Prezident USA Joe Biden 26. března 2022 ve Varšavě zmínil slova papeže Jana Pavla II. Ve zhruba půlhodinovém projevu americký státník mimo jiné řekl:
„Nebojte se.“ Tak zněla první slova prvního veřejného projevu prvního polského papeže po jeho zvolení v říjnu 1978. Byla to slova, která papeže Jana Pavla II. nakonec definovala. Slova, která změnila svět. Jan Pavel přijel s tímto poselstvím do Varšavy na své první cestě domů jako papež v červnu 1979. Bylo to poselství o síle – síle víry, síle odolnosti a síle lidí.
Tváří v tvář krutému a brutálnímu režimu i toto poselství před 30 lety pomohlo ukončit sovětské represe ve střední a východní Evropě. A právě toto poselství překoná krutost a brutalitu této nespravedlivé války. Když papež Jan Pavel v roce 1979 přijel s tímto poselstvím, vládl Sovětský svaz za železnou oponou železnou pěstí. O rok později se v Polsku prosadilo hnutí Solidarita. A i když vím, že tu dnes večer nemohl být, jsme všichni v Americe i na celém světě vděční za Lecha Wałęsu. Připomíná mi to větu filosofa Kierkegaarda: „Víra nejlépe vidí ve tmě“. A temné chvíle tu byly.
SOUVISEJÍCÍ – Americký prezident Joe Biden navštívil papeže, jednání bylo nezvykle dlouhé
O deset let později se Sovětský svaz zhroutil a Polsko a střední a východní Evropa se zakrátko vymanily z jeho područí. Nic v tomto boji za svobodu nebylo jednoduché ani snadné. Byla to dlouhá, bolestivá cesta, která se neodehrávala v průběhu dnů a měsíců, ale let a desetiletí. A teď nás ta velká bitva o svobodu čeká znovu.
Varšava je po generace místem, kde byla svoboda napadána a kde svoboda vítězila. Právě sem, do Varšavy, se vrátila jedna uprchlice z komunistického Československa, aby promluvila a vyjádřila solidaritu s disidenty. Jmenovala se Madeleine Korbelová Albrightová. Stala se jednou z nejzapálenějších zastánkyň demokracie na světě. Byla to přítelkyně, s níž jsem sloužil. První americká ministryně zahraničí. Zemřela před třemi dny.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Celý život bojovala za základní demokratické principy. A nyní, ve věčném boji za demokracii a svobodu, stojí Ukrajina a její lid v první linii boje za záchranu svého národa. Statečný odpor Ukrajinců je součástí širšího boje za základní demokratické principy, které spojují všechny svobodné lidi: právní stát, svobodné a spravedlivé volby, svobodu slova, projevu a shromažďování, svobodu náboženského vyznání podle vlastního uvážení a svobodu tisku.
Tyto zásady jsou ve svobodné společnosti nezbytné. Ale vždy byly v ohrožení. Vždy byly napadány. Každá generace musela porazit smrtelné nepřátele demokracie. Tak už to na světě chodí – protože svět je nedokonalý. Choutky a ambice několika lidí pořád snaží ovládnout životy a svobody mnoha lidí.
Moje poselství ukrajinskému lidu je poselstvím, které jsem dnes předal ukrajinskému ministru zahraničí a ministru obrany, kteří tu jsou dnes večer myslím přítomni: stojíme při vás. Tečka.
Dnešní boje v Kyjevě, Mariupolu a Charkově jsou poslední bitvou v dlouhém boji: Maďarsko v roce 1956, Polsko v roce 1956 a pak znovu v roce 1981, Československo v roce 1968. Sovětské tanky potlačily demokratická povstání, ale odpor pokračoval, až nakonec v roce 1989 Berlínská zeď a všechny zdi sovětské nadvlády padly. Padly. A lidé zvítězili.
…
SOUVISEJÍCÍ – Papež František zatelefonoval Joe Bidenovi
A dnes jsem navštívil váš Národní stadion, kde se nyní tisíce ukrajinských uprchlíků snaží odpovědět na nejtěžší otázky, jaké si člověk může položit: „Bože můj, co se mnou bude? Co se stane s mou rodinou?“ Mnoho matek mělo slzy v očích, když jsem je objímal; jejich malé děti nevěděly, jestli se mají smát, nebo plakat. Jedna holčička mi řekla: „Pane prezidente“ – mluvila trochu anglicky – „je můj bratr a tatínek v pořádku? Uvidím je ještě někdy?“ Byli tam bez svých manželů, otců, v mnoha případech bez svých bratrů nebo sester, kteří zůstali na Ukrajině bojovat za svou zem. Nemusel jsem umět ukrajinsky, abych cítil emoce v jejich očích, to, jak mě chytali za ruku, a malé děti se mi věšely na nohu a zoufale se modlily, aby to všechno bylo jen dočasné; abych viděl obavy, že se možná už domů nikdy nevrátí, a téměř ochromující smutek, že se tohle děje znovu.
…
Že demokracie je požehnání, to nám nepřipomínají jen kroky Ruska na Ukrajině. Putinova vlastní země, Kreml, zavírá demonstranty. Dvě stě tisíc Rusů už údajně emigrovalo. Dochází k odlivu mozků z Ruska. Nezávislá média jsou zakazována. Státní média jsou plná propagandy, v nich neuvidíte žádné snímky civilních cílů, masových hrobů, obléhání ukrajinských měst, které vede k vyhladovění.
Lze se divit, že 200 000 Rusů odešlo ze své vlasti během jediného měsíce? To je za tak krátkou dobu pozoruhodný odliv mozků, což mě přivádí k mému poselství ruskému lidu: S ruskými vůdci pracuji již desítky let. Na vrcholu studené války jsem seděl u jednacího stolu se sovětským premiérem Alexejem Kosyginem a jednal s ním o omezení zbrojení. Vždy jsem s vámi Rusy mluvil přímo a upřímně. Dovolte mi říci toto, pokud mi dokážete naslouchat: vy, Rusové, nejste náš nepřítel. Odmítám věřit, že schvalujete zabíjení nevinných dětí a prarodičů nebo že vám proboha nevadí bombardování nemocnic, škol, porodnic; že vám nevadí obkličování měst tak, aby z nich civilisté nemohli utéct; pokusy odříznout Ukrajince od zásobování a vyhladovět je, aby se vzdali. Milióny rodin byly vyhnány ze svých domovů, včetně poloviny ukrajinských dětí. Takhle se velký národ přece nechová.
Ze všech lidí máte vy, Rusové, stejně jako všichni lidé v celé Evropě, stále v živé paměti, že jste se na přelomu třicátých a čtyřicátých let ocitli za druhé světové války v podobné situaci. Pamatují si to vaši prarodiče, jako by to bylo dnes. Ať už tato generace zažila cokoli – obléhání Leningradu na vlastní kůži, nádraží přeplněná vyděšenými rodinami prchajícími ze svých domovů; ukrývání se ve sklepích a suterénech po nocích; rána v sutinách vašich domovů – to nejsou vzpomínky na minulost. Teď už ne. Protože právě tohle teď na Ukrajině dělá ruská armáda.
Dnes máme 26. března 2022. Ještě před několika dny jste byli národem 21. století s nadějemi a sny, které mají pro sebe a své rodiny lidé na celém světě. Nyní vás Rusy agrese Vladimira Putina odřízla od zbytku světa a táhne Rusko zpátky do 19. století. Takoví vy nejste. Takovou budoucnost si rodiny a vaše děti nezaslouží. Říkám vám pravdu: tato válka není hodna vás, ruského lidu.
…
Historie opakovaně ukazuje, že největší pokrok přichází po nejtemnějších okamžicích. A historie ukazuje, že to je úkol naší doby, úkol této generace.
Pamatujme si to: úder kladivem, který zboural Berlínskou zeď, síla, která zvedla železnou oponu, nebyla slova jediného vůdce; byli to Evropané, kteří po desetiletí bojovali za svobodu. Jejich ryzí odvaha otevřela hranice mezi Rakouskem a Maďarskem pro panevropský piknik. Propojili své ruce v Baltském řetězu. Postavili se za Solidaritu tady v Polsku. A právě téhle společné nezaměnitelné a nezpochybnitelné síle lidí nedokázal Sovětský svaz odolat.
A dnes jsme toho opět svědky u statečného ukrajinského lidu, který ukazuje, že jeho síla mnoha lidí je větší než vůle jednoho diktátora.
Ať tedy v této hodině stejně jasně zahoří slova papeže Jana Pavla: „Nikdy, nikdy se nevzdávejte naděje, nikdy nepochybujte, nikdy se neunavte, nikdy se nenechte odradit. Nebojte se.“
Diktátor bažící po obnově impéria nikdy nevymaže lásku lidí ke svobodě. Brutalita nikdy nezlomí jejich touhu po svobodě. Na Ukrajině Rusko nikdy nezvítězí – svobodní lidé totiž odmítají žít ve světě beznaděje a temnoty. Budeme mít jinou budoucnost – jasnější budoucnost založenou na demokracii a zásadách, naději a světle, na slušnosti a důstojnosti, na svobodě a možnostech.
Proboha, ten člověk nemůže zůstat u moci.
Bůh vám všem žehnej. A kéž Bůh ochrání naši svobodu. A kéž Bůh ochraňuje naše vojáky. Děkuji vám za vaši trpělivost. Děkuji vám.
Zdroj: Apha.cz Datum: 29. března 2022 Foto: Twitter – Joe Biden
