Výzva Russella Moora pro evangelikální křesťany 

Nedávno jsem na konferenci pro učitele potkal kolegyni. Z různých důvodů procházela obdobím, kdy uvažovala o vystoupení z katolické církve. Její matka však řekla něco, co změnilo její uvažování: „Italský katolík je jedno slovo.“ Udělalo to na ni takový dojem, že mi to zopakovala. „Italský katolík je jedno slovo.“

Russell Moore dospěl i přes bolestivou zkušenost k jinému závěru při přemýšlení o Jižních baptistech (SBC). Ačkoli zacházení ze strany některých vedoucích představitelů této denominace popisuje docela silně negativně, poznamenává, že kdyby se ho zeptali se na jeho náboženské přesvědčení, nepochybuje, že by řekl: „Jižní baptista.“ Jeho odchod s sebou nese významné psychologické a možná i duchovní důsledky.

SOUVISEJÍCÍ – „Nelžete,“ vzkazuje evangelikálům Russell Moore  

Moore je šéfredaktorem evangelikálního magazínu Christianity Today, ředitelem projektu Public Theology Project a členem rady The Gospel Coalition. Dříve působil v baptistické denominaci jako předseda Komise pro etiku a náboženskou svobodu.

Jeho kniha Losing Our Religion: (An Altar Call for Evangelical America) se zamýšlí nad tím, co se naučil za posledních deset let života ve veřejném prostoru a co doufá, že se naučí i ostatní evangelikálové, kteří budou čelit společenským a politickým výzvám budoucnosti.

Počáteční skepse

Přiznám se, že jsem ke knize přistupoval hodně skepticky. Proč? Protože Moore se sice vzdal významné pozice v rámci baptistické denominace, ale z pohledu světa tím zároveň mnoho získal. 

Stejně jako se David French, jeho dobrý přítel, dostal z National Review do New York Times cestou intenzivní kritiky Trumpa, tak se i Moore dostal od autorství knih u vynikajících křesťanských nakladatelství a působení ve vlajkové lodi baptistického vzdělávání k přednášení na Chicagské univerzitě a vydávání u impresa Penguin Random House.

Mou otázkou bylo, zda v Moorově nové knize najdu něco skutečně poctivého, nebo jen hlas šplhouna, který se usadil v pozici permanentního kritika. To říkám jako někdo, kdo Moora v době jeho vedení komise energicky hájil.

Někteří z nás si vzpomínají na dobu, kdy někteří baptisté usilovali o to, aby se stali členy episkopální církve, a tak se dále prosazovali v rámci amerického establishmentu. Měl jsem podezření, že tato dynamika by mohla fungovat i v životní dráze Russela Moora, a tak jsem ke knize přistupoval s jistou dávkou obav. Nechtěl jsem číst ex-evangelikální text ovlivněný ambicemi muže, kterého jsem dlouho obdivoval, uznával a hájil.

Po přečtení musela moje skepse a strach značně ustoupit. Jedná se o text, který má křesťanskému publiku co říci. Moore možná odmítl Jižní baptisty (nebo jimi možná byl odmítnut), ale neodmítl Bibli ani křesťanskou víru. Jeho vztah k víře je stále skutečný, životně důležitý a srdečný.

SOUVISEJÍCÍ – Dva z nejvlivnějších evangelikálních časopisů mají nové šéfy

Nejpodnětnější částí Moorovy teze bylo jeho tvrzení, že církev musí prokázat, že skutečně věří tomu, o čem říká, že tomu věří. Poukazuje na obrovskou společenskou autoritu, kterou kdysi katolická církev v Irsku disponovala a která z ní učinila společenskou odnož – například v oblasti potratů – ve srovnání se zbytkem Evropy. V poslední době se však Irsko vrátilo k průměru a přijalo právo na potrat a manželskou revoluci.

Proč tato změna? Moore dochází k závěru, že nedostatečná integrita katolické církve při řešení krize sexuálního zneužívání kněžími dokázala lidem, že církev nejedná podle svého vlastního přesvědčení, čímž sdělila, že toto přesvědčení není až tak důležité ve srovnání se zachováním dobré pověsti.

Souvislost s Moorovým vlastními spoluvěřícími (i mým), jižními baptisty, je zřejmá. V otázce sexuálního zneužívání podle něj SBC podobně selhala ve své zásadní odpovědnosti. Z jeho pohledu byl jeho rozchod s SBC částečně způsoben jeho horlivostí řešit tento problém s co největší naléhavostí a transparentností. Na oplátku se dostal pod palbu kritiky. 

Dalším problémem, který označuje za problém jižních baptistů (a dalších evangelikálů), je Donald Trump. Odmítl Trumpa podpořit a označil ho za zcela nevhodného prezidentského kandidáta. Trumpova kandidatura dostala Moora na vedlejší kolej přinejmenším u některých nejvýznamnějších osobností v denominaci.

SOUVISEJÍCÍ – Russell Moore: Má křesťan následovat své srdce?

Podle Moorova vyprávění jak krize sexuálního zneužívání, tak přílišná ochota podpořit Trumpa ukázaly velkému počtu Američanů, že baptisté a další evangelikálové ve skutečnosti nevěří tomu, co v minulosti říkali o charakteru a ctnostech politických vůdců. Chybu shledává v hloupé obhajobě (Trump jako „křesťanské dítě“) člověka, který se zjevně zřekl myšlenky pokání a změny životního stylu.

Pro Moora se všechny tyto věci skládají v obžalobu evangelikálů, jejichž prioritou je udržení moci pro evangelikály. Tato teze se nápadně podobá tezi, kterou předkládá Paul D. Miller ve své knize kritizující křesťanský nacionalismus: konzervativní křesťané v USA ztrácejí vliv, což se bude jen zhoršovat s jejich snahou udržet sentiment zlatého věku tím, že budou dělat jakékoli nutné kompromisy.

Pokušení politické moci

Jaké jsou hlavní argumenty, které Moore předkládá ze svého jedinečného postavení bývalého mocného člena SBC, který přijal jistou formu exilu? Se zájmem jsem zaznamenal jeho názor, že náboženští konzervativci podpořili Trumpa, protože nebyli ochotni vzdát se svého vlivu na celostátní politiku.

Pro Moora tento vzorec naznačuje, že američtí křesťané nedokážou přijmout to, co nazývá „exilovou identitou“. Je přesvědčen, že evangelikálové by se místo boje o vliv měli opřít o svou biblickou identitu a v podstatě nedělat žádné kompromisy kvůli politice.

Moore věří, že křesťané tak mohou společnosti ukázat, že jednají v souladu se svým přesvědčením. Můžeme dát lidem jistotu, že je zveme do vztahu s Pánem a nejsme jen další skupinou, která se uchází o pozemský vliv. Moore tuto argumentaci dále nerozšiřuje, ale nevyřčená je myšlenka, že pokud nebudete dělat kompromisy, abyste získali nebo si udrželi moc, můžete skončit v čele mohutného hnutí, jako tomu bylo v případě prvotní církve.

Dalším cenným bodem, který Moore uvádí, je, že sekularizace není výlučně hrozbou zleva. Evangelikálové jsou vyškoleni vnímat sekularizaci jako levicový fenomén. Abychom byli spravedliví, v posledních desetiletích na sebe většinou vzala právě tuto podobu. Nicméně s tím, jak se demokratický konstitucionalismus stává stále méně stabilním, se objevují sekulární hlasy zprava se stejnou intenzitou, jakou jsme zvyklí vídat na levici. Pravicová verze často vypadá jako forma etnického nacionalismu. Náboženství může být součástí této politické agendy, ale spíše jen jako tradice a identita než jako cesta skutečné pravdy a setkání s živým Bohem.

Moore vidí nové křesťanské nacionalisty spíše jako nacionalisty než křesťany a vtipkuje, že vyměňují Kristovu krev za „krev a vlast“. To je dobrý postřeh, ale nejsem si jistý, zda je to vůči všem pronárodně smýšlejícím křesťanům zcela spravedlivé. I když není pochyb o tom, že mají leccos společného se sekulárnějšími a etnicky smýšlejícími nacionalisty. 

Co se můžeme naučit?

I když se mi někdy nelíbí Mooreův sklon k přehnané kritice, je tu ještě jeden příklad, který si zaslouží, abychom na něj nezapomínali: jeho připomínka, že křesťané mají „misijní poslání“, a ne pozemské „bojiště“. To je naprosto správné a má to mnoho důsledků.

Jednou z chyb, které se mnozí evangelikálové dopouštějí, je neustálá snaha dokázat, že američtí zakladatelé byli křesťané, což pak má být podkladem pro jakési tvrzení o božském poslání amerického národa v současnosti. Představme si, že by se tato tvrzení plně potvrdila. Nic to neznamená, pokud většina současné generace Američanů křesťanskou víru do značné míry odmítá a necítí se jí vázána.

Chápu to tak, že Moore říká, že bychom se měli přestat snažit sestavit politickou koalici, která by dokázala úspěšně sjednotit vysoce pluralitní americkou společnost prostřednictvím zákonů. Místo toho bychom měli své úsilí přeorientovat na to, abychom se k vlastní zemi chovali jako k misijnímu poli a posílili své zaměření na učednictví a na proces posvěcování. Vždy lze proti tomu namítat, že ve skutečnosti se máme snažit o obojí, ale Moore (a další) naznačují, že mocenské boje odvádějí pozornost od primárního duchovního poslání a možná ho dokonce ohrožují. Je těžké tvrdit opak.

Sečteno a podtrženo: najdou se baptisté a další evangelikálové, kteří budou s Moorem polemizovat o jeho pohledu na to, co se mu stalo, a o jeho hodnocení současné politické a duchovní situace. Bylo by však chybou Moorova varování nebrat vážně.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Hunter Baker Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 18. září 2023 Foto: Wikimedia Commons – Russell Moore