Významný verš – Abdijáš

Abdijáš 1:1a,3b-4,10 … Vidění Abdiášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edómu. … Bydlíš v skalních rozsedlinách, sídlíš vysoko, v srdci si říkáš: „Kdo by mě strhl k zemi?“ I když sis založil hnízdo vysoko jak orel a položil je mezi hvězdy, strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův. … Pro násilí na tvém bratru Jákobovi přikryje tě hanba, budeš vyhlazen navěky.

Milí malí posluchači Božího slova –

Jak už asi víte, Bible je taková malá knihovna, která obsahuje několik desítek knih, napsaných různými pisateli. Některé knihy v Bibli jsou dlouhé a některé krátké. Dnes jsem vám četl z knihy proroka Abdijáše a tato kniha je nejkratší v celé Bibli. Skládá se pouze z jedné kapitoly, která má 21 veršů. A to je vše. Přesto i tato kniha se stala součástí Bible a také ona nějakým způsobem svědčí o Ježíši, jak si povíme za chvíli. A dokonce nepřímo mluví i o každém nás!

Než se ale podíváme na Abdijášovo poselství, představte si následující situaci. Někteří z vás máte bratra nebo sestru, takže to máte snazší se do takové situace vžít. Kdo nemá žádné sourozence, zkuste si představit, že máte. Pak je dost možné, že se svým bratrem nebo sestrou se občas škádlíte, hádáte se, možná se i perete. Já sám mám staršího bráchu a jako malí jsme se někdy také navzájem zlobili.

SOUVISEJÍCÍ – Když dva meče stačí

Jenže představte si, že by vás někdo cizí napadl – nějaký spolužák ve škole nebo kluk ze sousedství. A ten váš bratr nebo sestra by se vás nezastali, nebránili by vás, ale naopak by se přidali na stranu toho útočníka, nebo jak se dnes říká agresora. Ono je to snadné, když silný ubližuje slabšímu, přidat se na stranu toho silného, místo bránění toho slabšího, viďte. Jaké by to ale bylo hrozné, kdyby se váš vlastní bratr nebo sestra postavili proti vám, taky si do vás kopli, posmívali se vám a nadávali vám spolu s tím útočníkem. Docela děsivá představa, nemyslíte?

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Leave this field empty if you're human:

Něco podobného se také stalo v minulosti a je to popsané v Bibli. Žili kdysi dva bratři a jmenovali se Jákob a Ezau. Oba byli synové Izáka a Rebeky. Ezau byl o něco starší než Jákob. Od mala spolu různě soupeřili, jeden podvedl druhého, a i když se později usmířili, pořád mezi nimi bylo jakési napětí. Ne přímo nepřátelství, ale ani přátelství.

Z těch dvou bratrů vzešly dva klany či národy. Jákob měl děti a ty měly děti atd., až z nich vznikl národ zvaný Izrael (toto jméno dostal od Boha už Jákob). Také z Ezaua a jeho dětí a dětí jeho dětí povstal lid zvaný Edóm. Zeměpisně se z nich stali sousedé: Izraelci žili na sever a západ od Mrtvého moře, Edómovci na jihu a východě, kde pobývali vysoko ve skalách. A tak jako spolu dobře nevycházeli jejich praotci, bratři Jákob a Ezau, tak spolu nevycházely ani tyto bratrské národy.

(Srovnejte s tím, jak někdy my, Češi, mluvíme o Slovácích jako o našich bratrech, ale neznamená to, že by onen pověstný praotec Čech měl bratra praotce Slováka; jde spíše o jazykovou a kulturní příbuznost a blízkost mezi Čechy a Slováky.)

A stalo se přesně to, co jsem popisoval v úvodu. Asi 600 let před Kristem existovala mocná říše zvaná Babylón, která se rozpínala do všech světových stran. Už jsme tu o ní párkrát v minulosti mluvili. A když tenhle Babylón napadl Izrael a začal ho ničit a plundrovat, co udělali Edómovci? Přispěchali bránit své „bratry“ Izraelce? Ne. Přidali se na stranu silnějšího, tedy Babylónu. Vysmívali se Izraelcům a jejich osudu, volali „Bořte! Bořte do základů!“ (Žalmy 137:7), tedy „Zničte je napadrť!“ Sami také plenili izraelská města a brali si majetek; nebo když někdo z Izraelců prchal pryč, tak Edómovci tyhle uprchlíky chytali, pobíjeli je nebo je odvezli zpátky.

SOUVISEJÍCÍ – Nejen listí pro krásu

V Izraeli žil muž jménem Abdijáš a Hospodin mu dal vidění toho, co se stane Edómu jako Boží odplata. Za to, jak se ke svému bratrskému národu zachovali, za to, že se přidali na stranu nepřátel, budou Edómovci potrestáni, čeká je hanba a potupa a jako národ zmizí z mapy světa. Abdijáš jim řekl: „Pro násilí na tvém bratru Jákobovi přikryje tě hanba, budeš vyhlazen navěky.“ (v. 10)

Edómovci si z toho, co jim Abdijáš říkal, nic nedělali. Jak jsem zmínil, oni bydleli v horách, v Seírském pohoří (Genesis 36:8), měli svá obydlí ve skalních rozsedlinách; a říkali si, že na ně nikdo nemůže, že se jim nemůže nic stát. Jsou dobře chráněni a mají o všem přehled. Ale Abdijáš jim oznámil, že Hospodin je odtud strhne. Že se sice pyšní vysoko, ale pýcha – jak známo – předchází pád! Abdijáš Edómu řekl: „Domýšlivost tvého srdce tě podvedla. Bydlíš v skalních rozsedlinách, sídlíš vysoko, v srdci si říkáš: Kdo by mě strhl k zemi? I když sis založil hnízdo vysoko jak orel a položil je mezi hvězdy, strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův.“ (v. 3-4, ČSP, ČEP)

A časem se tak stalo, jak oznámil Hospodin ústy Abdijáše. Edómovci byli přemoženi arabskými Nabatejci a vyhnáni z pohoří Seíru, byli zbaveni země a jako národ zmizeli z povrchu země. Někteří Edómovci se později usadili na jihu Izraele, přesněji Judska, kde v době Ježíše byli známí jako Idumejci. (Mimochodem, Idumejcem byl i judský král Herodes Veliký, za jehož vlády se Ježíš narodil.) Ovšem veškeré zmínky o Idumejcích či Edómovcích končí v 1. století po Kristu. Stalo se, že národ, v jednu chvíli tak prosperující, pyšný a sebejistý, který si myslel, že je nezničitelný a nedobytný, skončil nakonec v zapomnění. Před Bohem a Jeho mocí se nedá skrýt v horách a za zdmi pevností.

Jak to vše souvisí s Ježíšem a s námi? Když chodil Ježíš po této zemi, zažil to, co národ Izrael. Zažil to, co zažíváte vy, když se váš bratr nebo sestra nebo blízký kamarád postaví proti vám ve chvíli, kdy je vám ubližováno. Ano, Ježíš to sám zažil.

Když byl zatčen a vyslýchán, mnozí se Mu posmívali a pohrdali Jím. Třeba římští vojáci, kteří mu zavázali oči, plivali na Něj a bili Ho po hlavě se slovy: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“ (Matouš 26:68) Když visel na kříži, posmívali se Mu kolemjdoucí, stejně jako židovští vůdcové. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský – ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho!“ (viz Matouš 27:39-43) Dost možná těch posměšků někteří později litovali a Bůh jim to odpustil. Protože Ježíš umíral za hříchy všech lidí. Ale jiní zůstali ve své povýšené pýše a pohrdání Ježíšem. Ti skončí podobně jako Edóm, v hanbě a záhubě.

To platí i pro lidi dnes. I v současné době se někteří staví proti Ježíši a odmítají Ho. Ať nás to nevede k tomu, že bychom se k nim přidali a tak jako oni „plivali na Ježíše“. I když je snadné přidat se k těm, co jsou právě „na koni“. Vypadá to, že jsou sebejistí a neporazitelní. Ale Ježíš bude mít poslední slovo.

Zůstaňme proto na Jeho straně, i když to bude vypadat, že budeme ti prohrávající. Ježíš se stal naším bratrem, aby se za nás obětoval. Kdo se Mu posmívá a pohrdá Jím, bude sám nakonec pokořen. Ale kdo se k Němu srdcem upne a přizná se k Němu i před lidmi, nebude nakonec zahanben, nebude navěky zahuben, nebude nikdy zapomenut.

Bude s Ježíšem, svým Králem, napořád.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 16. října 2022 Foto: Pixabay – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.