Charles G. Finney – Probuzení (část 9)

 

Charles Grandison Finney byl americký presbyteriánský duchovní a lídr Druhého velkého probuzení ve Spojených státech. Je také nazýván otcem moderního probuzenectví. Jeho náboženské názory ho rovněž vedly k podporování sociálních reforem jako například zrušení otrocví nebo podpora rovného přístupu ke vzdělání pro ženy a Afroameričany. Noviny Křesťan dnes přinášejí na pokračování jeho životní příběh a jeho vyučování o probuzení.

 

   Devátá část

Po velmi požehnaném působení ve jmenovaných místech a v mnoha jiných, kam nemůžeme sledovat neúnavného kazatele v tak krátkém životopise, musel evangelista, jehož zdraví již značně utrpělo, pomýšlet na zotavení, nechtěl-li všechny své síly předčasně vyčerpat.

Přišel tedy roku 1831 se svou ženou a třemi dětmi do New Yorku, aby si tam odpočinul. Již po několikaměsíční práci v dělnické čtvrti vytvořil sbor čítající 500 až 600 nově obrácených lidí.

Byl tam postaven kostel a Finney se stal na čas duchovním správcem nového sboru. Jeho silně otřesené zdraví se však nezlepšovalo ani touto pravidelnou prací. Byl tedy nucen vydat se roku 1834 na šestiměsíční cestu do Středozemního moře.

Na této cestě měl Finney mnohá pokušení a boje, když myslel na miliony duší tonoucí v nevědomosti a v hříchu , a také na probuzené církve , které sice zůstaly věrné, ale potřebovaly prohloubení, aby bez pravého duchovního správce nebyly vystaveny na pospas bludným učením.

Jednoho večera byl zabrán v tyto úvahy a bojoval na modlitbě s Bohem; v té chvíli tato starost spadla najednou z jeho srdce. Duch svatý ho ujistil, že vše bude dobré a že Pán má pro něho ještě připravenou práci a že bude ve svém díle pokračovat, k čemuž mu dá i potřebných sil. Co to bude, jak Finney sám pravil, si nemohl nijak představit. Ukázalo se mu to však hned po návratu do vlasti.

Časopis New York Evangelist, který vznikl již před jeho odjezdem a sloužil k šíření zájmu o probuzenskou práci, ztratil za Finneyovy nepřítomnosti mnoho odběratelů, poněvadž přinášel články proti otrokářství. Redaktor listu se obrátil nyní na evangelistu a prosil ho o řadu článků z probuzenecké práce a sliboval si, že tím získá opět odběratele.

Po několikadenním zvážování se Finney dohodl s redaktorem, že bude přednášet o probuzeních a redaktor o tom bude v listě podávat zprávy. „Začal jsem ihned přednášet„, vypráví Finney, „a pokračoval jsem vtom po celou zimu vždy jednou za týden. Redaktor si dělal poznámky a uveřejňoval referáty. Dostal jsem je do ruky až po vytisknutí. Rozumí se samo sebou, že jsem nic nepsal; mé přednášky nebyly připravované. Teprve když jsem si přečetl uveřejněný poslední proslov, dostal jsem zase podnět k dalšímu předmětu. — Referáty nebyly stenografovány a byly proto velmi zkráceny. Můj proslov trval zpravidla hodinu, kdežto referát se mohl za půl hodiny přečíst.“  Tyto přednášky byly potom vydány ve zvláštním svazku pod názvem „Finneyovy proslovy o duchovních probuzeních“.

První vydání o 12.000 výtiscích bylo v několika dnech rozebráno. Kniha byla vydána znovu v Anglii, kde jediný nakladatel prodal 80.000 výtisků. Překládala se do galského jazyka, do němčiny i do francouzštiny. Konference církve waleské vyslala k Finneyovi poselství, aby mu vyslovila dík a pověděla mu o mocném probuzení, které vyvolalo čtení jeho proslovů.

Brzy pak přišly do New Yorku zprávy, že „Proslovy“ byly nástrojem duchovního probuzení ve Skotsku, Kanadě a v jiných britských koloniích. Totéž se dělo i v severoamerické Unii a kniha vnikla do míst, kam by se evangelista sám nikdy nedostal. Tím způsobem došly jeho neúnavné, horlivé modlitby vyslyšení.

 

První část článku

Druhá část článku

Třetí část článku

Čtvrtá část článku

Pátá část článku

Šestá část článku 

Sedmá část článku

Osmá část článku

 

Zdroj: jesus.707.cz
Foto: Wikipedia

 

Categories: Církev

Leave A Reply

Your email address will not be published.