Rev. Mary Chipokaová, 37letá ordinovaná pastorka ze Zimbabwe, čelí mnoha výzvám kvůli svému pohlaví a proto, že je neslyšící.
Doma ve své zemi káže a vyučuje ve znakovém řeči a zasazuje se, aby ženy byly ve vedení církví. Přestože její role spočívá hlavně ve vyučování a administrativě, chce, aby lidé věděli, že je také věřící. Její láska ke zpěvu se kvůli jejímu postižení často setkává s překvapením. Své ruce používá jako hlas k Bohu a často skrze píseň hlásá: „Chválím Pána, svého Spasitele, za úžasný dar života, který nám dal.“
SOUVISEJÍCÍ – Německé Karlsruhe přivítá kolem 4 000 lídrů ekumenického hnutí SRC
Na zasedání během předsjezdového shromáždění Ekumenické sítě obhájců zdravotně postižených (EDAN) Grace Thomasová, ze Spojeného království, řekla: „Lidé vás nechtějí vidět odděleně od vašeho postižení.“ Lidé s postižením chtějí plně patřit do církví.
Ženy s postižením se ve společnosti potýkají s mnoha překážkami, včetně získání přístupu ke zdravotnickým službám, využívání veřejné dopravy a dokonce i získání vzdělání. Pro mnoho žen, které se účastnily zasedání Světové rady církví, se církev snaží některé z těchto služeb nabízet. Prostřednictvím EDAN se církevní představitelé mohou naučit, jak se mohou odlišit od systémů, které v současnosti stigmatizují postižení a ignorují lidské potřeby pro začlenění.
Thomasová, která je autistka odkázaná na invalidní vozík, pracuje jako konzultantka a školitelka v oblasti inkluze. Navrhuje, aby církve nabízely úplný přehled svých služeb, komunikace a fyzických prostor pro setkávání.
„Můj současný kostel má rampu, po které se dá dostat na pódium,“ říká Thomasová pro stránku Světové rady církví. Vědomí, že ji církev podporuje a vítá, že se může zviditelnit, v ní jako v osobě, která ráda vystupuje na veřejnosti, vyvolává pocit sounáležitosti. Přístup na pódium jí dává svobodu, aby byl její hlas slyšet i ve dnech, kdy nemluví. „Chci se účastnit a ne jen sedět v koutě,“ řekla.
Pro 62letou reverendku Vicki Terrellovou z anglikánské církve na Novém Zélandu je být duchovním s mozkovou obrnou výzvou k přijetí. Díky své práci pedagožky pro organizaci pracující s osobami se zdravotním postižením v anglikánské církvi v Aotearoa, na Novém Zélandu a v Polynésii,Terrellová může zvyšovat povědomí o způsobech, jak se lidé s postižením mohou plně zapojit do života církve.
Říká, že postižení je dar a může být využit ve službě. Tvrdí, že lidé by si měli uvědomit a řešit vlastní nepohodlí v souvislosti s postižením a předsudky vůči osobám s postižením. „Lidé jsou překvapeni, když zjistí, že jsem inteligentní a mám ráda dobrou a hutnou teologickou debatu,“ říká.
Shary Cotacachiová z katolické církve v Ekvádoru říká, že církve musí „mít na paměti stav celého člověka“, pokud jde o začlenění a sounáležitost. Podle jejích zkušeností je často oslavována pro svůj dar zpěvu, zatímco její hendikep nevidící není často zohledněn. „Začlenění je lidské právo,“ říká.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 1. září 2022 Foto: Paul Jeffrey/SRC
