Tento měsíc vydal Hartfordský institut pro výzkum náboženství zásadní zprávu o zdraví amerických církví a vedoucích, kteří v nich slouží v době po konci covidu. Název průzkumu „Jsem stále vyčerpaný“ bude rezonovat s každým, kdo v těchto dnech vede nějaké křesťanské společenství.
Zpráva z projektu Hartfordu dokumentuje rostoucí počet amerických duchovních, kteří jsou vyhořelí a zvažují odchod buď ze svého současného sboru – 44 % – nebo z profese jako takové – více než polovina (53 %). Poslední zmíněné číslo představuje od roku 2021 nárůst o 16 %. Podíl těch, kteří zvažují odchod ze svých současných kongregací, se mezitím více než zdvojnásobil.
SOUVISEJÍCÍ – Studie ukázala, že v Americe prudce narostl počet vyhořelých a osamělých pastorů
Religion News Service píše, že pro americké sbory není vhodná doba na to, aby čelily takovéto výměně vedení v takovémto rozsahu. Méně než polovina účastníků studie uvedla, že se jejich sbory vrátily na úroveň návštěvnosti nebo darů před pandemií. Podle účastníků studie jsou sbory také méně ochotné přijímat změny, než tomu bylo před pandemií, což zvrátilo několik let pandemických úspěchů, kdy sbory přijímaly změny, aby přežily.
Jeden z účastníků shrnul své rozhodnutí opustit sbor takto: „Za několik měsíců opouštím sbor. Vedení se postupné zbavuje zodpovědnosti a sbor jen stárne. Získáváme nějaké nové lidi, ale všichni jsou ve věku 60 a více let. Sbor od pandemie ztratil většinu lidí mladších 60 let. A rozpad institucí, jako je církev – všechny tyto faktory jsou pro můj odchod stejně významné.“
Současná situace je podle Religion News Service tak obtížná, protože kromě zátěže spojené s obnovou po pandemii se sbory potýkají také s větší krizí, která se blíží již několik desetiletí. Návštěvnost církve stále klesá, protože stále méně lidí považuje svou víru za nejdůležitější věc ve svém životě. Ti, kteří zůstávají, jsou starší, a pokud lze věřit údajům z průzkumů, i náročnější.
Přibližně tři čtvrtiny církevních představitelů také uvedly, že se starají o sbory rozdělené mezi online a osobní účast. I když je to v některých ohledech velká příležitost, hybridní bohoslužby mohou ztížit dosažení pocitu soudržnosti. Neexistuje jedna neděle, kdy by všichni byli ve stejné místnosti a prožívali stejný zážitek.
Pro mnoho pastorů to stačí k tomu, aby si položili otázku, jaký to má celé smysl. Jeden z účastníků, který se měl zamyslet nad tím, co je na církevní službě oživující, odpověděl takto: „Nic, co by mě napadlo. A to se za 22 let práce v tomto sboru ještě nikdy nestalo.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 20. března 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
1 Komentář
Petr Kartouz
Možná by pomohlo, kdyby se navrátili k Písmu a jeho praxi. Ačkoliv se dále uvedené liší podle jejich konfesionality, mnozí evangelizaci nahradili politických aktivismem, pastoraci psychologií, modlitby kultem „chval a uctívání“ a posvěcený život rozvody a novými sňatky. Soutěží mezi sebou ve velikosti jejich sboru, modlitebny nebo počtu vydaných, často jalových, knížek. Jiní léta falešně prorokují probuzení, z bohoslužby udělali show pro nevěřící a téměř za každou cenu se chtějí líbit světu a bavit jej.
Ano, je to jejich volba, ale pak je logické, že se od nich Duch Boží odtáhne a oni budou prožívat frustraci, deprese a zklamání. Mají přece své metody, které s Bohem ani nepočítají.
Pokud by si tento komentář náhodou někteří z nich přečetli, pak v něm zřejmě uvidí démonického ducha kritiky, duchovní pýchu nebo paušalizování. Ale aťsi, zodpovídat se přeci nebudou pisatelům jízlivých komentářů…