Walt Heyer je muž, který žil osm let jako transgenderová žena. Tématu se tedy nevěnuje s akademickým odstupem, ale na základě vlastních zkušeností.
Kdyby se nám podobná kniha dostala do rukou před padesáti lety, vůbec bychom nechápali, oč se jedná. Genderová ideologie tehdy neexistovala, nebo byla ještě v plenkách. Dnes jde o významné celospolečenské téma.
Před padesáti lety by možná někteří lékaři přemýšleli o možnostech operativní změny pohlaví; dnes se jedná málem o průmyslové odvětví. Tisíce lidí po celém světě podstupují takové operativní změny v naději, že tím vyřeší své psychické a jiné problémy. Problém je v tom, že řada z nich zjistí, že tzv. „genderová dysforie“, tedy jakási nespokojenost s vlastním pohlavím, tím hlavním problémem nebyla. Bohužel, někdy to zjistí až v situaci, kdy jim byly odstraněny funkční sexuální orgány a byly nahrazeny orgány nefunkčními.
Významná část lidí, kteří změnu pohlaví podstoupili, této změny později lituje. První část Heyerovy knihy obsahuje třicet příběhů takovýchto lidí. Většina z nich podstoupila tzv. „detranzici“, jiní o ní uvažují. Lze předpokládat, že pokud bude dosavadní trend trvat, bude počet těchto lidí narůstat. Zatímco ty, kdo uvažují o „tranzici“, tedy změně pohlaví, mnozí lékaři, sexuologové a psychologové v jejich plánech povzbuzují, těm, kteří podporují detranzici, se takové podpory nedostává. Walt Heyer patří k hrstce těch, kteří jim tuto podporu poskytují.
Druhá část knihy je věnována dětem. Při čtení této části na mě padala největší úzkost. Operativní změnu pohlaví v době puberty chápu jako zločin páchaný na dítěti, které ještě není schopno domyslet důsledky svého „informovaného souhlasu“, o němž Walt Heyer píše – a dokládá důkazy – že příliš „informovaný“ není. Třetí část knihy je nazvána „Fakta a informace“, ta přináší lékařský pohled na tuto problematiku a mimo jiné také svědectví o tom, jak se ti, kdo změnu pohlaví podporují, snaží umlčet ty, kteří před ní varují.
Ocituji odstavec, shrnující základní námitku autora: „Genderoví obhájci povzbuzují, ne-li přímo nutí rodiče a děti, aby se vydali na jednosměrnou cestu sociální, hormonální a fyzické tranzice. A činí tak bez jediné vědecky ověřené studie s kontrolním vzorkem, která by potvrdila, že tato léčba je bezpečná a z dlouhodobého hlediska efektivní. Je to velký experiment na dětech s mnoha riziky a důsledky. Dospělí, kteří dávají dětem právo zvolit si svůj gender, vůbec neberou v úvahu dlouhodobá rizika ve formě lítosti, nespokojenosti a sebevražd.“
České vydání této knihy je doplněno o vyjádření řady českých lékařů a sexuologů.
Knihu o 160 stranách vydalo nakladatelství Jiří Nosek – KLIKA v roce 2020. Přeložil Vítězslav Šťastný.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Dan Drápal Datum: 11. ledna 2021 Foto: Walt Heyer: Odvrácená tvář transgenderu
1 Komentář
Adam Hladky
Neexistuje žádná „genderová ideologie“. Prostě existuje určité procento lidí, kteří pociťují, že se narodili v nesprávném těle. A to, že se o tom dřív nemluvilo, neznamená že takoví lidé neexistovali .. ale společnost něco takového vůbec nepřipustila, podobně jako o něco dříve i homosexualitu.
A .. pokud kniha mluví o 30 lidech, kteří podstoupili „detranzici“, tak by měla uvést také počty lidí, kteří podstoupili úplnou či částečnou tranzici. A měla by taky uvést, že někteří lidí u nás by přivítali možnost jen částečné tranzice .. tedy bez kastrace .. ale náš právní systém vyžaduje pro změnu pohlaví a rodného čísla natvrdo kastraci.