Žalmy 118:22-24 … Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.
Milí přátelé s nadějí ve Vzkříšeného!
Dnes bych začal kvízovou otázkou, určenou především pro „starší a pokročilé“, pro pamětníky mezi vámi. Jestlipak poznáte, ze které známé písně pocházejí tato slova: „Z kraje týdne málo jsem ti vhod; ve středu pak ztrácíš ke mně kód; sedmý den jsem s tebou, i když sám; osmý den schází nám. V pondělí máš důvod k mlčení; ve středu mě pláčem odměníš; v neděli už nevím, že tě mám; osmý den schází nám.“
Nejspíš jste poznali „pecku“ od skupiny Olympic s názvem „Osmý den“. Tenhle hit vyšel už v roce 1983, téměř před 40 lety. Zpěvák Petr Janda si v té písni jakoby naříká, že celý týden se svou partnerkou nenachází společnou řeč; sedm dní v týdnu mlčí a nemluví spolu. Zdá se, že jim schází den navíc, osmý den. „Osmý den je nutný, já to vím!“ zpívá se v refrénu té písně. Což mě přivádí k otázce: Přáli byste si vy mít osmý den na konci týdne? Den navíc? K čemu byste ho využili? Pomohl by napravit něco, co jste v sedmi dnech nestihli, nemohli, nezvládli?
SOUVISEJÍCÍ – Významný verš – Jóel
Ale přejděme k jiné písni, k písni, kterou dnes zpívaly děti: „This is the Day that the Lord has made“. To je ten den, který Pán nám dal – nebo doslova „který Pán učinil“. O jakém dni se tu mluví? V jakém dni se máme radovat a veselit?
Možná bychom mohli mluvit obecně o kterémkoli dni, kdy žijeme. O tom dnešním dni, protože včerejšek je pryč a zítřek ještě nenastal. Dnešek je den, který nám dal Bůh, abychom ho žili, abychom se v něm radovali. Nijak jsme si dnešek nezasloužili, nemáme na něj právo; byl nám dán jako dar. I kdyby právě dnešek byl mizerný, uplakaný, „den blbec“, jak se říká, pořád je to dar, který je lepší než nic. Spíš než rozmrzelí a nevrlí tedy můžeme být vděční Tomu, kdo ho dal, a vlídní k těm, co ho také dostali.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jenže pokud bychom se podívali konkrétněji, o kterém dnu se v té písni zpívá, našli bychom možná překvapivou odpověď v Písmu. Slova písně pocházejí přímo z Bible, z Žalmu 118. A tam, jak jsme si četli, se nemluví o libovolném dni. Mluví se o dni, kdy jakýsi „kámen, jejž stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným“, tím nejdůležitějším z celé stavby, který ji drží pohromadě. „Stalo se tak skrze Hospodina“, tedy Boží mocí. A tento div se udál před zraky lidí.
SOUVISEJÍCÍ – Naděje umírá poslední a ožívá první!
Tím kamenem měl být slíbený Mesiáš a Ježíš také tento text cituje před farizeji a zákoníky (Lukáš 20:17). On sám byl zavržen „staviteli“, právě těmito náboženskými autoritami své doby. Byl jimi odmítnut a odsouzen k smrti. Nehodil se jim. Byl tak zavržen těmi, kteří měli a chtěli stavět Boží dílo. Přitom se ale vzdali kamene, který se ukázal být tím nezbytným, klíčovým, základním.
Kámen, který stavitelé zavrhli,
stal se kamenem úhelným.
A kdy se tento kámen stal úhelným? První den po sobotě, kdy vstal Ježíš z mrtvých, kdy Jeho hrob zel prázdnotou. Vskutku to byl Boží div, který se udál před zraky mnoha svědků. A udál se prvního dne po sobotě, po sedmém dni. Ano, byla to neděle, ale svým způsobem to byl úplně nový den, nově učiněný Bohem, ve kterém se stalo něco zcela převratného.
Svět stvořil Bůh v šesti dnech, sedmý odpočinul, mezitím se svět „vymkl z kloubů“, a tak nyní – jako by v osmý den – dává Bůh povstat „novému stvoření“. Tento den, který učinil Hospodin, vstal Ježíš k životu v těle, které nepomíjí. K takovému oslavenému životu budeme vzkříšeni i my ve svůj čas. „Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli“, jak to zapsal apoštol Pavel (1. Kor 15:20).
Autor žalmu 118 mluvil o těchto událostech, pro něho budoucích, a dodal: „Toto je TEN den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.“ Jak vidíme, neříká tu nic o nějakém dni, libovolném, ale o dni vzkříšení Mesiáše, kdy se zavržený kámen stane klíčovým. Den, kdy Ježíš vstal z hrobu, je dnem, z něhož se tehdy radovali všichni, kteří to spatřili a uvěřili. A je to ten, ze kterého se stále radujeme všichni, kteří jsme neviděli, a uvěřili.
Byl to nedělní den, první den nového týdne, nového světa, den Páně. Z tohoto důvodu se také v jazycích, vzešlých z latiny, začala později neděle označovat jako „den Páně“, latinsky Dies Dominicus. Odtud má francouzština dimanche, španělština domingo a italština domenica [ka]. Podobně také v ruštině se neděli říká воскресе́нье (což je odvozené od slova pro vzkříšení).
Velikonoce jsou svátky, kdy si připomínáme vzkříšení Krista. Ovšem připomínáme si to každou neděli, den Páně, když se v Jeho jménu – v tom jediném jménu, ve kterém je spása – scházíme, abychom se společně radovali, veselili a jásali. Ježíš nebyl v pátek na kříži poražen, jak se tehdy mnohým zdálo. On zvítězil v neděli ráno – přemohl lidský hřích i smrt – a každému, kdo Mu věří, přináší nový život, nové srdce, nové hodnoty, novou naději, nové směřování a nový cíl.
Před několika dny oznámil jeden náš známý na FB, že mu během Velikonoc zemřel tchán. Byl zasažen smutkem a podivoval se, jak se mohou lidé radovat, když blízko něho zasáhl „osten smrti“? Ptal se, k čemu je ten „strejda na obláčku“, když nepomůže, jak bychom zrovna chtěli? Mluvila z něho bolest, to bylo zřejmé, a bolest není nejlepším rádcem.
Lepším je živý Bůh, Ježíš Kristus, který není „strejdou na obláčku“. Velikonoční události jednak ukazují, že je Bůh přítomen v našem trápení, zná důvěrně naši bolest, protože ji sám zažil. A nikomu z nás neslíbil „ráj na zemi“; spíše těžký kříž při Jeho následování. Ale události Velikonoc zároveň ukazují, že máme důvod se radovat a veselit, neboť víme, že smrt bude nakonec poražena, že Ježíš žije a že i my budeme žít – navěky, v ráji, s Ním. Budeme tam v osmý den, den našeho vzkříšení.
„Osmý den je nutný, já to vím.“ Bez něho bychom neměli naději.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani,cz Datum: 1. května 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
8 Komentáře
Karel Krejčí
Ano, Bible je ta nejúžasnější kniha, vymykající se omezení chápání a vnímání našeho pozemského času. Je to skutečně/neskutečná relativita. To, co je z našeho pohledu skutečné, je naopak iluze a to, co skutečné je a my tím jsme a jsme také nedílnou součástí, hledáme, učíme se co naučit nelze, hledáme to, co najít nelze. Ale i to je součástí života a smrti. Pokud ale propadneme přílišné horlivosti v učení a hledání, smrt bude mít nad námi stále stejnou moc.
Eva Hájková
Osmý den je v hebrejské symbolice symbolem „budoucího věku“ nebo též „budoucího světa“ (což je jedno a totéž) a den rozhovoru mezi Bohem a člověkem.
„Osmého dne“ člověk konečně pozná, že týž jeden člověk spočívá v podstatě miliard lidí a z tohoto počátku pak povstane skutečnost slavného hesla „všichni lidé budou bratři“.
(Friedrich Weinreb: Symbolika biblického jazyka)
Jiří Aron
Děkuji panu Krákorovi za jeho další krásný text. Vaše texty mám zde na KD nejradši. Souhlasím, že sice neseme těžkosti následování, ale současně se radujeme z Jeho vzkříšení. Máme proto důvod se radovat a veselit, každý den. Smrt bude nakonec poražena a věřící budou navěky s Kristem.
P. S. Paní Hájková, je otázka, nakolik se Váš odkaz z knížky zakládá na skutečné pravdě.
Možná nevíte, že podle osobního hesla na Wikipedii je p. Weinreb patologický lhář. Po válce si odseděl 3 a půl roku za podvod a za spolupráci s německými okupanty. Dále se píše, že během války lhal holandským Židům o fiktivní únikové cestě. Holandský Institut pro dokumentaci války v r. 1976 rozhodl, že memoáry p. Weinreba jsou „sbírkou lží a fantazií“ a že svou kolaborací a tou lží o únikové cestě zavinil smrt 70 Židů. V letech 1957 a 1968 byl Weinreb usvědčen, že se falešně vydával za lékaře a ze sexuálních napadení. Pak, aby se vyhnul dalšímu vězení, emigroval z Holandska do Švýcarska. https://en.m.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Weinreb
Eva Hájková
Díky za odkaz, pane Arone. Je to podobné jako s Howardem Yoderem, na jehož mravnostní delikty jste mě zde rovněž upozornil, když jsem psala o jeho knížce. Myslím, že případné mravní poklesky autora nemusí mít vliv na kvalitu celého jeho díla. Nevěřím, že si Weinreb tu symboliku úplně vymyslel. Patrně čerpal z nějakých zdrojů.
Mně se židovská mystika líbí. Je velmi poetická.
Jiří Aron
Paní Hájkové. Nejde o jen o jednotlivé delikty, vždyť dějiny Bible jsou dějinami hříšných lidí s mravními poklesky, s jedinou výjimkou Pána Ježíše Krista.
Jistě uznáte že je rozdíl mezi selháními člověka, který jich lituje a přizná a mezi lidmi jako Yoder nebo zde Weinreb, který řeší své lži dalšími lžemi v psaných memoárech či emigrací.
V Bibli není nikde žádný podklad pro výklad, který ohledně 8. dne zastává p. Weinreb. Navíc, jako židovský kabalista (napsal mj. Kabbala im Traumleben des Mensche) považuje Krista za podvodníka.
Což je zásadní rozdíl od pohledu a důrazu na Krista p. Krákory, jehož text jste takto okomentovala.
Eva Urbanová
Musel by ten den být nějak ošetřen jen pro křesťany.
Jsem v obchodě a vím že ve světě by byl hned komerčně zneužit.
Eva Hájková
Paní Urbanové
Tím osmým (a zároveň prvním) dnem je neděle. Protože sedmým dnem byla v době Starého zákona sobota. Nejde o vložení nového dnu do běžného týdne.
Panu Aronovi
A když o symbolice čísel píše biblista Jan Heller, tak toho byste také nemohl uznat? Tohle je prý výtah z jeho knihy:
https://www.pastorace.cz/texty/knihovna/4-symbolika-cisel-8-9-10-11
Je tam zmínka, že „osmý den je prvý den po sobotě a tedy začátek dalšího týdne, často pak i začátek nového období či nového, lepšího času.“
Jinak samozřejmě uznávám, že na pana Krákoru nemám.
Jiří Aron
Paní Hájková s textem p. Hellera problém nemám,
s „„Osmého dne“ člověk konečně pozná, že týž jeden člověk spočívá v podstatě miliard lidí a z tohoto počátku pak povstane skutečnost slavného hesla „všichni lidé budou bratři““ ano, protože nemá opodstatnění v Písmu, vychází z jakýchsi bájí.
Nejde o to, jestli na p. Krákoru máte či nemáte, vždyť každý člověk je jedinečný. Mrzelo mne, že jste úplně zazdila jeho hlavní myšlenku.