Plukovníkovi Prymulovi jsem začal říkat Šprýmula. Sice ho plně podporuji v krocích na zpomalení šíření koronaviru, některá opatření jsou ale zvláště pro věřící natolik nelogická, že se člověk neubrání smíchu.
Situace s koronavirem není v Česku jednoduchá a nemá smysl zamlčovat, že se přes léto usnulo na vavřínech a jen těžko se teď probouzíme. Spíš než kritizovat, bych chtěl nyní ministerstvo zdravotnictví povzbudit. Zaslouží si podporu ve snaze dostat COVID-19 pod kontrolu. Je jasné, že mnohá opatření nebudou populární, určitým restrikcím se ale nevyhnuli nikde na světě.
O to víc by si ale pan plukovník Prymula a jeho tým měli dát záležet na tom, aby vše bylo vysvětleno a lidé v opatřeních viděli logiku. Jinak to celé bude působit jen jako PR akce, diletantství, nebo pro některé až provokace. Výsledek bude takový, že se možná nebude hromadně zpívat, budeme se ale minimálně sborově smát, a o to víc zhluboka dýchat a prskat, což je přece nyní nežádoucí.
Osobně se směji logice, kdy ZŠ mohou v určitém režimu fungovat dál i se 30 dětmi ve třídě, je však nutné zavřít Základní umělecké školy, kde je výuka vedena v drtivé většině jeden na jednoho a ochranná opatření by se dala zavést poměrně snadno. Také mi přijde úsměvné, že se ruší tělocvik (a hudebka), zatímco aquaparky, fitness centra apod. jedou dál. Fotbal se smí hrát jen v deseti (bez brankáře?), profisportovců ale může být 130 – a dám bludišťáka tomu, kdo mi vysvětlí, jak se došlo zrovna na toto číslo!
Nová opatření jsou nejvíce nelogická pro věřící
Dál můžeme směle nakupovat v obrovských obchodních centrech, mohou fungovat kina, divadla ičinohra do 500 lidí v publiku, kdy jsou interpreti na pódiu bez roušek. Opera a muzikál se však zavírá, ruší se i sólové pěvecké koncerty a sbory. Na mši může maximálně 100 lidí, bez ohledu na to, o jaký jde prostor.
Modlit se v rouškách můžeme, zpívat ale také ne. Až se bojím zmínit, že součástí mše je i podávání eucharistie, aby to někdo nevzal jako „občerstvení v pauze“, které je jinak u společenských akcí také plošně zrušeno. Na faru k dalšímu rozjímání či výuce následně může jít jen 10 lidí, protože je to vnitřní akce. Kdyby se i podávalo jídlo, může být u stolu jen 6 osob.
Myslím, že směle můžeme začít přepisovat i nějaké úseky Bible. Třeba: 1. list Covidským, 13. kapitola: A tak zůstává vir, naděje a láska.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Autor je europoslanec za KDU-ČSL Datum: 5. října 2020 Foto: Tomáš Zdechovský
4 Komentáře
Karel Krejčí
No, z pohledu věřícího by možná bylo výstižnější, označit pozici Prymuly jako toho, na koho připadla nevděčná role postavit se do čela vzpurných šiků proti Bohu. Celý svět se otřásá v samotných základech a strachuje se o své zdraví, existenci a budoucnost. Když se budeme snažit vytvořit si objektivní názor o nebezpečí a následcích koronaviru na zdraví jednotlivce z poznatků dvou odborných, navzájem si odporujících táborů, nejspíše se dopracujeme k nerozhodnému výsledku. Co ale mne zaráží je skutečnost a to není jenom v této záležitosti, nárokovat si právo (a vlastně vůči komu) mít zdravé a dokonale sloužící fyzické tělo. A samozřejmě, co nejdéle. Z pohledu Písma jsme však pouhé hliněné nádoby a záleží na nás, čím je naplníme, zda světem, který se stává čím dál větším odpadem nebo opravdovým světlem, které má moc nás ze tmy tohoto světa vysvobodit.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Myslím, že ten virus bude ještě nějakou dobu, ale je důležité, co tato doba znamená a bude znamenat. Jestli to bude doba příklonu národa k Pánu Bohu. Jestli to bude pro církev doba obnovy, pokání, nabrání síly bojovat proti zlému, veřejně vychvalovaným hříchům a lživým filosofiím. Mám naději, že ano. Nezáleží na viru, to je jen to, co je vidět.
Karel Krejčí
Ano, máte naději, ale ne zcela úplnou pravdu. I já nevidím jiné východisko, než upřít své naděje k Bohu. Avšak, stále je zde něco zásadního, co tento svět není schopen pochopit a přijmout. Křesťanství jako takové, není lék na vyléčení nebo uzdravení tohoto světa. Křesťanství je v první řadě spasení, osvobození od tohoto světa. Křesťan není léčitel nebo uzdravovatel tohoto světa, ale zvěstovatel toho pravého, které je světu zastřeno. Apoštol Pavel přece sděluje, že křest znamená zemřít v Kristu a být v něm znovuzrozen. Znovuzrozen pro Nový Jeruzalém, který však s tímto současným nemá a nemůže mít nic společného.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Náš národ je bytostně spojen s vírou v Krista. Vždyť náš národ neměl ani státnost, dokud v něm Bůh nezasel Slovo evangelia. Náš národ, jako národ a státnost, dostal klíčové rozpojení se světem (se světem model a démonů) před tisícem let a s tím smysl a Boží povolání a zaslíbení ochrany, růstu a požehnání. To je naše identita. Dokud je nám ponechán zůstatek věrných, kteří nesklonili koleno před baaly, máme naději. Máme dokonce velkou naději. Máme zaslíbení obrovského potenciálu evangelia, totiž, že kvas evangelia prokvasí celé těsto. Podle mě to znamená návrat do křesťanství a pokání a spasení národa ve velkém, snad většinovém počtu.