Bývalá hinduistka Vasanti Watkinsonová pro Život víry: Jóga a křesťanství nejdou dohromady

 

V jakém kulturním prostředí jste vyrostla?
Vyrůstala jsem v Bombaji s rodiči a třemi sourozenci. Žili jsme v jedné místnosti, byli jsme chudí. Ale měli jsme šťastné dětství. Žili jsme v chudobě, ale netrápilo nás to, netoužili jsme po věcech, které má náš soused, protože ani on nic neměl.
Odmalička nás rodiče učili uctívat bohy, byli podstatnou součástí našeho života. Takže například v pondělí jsme nejedli maso, protože jsme tím uctívali konkrétního boha, v úterý jsme maso mít mohli, ale ve středu už jsme zase jedli jen zeleninu. A tak dále. Každý den jsme chodili do chrámu uctívat jiného boha, jen v neděli jsme měli volno. Moji rodiče byli přísní hinduisté.

Jaký vztah jste v mládí měla k hinduismu vy sama?
Byla jsem opravdu zbožnou hinduistkou. Věřila jsem v mnoho bohů, především jsem ale uctívala boha jménem Šiva. Používali jsme různé vonné tyčinky, uctívali jsme je kadidlem apod. Tehdy jsem neměla srovnání. O Ježíši mi nikdo neřekl. Vše, co jsem věděla o křesťanech, bylo, že slaví Vánoce, při kterých tančí, pijí a baví se, mají párty. Zatímco při diwali, při našem festivalu světel, jsme se modlili a konali očistné koupele. Koukali jsme se na křesťany skrz prsty. V hinduismu jsem vyrostla, ani mě nenapadlo o něm přemýšlet, byla jsem v něm spokojená.

Ve 24 letech, když jste pracovala jako letuška pro Air India, jste se setkala s Ježíšem. Jak?
Byla jsem zrovna v Londýně, odkud jsem létala do celého světa, a po třech měsících jsem se vrátila domů. První člověk, kterého jsem doma potkala, byla moje sestra. Dívala jsem se jí do tváře a ptala jsem se jí: „Něco se na tobě změnilo, něco je jinak. Co jsi udělala?“ A ona na to ustrašeně: „Nic jsem neudělala.“ – „No tak… vidím ti to na obličeji, máš něco, co jsi dřív neměla!“ Naprosto jasně jsem viděla rozdíl.
Šla jsem se vykoupat, abych mohla vykonat obřady pro své bohy, a když jsem se vrátila, všimla jsem si, že na polici leží Bible. Tak jsem zeptala: „Komu patří ta Bible?“ Sestra přiznala, že patří jí. „Co u nás doma dělá Bible?“ Odpověděla mi: „Vašu, já jsem vydala svůj život Ježíši. Jsem teď znovuzrozenou křesťankou a uctívám Ježíše.“ – „Koho? Dobře, nerozumím tomu, dělej si, co chceš, ale ať tě ani nenapadne toho Ježíše někdy přinést sem k nám domů! Jakmile vejdeš těmito dveřmi, necháš Ježíše venku!“

Kdy se váš postoj změnil?
Když jsem pak uctívala své bohy, poprvé v životě jsem si položila otázku: „Co to dělám? Proč uctívám tyhle bohy? Vždyť mě ani neslyší…“ Když jsem vyšla z místnosti, měla jsem zjevení: Viděla jsem sebe a svou sestru jako dva listy papíru. Její list byl bílý jako sníh, na tom mém byly špinavé skvrny. Říkala jsem si: „Vždyť jsem se právě koupala, proč si připadám tak špinavá?“ Byla jsem zmatená, věděla jsem, že potřebuji být očištěná.
Večer jsem šla se sestrou do kostela. Pozvala mě tam a já jsem souhlasila, protože jsem chtěla vědět, co tam ti lidé dělají, přijít celé věci na kloub. Byli tam lidé, kteří se zvednutýma rukama uctívali Boha. Viděla jsem na nich, že vědí, koho uctívají, že Boha znají. Zpívali píseň se slovy „On je mi vším, on je všechno, co potřebuju“. A já jsem říkala: „Bože, můžu k tobě být upřímná? Ty pro mě nejsi vším, ve skutečnosti tě vůbec neznám. Nedokážu s tím nic udělat a tuhle písničku zpívat nebudu. Jenom ty můžeš moje srdce a můj život změnit.“ Ještě nikdy v životě jsem k žádnému bohu takhle nemluvila. Něco se ve mně dělo. Začala jsem plakat, nevěděla jsem proč, ale nemohla jsem přestat. Kazatel mezitím kázal a nakonec řekl: „Mohli bychom zopakovat píseň ‚On je mi vším‘?“ Otevřela jsem oči a celá místnost najednou vypadala jinak. Já jsem byla jiná, něco se stalo.

Co se dělo potom?
Cestou zpátky jsme se sestrou seděly v taxíku, povídaly jsme si a moje řeč byla najednou čistá. Mluvila jsem v té době hodně sprostě, v každé větě alespoň dvě sprostá slova. Když jsme přijely domů, sestra se mě udiveně ptala: „Všimla sis, že už vůbec nemluvíš sprostě?“
Moje sestra se za mě hodně modlila. Stala se křesťankou 19. srpna a já pak hned 29. srpna. Celých deset dní se intenzivně modlila, aby mě Ježíš zachránil. A její modlitby byly vyslyšeny.

Jak jste naložila se svými hinduistickými bohy?
Přišla jsem domů a zrak mi padl na fotografii mého mrtvého otce, která visela na stěně. Zdobili jsme ji květinami, mluvili jsme s ním, uctívali ho. Podívala jsem se na jeho fotku a řekla jsem: „Tati, vkládám tě do rukou Boha, kterého jsem dnes poznala. Už tě nebudu uctívat ani s tebou nebudu mluvit.“ Otočila jsem se, podívala jsem se na všechny ty bohy kolem sebe a řekla jsem: „Už vás nikdy nebudu uctívat.“
Ježíš říká: „Já jsem ta pravda, cesta i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Právě slova „než skrze mne“ bývají ale často zpochybňována. Míváme Ježíše, ale taky mnohé další cesty a pravdy.

 

 

V Česku je podobně jako v jiných západních zemích rozšířené cvičení jógy. Je podle vás jóga nebezpečná?
Je to praktikování hinduismu. V mládí jsem uctívala Šivu, což je bůh, který vede lidi k tomu, aby cvičili jógu. Když ji cvičíte, váš duch se spojuje právě s tímto bohem. Když jsme se v roce 1981 vrátili s manželem do Indie s plánem tam sloužit, měla jsem sen, ve kterém mi Šiva vyhrožoval, že mě zabije. V té době jsem už hluboce znala Ježíše, a proto jsem mu odpověděla: „Ty se mě nemůžeš ani dotknout!“ Pokud ale stojíte zároveň na dvou místech, každou nohou jinde, můžete se dostat do pasti. Jóga nemá s křesťanstvím nic společného, jóga je hinduismus. Pokud mívá někdo občas pocit, že ho v noci něco dusí, pak by se měl zamyslet, jestli někdy necvičil jógu.

Existují mnohé druhy cvičení, alternativní medicína, bojová umění… Všechno se to tváří, že je pro nás a pro naše tělo dobré. Jak rozpoznat, co je dobré a co je zlé?

Pomocí Božího slova. Nejde o to, že ho známe jako zákon, ale že ho milujeme a chceme podle něj žít. Je to podobné jako s filmy, také musíme rozlišovat. Ne každý film je pro nás dobrý. Když se díváme na špatný film, většinou to poznáme a vypneme ho. Naše svědomí trénované Božím slovem nám napoví. Neházejme všechno do jednoho pytle. Neříkejme „Cvičení je špatné!“. Cvičení samo o sobě není špatné, můžeme třeba chodit – Ježíš toho nachodil docela hodně. Ale pokud známe pozadí určitého cvičení, víme, odkud vyrůstá, měli bychom se nad tím zamyslet. Rozhodnutí je vždy mezi vámi a Bohem. Pokud je vaše svědomí vyučováno Božím slovem, pak budete vědět, co dělat.

—————————————-

Autor: Lucie Švábová
Foto: ŽV – Lucie Švábová / archiv V. Watkinsonové

Ukázka rozhovoru, který v plném znění vychází v prázdninovém dvojčísle časopisu Život víry (2017/7–8). Vasanti Watkinsonová v něm pokračuje ve vyprávění svého životního příběhu a prozrazuje například to, proč si vzala Angličana z vyšší společnosti, ačkoli byla rozhodnutá se nikdy neprovdat a žít v Indii.

Čemu věří nevěřící? Tuto otázku si v letním čísle časopisu kladou a pokoušejí se na ni odpovědět Jiří Unger, Jan Heřmanský nebo Pavel Plchot. Odhalují typické mýty, předsudky a bariéry na straně křesťanů i nekřesťanů. Časopis dále přináší příběhy čtenářů, zamyšlení nad Biblí, článek o misii v Thajsku, virtuální rozhovor s Mikulášem Ludvíkem Zinzendorfem o dávném probuzení v Ochranově, zprávy, recenze, letní křížovku o ceny a mnoho dalšího.

Více informací o čísle:
http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2017-7-8

Elektronické vydání (PDF): https://www.palmknihy.cz/detail/ebook_164995/Zivot_viry_20177-8

Informace o předplatném: www.ziv

Categories: Církev,Nezaradené

5 Comments

  1. To je trochu zmotané vše dohromady. Nějaké cvičení se třeba užívá jako součást uctívání Šivy. Ale rozlišujme to uctívání a to cvičení. Co jsem viděl na internetu, jóga je normální cvičení. A užitečné cvičení, které kde kdo dělá třeba také a říká tomu jinak. A taky se tak může říkat i kdejakému protahování, které s původní jógou má málo společného. Není to v tom cvičení. Náboženství je něco jiného. Je však možné, že někdo díky spojení se Šivou dokáže jinak nemožné věci. To je již špatné. Rovněž může být špatné přijímat lekce od někoho, kdo je s ním ve spojení. to mohla být Vasantina zkušenost. Ovšem strachovat se cvičit něco jen proto, že to je nebo že se tomu říká jóga, pokud v tom není i hinduismus, není třeba. Vždyť stejné, či podobné cviky cvičí i mnozí sportovci, cirkusáci, baletky atd.

    Reply
  2. A pokud jde o pocit nočního dušení, nejen pocit, ale i skutečné dušení hleny může prožívat člověk, který má např. neurologickou poruchu polikání. Setkal jsem se s náboženským fanatikem, který se z takového člověka snažil vyhnat démona, postavil před něj kýbl a nutil ho vyzvracet démona lákaje jej ven pomocí hypnózy. Nevím, možná nějaké cvičení může způsobit polikací potíže a nebo to je oblíbený Šivův způsob trápení věrných.

    Reply
  3. Jak řekl pan Šafr, je to trochu zmotané. Článek má dvě roviny. V první tato křestanka musí dosvědčit, že je tou pravou křestankou a že už si Ježíše zaslouží. Všichni odpadlíci od své původní víry to dělají stejně. Pomluví tu původní. Odpadlíci navic musí být papežtějši než Papež aby dokázali svou novou víru. Proč musí plivnout do tváře bývalému přesvědčení ? Ale to je osobní rovina článku. Budiž, každý máme nárok na svůj osobni pohled. Druhá je bohužel ta horší. A to je vytváření strachu. Strachu z něčeho jiného, něčeho nekřestanského – jogy. Ti co cvičí jógu jsou hindujisté. Tedy necvičme ji, mohli bychom přijít do pekla. Takováto myšlenková konstrukce se nese článkem. Jak primitivní . Jak prvoplánové. Jak bigotní. Bohužel, kdo nezvladl rozhovor je spíš autor. Jen houšt takovýchto rozhovorů a kostely budou prázdnější. Dál od člověka.

    Reply
  4. Pani ,ktera se odvratila od bozstev nemusi cloveku dokazovat nic.Pred Bohem musi obstat nikoliv pred lidmi.Je potreba se zamyslet odkud ta joga a hatajoga vlastne vznikla.Joga si prevzala bezne cviky,ktere deti cvici v telocvicne ve skole ponevadz hybat se musi.Existuji dechova cviceni pro deti,pri kterych je dost podstatne uvedomeni prave ci leve ruky a v dalsi fazi pocitani.Ne vse je spatne.Tak,kdyz to vezmete do svych rukou jako trener a nebudete deti ucit rikat ty vydechy omg ci jak se to pise tak je pak vse v naprostem poradku.Jedna se pouze o uhel pohledu nebot v poslednich letech si joga privlastnila cviceni,ktera ji nikdy nepatrila a nepatri.Drive jsme chodili normalne do skoly a cvicili jako ostatni deti vsechno a nikdy jsme ve skole u toho nerikali omg.Rozlezlo se to v poslednich letech do skolek a skol.Podlozky jsme vzdycky na cviceni meli,ale nikdy jsme jim nerikali,ze jsou z jogy.Aspon drive meli rozum zatim co dnes jim ten rozum chybi.A to nemyslim ve zlem vuci nikomu.

    Reply

Leave A Reply

Your email address will not be published.