Volby máme konečně za sebou. A kromě staronového prezidenta nám přinesly mnoho námětů k přemýšlení.
Například se znovu ukázalo, že dělení českého politického spektra na pravici a levici je passé, hodnoty už nejsou striktně rozlišovány pomocí pravolevé šablony. Výstižně to v těchto volbách ilustrovala například skupina podporovatelů kolem Miloše Zemana. Postavil se za něj předseda SPD Tomio Okamura, hlava ČSSD Milan Chovanec, stejně tak i Václav Klaus, jehož jméno je neodmyslitelně spjato ODS. Ještě nedávno by bylo naprosto nemyslitelné, aby se reprezentanti tak odlišných názorových skupin sjednotili v podpoře jednoho kandidáta, nyní se nad tím téměř nepozastavujeme. Korunu tomu nasadil deník The Guardian, který o českých volbách informoval titulkem „Česká republika znovuzvolila krajně pravicového prezidenta Miloše Zemana“. Kdyby někdo před dvaceti lety tvrdil, že jednou vyjde o Miloši Zemanovi podobný text, všichni by si nevěřícně klepali na čelo.
Jenže přestože pravolevé dělení bylo do značné míry překonáno, ve společnosti panuje nebývalé napětí. A přitom se máme tak dobře! Nezaměstnanost je nízká, ekonomika funguje, ale stejně si v sobě živíme hořkost a strach. Žijeme uzavření ve svých bublinách, s názory diametrálně odlišnými se často setkáváme hlavě ve virtuálním světě. A právě internet a sociální sítě sehrály v posledních letech v rozdělení společnosti zásadní roli. Skryt za klávesnicí člověk jednodušeji ztrácí zábrany, anonymita internetu dodává kuráž. Ale za každou obrazovkou sedí opravdový člověk a to, co čte, má opravdový vliv na tvorbu jeho postojů. Nenávist ze sociálních sítí se tak přenáší do reálné roviny. Příkopy se prohlubují a protipóly se navzájem různými nefér způsoby diskvalifikují z veřejné diskuze.
Reklama
I proto mnozí volali po změně prezidenta. Po někom, kdo by Čechy uměl znovu spojit a přivést je ke konstruktivnímu dialogu. Jenže opravdu by Jiří Drahoš v případě vítězství dokázal být prezidentem „sjednocení“? Ano, pravděpodobně by se nedopouštěl tolika provokativních výroků jako Miloš Zeman, nejspíš by se uctivěji choval i ke svým oponentům. Je ale otázkou, zda by jakýkoliv prezident zvolený lehce nadpoloviční většinou v tak vyhrocené a polarizované atmosféře dokázal přinést sjednocení.
I prezident je jen jedním z deseti milionů, malou kapkou v moři jiných. Nemůžeme naivně očekávat, že jeden člověk, ať je jeho pozice sebeváženější, dokáže spojit rozdělený národ. Ano, může být vzorem a inspirací, snaha ale musí vzejít ze všech úrovní společnosti. Je to práce, do které se musíme pustit i my sami. A jedním z prvních kroků ke smíření je přijmout znovuzvolení Miloše Zemana s úctou k demokratické volbě, podobně jako to udělal například neúspěšný kandidát Michal Horáček. „Není to snadné, ale musím to udělat: říkám, že Miloš Zeman je můj prezident,“ prohlásil v sobotu. Neznamená to upustit od jakékoliv oprávněné kritiky vítěze, ale prostě jen s úctou k ostatním uznat výsledek voleb.
Teď už těžko ovlivníme, kdo bude následující období vykonávat prezidentskou funkci, kostky jsou definitivně vrženy. Volbami to ale ani zdaleka nekončí. Čeká nás pět let, během kterých bychom měli v modlitbách na Miloše Zemana myslet, přimlouvat se za něj a žehnat mu. Bez ohledu na to, zda jsme o víkendu hodili hlas jemu, nebo jeho protikandidátovi. Miloš Zeman je a bude naším prezidentem ať se nám to líbí, nebo ne. Teď záleží hlavně na tom, jak s touto skutečností naložíme.
Autor: Kristýna Gillíková Foto: screenshot youtube.com sleduj sheena
6 Komentáře
Michal Tominský
Já jsem s výsledky spokojen. Pro budoucnost mých dětí a vůbec mých bližních bylo dnes uděláno maximum.
Odvrátilo to na nějakou dobu hrozbu, že bude brzo zavedeno €. Mým dětem tak nehrozí, že by nám, v případě nechtěného zadlužení ČR nějakou nezodpovědnou následující vládou, hrozil řecký scénář. Přijít o možnost měnu v případě jakékoliv krize oslabit je velmi, velmi nebezpečné. Stejně tak moje děti nebudou muset splácet dluhy cizích nezodpovědných vlád. Soucit s občany takových zemí samozřejmě mám, ale pokdu nevystoupí z EMU, tak jim žádná pomoc nepomůže. Byly by to vyhození peníze. Protože splátky jsou německým a francouzským bankám. Podrobně to popisuji na svých webových stránkách
Drahošovi nevěřím, že nechce €. V diskusi na ČT řekl, že je zastáncem centralistické EU. A to si bez € nedovedu představit. Naopak Zeman prokázal jmenováním Rusnoka do ČNB, že nechce € dokud se nesrovnají příjmy a ceny s EU. Prezident má na přijetí eura 99% vliv. Jmenuje totiž radu ČNB. A ČR se již zavázala přijmout €. Nevyjednala si opt out . Čeká se pouze na to kdy v CNB ovládnou příznivci €, kteří začnou plnit ERMII. A tomu je potřeba zabránit.
Naopak se mohu stydět, za Zemanovu možnou spolupráci s Babišem. Nicméně Babiš nezdvořile nenavštívil volební štáb Zemana. Takže to může znamenat konec nadstandardních vztahů.
Babišovo vládu bych překousl jen v případě, že by se jí zúčastnil T.Okamura. A to z toho důvodu, že by díky němu mohlo být přijato celostátní referendum jako ve Švýcarsku. A možná by pak lidé v referendu mohli zrušit i podobné nesmysly jako je EET.
Já lidem věřím. Ale problém je, že jim politici představovaní „pražskou kavárnou“, nechtějí všechny své kroky vysvětlovat. Média vlastněná pražskou kavárnou (včetně ČT) dělají na svých webech cenzuru a mažou „nekorektní“ názory. Odmítají referenda.
Ale referenda nás posunou blíže ke Švýcarsku a naopak dále od levicového experimentu jménem EU. Politici se budou muset snažit všechny kroky lidem vysvětlovat. A to by politickou kulturu a vztahy mezi lidmi opět zlepšilo
Denis Doksanský
Děkuji Vám za velmi dobrý povolební komentář. Zcela s vámi souhlasím. DD
Konečný Fr.
Pokud někdo volil Drahoše a nyní říká, že Zeman je jeho prezident, tak to znamená, že Drahoše volil omylem – měl málo informací, nebo špatné informace nebo mu někdo špatně poradil. Pokud by zvítězil Drahoš, tak by mým prezidentem nebyl, ten můj by byl na Vysočině. Nikdy bych ale neřekl, že Drahoš není prezidentem ČR i kdyby zvítězil jen o 3 hlasy. Pokud by vyhrál Drahoš, měl by možnost se stát mým prezidentem a to na základě svých skutků.
Magda Hejdánková
Potíž je právě v tom, že mnozí žijí v iluzi, že pokud politik hlásá pravicové názory jako Václav Klaus, nebo levicové a sociální jako Miloš Zeman a Milan Chovanec, nebo národně sociální jak Tomio Okamura, že to musí být nesmiřitelní soupeři. Že nemohou najít společnou řeč. Zapomínáme však, že mohou mít mnohem nižšího společného jmenovatele a tím může být pýcha a bezbřehá touha po moci a vlivu. Protože máme demokratický systém, můžete moc a vliv získat jen ve volbách skrze vůlí lidu. Proto se také všichni jmenovaní v určitém bodě své politické kariéry stali populisty. Tedy těmi, kteří své osobní ambice skrývají za hezká slova o hájení zájmů lidu proti zájmům elit. Když je pak všechny čtyři člověk vidí na společné fotce, dochází mu, že se všichni bez mrknutí oka zpronevěří všemu, co kdy hlásali, jen aby dosáhli svého. Moci tihle lidé dosáhnou, ale slávy ne, protože „Pýcha předchází pád, slávu předchází pokora“.
Přísloví 8:13 … nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
A modlete se za ně, jak chcete, tohle nezměníte.
Konečný Fr.
Zeman a Klaus jsou národovci. Mají tedy společný zájem a jeden je levičák, druhý pravičák. Trump řekl – Amerika na prvním místě. A tak je to správně. Prezident je volen občany a ti musí být na prvním místě. Volba byla o tom, zda bude prezident suverénní a nebo to bude slouha Bruselu.
Petr Adamec
Nepřijetí Eura nás stojí každoročně ohromné náklady na udržení slabé koruny a také chudobu střední třídy. A to je tedy velmi vysoká cena. 30 let po listopadu jsme stále příjmově a kupní silou nesrovnatelní s Německem. A mnoho lidí volí protestně, protože se prostě mají ekonomicky dost špatně. Zvláště v chudších regionech. A na tom má slabá koruna klíčovou zásluhu. Pokud by se nechala koruna volně posilovat, během pár let bychom měli všichni reálné příjmy a kupní sílu vyšší o desítky procent. Slabá koruna je výhodná hlavně pro velké vývozce, kteří mají ohromné zisky odplývající za hranice. Náklady na to neseme ale všichni nízkými platy. A to způsobuje prohlubující se politickou nestabilitu a ohrožení extremizmem. Euro bychom měli naopak rychle přijmout a snažit se usilovně zvýšit příjmy střední třídy – která je u nás příjmově je slabá.
Jinak vážně hrozí fatální politické i společensky konce…už jsou na dohled – za nadšeného potlesku mnoha křesťanů…