Z Walesu přichází mnoho zpráv o uzdravení. Tamní národní koordinátorka kurzů Alfa Chloe Swartová proto zpracovala doktorandskou práci, v níž dokumentuje, co se děje. Zde jsou její dosavadní závěry:
Susie (všechna jména v článku jsou změněna) se během lockdownu účastnila našeho on-line kurzu Alfa a byla velmi úzkostná a nervózní. Ptala jsem se jí, co se děje. Vysvětlila mi, že má zítra zkoušku, ale nedokáže se soustředit na opakování učiva, protože jí právě diagnostikovali pásový opar. Její tělo pokrývala bolestivá vyrážka a bylo jí velmi špatně. Když jsem se zeptala, zda se za ni můžu pomodlit, ráda souhlasila. Jednoduše jsem řekla: „Vyrážko, ve jménu Ježíše odejdi. Susie, přijmi teď své uzdravení. Amen.“ Zeptala jsem se, jak se cítí. Seděla ve své ložnici a kamera zabírala pouze její tvář. Otočila se k zrcadlu a vyhrnula si mikinu, aby se podívala, jak to s vyrážkou vypadá. Neviděli jsme nic kromě její reakce v obličeji: spadla jí čelist, rukama si zakryla tvář a vypískla radostí. Podívala se na nás na Zoomu a řekla: „Je pryč! Vyrážka úplně zmizela. Nemůžu tomu věřit! Je úplně pryč.“ Později jsem se dozvěděla, že si mohla zopakovat učivo, jít na zkoušku a udělat ji!
Toto je pouze jeden příběh. Po celém Walesu slyšíme o stovkách lidí, kteří prožili po modlitbě fyzické uzdravení. Chodím do sboru, kde jsou lidé uzdravováni běžně. Náš sbor je také součástí organizace New Wine Cymru (NWC), která spojuje více než 800 sborů, a i díky NWC se o uzdravování mnoha lidí ve Walesu dozvídáme. Rozhodla jsem se proto začít doktorandská studia, abych mohla zdokumentovat to, co se děje. Během několika málo měsíců jsem nashromáždila přes 600 příběhů lidí, kteří mi řekli, že byli v posledních několika letech uzdraveni.
Na mých výsledcích je fascinující jedna věc. Lidé nutně neprožívají uzdravení během shromáždění, po třech hodinách uctívání nebo po modlitbách cestujících služebníků, kteří mají dar uzdravování. Jsou uzdravováni spíše v obchodě, v místní kavárně, u přátel doma nebo v posilovně. A navíc se za ně nemodlí vždy jen pastor, ale jakýkoli křesťan. Lidé jako vy nebo já.
Během svého výzkumu jsem také vedla rozhovor se 14 vedoucími z velšských sborů. Bylo fascinující pochopit jejich teologii uzdravování. Řekli mi, že uzdravování je hnacím nástrojem misie. Mnozí z nich hovořili o kopírování Ježíšova příkladu uzdravování v evangeliích. Když Ježíš uzdravoval, fyzicky projevoval svoji moc. Křesťané dnes po celém Walesu nabízejí modlitbu svým přátelům, kolegům či sousedům a po jejich uzdravení využijí tuto příležitost a vysvětlí jim evangelium. Běžně říkají: „To, co Ježíš udělal pro tvé fyzické tělo, chce udělat také pro celý tvůj život. Chtěl bys o tom vědět víc?“
Mnoho církevních vedoucích z NWC ve svých sborech dává věrně přednost modlitbám za uzdravení, které chápou jako hlavní sborovou službu a klíčovou část misie ve své komunitě. Během let tím vytvořili kulturu očekávání zázraků uzdravení a díky této kultuře vidí církve ve Walesu opakovaně mnoho uzdravených lidí.
Mám ráda příběh Jasona, který se modlil za Steva, jenž si poranil krk při bojovém sportu. Steve přišel na naše komunitní grilování. Zatímco kolem létaly fotbalové míče a jeho děti mu podávaly své napůl snězené párky v rohlíku, nabídl Jason Stevovi modlitbu. Steve byl okamžitě uzdraven, veškerá bolest zmizela. Podíval se na Jasona a řekl: „Dva roky jsem přemýšlel o tom, že bych šel do kostela, ale nevěděl jsem, jestli můžu. Teď vím, že mě Bůh miluje.“
Amy si během náročného období v práci najala uklízečku na výpomoc. Když k nim přišla, všimli si s manželem, že kulhá a chodí s bolestí. Dozvěděli se od ní, že má poraněná záda, a proto má bolesti v kyčli. Stáli zrovna v kuchyni a jednoduše se pomodlili: „Bolesti, odejdi ve jménu Ježíše. Přijmi své uzdravení.“ V ten okamžik uklízečka řekla, že se cítí o něco lépe, a tak se Amy a její muž modlili znovu, dokud veškerá bolest nezmizela. Následující týden přišla paní uklízečka do sboru i se svojí dcerou.
Bůh je živý a aktivní a používá si lidi, jako jsem já nebo vy. Když se modlíme, lidé jsou uzdravováni. Je to fyzické znamení toho, že Bůh je živý, jedná i dnes a má moc proměňovat životy.
překlad Jitka Evanová
Chloe Swartová koordinuje kurzy Alfa ve Walesu, vystudovala teologii a vypracovala doktorandskou práci o zázracích uzdravení ve Walesu. © Chloe Swart, použito se svolením.
Článek vyšel v říjnovém čísle Života víry, které se věnuje tématu modliteb za nemocné. Proč a jak se za nemocné modlit?Jsou situace, kdy se modlit nemáme? Co s nevyslyšenými prosbami? Je uzdravení proces, nebo je už jednou provždy „dokonáno“? Vede uzdravení automaticky k obrácení? O tématu píšou Dan Drápal, Marek Prosner, Zdeněk Sýkora a Vít Pechanec. Téma doplňují zkušenosti s „Místy uzdravení“.
Číslo také přináší rozhovor s Markem Húštěm, který vede netradiční sbor Hooligans Church, tedy „Církev chuligánů“. Věnuje se v něm lidem bez domova, nemocným, opilým, špinavým, opuštěným. V rozhovoru vypráví, co v této práci zažívá, ale také jak si v mládí vyzkoušel život mimo „křesťanský skleník“ a proč se k Bohu vrátil.
V časopise dále najdete zamyšlení o tom, jestli evangelium někdy nelakujeme na růžovo, nebo praktické rady pro hledání svého místa v církvi a v životě. Za hranice vás zavedou články věnované probuzení v muslimském světě nebo posunům církve v USA v oblasti teologie a politiky.
Podzimní číslo doplňují příběhy čtenářů a jejich zkušenosti s uzdravením, ohlédnutí za létem nabídne reportáž z mládežnického campu.
Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě.
Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.
