Daniel 2:31-35 … Ty jsi, králi, viděl jakousi velikou sochu. Byla to obrovská socha a její lesk byl mimořádný. Stála proti tobě a měla strašný vzhled. Hlava té sochy byla z ryzího zlata, její hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna/lýtka ze železa, nohy dílem ze železa a dílem z hlíny. Viděl jsi, jak se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. A ten kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi.
Několik chlapců v naší škole má krásné hebrejské jméno, Daniel. Našel jsem, že u nás v ČR je to v současnosti 49. nejčastější mužské jméno. Danielů byste v naší zemi našli téměř 61 000.
Říkal jsem, že je to krásné jméno, protože v hebrejštině Daní-el znamená „můj soudce je Bůh“. To jméno označuje člověka, který se nebojí lidského soudu, ale spoléhá na Boží spravedlnost. Nezalekne se lidských výhrůžek ani hrozeb mocných, ale má bázeň před Bohem jako nejvyšší autoritou. Toto jméno dobře vystihuje i Božího proroka jménem Daniel. Z jeho knihy, která je zařazena do Bible, jsme si právě dnes četli. A ten úryvek, jak si za chvíli vysvětlíme, má určitou spojitost také s Vánocemi, na jejichž oslavu se chystáme a těšíme.
Začal bych ale tím, kdo to ten Daniel byl. Jak už jsme si mnohokrát říkali, kolem roku 600 př. Kr. oblehlo a zničilo Jeruzalém babylónské vojsko krále Nebúkadnesara. Byl to to trest shůry pro Boží lid, který se přes varování proroků odvrátil od svého Boha. Mnoho Židů, zejména mladých, urozených, urostlých a rozumných, bylo odvedeno z Judska do babylonského zajetí. Mezi nimi byl i mladík jménem Daniel. V zajetí byl tři roky vzděláván a vychováván, aby se pak mohl stát na královském dvoře jedním z rádců krále, jenž se rád obklopoval všelijakými znalci, mudrci, věštci a hvězdopravci.
SOUVISEJÍCÍ – Významný verš 17 – Žalmy
Jednou měl král Nebúkadnesar zvláštní sen. Ale ještě zvláštnější bylo, že si povolal některé své rádce, věštce a zaklínače a chtěl po nich, aby mu oni sami pověděli, co se mu zdálo, a pak mu vyložili i význam toho snu. Podle toho chtěl poznat, že si výklad jen tak nevymýšlejí, ale že mají opravdu nějaké vyšší schopnosti a „kontakty“, než jen pouhé lidské. Nikdo z nich ale nedokázal dát králi odpověď, takže ten se rozhodl nechat je všechny pozabíjet a jejich domy vypálit.
Když se o tom doslechl Daniel, který měl být také zabit, prosil krále, aby mu dal určitou dobu, že mu jeho sen i výklad sdělí. Pak odešel Daniel do svého domu a spolu s dalšími třemi věrnými židy se modlili a prosili Boha nebes o slitování ohledně toho tajemství snu. A to tajemství bylo Danielovi zjeveno v nočním vidění. Druhý den byl Daniel uveden před krále a řekl: „Tajemství, na které se král ptá, nemohou králi sdělit ani mudrci ani zaklínači ani věštci ani planetáři. Ale je Bůh v nebesích, který odhaluje tajemství. On dal králi Nebúkadnesarovi poznat, co se stane v posledních dnech.“ (Daniel 2:27-28) Vidíme zde, že Daniel si nepřivlastnil čest a chválu za poznání tajemství králova snu, ale veřejně ukázal na Boha Hospodina, který má v rukách veškeré dění pod nebem a který zná všechna tajemství, jinak skrytá lidskému vědění.
Co že se tedy králi ve snu zdálo? Zjevila se mu obrovská socha, jejíž části byly z různých kovů. Hlava byla ze zlata, hruď a paže byly ze stříbra, břicho a boky z mědi, dolní končetiny ze železa a nakonec nohy a prsty na nohou zčásti ze železa a zčásti z hlíny. Ten výjev budil hrůzu.
Ale co víc. V tom snu král náhle spatřil, jak se bez zásahu rukou (tedy bez lidského přičinění) utrhl ze skály kámen a udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a ty části byly jako plevy odneseny větrem. Avšak ten kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Daniel králi převyprávěl jeho sen a pak mu přidal i výklad. Ty jednotlivé části sochy, od hlavy až k prstům na nohou, byla různé pozemské říše, veliká království. Ta budou následovat jedno po druhém na území, kterému v té době král Nebúkadnesar vládl. Hlava ze zlata představovala jeho babylónskou říši, mocnou, silnou a slavnou říši. Jenže její sláva nebude trvat věčně. Přijde další království, méně slavné, a po něm pak další a další.
Z historie pak víme, že tomu tak skutečně bylo. Babylóňany porazili Médové a Peršané, takže hruď sochy a její paže ze stříbra představují médsko-perskou říši. Poté se objevil makedonský vojevůdce Alexandr Veliký a nastolil řecko-makedonskou říši, která odpovídá na soše břichu a bokům z mědi. I tato říše se rozpadla na dvě velké části – seleukovskou říši a ptolemaiovskou říši – ty reprezentují dolní končetiny ze železa. A nakonec si celé toto území vojenskou silou podmanili Římané, a tak železo-hliněné nohy a prsty na nohou u sochy odpovídají římské říši.
SOUVISEJÍCÍ – Významný verš 24 – Ezechiel
Není ale podstatné přesně znát a rozklíčovat, která říše v historii představuje tu či onu část sochy. Daleko důležitější je fakt, že nakonec budou překonány jedním královstvím, které bude věčné. To byl ten kámen, který přilétl a rozmetal celou sochu, aby pak pokryl jako skála celou zemi. Daniel to vysvětlil slovy: „Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky.“ (Daniel 2:44)
Když to Nebúkadnesar uslyšel, byl ohromen, padl před Danielem a zvolal: „Vpravdě, váš Bůh je Bohem bohů a Pán králů, který odhaluje tajemství, neboť jsi mi dokázal toto tajemství odhalit.“ (Daniel 2:47) Král pak Daniela povýšil, zahrnul ho dary a učinil ho nejvyšším správcem všech babylónských mudrců.
Ale říkal jsem na začátku, že se tento prorocký text pojí s Vánocemi. Bylo to právě v době římské říše, té poslední říše zmíněné ve snu, kdy římský císař Augustus vyhlásil na celém svém území soupis lidu. Právě tehdy přišel na svět onen kámen, „základní kámen“. „Jeho království nebude konce“, prohlásil archanděl Gabriel (Lukáš 1:33), když Marii oznamoval zázračné početí dítěte – bez zásahu rukou, bez lidského přičinění.
Ježíš se o prvních Vánocích narodil, aby se stal Králem, který bude vládnout v lidských srdcích a životech navěky. On svou obětí na kříži ustanovil Boží kralování mezi námi. Toto království postupně naplňuje celou zemi a stále se šíří – ne mečem a bojem jako ta pozemská, pomíjivá království, ale Božím slovem milosti, pravdy a lásky. Ježíš dodnes zachraňuje lidi z jejich hříchu, strachu a smrti a dává naději tam, kde už se zdá, že naděje není.
I my, co Mu věříme, patříme z Boží milosti do Jeho království. I my se v srdci klaníme Ježíši jako našemu věčnému Králi. Jako se Mu poklonili i mudrcové z východu, potomci oněch hvězdopravců, mezi kterými byl o stovky let dříve ustanoven za správce jistý Boží muž jménem Daniel! Přátelé, radujme se z narození našeho Krále! Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 2. ledna 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
1 Komentář
Anthony Morava
Chyba výkladu, Alexandrova říše se rozpadla na 4 nikoliv 2 díly, každopádně tyto díly jsou stále měděné, železná stehna jsou antický Řím, prsty a zbytek noh dílem z hlíny, dílem z bláta jsou evropské středověké a novověké říše vč. Sv.říše římské a EU