Jonáš 4:6-11 … Hospodin Bůh nastrojil skočec (břečťan), který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: „Lépe abych umřel, než abych žil.“ Bůh se však Jonáše otázal: „Je dobře, že pro ten skočec tak planeš?“ Odpověděl: „Je to dobře. Planu hněvem až k smrti.“ Hospodin řekl: „Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?“
Dnes jsme otevřeli další knihu Bible, a to knihu proroka Jonáše. Příběh, který je tam zapsán, je velmi akční, poutavý až strhující. Je v několika ohledech výjimečný – např. v tom, že tou hlavní postavou v něm je sám prorok Jonáš. Obyčejně byli posláni proroci Bohem, aby varovali Boží lid před hříšným chováním a volali je, aby se navrátili srdcem k Bohu Hospodinu, jinak skončí špatně. Ale v knize proroka Jonáše je to sám prorok Jonáš, který potřebuje Boží napomenutí a také hlubší pochopení toho, kam až sahá Boží slitovná láska k lidem.
Jonášův příběh bývá vyprávěn už malým dětem, protože Jonáš zažil něco opravdu „pohádkově zázračného“, a zároveň velmi dramatického: v moři ho spolkla veliká ryba a po pár dnech ho zase vyplivla na souš. To se jen tak někomu nestane, viďte?! Díky této příhodě mnohé děti i dospělí Jonášův příběh znají: „Jasně, Jonáš a velryba, to znám!“ Ovšem ve skutečnosti to hlavní poselství celého příběhu s velkou rybou, která Jonáše spolkla, přímo nesouvisí. Ta „megaryba“ hraje vedlejší roli. Stejně jako bouřka, skočec, vítr i červ. O čem tedy příběh Jonáše opravdu je?
SOUVISEJÍCÍ – Jak žít v jednom těle – těle Krista
Jonáš žil necelých 800 let před Kristem v severním Izraeli. Bylo to v době, kdy tím největším vnějším nepřítelem Izraelců byli Asyřané na severovýchodě. To byli velmi brutální válečníci. A taky velmi morálně zkažení lidé. O to překvapivější pro Jonáše bylo, když ho jednoho dne Bůh vyzval, aby šel do Ninive, do hlavního města té asyrské říše, a veřejně vystoupil proti zlu, kterého se tam lidé dopouštěli. Jonáš měl hlásat, že celé město bude brzy Bohem zničeno jako trest za zločiny, které se tam den co den páchají.
Jonáš se ale nezachová jako věrný Boží prorok. Svou misi odmítne. Sebere se, a místo po souši do Ninive vyrazí z přístavního města Joppe na lodi po moři směrem na opačnou stranu. Utíká nikoli před Bohem, o kterém ví, že se před Ním utéct nedá; ale utíká před svým úkolem a posláním coby proroka, Božího mluvčího. Něco se mu totiž nelíbí, což se dozvíme až později…
Bůh, zdá se, má ale vše pod kontrolou. Na moři zpustí bouřku, která i zkušeným námořníkům působí zděšení. Hrozí, že loď se potopí a všichni zahynou. Jonáš ví, že ta bouřka se děje kvůli němu, a tak se nabídne, aby ho námořníci hodili přes palubu do moře. První „světlá chvilka“ v tomto Jonášově příběhu: Jonáš je ochoten nést zodpovědnost a obětovat se, aby ostatní byli ušetřeni. Hmm, to mi někoho připomíná…
Ale Jonáš se v moři neutopil. Bůh nastrojil velkou rybu, mořskou obludu, která Jonáše spolkla. Jonáš byl uvnitř té mořské potvory tři dny a noci, modlil se tam k Bohu, a navzdory tomu, jak se zachoval, doufal v Boží milosrdenství a slitování. A i když to v Bibli není přímo napsáno, je možné, že v té rybě Jonáš umřel. Ale Bůh je Bohem života a nic, ani smrt, Ho nezastaví a ne-překazí Jeho záměry. A tak se stalo, že Bůh přikázal té obrovské rybě, a ta vyvrhla Jonáše na pevninu. Jonáš dostal novou šanci! Ožil, aby vykonal, co po něm Bůh chtěl.
SOUVISEJÍCÍ – Skandální Ježíš
Jonáš tentokrát už do Ninive šel. Pobyl tam jen krátce, protože jeho hlásání, že město bude za 40 dní vyvráceno a zničeno, mělo nečekaný účinek. Lidé z města, včetně krále, byli tou zprávou zasaženi. Vyhlásili půst, zřekli se jídla, jako výraz smutku nad tím, jak špatně žili. Sám král si sedl do popela, oblékl si žíněné roucho místo příjemného královského oděvu. A dal vyhlásit, ať se všichni ve městě odvrátí od zla a násilí, které páchali. Doufal, že se i Bůh odvrátí od svého spravedlivého hněvu.
A přesně to se také stalo. Bůh se slitoval nad celým Ninive! Slibovaná pohroma byla odvrácena změnou přístupu těch, kterým hrozila. Jonáše to ale pěkně naštvalo. Místo aby se radoval, že lidé projevili lítost nad svým hříchem a ochotu se napravit a že je Bůh ušetřil, planul Jonáš hněvem. To byl ten důvod, proč už na začátku tohoto příběhu nechtěl jít do Ninive: znal svého Boha a věděl o Něm, že je milosrdný a slitovný a odpouštějící, ale nechtěl, aby takový Bůh byl vůči těm nepřátelským Asyřanům! Jonáš je zpočátku nechtěl jít varovat, protože tušil, že by jeho varování mohlo zabrat a Bůh by je nezničil!
Takhle rozhněvaný Jonáš odešel na kopec nedaleko města, aby odtud další dny pozoroval, jak se situace bude vyvíjet. Udělal si přístřešek, zatímco Bůh nastrojil skočec, popínavou rostlinu jako je břečťan. Ta vyrostla a krásně stínila Jonášovi hlavu. Bylo mu v tom stínu trochu líp, takže se ze skočce moc radoval. Ale další den Bůh naopak nastrojil červíka, který tu rostlinu nahlodal, a ona uschla. Pak Bůh nastrojil žhavý vítr a slunce pražilo, takže Jonáš umdléval. Byl tak vyprahlý a zemdlený, že chtěl radši umřít. Štvalo ho, že je ten skočec pryč. Takový prima skočec to byl…
Proč jen Bůh toho Jonáše takhle popichoval? Proč mu dal úlevu ve stínu plazivé rostliny, aby ji vzápětí nechal uschnout? A navrch přidal štiplavý vítr a bodavý žár slunce? Což si s Jonášem Bůh jen tak hrál? Ale kdepak, to Bůh nedělá, i když to tak může někomu připadat. Bůh dělá věci za nějakým účelem, třeba proto, aby si člověk mohl něco důležitého uvědomit a pochopit. Tak jako Jonáš.
Bůh se ho totiž zeptal: „Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?“ Bůh nastavil Jonášovi zrcadlo. Podívej se na sebe, jako by říkal. Ty se tady hněváš, protože ti je líto skočce, plané popínavé rostliny, o kterou ses nestaral, která rychle roste a stejně rychle uschne! A co já, Bůh? Nemělo by mně být líto lidí v Ninive, včetně tisíců dětí a dobytka, o které se všechny starám a kteří mají pro mne velkou cenu!?
Bůh je milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, jímá Ho lítost nad každým zlem a pohromou, kterou si lidé zaslouží. Jonáš byl rád, že takový Bůh je, protože takového Boha sám potřeboval! Vždyť byl neposlušný a svéhlavý. A Bůh mu dal novou šanci… Chtěl ji však dát i těm, které Jonáš nenáviděl. Možná je to „jonášovský vzorec“, který máme sklon napodobovat: chceme, aby Bůh žehnal nám, odpouštěl nám a slitoval se nad námi, ale aby to samé nedělal vůči jiným, které třeba nemáme rádi nebo kteří nám ukřivdili a ublížili. Jenže Bůh je takový, jaký je, a slitovává se, nad kým chce. Nad Jonášem, nad Ninive, nad námi, nad světem.
Když se po mnoha staletích objevil na zemi Ježíš, byl nazván „Božím beránkem, který snímá hříchy světa“. Nejen hříchy někoho. Ale hříchy světa, hříchy všech. Za celý svět Ježíš zaplatil a celý svět je zván, aby v Ježíši nalezl odpuštění a nový začátek, tentokrát s Bohem na své straně. A že je to pravda, dokázal Ježíš tím, že vstal z mrtvých. Jako byl Jonáš v břiše mořské ryby, a po třech dnech vyšel ven (což se zdá nemožné), tak také Ježíš byl mrtev v zemi, v hrobě, ale po třech dnech vyšel ven (což se zdá taky nemožné).
Kdysi dávno si Ninivští dali říct, když slyšeli „vzkříšeného“ proroka Jonáše; dáte si říct i vy, když slyšíte vzkříšeného Božího Syna? Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 29. července 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
2 Komentáře
Karel Krejčí
I v dnešní době je mezi křesťany mnoho Jonášů, kterým není líto …
Jsou omámeni dílem své a dílem nadiktované světské spravedlnosti. „Jonášovský vzorec“ spravedlnosti zastiňuje Boží spravedlnost a proto je svět takový, jaký je. Jeho současný obraz vše potvrzuje.
Jiří Aron
Děkuji za krásný článek a hlavně za závěr. Ježíšovo vzkříšení je ta nejúžasnější událost v dosavadních dějinách lidstva a zásadně změní život každého věřícího člověka. Děkuji.