Zjevení 1:9 … Já Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos.
Milí přátelé, spoluúčastníci soužení, kralování a vytrvalosti v Kristu Ježíši –
Také vám připadá, že – slovy Shakespearova Hamleta – „vymknuta z kloubů doba šílí“? Zdá se vám, že nynější situace ve světě je víc než kdy jindy rozbouřená, vyostřená, strach nahánějící a neklid probouzející?
Před dvěma dny jsme si připomněli, že je to už celý rok, co se rozhořel na nedaleké Ukrajině válečný konflikt, který je dodnes stále žhavý a nezdá se, že by brzy vychladl. K tomu před nějakými dvěma týdny zasáhly jižní Turecko a sever Sýrie 2 zemské otřesy, které zničily domovy bezpočtu lidí a vyžádaly si okolo 50 tisíc obětí na životech.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
A co jste možná ani nezaregistrovali, je i rostoucí pronásledování, věznění a vraždění křesťanů v mnoha státech světa. Ať už je to Severní Korea, kde jsou věřící v Krista perzekuováni vládnoucí komunistickou mocí, nebo třeba africký kontinent – např. v Nigérii bylo podle seznamu World Watch List za loňský rok zabito džihádisty, militantními islamisty, přes 5000 křesťanů. Za jediný rok!
SOUVISEJÍCÍ – Když schází to klíčové
Vojenské konflikty mezi národy, přírodní pohromy a neštěstí, pronásledování a mučednictví za víru v Krista… k tomu připočtěme osobní, rodinné a pracovní těžkosti každého člověka, ať už žije v míru a bezpečí, ať už je věřící či bezvěrec! Není se co divit, že mnozí ve světě a patrně i v křesťanské církvi si kladou otázku: Kde je Bůh? (Či verze skeptiků: Je-li Bůh, kde sakra vězí?)
Zjevení promlouvá i dnes
Jenže válečná tažení, přírodní katastrofy i perzekuce za víru není ve skutečnosti něco „nového pod sluncem“. Už první generace křesťanů, která se zrodila z misijního působení apoštolů a jejich spolupracovníků, musela čelit těmto hrozbám vnějšího nepokoje. A v různé intenzitě a podobě jim čelí křesťané na tomto světě nepřetržitě po celá staletí až dodnes. V Bibli přitom najdeme jednu knihu, která měla jako výlučný smysl a cíl povzbudit věřící v Krista v jejich souženích, v jejich kralování Kristovou láskou navzdory protivenstvím a v jejich trpělivosti a vytrvalosti. Ano, tou knihou je kniha Zjevení, zařazená do Bible jako poslední kniha, její závěr.
Možná víte, že jedním z kritérií, kterých se ranní křesťané drželi při tvorbě biblického kánonu NZ, byla podmínka, aby měl daný spis nějaký přínos i pro budoucí generace věřících. Třebaže byl prvotně určen tehdejší komunitě věřících, přesto musel daný spis přinášet i nadčasové povzbuzení, vysvětlení, učení a napomenutí, platné a účinné i v jiných dobách. Kniha Zjevení přesně tohle kritérium splňuje! Mluví o politických třenicích i bojích světovládců. Mluví o násilí a krveprolití. Mluví o miskách pohrom vylitých na svět. Mluví o stále rozšířenější modloslužbě a rouhání Bohu. Mluví o naléhavé potřebě vytrvat ve víře v Boží milost a spravedlnost až do konce dnů. Mluví zkrátka o tom, co zažívali lidé dřív a co zažíváme i my v současné těžké době.
SOUVISEJÍCÍ – Velekněz par exellence
Dalo by se dokonce říct, že ta zpráva knihy Zjevení je srozumitelnější a pochopitelnější právě ve chvílích, kdy na nás víc než kdy dřív (nebo kdy si to víc než kdy dřív uvědomujeme) dopadají těžkosti a bolesti tohoto prokletého světa. Jinak řečeno, lidé v úkrytu při bombovém náletu snáze proniknou do tajů této knihy a ocení ji lépe než lidé při zábavní plavbě vyhlídkovou lodí.
K čemu Zjevení?
A tak jsem se rozhodl – pro dnešní neděli a některé následující – otevřít právě tuto, stále aktuální knihu Zjevení a nechat nám Bohem poodhalit její poselství pro nás a pro dnešní dny a týdny a roky. Než si ale řekneme něco víc o tom, co je tím hlavním vzkazem knihy Zjevení a jakým způsobem je tento vzkaz čtenářům předán, zastavím se u toho, co napsal apoštol Pavel v listu křesťanům do Efezu. Jeho slova totiž souzní s tím, k čemu vyzývá a povzbuzuje apoštol Jan, coby pisatel knihy Zjevení. „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.“ (Efezským 5:15-16) Dávejte si dobrý pozor, či doslova, dbejte pečlivě na to, jak žijete. Z řeckého akribós (pečlivě, opatrně) je mimochodem odvozeno i slovo akrobat, tedy člověk, který ve výškách po laně chodí pečlivě a rozvážně. Stejně tak i my, křesťané, máme obezřetně žít v tomto světě a moudře, ne pošetile, využívat čas nás vyměřený a svěřený. Neboť nastaly, přesněji jsou!!!, dny zlé, řecky ponerai, tedy zlé svým neblahým vlivem na nás.
A apoštol Jan skrze knihu Zjevení k tomu dodává: v tomto obezřetném chození, se zrakem soustředěným na Krista, vytrvejme, neboť jsme na straně Boha, jenž není nečinný a není poražen, nýbrž zvítězí navěky. Jan v jednu chvíli má vizi zástupů těch, kteří si zachovali Kristovu víru, naději a lásku, a je mu řečeno: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.“ (Zjevení 7:14b)
Apokalyptická literatura
Samotná kniha Zjevení odedávna lákala čtenáře, z řad věřících i bezvěrců, a to svojí mýtickou záhadností a fantaskní symbolikou, která se jakoby propůjčuje mnoha rozmanitým výkladům a předpovědím. Někteří „lovci záhad“ v ní hledají zakódované predikce dějinných událostí. Jiní na jejím základě počítají datum konce světa, aby prodali knihy o tom pojednávající. Vskutku výstižný je aforismus Pavla Kosorina: „Z některých výkladů Zjevení by se jeden zjevil.“
Zjevení, řecky Apokalypsis, se liší od ostatních knih v Novém zákoně především tím, že ačkoli obsahuje proroctví, patří do literárního žánru nazývaného apokalyptická literatura. To byl druh spisů, který byl v židovském prostředí velmi populární už od nějakého 3. století před Kristem. Podobně třeba u nás byly časy, kdy v televizi frčely americké westerny, jindy zase španělské telenovely. Dnes pro změnu letí marvelovky se superhrdiny.
Před dvěma tisíci lety samozřejmě lidé neměli televizi a ani nebylo možné, aby si každý doma četl apokalyptické spisy. Rozšířené proto bylo veřejné předčítání nějakým najatým řečníkem. U posluchačů pak intenzivně pracovala jejich představivost, protože vyprávění se hemžilo fantastickými, mýtickými i skutečnými bytostmi, vzácnými předměty a náboženskými úkony. Dění bylo charakteristické rychle se měnícími scénami, kdy jedna zmizela a vzápětí se ukázala jiná. Apokalyptické události také zahrnovaly množství čísel, znamení a symbolů, které v uších posluchačů evokovaly určité asociace a měly více či méně jasnou spojitost se situací, ve které právě žili.
SOUVISEJÍCÍ – Boží věrnost v každé době
Naslouchající lidé měli trochu podobný zážitek, jako kdysi měli naši praprarodičové, když se objevilo rádio. Vlastně i dnes můžete toto vzrušení a nadšení pocítit (a rozvíjet tím svou obrazotvornost), když si poslechnete rozhlasovou hru nebo dramatizaci. Apoštol Jan chtěl však také zdůraznit, že užitek z jeho spisu nebudou mít jen čtenáři a posluchači, ale i sám řečník. „Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.“ (Zjevení 1:3)
Formát sdělení poselství
Ano, čas byl blízko k tomu, aby se slova Zjevení začala naplňovat. Ale pozor! Jednu chybu při čtení knihy Zjevení nesmíme udělat, i když by nás to možná mohlo k něčemu takovému svádět. Tou chybou je myslet si, že ony události, popsané velmi obrazně a metaforicky, nám dávají jakýsi časový harmonogram dějin od konce 1. století do skonání věků. Že se můžeme ptát, ve které kapitole se nyní nacházíme a co máme ještě před sebou? Nikoliv. Není nám tu dán „jízdní řád“ Božích zásahů do dějin světa, který bychom mohli rozklíčovat a identifikovat, kdo je kdo a kdy k čemu dojde. Popisované události nejsou pevně zasazeny do žádného časového rámce a často se překrývají a popisují tu samou skutečnost jen z jiného úhlu pohledu, s jiným důrazem.
Čemu je to podobné, se vám pokusím vysvětlit pomocí jedné hudební ilustrace, kterou jsem slyšel od jednoho pastora a moc se mi líbila. Než se k ní ale dostanu, řekněme si nejprve, že celé to zjevení, ta vize, kterou Bůh dal Ježíši Kristu a Ten ji skrze anděla odhalil právě Janovi, který ji zapsal, že celá ta vize se skládá ze základních sedmi částí, sedmi výjevů. V hebrejském smýšlení je sedmička číslo úplnosti, dokonalosti. S trochou snahy můžete zjistit, že také každá z těchto sedmi částí má sedm dílů: je tu 7 církví, ke kterým Duch promlouvá; 7 pečetí knihy, které jsou rozlomeny; 7 polnic, na které postupně zatroubí 7 andělů; objevuje se 7 znamení na nebi, na moři i na zemi; vylito je 7 nádob či misek hněvu; dojde k 7 vítězstvím Boha a Beránka a ukáže se 7 krás a divů nového Jeruzaléma, sestupujícího z nebe. Sedm částí po sedmi dává dohromady 49. Přidejte závěr – v podobě trojího opakování „Přijdu brzy!“ –, a máte číslo 50, tedy odkaz na „léto Hospodinovy milosti“ každý 50. rok anebo také odkaz na Letnice, řecky pentécosté, padesátý den po velikonocích a vzkříšení Ježíše Krista, „který byl mrtev a je živ“. I tuhle symboliku mohl pozorný posluchač či čtenář vnímat a chápat.
Těch sedm částí, jak jsem říkal, však nejde chronologicky jedna za druhou. Spíše se překrývají a v každé z nich se opakuje stejný motiv, jisté rekurentní téma, různě rozvíjené a obohacované. Je to podobné skladbě, kde se určitá melodie opakuje, ale postupně ji přebírají a přibírají nové a nové nástroje. Pustím vám k tomu avizovanou hudební ukázku. Je to skladba od Johanna Sebastiana Bacha známá jako Fuga v G moll (BWV 578), nebo také „malá fuga“. [POSLECH]
Slyšeli jste jistě ono ústřední nosné téma, ten leitmotiv, který se opakovaně „rozbaloval“ vždy s trochu jiným pojetím a důrazem. Podobně i v knize Zjevení se rozvíjí a rozpracovává to nosné téma, které bychom mohli shrnout do několika vět. Především, že Bůh je vítěz skrze Beránka. I když proti Němu a Jeho lidu stojí mocná, silná a děs budící opozice, Jeho vítězství je jisté, stejně jako jejich konečná porážka. Proto společně vytrvejme v důvěře v Boha a Jeho Krista a v odevzdanosti Jemu; zůstaňme na Jeho straně, ať to stojí, co to stojí v tomto světě, plném lákadel, pokušení a pastí. Choďme v něm „akrobaticky“, rozvážně a obezřetně, moudře využívajíce čas nám svěřený. Ano, jsou zlé časy, avšak i ty jednou skončí.
Slovy povzbuzení apoštola Petra, „Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva.“ (1. Petrův 4:12-13)
Začal jsem citací Shakespeara. „Vymknutá ze svých kloubů doba šílí: že jsem se zrodil, abych napravil ji!“ říká Hamlet. V tom prvním má pravdu: doba je vymknutá už od vyhnání člověka z ráje. Ale mýlí se v tom, že ji on může napravit. Na to člověk nestačí. To je dílo, kterého se ujal sám Bůh ve svém Mesiáši a které také jednou dokončí a završí. On napraví, co jsme pokazili. A začíná v nitru každého z nás. Ustupte, aby i v něm byl Bůh věčný vítěz.
Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 5. března 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
12 Komentáře
Honza B.
Nerozumím, co vede lidi k odstranění časových údajů a prvků z proroctví, když je tam dal sám Bůh?! Proroctví často mluví o událostech s nějakým časovým aspektem v sobě. Odmítat časový aspekt v proroctví znamená pohrdat Božím sdělením a Bohem. Spojil-li Bůh události s nějakým časem a sledem událostí, proč proti tomu lidé bojují? Spousty proroctví se nenaplňují mimo čas, mimo časové uvažování. Události jsou spojené s časem, v kontextu času (či věčnosti). Sz proroci
1P 1:11: zkoumali, na KTERÝ nebo na JAKÝ ČAS ukazoval Duch Kristův v nich, když předem svědčil o utrpeních určených Kristu a o velké slávě, která přijde po nich.
Proroctví a čas. Čas a utrpení, čas a velká sláva po nich, tzn. čas oddělující události po sobě následující. Čas spojený s událostmi. Je zajímavé, že proroci chtěli tuhle časovou informaci spojenou s událostmi od Ducha Kristova. Chtěli znát to načasování a zkoumali Písma napříč. Proroci hledali to, co Duch svatý ukazoval. Duch Kristův byl ten, kdo ukazoval a zjevoval to načasování. Proč se lidé staví proti Duchu Kristovu a proti křesťanům, kteří zkoumají časové aspekty v proroctví, která tam Bůh zjevuje?
Daniel chápal, co znamená 70 let a co se stane po jejich skončení a modlil se. Opět, čas + událostí v proroctví.
Daniel 9:2 v prvém roce jeho kralování jsem já, Daniel, pochopil z knih, co se stalo jako Hospodinovo slovo k proroku Jeremjášovi, že počet roků, který se má naplnit ohledně trosek Jeruzaléma, je sedmdesát let.
Jeremjáš 25:11 Tato celá země se stane troskami, hroznou pustinou, a tyto národy budou sedmdesát let sloužit babylonskému králi.
12 Stane se, až se naplní sedmdesát let, navštívím za jejich vinu babylonského krále i ten národ — Hospodinův výrok — i chaldejskou zemi a učiním ji navěky zcela opuštěnou.
Kniha Daniel je spojená s knihou Zjevení. Vidíme popisy událostí, které jsou někdy zasazeny do časového rámce: 1260 dnů, 1290 dnů, 1335 dnů, 42 měsíců, 3,5 roku, 7 let, Zj 9:10 Mají ocasy jako štíři a v nich žihadla, a v jejich ocasech je jejich moc škodit lidem po pět měsíců.
… ukážu ti co se má stát potom (po čem, no potom co se stalo předtím). V Mt 24 máme hodně časových údajů spojených s událostmi, a to skrze slůvko “tehdy”. Ježíš říká, když uvidíme ohavnost viz Daniel, tak máme rozumět a tehdy něco udělat. Čas je spojený s událostmi a Ježíš říká, že máme rozumět času, kdy se ty události stanou. Tzn. že Ježíš zjevuje časové aspekty v prorockých událostech týkajících poslední doby.
Nevím, kde se bere uvažování bojovat proti časovým aspektům v proroctví napříč celou Biblí, když je Bůh zjevuje, a to se týká i Posledních časů. Říká-li Písmo, že neznáme den ani hodinu, tak ji neznáme. Známe ale přesně co se stane předtím, a po čem přijde Ježíšův druhý příchod. A někdy zase známe ty události i čas, když to Bůh zjevuje – viz třeba kniha Zjevení.
Takže určitě studujme Písmo, i proroctví vč. časových aspektů, a určitě by se nikdo neměl nechat odradit lidmi, kteří časový aspekt v proroctví popírají.
Petr Krákora
Zdravím Honzo!
Díky za názor a za zapálenost pro pravdu!
K tomu časovému aspektu bych řekl asi dvě věci. Jednak je třeba rozlišovat čas chronos (který běží, ubíhá a měří se ve dnech, týdnech, rocích, atd.) a čas kairos (který zraje a nastává a je příhodný, nebo není). Takže třeba ti SZ proroci podle 1Pe 1:11 „zkoumali, na KTERÝ nebo na JAKÝ ČAS (KAIROS) ukazoval Duch Kristův v nich“. Čili oni nesledovali kalendář, ale s Duchem v sobě sledovali svou dobu a její „zralost“ pro příchod Mesiáše. Tak i my „vykupujeme čas (kairos)“, tedy využíváme příležitosti, které kolem nás nastanou, třeba k vydávání svědectví.
Druhá věc je ta, že v apokalyptické literatuře vystupuje mnoho symbolů, které u posluchačů něco evokují či na něco odkazují. A čísla jsou také takovými symboly. Starověký člověk v nich neviděl ani tak matematiku jako spíš obraz a znamení něčeho.
Když bychom třeba my dnes měli namalovat „všechny hvězdy“, tak asi potečkujeme celý papír; starověký člověk by namaloval sedm hvězd. A všichni tehdy věděli, že sedm znamená plnost, kompletnost. Podobně i časové trvání. Myslím ale, že se k tomu v budoucnu dostanu v dalších kázáních.
Pán s Tebou! Petr
pavel v
Pane Petře,
vaše pojetí se mi velice líbí. Jsem rád, že si nehrajete na svatouška, který se nemůže dočkat, až bude „zkažený svět“ ztrestán. Jsem rád, že se nepovažujete za výjimečného člověka, který zná jediný přesný výklad apokalypsy. Jsem rád, že smysl Apokalypsy nechápete jako věštbu, ale jako povzbuzení.
Petr Krákora
Omluva Honzovi B. za tykání v závěru…
Honza B.
1.
Přímé otázky si zaslouží přímé odpovědi:
A)
Znamená ve Zjevení a Danielovi 1260 dnů, 1290 dnů, 1335 dnů, 42 měsíců, 3,5 roku, 7 let, pět měsíců (Zj 9:10), 1000 let, 70 sedmic let, skutečný časový údaj? Ano, či ne?
(Neptám se na jiné číselné odkazy v Bibli a jejich interpretaci, ptám se konkrétně pouze a výhradně na tyto, prostě na jednoduchou odpověď: Ano / Ne / Nevím).
B)
Daniel 9:24 Pro tvůj lid a pro tvé svaté město je vyděleno sedmdesát sedmiletí k zadržení té věrolomnosti a ke zpečetění hříchů i k usmíření zvrácenosti, též ku přivedení věčné spravedlnosti a zapečetění vidění a proroka i ku pomazání nejsvětějšího místa.
490 let v. 24 – Jde o skutečných 490 let? Ano, či ne?
C)
Daniel 9:25 Věz tedy a rozuměj: Od vyjití slova k návratu a k budování Jeruzaléma až k Pomazanému vůdci bude sedm sedmiletí a šedesát dva sedmiletí. Znovu se vybuduje náměstí a příkop, v tísni oněch časů.
O čem a o kom je tento v. 25? Znamená „Od vyjití slova“ odkaz na nějaký konkrétní rok a tedy časový údaj? A co: 7 + 62 x 7 let = 483 let. Znamená 483 let 483 let? Uvádí zde Písmo, Bůh, určitý konkrétní čas směřující k času příchodu Mesiáše, Ježíše? Ano, či ne?
Jde mi o 483 let, jestli znamenají 483 let, nebo číselnou symboliku.
2.
Kairos příchod Mesiáše (určený, stanovený, uložený čas dle Božího timingu) nastal v chronosu. Kairos bývá propojený s chronosem, vzájemně se potkávají, a to tím způsobem, že se kairos události mohou udít v nějakém chronos čase. Naplnění prorockých událostí určených pro naplnění v tomto věku se stane, uděje v rámci chronosu.
Pár příkladů:
Mat 12:1 V ten čas (Εν ἐκείνῳ τῷ καιρῷ) šel Ježíš v sobotu obilím.
Kairos se potkal, byl spojen, s chronosem (událost se stalo v sobotu nějakého roku).
Mat 14:1 V ten čas (Ἐν ἐκείνῳ τῷ καιρῷ) uslyšel tetrarcha Herodes pověst o Ježíšovi.
Kairos se potkal, byl spojen, s chronosem – někdy v některý konkrétní den, roce tohoto věku.
Mat 26:18 …Můj čas je blízko (ὁ καιρός μου ἐγγύς ἐστιν). Budu u tebe se svými učedníky slavit Hod beránka.
Kairos se potkal, byl spojen, s chronosem, událost se stala, naplnila v nějakém roce, dni.
Lk 1:20 A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní (οἵτινες πληρωθήσονται εἰς τὸν καιρὸν αὐτῶν).“
Kairos událost měla nastat v nějakém chronosu.
Atd. atd.
Jiří Aron
Článek se mi líbí, protože dokáže málo slovy hodně a dobře z obsahu Zjevení vystihnout a k tomu povzbudit. Ještě doplním pana Krákoru v odpovědi panu Honzovi že je rozdíl mezi biblickými žánry proroctví a zjevení.
A zajímalo by mě, pane Honzo, jestli aspoň trochu znáte výklady pana Mihála a jestli ano, tak jestli věříte, že má pravdu. Napadlo mě zeptat se proto, že hodně lidí mu věří a zrovna on myslím vkládá do výkladu knihy Zjevení časové aspekty zvenčí.
Honza B.
Panu Jiřími Aronovi
1.
Kniha Zjevení je proroctví – viz Zj 1:3, 10:11, 19:10, 22:7, 22:10, 22:18.
2.
S.Mihál
Vážím si oběti Pána Ježíše Krista za každého z nás. Vážím si lidí, kteří Jeho oběť a vykoupení v Něm přijali a věří mu. Vážím si lidí, kteří studují Písmo. Člověk bude spasen i bez povědomí o eschatologii. Debata o ní je ale naprosto legitimní a může skončit shodou na tom, že se více či méně neshodneme. Myslím, že je důležitá ta touha zkoumat věci v Písmu, je-li tomu opravdu tak – viz nastavení ve Sk 17:11, a zároveň být ochoten přijmout změnu, přesvědčí-li mě Písmo. Písmo mě přesvědčilo, že pretribulacionismus, kterému jsem i já před léty věřil, není to, čemu věřím. Prostě bylo tam příííííliš mnoho věcí, které nedávaly smysl, hodně protimluvů, hodně načítání smyslu do textů, které říkají něco jiného. Bez Darbyho, jen čistým čtením Písma, by člověk těžko pretribulacionismus objevil.
Knihu od S. Miháľa – Vytržení jsem někdy v 2017 četl. Při vší úctě vůči druhému křesťanovi, musím říct, že s naprostým zděšením i s ohledem na katastrofální možné dopady, které ta knihy může v životech lidí způsobit. Prostě to nastavení, že Bůh vytrhne církev před posledním Danielovým týdnem let, aniž by se připouštěla jiná možnost, což je minimálně pastoračně nezodpovědné a může vést k tomu, že pakliže se autor mýlí v načasování vytržení, tak to bude mít katastrofální důsledky pro životy lidí. Minimálně by bylo vhodné říct, že ať už to bude jakkoliv, buďte z Boží milosti věrní Ježíši, i kdybych se mýlil a museli jste jít přes velké soužení. A ano, pan Miháľ některé myšlenky pretribulacionismu ještě k mému zděšení upgradoval. Téma „nepomine tato generace“, resp. to, jak ji interpretuje pretribulacionismus ve vztahu k Izraeli, plus to, jak ji interpretoval Sergej Miháľ (generace = 64 let) a speciálně i výklad pečetí, to bylo něco, co mě asi úplně nejvíc – jak to říct – překvapilo.
Petr Krákora
Nezlobte se Honzo, ale tenhle způsob argumentace mi přijde trochu manipulativní. Mícháte víc věcí dohromady, jablka a hrušky, a pak chcete, abych řekl, co to je, zda hrušky nebo jablka. Ne každé proroctví je přece proneseno stejným způsobem a má stejný cíl. Já tu mluvím o knize Zjevení a u toho zůstanu. Jsem toho názoru, že cifry v ní uvedené mají symbolický význam. Nevěřím tedy, že např. církev ve Smyrně měla mít soužení po doslovných deset dní (Zj 2:10). Chápu to jako dostatečnou dobu, aby se ukázalo, zda jsou tam křesťané věrní až na smrt (10 = dostatečný k poznání). Ale nevnucuji Vám tenhle pohled. Nakonec, co se týče kairosu a chronosu, samozřejmě, že kairos nastává během chronosu /ten beží neustále/. Jen mám zato, že soustředit se máme na kairos, příhodnou dobu k tomu či onomu (viz např. Lukáš 12:54-56), a ne na chronos a počítat v kaledáři, kdy co nastane.
P. Ašer
V článku se píše: „Mluví o miskách pohrom vylitých na svět.“
A víte, jaký řecký termín je použit pro tu misku obsahující pohromy? Je to podstatné jméno ženského rodu φιαλη. Není zvláštní, že tento termín asociuje příjmení našeho premiéra Fialu? Příjmení Fiala je zřejmě odvozeno z latinského názvu květiny „viola“. V češtině se však používá rovněž termín „fiála“, kterým se označuje stavební prvek gotické architektury v podobě štíhlého čtyřbokého jehlanu. Technický termín „fiála“ má však původ v řeckém substantivu „fiálé“ (φιαλη). Toto řecké substantivum ovšem oproti oné štíhlé gotické věžičce původně označuje vesměs plochou misku. A v tomto významu se s tímto termínem setkáváme celkem 12x v Novém zákoně, a to výlučně v Janově Apokalypse, kde 11x označuje „nádoby Božího hněvu“ obsahující různé rány přicházející na svět (Zj 15:7; 16:1.2.3.4.8.10.12.17; 17:1; 21:9), ale jen jednou nádoby obsahující modlitby svatých (Zj 5:8). V drtivé většině tedy v Apokalypse převažují negativní konotace spojené s termínem φιαλη.
Bylo by možné namítnout, že příjmení našeho premiéra nelze spojovat s miskami Božího hněvu, poněvadž se nejmenuje FIÁLÉ, nýbrž FIALA. Tato námitka je však vcelku lichá, neboť ani označení oné gotické věžičky v češtině nezní „fiálé“, nýbrž „fiála“, když nominativ tohoto podstatného jména má uzpůsobenou koncovku podle českého vzoru „žena“. Tedy nominativ tohoto slova končí na a, nikoli na e. Stejné pravidlo se uplatňuje i u jiných řeckých podstatných jmen ženského rodu při převodu do češtiny. Namísto Athéné, Helené, Xanthippé přece také říkáme Athéna, Helena, Xantippa atd. A pokud jde o dlouhé á v onom architektonickém technickém termínu „fiála“, to je celkem nepodstatné. Sice odpovídá dlouhému alfa v původním řeckém termínu, ale diakritická znaménka se v nejstarších řeckých novozákonních unciálních kodexech stejně nepoužívala, nepoužívala se ani znaménka interpunkční a dokonce ani mezery mezi jednotlivými slovy a větami,
Takže slova „fiala“ (květina) a „fiala“ („miska“, později „věžička“) jsou homonyma. Znějí stejně, ačkoli jsou odlišného původu. První pochází z lat. viola, druhé z řec. φιαλη. Jestliže by se vložila do českého překladu např. Zj 16:2 počeštělá varianta řeckého φιαλη, vypadal by pak překlad třeba takto:
„První z nich odešel a vylil svou FIALU na zem, a na lidi, kteří měli cejch šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu, přišly zlé a zhoubné vředy.“
Jelikož i lat. viola, z něhož pochází příjmení Fiala, je rodu ženského, a přesto jako příjmení označující muže přechází do mužského rodu (ten Fiala), mohli bychom totéž učinit s řeckým femininem φιαλη v uvedeném textu Apokalypsy a učinit z něj podobným způsobem masculinum:
„První z nich odešel a vylil svého FIALU na zem, a na lidi, kteří měli cejch šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu, přišly zlé a zhoubné vředy.“
Může to znamenat, že premiér FIALA je nádobou Božího hněvu nebo alespoň její jakousi menší předzvěstí?
Na to, zda homonymie příjmení našeho premiéra a misky Božího hněvu z Janovy Apokalypsy je jen náhodou, anebo se za tím skrývá prorocký vhled Písma, si musí odpovědět každý sám…
Jiří Aron
Panu Honzovi. Pro jistotu jsem se podíval do knihy Jak číst Bibli G. Fee a D. Stewart, máme pravdu oba. Skutečně existují dva různé žánry proroctví a zjevení. A také autoři píšou že kniha Zjevení je jedinečné spojení tři žánrů zjevení, proroctví a dopisu.
Děkuji za Vaši odpověď ohledně výkladů pana Mihála. I mne děsí jeho způsob výkladu. Do jeho knihy Vytržení jsem nahlížel a odradilo mne to číst rychlé zjištění, jak on pracuje s textem. Vůbec totiž nectí kontext: vezme zpravidla jen jeden verš z jedné knihy, další jeden verš z úplně jiné knihy za něj, střídá všechno napřeskáčku SZ a NZ až do konce. Takhle používat Bibli znamená „dokázat“ komukoliv cokoliv co mě napadne. Osobně si myslím, že by měl být, co se týče jeho vykladačství Bible, zbaven svéprávnosti.
Ještě za sebe odpovím na Vaši otázku p. Krákorovi ohledně těch časových údajů, že A jsou to symbolická čísla a B je to skutečný časový údaj.
Roky jsem hledal kvalitní a poctivý výklad Zjevení a nyní už vím. že existuje. Vyšel nedávno i v češtině „Více než vítězové“ a je tam i o tom, co ta čísla znamenají. Doporučuji.
Honza B.
Panu Petru K.
1.
Pokud CHCE člověk porozumět ČASOVÝM ÚDAJŮM v knize Zjevení (ty které jsem uváděl) a přijmout je jako fakt, určitě by bylo dobré projevit sám sobě laskavost a porozumět Danielovu proroctví sedmdesáti sedmic let (sedmiletí), které má potenciál totálně zbořit snahu vykládat, v Danielovi či ve Zjevení, tyto časové údaje symbolicky: 1260 dnů, 1290 dnů, 1335 dnů, 42 měsíců, 3,5 roku, 7 let, 1000 let, 70 sedmic let.
Snaha o symbolický výklad 1260 dnů, 42 měsíců, 3,5 let se najednou zcela zbortí.
2. 490 let
Židé po 490 let porušovali Zákon, nedodržovali sabatické roky, nenechávali zemi odpočinout po 70 x 7 let, byli odesláni do exilu, a pak země odpočinula. Byl to Boží soud na 490 let. Následně Bůh určil 490 let směřujících k vykoupení. Ano, je to přesný časový údaj v proroctví, žádná symbolika. Bůh zahájil odpočet skrze Gabriela, Daniela. Dále s odpočtem k narození Mesiáše pokračoval Gabriel u Zachariáše, Marie. Díky Danielovi měli nejspíš i mágové z Persie informaci o narození Mesiáše.
3.
Kdokoliv měl být Mesiášem, tak díky Danielovu proroctví z 9. kap víme, že musel přijít před rokem 70 n.l., což v židovské historii nemohl být nikdo jiný než Ježíš Nazaretský. Kdokoliv jiný, kdo přišel po roce 70 n.l., tak ho i díky Bohem předem sdělenému ČASOVÉMU ÚDAJI v proroctví (Danielovo proroctví 490 let, resp. 483 let k vyhlazení Pomazaného a následné zkázy Jeruzaléma – viz Dan 9:26 – v r. 70 n.l.), tak už musí být diskvalifikován jako potenciální Mesiáš. Z tohohle ortodoxní židé šílí, některým to ale otvírá oči a uvěří v Mesiáše Ježíše.
Je už zřejmé, proč jsou ČASOVÉ, BOHEM SDĚLENÉ ÚDAJE V PROROCTVÍ, tak důležité?
V následujících generacích po Danielovi se prvních 483 let z 490 naplnilo do doby prvního století; zbývá však naplnění posledních sedmi let. Na konci tohoto období se naplní proroctví o záchraně Izraele.
Bůh pak dává, protože chce a je to důležité, další zpřesňující časové údaje v Danielovi a ve Zjevení – viz bod 1.
Proto je tak důležité nepřevracet tyto údaje v nějakou číselnou symboliku.
V knize Zjevení kulminují všechna různá proroctví napříč celým Písmem.
Jiří Aron
panu Honzovi B.
Chci věřit, že Vaše příspěvky píšete s přesvědčením, že sloužíte Bohu. Agresivní styl jako psaní slov velkými písmeny a výrazy jako „je důležité nepřevracet“ to implikuje, že člověk, který má v diskusi jiný názor, než já, záměrně převrací jasná fakta. Takto se nedivím, že Vám p. Krákora už nechce odpovídat a že takový způsob argumentace považuje za manipulativní, jak napsal.
Je např. nemožné na základě biblických textů jasně prokázat, že 3,5 roku ve Zjevení máme vykládat stejně či podobně jako 490 let z Daniela. Osobně se spokojím s tím, že některá čísla v Bibli znamenají jen symboly, že ne všechno jsou doslovné míry, délky, roky atd.
Odpovím za sebe: není dobré a už se v historii mnohokrát ukázalo, že to přímo ničí víru lidí, když se vykladači snažili hledat ve Zjevení časové plány a pak psát o tom knihy. Pečlivé výpočty vykladačů zatím nikdy nevyšly. Mt 24,36 „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ani Syn, jenom sám Otec.“
Proto se raději držme jasných poselství a významů ve Zjevení – že Ježíš Kristus jednou, nevíme kdy, svým druhým příchodem dokončí a završí Boží dílo, které vykonal svým utrpením za nás na kříži a které Bůh potvrdil jeho vzkříšením. On napraví, co jsme pokazili a dělá tuto práci už dnes v našich srdcích.