Čínský právník v rozhovoru pro Epoch Times: V pozadí komunistického režimu stojí zlý duch

 

Čínská redakce deníku Epoch Times uskutečnila poslední velký rozhovor s pětačtyřicetiletým právníkem Ťiangem Tchien-jungem před jeho zmizením. Právník začal být nezvěstný poté, co v listopadu 2016 odjel na pracovní cestu do Čchang-ša, hlavního města provincie Chu-nang. Čínské úřady v prosinci 2016 potvrdiliy jeho zatčení a „vynucování trestních opatření“ za jeho údajné držení a předávání utajovaných dokumentů, což je obvyklé politické obvinění často užívané čínským režimem při stíhání disidentů a právních aktivistů.

Ťiang jel do Čchang-ša, aby se zde věnoval případu zadržení svého kolegy, advokáta Sie Jen-ka. V pozdních večerních hodinách, 21. listopadu, řekl své ženě, že si koupil jízdenku na vlak do Pekingu, zpět měl přijet příští ráno. To bylo to poslední, co si do té doby řekli.

Ťiang Tchien-jung je rodákem z okresu Luo-šan v centrální čínské provincii Che-nan, téměř deset let vyučoval na střední škole čínštinu. Později se stal právníkem, bránil oběti AIDS, únosů a otroctví v provincii Šan-si nebo následovníky Falun Gongu. Ťiang byl také zapojený do apelu za volební právo ve volbách do Pekingské advokátní komory.

Za své aktivity byl tamním režimem umístěn pod policejní dohled, obtěžován a čelil opakovaným výhrůžkám. Později byl několikrát zatčen a během věznění fyzicky mučen v rámci takzvané „reformy myšlení“, která měla vyústit do ukončení jeho předchozí právní činnosti a slibu věrnosti komunistické straně. Ale právník se ve vězení nepodvolil.

Nyní je opět zadržován na neznámém místě pod značně vágním obviněním. Čínský právník Čchin Čchen-šou uvedl, že čínské úřady zřejmě Ťiang Tchien-junga obviní z „vyzrazování státních tajemství“, aby u veřejnosti podnítily nacionalistický sentiment, což potvrzuje video publikované na stránkách Svazu mládeže nazvané „Zpráva pro zahraniční síly: Chytili jsme Ťiang Tchien-junga!“.

Rozhovor byl proveden v čínštině na jaře roku 2016 (přesné datum neuvádíme z bezpečnostních důvodů), a po jeho zmizení publikován deníkem Epoch Times. Jeho činnost je významnou součástí právnického hnutí v Číně, které se snaží o nápravu tamního stavu práva.

Pane Ťiangu, můžete nám jako bývalý učitel říci, jak vypadá výuka čínského jazyka na střední škole?

Učebnice v Číně, ať už mluvíme o jazyku nebo historii, jsou zaměřeny na indoktrinaci. Všechna témata jsou věci vybrané komunistickou stranou a velká část z toho je podvod.

Například takzvané „pyžamo premiéra Čoua“, tři míle dlouhá řada obyvatel Pekingu, kteří údajně doprovázeli Čou En-laje[1] při jeho pohřbu, je určeno k vykreslení bývalého čínského premiéra jako svatého muže. Ale Čou v žádném případě nebyl světec.

Učebnice říkají, že korejská válka byla vedena za účelem odolávání agresi USA a pomoci Koreji. Američtí imperialisté, jak je v učebnicích psáno, měli v úmyslu použít Severní Koreu jako odrazový můstek pro konečnou invazi do Číny. Později jsem se dozvěděl, že korejská válka ve skutečnosti nebyla žádnou invazí. Všichni jsme byli čínským režimem oklamáni!

Učebnice pro střední a vysoké školy, například „Morální výchova mládeže“, „Krátká historie sociálního rozvoje“, „Společné právní znalosti“, „Komunistický pohled na život“, „Ekonomické znalosti“ a „Politické znalosti“ – všechny říkají lži.

Například, „Stručná historie sociálního rozvoje“ zdůrazňuje, že vedení komunistické strany je naprosto správné, a že nakonec budeme realizovat komunismus. To je naprostý nesmysl.

Komunistická propaganda je dokonce i v předmětech, jako matematika, fyzika, chemie, morální výchova a politické vědy. Například matematická zkouška obsahuje otázku, kolik pušek a děl bylo vyrobeno během Kulturní revoluce.

Když jsem učil, připravoval jsem pro své studenty dvě sady instrukcí. Představil jsem jim, co říkají učebnice, a pak své studenty informoval o svých podezřeních a o tom, co si myslím, že je skutečně správné. Ale také jsem studentům říkal, že nemohou používat mé osobní učení při zkouškách, jinak by dostali nulové ohodnocení…

Komunistická indoktrinace se stala ve škole nebo v pracovních jednotkách tak všudypřítomnou, že jsme častokrát nevědomky nasávali propagandu. Dokud bude komunistická strana existovat, bude existovat vymývání mozků. Strana zdůrazňuje politickou práci na všech úrovních společnosti, a to i na ulicích. Političtí komisaři a političtí instruktoři slouží k vymývání mozků lidí… Cokoliv označí jako špatné, je špatné, a cokoliv označí jako dobré je dobré. Musíte věřit jejich modelům a kdokoliv, koho chce strana porazit, bude stažen dolů v jediném okamžiku.

Často jsem připomínal sám sobě, abych měl obě oči dokořán, zachoval si jasnou mysl, a nenechal se oklamat propagandou, ale přesto jsem byl i tak oklamán.

Vezměme například bombardování čínského velvyslanectví v Jugoslávii v roce 1999.[2] Mnozí lidé vyšli do ulic, a i když jsem já sám neprotestoval, byl jsem stejně docela rozrušený. Vytvořil jsem si o Spojených státech mnoho negativních názorů.

Pokud člověk nemá přístup k informacím z vnějšku a získává informace pouze z jednoho zdroje, je velmi obtížné čelit indoktrinaci.

Obvykle jsem četl mezinárodní zpravodajství na Reference News, World Military Matters a dokonce na Global Times![3] Ty zprávy ve mně podnítily hněv… Ale i po tom všem jsem patriot!

Výuka na střední škole je opravdu nuda. Už déle mám zájem o svobodu a demokracii, a být právníkem mi umožňuje být velmi úzce zapojen do ovlivňování situace lidských práv, demokracie a svobody. To je důvod, proč jsem se později stal právníkem.

Proč si myslíte, že vláda vás, značně vlasteneckého člověka, obvinila z „rozvracení státu“?

Od dětství nás učili milovat naši zemi, starat se o politiku a mít smysl pro sociální odpovědnost. Ale to všechno byla lež, v okamžiku, kdy se stanete opravdovým vlastencem a snažíte se prosazovat právní stát a udělat něco dobrého pro tuto zemi, stanete se největší hrozbou komunistické strany. Když máte opravdu rádi svou zemi, budete pravděpodobně označen za zločince. Obvinění z takzvaného „podvracení státní moci“ ve skutečnosti znamená jen podvracení komunistického režimu.

Když mě na začátku mojí právní kariéry úředníci z Úřadu pro vnitřní bezpečnost pozvali „na čaj“, snažil jsem se co nejlépe, aby pochopili, že to, co jsem dělal, bylo posilování právního systému země, ne k získání osobní slávy nebo zisku.

Bohužel jsem se v jejich záměrech zmýlil. Policisté se snaží potlačit ty, kteří chtějí dělat dobré skutky. Bojí se těch, kteří mají smysl pro sociální odpovědnost a práci z altruistických důvodů. Ve skutečnosti, policisté Úřadu vnitřní bezpečnosti shledávají ty, kteří nehledají slávu nebo vlastní zájem, jako nejvíce znepokojující, protože je nelze koupit. Právníci, kteří přijímají případy „pro bono“[4] jsou vnímáni jako problémoví a nejnebezpečnější. Komunistický režim miluje lidi, kteří pracují pro peníze. Oni tento režim nezaložili pro svoje lidi, ale za účelem dosažení vlastních zájmů.

Jsem křesťan. Vím, že v pozadí komunistického režimu stojí zlý duch. Komunistický režim vznikl za jediným účelem destrukce. Laskavost je mýcena. Komunistická strana je zlo, a to prostě jen dělá zlé věci.

Je pravda, že jste byl fyzicky mučen a nucen zpívat „rudé písně“ během zadržování v roce 2011?

Být přinucen zpívat „rudé“ písničky je také forma mučení, protože to je druh vymývání mozku. Cílem úřadů nebylo mě potrestat, ale změnit moje názory.

Ani nevím, kde jsem byl v roce 2011 zadržován. Bylo to ve velmi malé místnosti, všechna okna a dveře byly pevně uzavřené. Zatažené závěsy zabraňovaly pronikání veškerého slunečního světla, takže nebyl žádný způsob, jak zjistit, jestli je den nebo noc nebo kolik je hodin. Všechno, na čem bylo něco napsáno, odnesli pryč a v místnosti nezbyl ani cár papíru. Byl jsem úplně odříznutý od získávání informací. Posílání zpráv bylo zakázáno, neměl jsem příležitost s nikým mluvit ani psát.

Když jsem byl konečně propuštěn, brzy jsem zjistil, že samovazba na mě měla velmi negativní dopad. Moje paměť se vážně zhoršila, dokonce jsem zapomněl svá hesla na Twitter a Skype, která jsem mnoho let používal.

Každé ráno jsem vstával v 6,00 ráno, abych se umyl a vyčistil zuby. Potom jsem byl nucen zpívat „rudé“ písně. Řekl jsem, že nevím, jak je zpívat, ale moje pečovatelky mi pomáhaly si je zapamatovat a recitovat je. To také nemohu udělat, řekl jsem, takže mě donutily číst texty nahlas. Písně jako „Jdeme směrem k nové éře“, „Strano, má drahá matko“, „Pětihvězdičková rudá vlajka“… to bylo opravdu nechutné! Opakovalo se to každé ráno.

Ve vazbě jsem byl také nucen stát u zdi v obtížné pozici, kdy kolena dotýkala stěny. Záda mě bolela tak moc, až jsem si myslel, že se v nich něco zlomilo. Když jsem seděl na podlaze, mohl jsem zaujmout pouze dvě polohy: natáhnout nohy tak, že se chodidla dotýkala zdi, nebo zůstat v pozici, kde byly moje nohy stočené… Obě pozice byly nesnesitelné. Byl jsem nucen to takto dělat každý den, nazývali to „pokání“.

Při výslechu létaly mým směrem rány pěstí a kopance. Řekli mi: „Můžeme buď jednat v souladu s právními předpisy nebo je porušovat, protože máme moc to tak dělat.“

Jednou jsem se zeptal vyšetřovatele: „Jsi člověk a já taky, tak proč bys dělal takové nelidské věci?“ Pár sekund tupě zíral před sebe a poté mě opět udeřil do obličeje. „Ty nejsi člověk,“ řekl. Vstal jsem a podíval se na něho. Znovu mě udeřil, ale já pokračoval a postavit se zpět nahoru. Měl jsem ústa plná puchýřů od toho bití… Také jsem byl vyšetřován ve večerních hodinách, aby mě připravili o spánek. Po dobu pěti dnů jsem nesměl usnout. Jako křesťan jsem po celou dobu cítil, že Bůh byl po mém boku.

Bití a slovní napadání není nejhorší snášet. Nejhorší je nucená indoktrinace. Oni vás nutí říkat, že černá je bílá. Málem jsem dosáhl duševního zhroucení! O čem si myslíte, že je bílá, budete nakonec vy sami prohlašovat, že je černá. Není to jenom jednoduchá záležitost toho přiznat, že něco je černé, je požadováno, abyste na hluboké, zásadní úrovni logicky odůvodnili, proč černá je bílá. Neutrální výrazy nejsou povoleny, můžete použít pouze jejich terminologie. Celý proces nucené ideologické konverze může člověka přivést k šílenství.

Muž, který mě vyslýchal, prostě pořád mluvit dál a dál, ale já jsem odmítl ho poslouchat. Jen jsem sledoval, jak pohybují jeho rty, a někdy se díval na zeď. Pak jsem pochopil, proč lidé, kteří jsou vyslýcháni, chtějí spáchat sebevraždu. Rozhlédl jsem se, ale okna byla všechna těsně uzavřená. Tak jsem vydržel, a řekl jsem sám sobě, abych se nezbláznil; blázen, nebo ne, myslel jsem si, že nesmím skočit z okna, nebo vstát a praštil vyšetřovatele. Ale kdo může zaručit, že se neoboří na vyšetřovatele po hodině zneužívání? Nebo že najednou vyskočí z okna nebo se nerozběhne do zdi?

Také jsem přišel k pochopení toho, proč se z některých následovníků Falun Gongu ve vězení stali mrzáci nebo zešíleli, přestože nebyli v centrech na vymývání mozků zadržováni dlouho. Prostě s nimi nebylo zacházeno jako lidskými bytostmi. Ve skutečnosti jsem to měl poměrně lepší. Přesto se moji vyšetřovatelé obávali, že spáchám sebevraždu, a nevěděli, jak bych mohl z minuty na minutu zareagovat. Sám jsem nevěděl, co udělám nebo jak dlouho bych to mohl vydržet, aniž bych se zbláznil… To bití a zneužívání ve skutečnosti nebylo nejtěžší snášet.

Slyšeli jsme, že jste kdysi zastupoval některé případy nuceného plánování rodičovství…

Kdysi jsem si myslel, že kontrola porodnosti byla v Číně nutná, protože by vznikalo hodně problémů, pokud by naše populace byla příliš velká. Ale to bylo výsledkem vymývání mozků. Později jsem si uvědomil, že jsem byl úplně podvedený. Čína nemá problém s přelidněním.

V zahraničí odkazuje kontrola porodnosti na osobní plánování rodiny manželského páru. Ale v Číně se tento termín vztahuje k násilné politice uvalené vládou, nikoliv na volbu jednotlivce. Číňané potřebují získat certifikát pro vstup do manželství, povolení k těhotenství pro otěhotnění a narození, povolení k porodu. V opačném případě dítě nemůže dostat Hukou [registraci pro domácnost] povolení, a dítě bude čelit problémům od vládních úřadů na všech úrovních.

Opatření komunistického režimu ke kontrole populace je zlo.

Za prvé, tento způsob kontroly lidí zajišťuje, že jednotlivci nemohou uniknout zkoumání státu, dokonce ani v soukromé oblasti.

Za druhé, úřady využívají kontrolu porodnosti k vlastnímu obohacení. Například v provincii Šan-tung jsou všude takzvaná „právně vzdělávací centra“. Každý, u koho bylo zjištěno, že porušil politiku kontroly porodnosti, bude zatčen a zadržován v těchto centrech, kde má zaplatit 100 juanů (asi 15 dolarů) za jednu noc pobytu. Uvnitř jsou lidé přinuceni „studovat“, jak velká je politika ochrany před početím. Někteří lidé byly dokonce zatčeni a podrobeni nucené sterilizaci nebo potratům. To je opravdu nelidské.

Později jsem si uvědomil, že „ďábel“ nepřiměje lidi přímo ke zlu. Člověk byl stvořen Bohem. Každý má laskavost hluboko ve svém srdci a ta pochází od Boha. Mají pocit viny, když je požádají o to, aby spáchali zlé skutky. Když ďábel přiměje lidi ke zlu, činí tak prostřednictvím osobních zájmů určité osoby. Dokonce i lékaři se mohou stát spoluviníky zla. V jednom případě byla žena, která se chystala porodit, zatčena a odvezena k lékaři. Lékař do jejího těla zasunul dlouhou jehlu, kterou vpíchl dítěti injekci a zabil ho. Pak lékař odstranil mrtvý plod. To je opravdu kruté.

Přestože komunistický režim nyní každému umožňuje mít druhé dítě, rodiny to stále nemohou udělat podle vlastních plánů. Rodiny mohou mít děti pouze tehdy, je-li jim to umožněno. To je stále  kontrola státu.

 

 

Zkrácená verze rozhovoru s právníkem Ťiangem Tchien-jungem, celý rozhovor lze přečíst na webových stránkách Epoch Times

Foto: Epoch Times

Categories: Zahraničí

Leave A Reply

Your email address will not be published.