Francie – Terorismus, pandemie, škody na životním prostředí – to vše si Francie prožila v minulých týdnech a měsících. Všechny tyto bolestné události propojuje náš přístup ke smrti, říká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas pařížský arcibiskup Michel Aupetit, původním povoláním lékař, který se též jako duchovní setkává s umírajícími i pozůstalými.
V tomto měsíci, v němž církev pamatuje na všechny zemřelé, vydal knihu, věnovanou smrti. Pojednává o ni skrze rozjímání o každodenní životní cestě, o tom, co sytí pravou naději a pomáhá nám přemáhat smrt v bezbranné společnosti.
Přemítání o smrti mnohé lidi znepokojuje a znejisťuje, připouští arcibiskup Aupetit , avšak s tímto okamžikem by bylo třeba nakládat jako s “prodloužením věčného života”. “Náš vztah ke smrti se změnil zhruba v polovině 20. století”, dodává. “Předtím se smrt více či méně považovala za součást života, kdežto během 20. století zjišťujeme, že nastal zlom.“
„V minulosti bylo normální, že lidé truchlili, tedy dávali najevo, jaké utrpení jim působí ztráta milovaného člověka. Dnes už netruchlíme, protože mrtvé schováváme. Právě nyní ale máme příležitost přehodnotit smysl našich životů, naší přítomnosti na zemi a způsobu, jakými ji hluboce prožíváme…”
Pohlédnout smrti do tváře nás zároveň učí, jak pravdivě žít, pokračuje pařížský arcibiskup. Zásadní otázka spočívá v tom, jak se stavíme k realitě:
“Musíme si položit otázku o věčném životě, kterou už si dlouho nikdo neklade. Jde o otázku po tom, jaký život přijde po smrti? Jak smýšlíme o smrti, aby se to dnes promítlo do našeho každodenního života? Také na to bychom se měli ptát…Téma věčného života jsme vytěsnili stejně tak jako tělesné umírání”.
Arcibiskup Aupetit proto požaduje přiměřenou rovnováhu “mezi lhostejností, která panovala ještě před pár lety, a současným stachem ze smrti, způsobeným pandemií a terorismem”.
“Dosud jsme reagovali tak, že jsme se všemi dostupnými prostředky bránili před smrtí. Ve skutečnosti jsme se ale chránili před životem. Měli bychom se dotazovat, zda smrt nezjevuje život? Když přemýšlíme o dnešním lékařství, je zřejmé, že dosud užívaný jazyk nebyl přiměřený. Mluvilo se o tom, že zachraňujeme život, ale ve skutečnosti jsme se zachraňovali před smrtí.“
„Připustili jsme, aby se život neubíral svým přirozeným během, zároveň jsme ale věděli, že poslední boj se smrtí je ztracen. Když pozoruji svůj kněžský život, zjišťuji, že jsem nebojoval proti smrti, nýbrž uváděl svůj život do vztahu s životem. Proto nemá tato knižní meditace žádný jiný cíl, než učit, jak se žije v pravdě, jak se dává a přijímá »život v plnosti«, uzavírá arcibiskup Michele Aupetit.
Autor: Vatikánský rozhlas Datum: 19. listopadu 2020 Foto: Wikimedia Commons – Michel Aupetit
