloním k názoru, že může nastat velmi brzy. Možná svou knihu nedotáhnu ani do poloviny. Ale zatím spoustě věcí nerozumím. Mám jednu radu pro každého, kdo se trápí otázkou, zda je připraven: Nad každým svým rozhodnutím, před každým svým významnějším činem rozvažuj, zda bys takto jednal, kdyby konec měl přijít zítra. A pak si polož druhou otázku: Zda bys takto jednal, kdybys tu měl být ještě sto let.

      Ano, vím, že na všechny situace tento mustr nepasuje. Ale pomůže ti odpovědět na otázku, zdali jsi připraven.

      Co se týče Miháĺovy knihy, ta se odvažuje předpovědí dosti odvážných. Svým způsobem je to výhoda: Do několika málo let se dozvíme, „tak-li by ty věci byly“. Zmíním jen jeden nepodstatný detail, který pro celkové vyznění knihy není důležitý, ale kde se odvážím jednoznačného tvrzení: Čárový kód skutečně není znamení Božího nepřítele. Čárových kódů je celá řada a ani ten jeden s prodlouženými dvěma čárkami na začátku, uprostřed a na konci neoznačuje číslo 666. Na to stačí si to nastudovat na Wikipedii.

Nicméně toto zjištění, ani můj zcela odlišný přístup neznamenají, že se se Sergejem Miháĺem nepřipojím k volání „Přijď, Pane Ježíši!“

 

Zdroj: Blog Dana Drápala

Categories: Komentáře

5 Comments

  1. Jsem rád, že autor příspěvku toto napsal. Problém přístupu ke zjevení jako k jízdnímu řádu je v tom, že sice vede k vydanosti Kristu a odpoutání od pozemského, ale člověk zůstává slepý k tomu, co kniha Zjevení nabízí v jiných rovinách. A vlastně ji člověk vúbec nechápe. Podobně i jiných biblických knih – člověk třeba evangelia chápe hlavně v historické rovině a zůstává slepý k tomu, co mu mají říci dnes a káže především na epištoly… Extrémista dokonce vědomě evangelia odvrhne jako něco před vzkříšením pro tehdejší starozákonní lidi.

    Reply
  2. Osobně věřím,že pokud ono ,,vytržení není popis příchodu Pána na konci “ což asi není , pak je to vycházení z vlády světa chrámového Judaismu jeho zkázou do nadvlády království ducha a víry v Ježíše ,v mesiáše v r70 nl. V tom smyslu žijem v miléniu a tisíc jsou prostě tisíce let. Jsme tedy královstvím ,králi i kněžími. Vládneme. Evangélium je buď pachuť k smrti ,nebo vůní k životu. Král je s námi. Zákon na zemi již nepanuje nahradil jej Kristus. V r 70 byl vykonán soud země staré smlouvy. Nová již pracovala souběžně a stará byla náhle ukončena ve zkáze. Skončil čas zákona a nastal den Páně. Ta generace to zažila, neuzřeli smrti dokud neuviděla příchod království v moci.Přišel brzy, církve čekali dokud nepřijde. Všechny verše v bibli o tom v budoucnu jsou pro nás již irelevantní. Nečekám již jeho příchod,on přišel, nemusíme být bdělí,jsme znovuzrození. Očekáváme jen konec ve vzkříšení a předání jeho království Otci.

    Reply
  3. Studium eschatologie – včetně vytržení nebo uchvácení/vychvácení Církve a druhého příchodu Pána Ježíše – se nedá omezit na knihu Zjevení. Prorocká SZ písma jsou toho plná, a stejně tak evangelia a ostatní NZ písma.

    Reply
  4. Je zajímavé, jak lze shodně posoudit celkový pohled autora knihy na koncepci Božího stvoření a jeho cíle, s chápáním apoštolů všeho, co jim tehdy předal Ježíš. Hloubka, pravda, láska i pokora v jejich srdcích, dávala jim takovou jistotu naplnění toho zaslíbeného, že se nemohli dočkat, kdy se již vše to nádherné naplní. Skutečné naplnění však nepřicházelo a čas postupně začal odhalovat tu pravou hloubku a smysl Božího stvoření a jakou cestu zrání ještě člověk musel projít a stále prochází. Jak je vidno ze střetu různých názorů na předpovězené události v Písmu, mající původ v Jeho individuálním chápání a výkladu, je to právě čas, realita a především harmonický vývoj osobnosti, který není možné přehlížet pro orientaci se v současném dění i v názoru na budoucnost.

    Reply

Leave A Reply

Your email address will not be published.