Významný verš – Ozeáš

Ozeáš 6:6 … Chci milosrdenství, ne oběť; poznání Boha je nad zápaly (zápalné oběti).

Vy starší jste už nejspíš někdy slyšeli slovo holokaust. Někdy je psáno s „c“, tedy holocaust. To slovo znamená doslova „zcela spálit“ – z řeckého holos = celý a kautóó = spálit. Dnes se jím ale označuje jedna velmi tragická skutečnost, ke které došlo před a při druhé světové válce. Tehdy nacisté v Německu začali systematicky pronásledovat a masově likvidovat určité skupiny lidí. Byli zejména Židé, kteří byli takto hromadně vyhledáváni, posíláni do koncentračních táborů a vyvražďováni. Vedle Židů byli nacisty vražděni také Romové nebo tělesně postižení lidé. Právě této hromadné likvidaci Židů a jiných skupin se dnes říká holokaust. Celá ta skupina lidí měla být obrazně řečeno „úplně spálena“, zcela vymazána z povrchu Země.

Podobné slovo jako holokaust se objevuje také Bibli, v jednom z jazyků, kterým je psána, totiž v řečtině. Má tam ovšem jiný, ten původní smysl. Označuje zvířecí oběť, která – kdysi dávno před Ježíšem – měla být lidmi přinášena, usmrcena, položena na oltář a tam zcela spálena ohněm. Říkalo se jí zápalná oběť nebo „celopal“, řecky holokautóma. Nebyli páleni lidé ani skupiny lidí. Byla to domácí zvířata, byl to dar Bohu z dobytka, který lidé měli, ze jejich skotu nebo bravu. Byl to projev jejich oddanosti a vděčnosti Bohu za hojnost dobytka, kterou Boží lid zažíval. Lidé se měli vzdát něčeho, co měli, a, obrazně, vrátit to Bohu, díky kterému to všechno měli. Pro zápalnou oběť měli vybrat samce bez vady – tedy ne nějaký nemocný kus, berana se zlomenou nohou, nebo starého býka, který měl na kahánku. To ne. Mělo to být zvíře bez vady, tedy bez jakéhokoli nedostatku. To nejlepší ze stáda, ne to nejhorší. Ten, kdo byl chudý, mohl obětovat třeba jen holoubátko nebo hrdličku, kterou koupil na trhu. Tato ohnivá či zápalná oběť, pokud byla člověkem, jeho rodinou nebo celou pospolitostí přinesena opravdu s věřícím a vděčným srdcem, byla „libou vůní pro Hospodina“ (Lev 1:9), něčím, v čem měl Bůh zalíbení.

SOUVISEJÍCÍ Jak zažívat radost v tomto rozbitém světě?

My jsme si dnes četli úryvek z knihy proroka Ozeáše. Ten žil v Izraeli právě v době, kdy se tyto oběti přinášeli. Ozeáš si ale všímal lidí kolem sebe a viděl, že sice přinášejí Bohu oběti zápalné a mnohé další, ale ve svém každodenním životě vůbec s Bohem v srdci nechodili, „nepočítali s Ním“, nezajímali se o Jeho vůli, o spravedlnost a milosrdenství. Bůh byl z toho nešťastný a ústy Ozeáše svůj lid napomínal: „Slyšte slovo Hospodinovo, synové izraelští! Hospodin vede při s obyvateli země, protože není věrnost ani milosrdenství ani poznání Boha v zemi. Kletby a přetvářka, vraždy a krádeže a cizoložství se rozmohly, krveprolití stíhá prolitou krev.“ (Oz 4:1-2)

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Lidé si tehdy možná říkali něco ve smyslu: „Přinášíme Hospodinu dary? Přinášíme. Tak co ještě chce? Máme splněno, tak ať nás nechá na pokoji!“ Je to podobné, jako když dnes někdo říká, že se čas od času pomodlí Otčenáš, ale víc ať po něm Bůh nechce. Hlavně ať mu nemluví do života. Je to ale to, o co Bohu jde? Jistěže ne!

Právě na takovéto uvažování reagoval Ozeáš slovy, která jsme si dnes četli. Lidem říkal, o co Bohu jde: „Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly (zápalné oběti).“ Ozeáš tu říká, že Bohu nejde ani tak o ty oběti, které lidé přinášejí, ale o ty lidi samotné. Jde Mu o to, jak se chovají jeden k druhému, jak projevují milosrdenství a slitování, které sami zažívají od Boha, k těm slabším, k těm odstrčeným, k těm, kdo jsou na dně nebo na konci svých sil. V tom je ono „poznání Boha“, které je „nad zápalné oběti“: je to poznání, že Bůh je milosrdný a slitovný ke mně, a to mě vede k tomu, že také projevuji milosrdenství vůči těm posledním kolem mě. To je také forma oběti, když se vzdám části toho, co mám, abych pomohl tomu, kdo nemá.

Bůh skrze Ozeáše říkal, že chce vidět od lidí, jak se k sobě chovají milosrdně, spíš než cítit kouř z jimi obětovaných zvířat. Velice výmluvně se k tomu samému vyjadřoval i prorok Izajáš, který žil, hlásal a zapisoval Boží slova zhruba ve stejné době jako Ozeáš. V Izajášovi se dočteme tato kousavá slova: „K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. Že se mi chodíte ukazovat! … Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.“ (Izajáš 1:11-12a,15-17)

SOUVISEJÍCÍ – Boží odměna bude ta nejsladší

Po nějakých sedmi stech letech se v Izraeli objevil Ježíš. A myslíte, že se situace změnila? Že se lidé změnili? Ne, jen Ježíš konal vůli Boha dokonale. Činil dobro neustále, pomáhal vdovám, všímal si ubohých, setkával s hříšníky, aby je ujistil, že je Bůh má rád, že jim přichází odpustit a opravit. Když se to ale nelíbilo farizejům, tehdejším náboženským autoritám, Ježíš jim citoval právě slova proroka Ozeáše: „Jděte a učte se, co to je: `Milosrdenství chci, a ne oběť´.“ A pak dodal: „Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Matouš 9:13)

Ježíš přišel „získat nebe“ a pozvat na „hostinu k Bohu“ i ty nejposlednější a nejbídnější z nás, lidí. V Ježíši Kristu nám přišel Bůh projevit to největší milosrdenství, když přinesl sám sebe jako oběť za nás, jako oběť bez vady a nedostatku. V Ježíši nalezl Bůh zalíbení. Díky Ježíši je nám navždy plně odpuštěno, abychom si přestali „hrát na bohy“, ale poznávali živého Boha a mohli svobodně a beze strachu sdílet Jeho lásku a milosrdenství jedni s druhými.

Bohu nejde o to, abychom odříkali nějakou modlitbu a mysleli si, že máme splněno. Díky Ježíši máme splněno dokonale, takže můžeme žít den co den s vděčností Bohu a štědrostí k druhým v srdci. A to i k cikánům či postiženým.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 6. února 2022 Foto:

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,

1 Komentář

  1. Karel Krejčí

    Můžeme poznávat. že všechno má nějaký, Bohem určený smysl. Aby mohlo vzniknout něco lepšího, musí stejně tak něco špatného zaniknout. Forma náboženství se projevovala tehdy a projevuje se i nyní. Principy jsou stále stejné, pouze jejich podoba se mění podle času – toho pozemského.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář